LeňulinaK komentáře u knih
Oooo ano prosím! Po dloooouhé době konečně zase dobrá sci-fi. Po prvních stranách jsem se tedy trošku bála, že se mi nepodaří se začíst, ale po chvíli mě to pohltilo. Moc mě zajímá svět a vesmír, který autorka stvořila. Všechny rasy, jejich priority, zvyky...ach...Jsem moc ráda, že se ještě někdo dokáže vybičovat a knížku tak propracovat.
Ani mi moc nechyběla akce. Ono i ty mezilidské vztahy, nebo spíše...mezirasové? vztahy byly dosti zajímavé a člověk se nad tím musel docela zamýšlet. Lidská rasa opravdu někdy až moc prožívá zbytečné věci a nevěnuje příliš pozornosti tomu podstatnějšímu, ale už jsme tací.
Posádka potníka mi moc přirostla k srdci, hlavně tedy Sissix. Chvílemi mi napětí rezonovalo celým tělem a hltala jsem další a další stránky, abych věděla jak to tedy dopadne. A humor mě bavil moc. Můj šálek kávy! Už se nemůžu dočkat až si pořídím druhý díl a budu sledovat, sice jiný příběh, ale ze stejného světa a s postavičkou, kterou možná znám :)
Jupíííí :-D
První jsem četla Hanu, hned na to po kratičké pauze následovala Slepá mapa. Musím říct, že se to četlo opět stejně dobře a rychle. Paní Mornštajnová prostě umí psát a upoutat svého čtenáře. Líbí se mi, že od každého tématu je zde naťuknuto něco a vylíčené pocity a znechucení lidí nad všemi těmito událostmi se mi zdá celkem uvěřitelné.
Uvidíme, co přinesou Tiché roky, neboť se opravdu těším s jakým příběhem přijde autorka tentokrát.
Hanu už jsem měla dlouhou dobu v hledáčku, téma holokaustu mě zajímá a chtěla jsem zjistit jak se s tím autorka poprala. Od kamarádky jsem věděla, o co zhruba jde a tudíž, když jsem měla v práci dlouhou chvíli, zaběhla jsem za kolegy do knihkupectví a knížka byla moje. Musím říct, že Hana je velice čtivá. Stránky ubíhají jedna báseň. Příběh je to pochmurný (až jsem si chvíli říkala, že do práce to není úplně nejlepší volba), ale protože jsem už přečetla spoustu knih o holokaustu, tušila jsem, co přijde a obrnila jsem se. Opravdu mě to vtáhlo a prožívala jsem strasti i malinké radůstky jak s Mirou, Elsou a i Hanou. Všechny příběhy byly silné a svým způsobem se mi dostaly pod kůži. Za mě skvělá kniha a určitě se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím a od autorky si přečtu další díla.
Protože jsem hrdou služebníci své kočky, spoustu věcí už jsem na ní vypozorovala a některým popisům v knížce jsem se zasmála. Dílko mě pobavilo, bylo to příjemné čtení takhle v práci, když nebylo do čeho píchnout.
Kniha se silným příběhem tří žen. Trošku se mi hůře četla, protože příběh stále přeskakuje od jedné k druhé a třetí, což způsobí, že máte problém se vyznat v množství jmen. Ve finále je to smutné čtení o jedné z nejhnusnějších dob. K těm zvěrstvům ani není moc co říct, protože slova na to prostě neexistují. Pro mne budou všichni, kdo si tímhle prošli hrdinové, bez ohledu na to jestli se vrátili nebo ne.
Kniha se mi "líbila" tím způsobem, jak se taková kniha líbit může.
Možná jsem čekala více tíživou atmosféru, třeba jako v Chlapci v pruhovaném pyžamu, ale nakonec se z toho vyklubal docela příjemný odpočinkový příběh jedné německé rodiny, která prchala před hitlerovským Německem.
Příběh je vyprávěný očima malé holčičky Anny, která se snaží přijít na to, proč se to tak vlastně všechno děje, zároveň ale přijímá fakt, že jsou uprchlíci a defacto nikam nepatří. Nečekejte zde však nějakou morbidní zápletku nebo větší akci. Ale příběh je to hezký. Asi bych ho spíše doporučila mladším čtenářům, aby si trošku uvědomili, že život na útěku (za války) nebyl mnohdy jednoduchý a to ani v případě, že se jednalo o samotné Němce.
Temné, nechutné, ale nemůžete se prostě odtrhnout a musíte pokračovat, protože prostě chcete vědět, jak to celé začalo a jak to vlastně skončí! Vláda Gileadu je dost podobná Velkému Bratrovi z 1984. Jste všude sledováni, ani slovo proti novému režimu, navíc jako plodná žena musíte přivést na svět potomka...v podstatě jistá forma dobrovolného znásilňování a to jsem sakra blbě rozdýchavala.
Viděla jsem seriál, takže jsem tušila, co všechno příjde, ale knížka je přeci jen v některých detailech trochu jiná. Díky seriálu jsem si ale možná dokázala lépe představit jednotlivé linky, přeskakující z doby "vzniku" Gileadu do neutěšené atmosféry "přítomnosti". Jak už je psáno..konec je ve své podstatě zničující...
Dneska jsem koupila, a přečetla jedním dechem. Sedl mi styl vyprávění a leckdy vtipné porovnání našich dvou kultur. Moc semi líbil i občasný komentář Kóty. Pohled obou stran krásně ukázal, jak oba jinak přemýšlí a přikládají větší důležitost úplně jiným věcem, než ten druhý.
U spousty příhod jsem se nasmála nebo se ušklíbla nad "naivitou" Japonců. (Přišlo mi to roztomilé, ale bylo mi jich i trošku líto ^.^)
Ráda jsem se touto formou přiučila o životě v Japonsku zase něco nového a upřímně, před Veronikou klobouk dolů. Přizpůsobit se něčemu tak odlišnému chce opravdu velkou dávku snahy, trpělivosti a odvahy.
Kniha byla o něco stručnější, než jsem čekala. Opravdu jen rychlý přehled a takové střípky z dějin. Asi jsem od toho čekala trochu víc podrobností. Jakožto člověk zabývající se historií jsem se nedozvěděla nic převratného. Každopádně se doma neztratí :-)
Sice maličká, ale moc milá knížka, která nutí k zamyšlení. Užila jsem si jí.