lenya komentáře u knih
Čtivá oddechová knížka. Lze si z ní odnést i ponaučení, že lež má krátké nohy a boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Líbilo se mi prostředí Prahy. Bylo to pěkné čtení, ale v žádném směru se nejde do hloubky. Psychologie a postavy samotné jsou popsány jen povrchově.
Nikdy mě nepřestane ve válečných románech udivovat "běžný život" ve válce. Střepiny, úrazy, bombardování, mrtví přátelé, nedostatek jídla a pití, mizerný spánek, žádné informace a kontakt s rodinou, nulová existence domova. Hlavní hrdina Frederick Henry to vše přijímá jako "denní chleba", závěr knihy tedy zacloumal i s ním, nicméně se otočí, zavře za sebou vrata a jde dál... V knize se mi i líbil několikastránkový doslov pana prof. Vančury, který mi objasnil životní cestu samotného spisovatele Hemingwaye a paralelu mezi jím a Frederickem. Krásná a hluboká knížka nicméně válečný román zase proložím nějakou lehčí a veselejší četbou.
Jedna z těch příjemnějších knih povinné četby - líbily se mi takové ty charakteristické postavy, které pasují i do dnešní doby: dobrák, zloduch, hloupé ovce, bazilišek... potom pestrá škála různých charakterů a vlastností přes závist, slepotu, nesouhlas, spravedlnost... Takže kromě hlavní pointy oceňuji i pestrost a barvitost osob, ve kterých se ale člověk dobře orientuje a neztrácí. Myslím, že právě v postavách je nadčasovost této knihy, každý je jiný, ale společně si utváříme prostředí, ve kterém žijeme. Musí stát za to i představení v divadle.
Jedna z knih, které se vám vryjí do paměti a už v ní zůstanou... Jak se jednou začtete, tak už ji musíte dočíst. Autor výjimečně vystihuje myšlenkové pochody malého chlapce dychtivého po otcově lásce, dospívajícího chlapce, kterým hlodá černé svědomí, a dospělého muže, který přestává snít a doufat, a začíná činit. A kniha je o společné cestě a cíli těchto zdánlivě úplně odlišných osob, které představuje hlavní hrdina.
Zatím jsem snad žádnou knihu nemohla doporučit všem známým - bez ohledu na pohlaví, věk, oblíbenou literaturu atd. - ale myslím, že jsem ji našla :-)
správná knížka na oddychové léto :) čte se dobře, snadno a rychle, člověk u toho nemusí moc přemýšlet, má zápletku a happy end.. takže já byla s touto "prázdninovou" knihou spokojená.
Kniha se velmi hodí jako studijní materiál, dobře se čte a hodně se z ní dá čerpat. Výborně vystihuje myšlenkové pochody hlavní hrdinky, přemýšlí a bojuje s věcmi, které jsou pro nás ostatní buďto zcela pochopitelné nebo spíš - samozřejmé.
Touto knihou se pro mě povinná četba stala příjemnou záležitostí, strhující příběh mladého chlapce a jeho kamarádů, kteří mají úplně jiné starosti než přípravy na zkoušky a řešení strastiplných nástrah lásky, neřeší ani problémy dospělých... žijí ve válce, která je pro naši generaci nepředstavitelná. Po návratu z války, je hlavní hrdina natolik poznamenán otřesnými zážitky, že ani nemůže fungovat v běžném životě, je úplně ztracen, i když vyvázl ve zdraví.
moje dobrodružství sestává z denního cestování přelidněným metrem, stání v nekonečně dlouhé frontě u pokladny a konečně z přímo hororového zkouškového období… Kniha o Roaldu Amundsenovi je tedy pro mě tak trochu sci-fi. V dnešní době těžko uvidíme člověka s takovým zápalem a nadšením, který si dobrovolně vybral cestu ne trnitou, ale doslova zamrazenou. Amundsen si zachovává chladnou hlavu i ve chvílích, kdy bojuje nejen o svůj život, ale i život ostatních, nikdy se nevzdává bez boje a každým svým činem dokazuje, co sám pronáší: „Když člověk opravdu chce, dokáže všechno…“. Pro dnešního člověka je tato kniha kuchařkou se vzácným receptem, jak dosáhnout svého cíle
Mně osobně se knížka líbila, nějak jsem se poslední dobou nadchla pro cestovatelská dobrodružství. Brala jsem knížku jako příběh Lůcy/Goldilocks aneb růžová pinda na cestě - v tomto stylu je psaná celá kniha. To je jediné, co bych možná trochu vytkla a místy mi chybělo - nějaká stylistická úroveň a možná trocha inteligentního humoru = "ale s růžovou pindou byla při čtení taky dost pr...el!". Ale celkově mi byla její osobnost sympatická. Možná je trochu dětská a trhlá, ale asi právě v tom spočívá její kouzlo...
Kdybych mohla porovnat - četla jsem i knihu od Zibury (oba autoři jsou věkově úplně stejně), tak Zibura je výš. Má lepší přehled, nějakou slovní zásobu, styl humoru aj. Tohle je prostě "růžový cestovatelský deníček jedný mladý holky" - a tím to nemyslím nějak negativně, mně se kniha četla dobře a rychle.
