lenya komentáře u knih
Doporučuji všema deseti a to jsem velmi vybíravá, po které knize sáhnu. Je psána "obyčejným jazykem", ne nějakou složitou literární řečí, příběh se jasný - dospívání Toma Feltona - a díky tomu příběh krásně plyne neb v jednoduchosti je krása. Rozhodně to kvalitu knihy nijak nesnižuje. Vyzdvihla bych, že si nevybavuji nějakou pomluvu, ostrý vyhrocený názor na cokoliv, jediný ke komu je autor kritický, je on sám. V dnešní době, kdy každý hodnotí všechno, každý má názor na vše a každý všemu rozumí, je tohle opravdu balzám na duši.
Po přečtení knihy jsem se cítila příjemně, pozitivně, příběh mě pohladil po duši. Těm, kteří mají v polici vyrovnanené všechny díly Harryho Pottera, by tento kousek asi neměl chybět.
Moc nevyhledávám detektivky, takže po dlouhé době jsem si vybrala docela velké sousto. Sněhulák patří podle mě do těch drsnějších a brutálnějších severských detektivek. Nicméně možná právě proto, že z toho jde takový strach, napětí a hrůza, se člověk prostě nemůže odtrhnout. A ano - četla jsem pouze během dne! :D Pokud se někdo chce bát, tak by rozhodně měl přečíst.
(SPOILER) Do půlky knihy jsem byla nadšená. Líbil se mi popis divoké a surové přírody, čistota a neposkvrněnost malé holčičky. V další časti knihy, kdy už se z ní stává žena, ztratil pro mě příběh kouzlo, onu magickou pohádkovost. Kdyby v dětství kniha skončila, nevadilo by mi to. Potom už bylo jasné, že v dospělosti přicházejí potíže a čím dál tím víc šlo o sci-fi.
Kniha se čte dobře. Měla jsem ji jako takovou “americkou pohádku”. Zjistila jsem spoustu faktických věcí, které mě ale z pohledu úspěšné ženy - první dámy - zaujaly a opět donutily mnohé informace hledat zpětně na internetu. Když tohle příběh umí, tak je dobrý. Nicméně dobrý znamená za 3, což tak odpovídá. Na můj vkus jde autorka moc málo do hloubky a chybí mi tam více psychologie a emocí - hodně o nich sice mluví, ale “nejsou cítit”. Ale myslím, že autorka sama taková je, v pozitivním slova smyslu, kdyby byla “větší citlivka”, nemohla by to ustát. Takže pěkné, ale málo opravdové.
Po delší době jsem byla po přečtení knihy opravdu nadšená. Obdivuji knihy, které mě po přečtení donutí najet na stránky wikipedie a otřepat znalosti z historie. Jak vlastně vypadalo Rakousko-Uhersko, jaké byly okolnosti první světové války, někdo mluvil česky, někdo polsky, německy.. sama jsem v tom vlastně ztrácela, protože jsem sledovala životní příběhy hlavních postav, nesledovala jsem jakou řečí hovoří, na to jsem narazila ke konci knihy na počátku občanské války. Také jsem musela otevřít mapu, abych zjistila, kde přesně leží Karviná, Stonava, Orlová, Český Těšín aj. Přečtením knihy jsem zjistila spoustu historických informací, některé jsem dohledala sama. Pokud toto kniha dokáže, klobouk dolů, a to se přesně povedlo autorce Šikmého kostela.
Kniha mě bohužel zklamala. Od začátku jsem měla vysoká očekávání, protože jsem četla Lovce i Tisíce planoucích sluncí, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. První polovina knihy byla výborná, měla spád, zápletku, pěkně vykreslené postavy, ale potom průšvih. Přeskočilo se v čase a v ději, objevily se naprosto nové postavy - jak souvisí s příběhem je sděleno samozřejmě až na samotném konci obsáhlé kapitoly. Takže jednu celou část jsem přečetla vysloveně s nechutí, protože jsem nevěděla, o kom čtu, jak zapadá do děje, co tam vlastně dělá... odložila jsem knihu na nějaký čas a potom jsem ji už vlastně jen prolistovala do konce, kde se zmiňuje další spousta jmen, míst, příbuzenských vazeb... za mě prostě zklamání.
Další důvod je možná ten, že u Lovce i Tisíce planoucích sluncí i přes všechna životní úskalí byla nějaká pozivita jako láska a přátelství. Tady to byla jedna velká tragédie, smrt, odloučení, stesk a křivdy.