V knize není nouze o bizarní situace, u kterých se čtenář nejednou zasměje, proložené životními osudy hlavních hrdinů nasazených do doby, ze které člověku spíš mrazí a je smutno. V tom vidím kouzlo knihy - zasmát se v těžkých dobách. Po dočtení jsem měla příjemný pocit, žádné deprese - určitě budu knihu doporučovat dál. Film jsem ještě neviděla, ale určitě na něj vyrazím - ano třídílný film je byznys... ale na druhou stranu, co dnes není... Líbilo se mi, že je kniha doplněná fotografiemi (jak z filmu, tak skutečnými) - ke jménu jsem si okamžitě mohla dosadit tvář.
Láska, nemoc, krize, zamilování - mohl by to být hezký příběh, ale rozepsaný do tolika stran se táhne jako dlouhá nudná přednáška. Kniha nic moc. Přečetla jsem ji, protože jsem ji dostala od přítele, jinak bych po této knize nesáhla.
Začala a skončila jsem pouze Veronikou. Pravdou je, že jsem si dala delší pauzu ve čtení a u Jáchyma se přetrhla nit..... Nicméně kniha s názvem Veronika se četla jedním dechem. S hlavní hrdinkou jsem prožívala všechny její trable, maléry, lásky a zklamání. Moc se mi první část líbila. Třeba se ke knížce někdy vrátím, dočtu Jáchyma a přidám další hvězdičku :) Krásný příběh.
Bohužel kniha mě příliš neoslovila, asi to bylo tím, že jsem ji četla o zkouškovém, ale totálně jsem se v knize ztratila. Ve jménech, mongolských výrazech (v knize nebyl slovník, takže jsem někdy slova nepochopila ani z kontextu věty), nevěděla jsem kdy kdo mluví, když jsem na to přišla, už jsem si nepamatovala jeho postoj a názory... chaos... Jediné pozitivum, líbilo se mi líčení prostředí, krajiny, venkova/města. Takže knihu jsem nepochopila, moje chyba... Ale věřím, že když se člověk zorientuje, má čtenářovi kniha, co sdělit. Možná po ní ještě někdy sáhnu.
Kniha je bezesporu krásná, že je to fikce zdůrazňuje sama autorka, tam problém nevidím. Vnímala jsem knihu jako příběh o ženě - Zeldě - ženě mnoha rolí, z nichž ani jedna není jednoduchá. Fandila jsem jí, aby jednu ze svých roli dotáhla do těch výšin, do kterých si přála, ale Scott...(všechny argumenty takto začínaly). Nicméně vše je věc volby. Zelda byla velmi silná, rozhodná, inteligentní, krásná a sebevědomá žena, která se rozhodně nebála říct svůj názor a velmi nahlas. Líbil se mi její myšlenkový pochod. Já to vnímala tak, že tomuto "silnému duetu" chybělo pevné kormidlo a píšťalka rozhodčího :-) kniha krásná, ale od půlky pro mě trochu táhlá...
Kniha se mi líbila, ale ke konci už byla táhlá a prokousávala jsem se horko těžko k závěru. Spíš to bylo tím, že kniha je velmi podobná dalšímu dílu Remarqua, Na západní frontě klid, kterou jsem také četla. Ovšem posledních pár řádek stálo za to - "rána do zad", když to člověk nejmíň čeká, ale v kontextu celého příběhu to spíš beru jako vysvobození.
Dojemná a citlivá knížka, která se těmito vlastnostmi dá ztotožnit s hlavní hrdinkou. Příběh mladého děvčátka jsem přečetla dvakrát v "nácti" letech a nyní se chystám znovu. Prožívala jsem nelehkou cestu životem s Leni od začátku až do poslední stránky. Kouzlo knihy nevidím v samotném příběhu, ale v křehkosti desetiletého děvčátka, kterému se nelíbí, když ho zlobivý kluk tahá za vlasy, nerozumí dospělým a kolikrát i sama sobě :)
člověka až překvapí, jak to bláznům pálí a jak to mají v hlavě srovnané :) krásná knížka plná zajímavých myšlenek
po dočtení jsem chvíli přemýšlela, jestli mi někdo neukradl satanské miminko! :D tuhle knížku jsem přečetla za 2dny jedním dechem, doporučuju všem :)
nevím, do jaké míry je tato kniha přitažená za vlasy, v každém případě to je úleva od dnešní přetechnizované doby, všechny nemoci se dnes léčí chemickými přípravky a na sílu přírody se zapomíná, tím ji nevyzdvihuji nad medicinu, ale také úplně nezatracuji...
nádherná oddychová četba vhodná pro slečny i dámy :) Désirée vidím jako prostou nevinnou a spontánní ženu se svým názorem, nerozumím plně historickým událostem francouzské revoluce, i tak jsem knihu přečetla s očekáváním, co bude dál. Perfektní kombinace lásky, historie a zrání mladé dámy :)