Začátek knihy byl trochu slabší, měl delší rozjezd, ale na druhou stranu mě bavilo číst, jaké lumpárny ještě děti vymyslí. Často jsem také knihu odkládala, ale druhou polovinu jsem přečela během 2 dnů. A co se týká druhé části knihy, tak souhlasím s komentáři uvedenými níže.
Mně osobně se knížka líbila, nějak jsem se poslední dobou nadchla pro cestovatelská dobrodružství. Brala jsem knížku jako příběh Lůcy/Goldilocks aneb růžová pinda na cestě - v tomto stylu je psaná celá kniha. To je jediné, co bych možná trochu vytkla a místy mi chybělo - nějaká stylistická úroveň a možná trocha inteligentního humoru = "ale s růžovou pindou byla při čtení taky dost pr...el!". Ale celkově mi byla její osobnost sympatická. Možná je trochu dětská a trhlá, ale asi právě v tom spočívá její kouzlo...
Kdybych mohla porovnat - četla jsem i knihu od Zibury (oba autoři jsou věkově úplně stejně), tak Zibura je výš. Má lepší přehled, nějakou slovní zásobu, styl humoru aj. Tohle je prostě "růžový cestovatelský deníček jedný mladý holky" - a tím to nemyslím nějak negativně, mně se kniha četla dobře a rychle.
Po přečtení takové rozporuplné pocity. Knihu jsem sice přečetla jedním dechem a byla zvědavá, jak to všechno dopadne, ale chvílemi se to přííšerně táhne. A ano, neskutečné je to taky dost často. Přitom je to škoda, podle mě by to mohla být napínavá strhující detektivka. Vadilo mi poměrně velké množství různých nechutností - přes cákání krve, prořezávání hrdla, bodání, úchylný sexuální praktiky, zneužívání a další různé násilnosti. Přirovnala bych to k lacinému hororu - v tom kvalitním je člověk pořád v napětí, má strach, ale přitom neodtrhne oči od obrazovky. V tom laciném člověk neustále odvrací zrak a někdy i ztlumí zvuk. Takže závěrem - kniha se dobře čte, ale asi bych ji nedoporučila. Ale pokud si člověk chce přečíst něco pikantního, napínavého, trochu nechutného a šíleného - tak to je přesně ono.
Četla jsem knihu o Amundsenovi, kde je poznávání a cestování pojato z úplně jiného pohledu. U Zibury se nejedná o klasický cestopis, v knize je spousta vtípků - vlastně několik na každé stránce. Kniha se čte příjemně, jednoduše, a proto je lidem tak sympatická. Autor má sice specifický humor, ale právě tím je lidem blízký. Čtenář ho hned pochopí, je ze života. Ke konci cesty, kdy už nepřichází každý den něco nového, člověku dochází síly, bych čekala i trochu napětí a krize, přijde ale nadsázka a zase sranda a jde se dál. Líbilo se mi to, ale trochu té negace, kritiky a vážnosti, je podle mě u takové cesty na místě. Vždy v závěru se může autor vrátit k nadsázce a čtenář si oddychne - uf, dopadlo to dobře. Ale celkově jsem byla moc spokojená a jdu si objednat zbylé knihy :-)
Ještě se mi snad nestalo, že bych četla knihu dvakrát...nicméně - kamarádka mi půjčila Hotýlek, že to je krásná knížka. Obsah, postavy - nic mi to neříkalo, tak jsem začala číst. Po 3 stránkách jsem věděla, že už to znám. Sice jsem zapomněla, jak to dopadne, ale znám. U žádné knihy, která ve mně něco zanechala, se mi to nestalo. Takže tak...přečetla jsem ji, ale nezanechalo to ve mně vůbec žádný dojem, jen vím, že číst ji znovu nechci.
Příjemná knížka, snadno se čte, ale trochu se mi vlekla. Téměř na měsíc jsem ji odložila, a potom se k ní vrátila. Neurazí, ale ani nenadchne... Postavy jsou sice zajímavé, ale pokud je jich tolik, dá se očekávat, že ani u jedné se nejde do hloubky. Hlavní hrdinky jsou od jejich dětství až do dospělosti a poté stáří víceméně stejné - žádný větší vývoj či změna - a to mi moc nesedlo. Stejně jako okolní prostředí, zasazení do dějin - vše psáno hrubě a jen povrchně... ale jak říkám - příjemná oddechovka, člověk nemusí moc myslet.
Jako fyzioterapeutce mi nemohla tato kniha chybět. Pan Kolář doplňuje teorii mnoha případy z vlastní praxe, proto se poměrně obsáhlejší kniha čte dobře. Určitě ji doporučuji všem, kteří by rádi pochopili onu provázanost těla. Já si z knihy odnáším jasnou zprávu, že v lidském těle zkrátka všechno souvisí se vším a název Labyrint pohybu je více než výstižný. To může být důvod, proč někdo knihu načas odloží (také se mi stalo). Nečekejte jednoduché vysvětlení pohybu, nějaké rady a tipy, také narazíte na hodně odborných slov. Jedná se zkrátka o odborné rozhovory o pohybu s přesahem do dalších oborů.
Určitě po knize sáhnu někdy znovu. Při čtení na mě doléhal klid, který umocňoval brilantně vykreslený popis prostředí. Zkrátka jsem se doma na gauči alespoň na chvíli cítila jako na dovolené v Bali u moře.
Čtivá oddechová knížka. Lze si z ní odnést i ponaučení, že lež má krátké nohy a boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Líbilo se mi prostředí Prahy. Bylo to pěkné čtení, ale v žádném směru se nejde do hloubky. Psychologie a postavy samotné jsou popsány jen povrchově.
Do ruky se mi dostala kniha od přítele - IT vývojáře, já jsem v tomto ohledu typická žena :) I přesto mě kniha velmi zaujala. První polovina byla neuvěřitelná - Stevovy začátky, lidé, kterými se obklopoval, jeho styl jednání a celá jeho komplikovaná osobnost, zrod Applu a vývoj Macu, jeho zenové učení, držení diet, životní styl, milostné zápletky. Za polovinou mi začal příběh splývat do tekoucí řeky pro mě trochu nudného digitálního světa. Přiznám se, že stránky jsem začala rychleji otáčet - nový produkt, iPhone, iPad, iPod, iCloud, AppStore atd., popisování jednotlivých produktů už mě nebavilo. Zároveň chápu, že bez této hloubky by to nebyla kniha o Jobsovi... Ale celkově knihu doporučuji, je především o neuvěřitelné osobnosti Steva Jobse se všemi jeho klady i zápory, kterých nebylo málo. Ale každá velká a ryzí osobnost má tyto dvě stránky a hrdě se k nim hlásí.
V momentě, kdy jsem si knihu kupovala, jsem ani nevěděla, že má nějaké díly předchozí, i přesto splnila účel a moje očekávání - lehká, roztomilá, oddechová - člověk u ní nemusí moc přemýšlet. Začátek knihy měl spád, líbil se mi i popis Nového Zélandu, uprostřed byl děj podle mě moc táhlý a trochu nudný, nakrátko jsem přerušila i čtení, pořád dokola nějaké seznamování, zjištění, že to není "ten pravý" a pak zase znovu... Až v momentě, kdy začala Mari podnikat tajné mise, mě kniha opět vtáhla do děje a přečetla jsem ji jedním dechem až do konce, který mě - přiznám se - trochu dojal. Takže knihu bych i doporučila, ale jak se říká, méně je více, kdyby byla kniha z poloviny tak obsáhlá, dala bych o hvězdičku více.
Příběh o parašutistech mě naprosto vtáhnul, nemohla jsem se od čtení odtrhnout, za dva dny jsem měla dočteno. Kromě silného válečného tématu na knize oceňuji několik věcí. Prolínání české a německé dějové linky udržuje čtenáře v permanentním napětí a očekávání, co bude dál... Autor vykresluje příběh pravdivě, jde poznat, že při psaní knihy čerpal z mnoha zdrojů, čtenáři nepodsouvá žádný názor. Perfektně vykreslená psychologie postav. Při čtení jsem se zkrátka cítila, že jsem se vrátila v čase a žila jsem s nimi.
Inspirativní knížka. Waris je bezesporu neuvěřitelně silná osobnost. Obdivuji, jakým způsobem přijímala všechny životní situace, jak jí přicházely. Žádné dlouhé spekulování a naše oblíbené "co kdyby" - tohle spojení snad v knize nezaznělo ani jednou, spíš mi bylo sympatické, že ji to spíš ani nenapadlo. Protože - k čemu by mi bylo přemýšlet stylem, co kdyby :) Samostatné a velmi vážné téma je pak v knize ženská obřízka. To je prostě tyranie páchaná na ženách. Je otřesné, že se tato hrůza vůbec někde ve světě vyskytuje a braná jako rituál. Knihu určitě doporučuji.