lenya komentáře u knih
Bohužel kniha mě příliš neoslovila, asi to bylo tím, že jsem ji četla o zkouškovém, ale totálně jsem se v knize ztratila. Ve jménech, mongolských výrazech (v knize nebyl slovník, takže jsem někdy slova nepochopila ani z kontextu věty), nevěděla jsem kdy kdo mluví, když jsem na to přišla, už jsem si nepamatovala jeho postoj a názory... chaos... Jediné pozitivum, líbilo se mi líčení prostředí, krajiny, venkova/města. Takže knihu jsem nepochopila, moje chyba... Ale věřím, že když se člověk zorientuje, má čtenářovi kniha, co sdělit. Možná po ní ještě někdy sáhnu.
Působivá knížka, čte se lehce a přitom má čtenářovi co předat. Místy jsem měla náběh na záchvat smíchu (třeba v momentě, kdy studenti mediciny sedí v jídelně sami u stolu - zavání z pitevny - z toho jsem málem potřebovala kapesníček! :D ). Bohužel se mi něco málo za půlkou začala knížka trochu "táhnout" a odložila jsem ji. Ze začátku jsem byla nadšená z osobitých charakterů, prostředí, zápletek, ale v závěru knihy už to bylo pořád dokola. Nicméně určitě na mě kniha udělala dojem a zanechala ve mě pár myšlenek :)
Dojemný příběh malé "obyčejné" dívenky. Citlivá knížka popisuje dětem hrůzy 2. světové války, holocaust... Přitom je celý příběh napsán jemně a srozumitelně pro děti. Slzička mi ukápla v momentě odtržení Hany od jejího brášky Jirky... Člověku nezabrání vžít se do příběhu a představit si sebe a co víc, sebe ve 13ti letech, kdy by děti měly vymýšlet jakou provedou rošťárnu, až dopíší doma úkoly ze školy. Při čtení jsem si okamžitě vzpomněla na moji nejoblíbenější dětskou knížku a tou byla Říkali mi Leni.
Knihu určitě budu doporučovat dál :)
Krásná, čtivá, dojemná knížka... Probudila ve mě kapku nostalgie, hlavně při čtení posledních stránek...
Představila jsem si, jak přecházím s tátou ulici do školky, jak mě doprovází brácha ze školní družiny, jak se fotíme s holkama u radnice s maturitním vysvědčením, pak konečně čtu dopis o přijetí na VŠ, stěhuju se do hlavního města... a pak život plyne jako stránka po stránce v knížce, a i když má být každý den jedinečný, nejkrásnější, procítěný naplno, tak i přesto se na obloze může mráček, ze kterého sprchne...
Takový nějaký pocit jsem měla po dočtení knihy, takže si myslím, že určitě stojí za to :) :)
Málokdy se mi to stává, ale ve spojení s touto knihou mi přijdou jakékoliv komentáře tuctové... Žádnými slovy asi nepopíšu, co pro mě kniha znamenala. Úplně mě vtáhla do děje. "Naneštěstí" jsem ji začala číst po operaci očí a byla jsem "nucena" ji během 3 dnů přečíst - po prvním dni jsem mamce pro jistotu přestala oznamovat čísla přelousknutých stran :-) Ale nakonec se z toho po operaci vyklubaly pro mě krásné tři dny.Četla jsem také Lovce draků a obávala jsem se této knihy, říkala jsem si:,,Bude alespoň z poloviny tak čtivá?" - teď se za ty obavy stydím... Napadá mě teď snad jen Remarque, u kterého jsem také více jeho děl přečetla s takovým nadšením. Po přečtení knihy jsem si jen sedla ven, kde mě hřálo sluníčko, poslouchala jsem šumění lesa a jen mě napadlo, co znamená narodit se v klidné zemi, chodit do školy, vídat se s kamarády, mít vždy po ruce něco k snědku, zcela samozřejmou zdravotní péči a tak bych mohla pokračovat donekonečna.....
Ale nechci filozofovat - prostě si to přečtěte! :-D
Bohužel budu muset mezi těmito krásnými komentáři napsat jeden negativní. Pro mě byla tato knížka také neskutečná - ale neskutečná snůška filozofických úvah, kterým jsem kolikrát ani nerozuměla a neměla jsem tolik trpělivosti číst je znovu. Pravda, nechala jsem se zlákat dobrým hodnocením, pozitivními komentáři a také názvem knihy, ale příběh měl asi takový spád jako stojatá voda. Prokousávala jsem se horko těžko stránkou po stránce... Ale je to jen můj vkus, mám raději knihy, co mají spád a předají vám nějakou hlubokou myšlenku - v této knize je jich také spoustu, ale musíte je hledat jako jehlu v kupce sena (a to v pořádné hromadě sena). Zkrátka nepředstavitelné myšlenky, neuvěřitelné postavy, podivné prostředí, šílená zápletka... Kniha se mi nelíbila a znovu ji číst nebudu - vždyť přeci za všechno můžou kamélie!!! :D
Kniha je bezesporu krásná, že je to fikce zdůrazňuje sama autorka, tam problém nevidím. Vnímala jsem knihu jako příběh o ženě - Zeldě - ženě mnoha rolí, z nichž ani jedna není jednoduchá. Fandila jsem jí, aby jednu ze svých roli dotáhla do těch výšin, do kterých si přála, ale Scott...(všechny argumenty takto začínaly). Nicméně vše je věc volby. Zelda byla velmi silná, rozhodná, inteligentní, krásná a sebevědomá žena, která se rozhodně nebála říct svůj názor a velmi nahlas. Líbil se mi její myšlenkový pochod. Já to vnímala tak, že tomuto "silnému duetu" chybělo pevné kormidlo a píšťalka rozhodčího :-) kniha krásná, ale od půlky pro mě trochu táhlá...
Jedna z knih, které se vám vryjí do paměti a už v ní zůstanou... Jak se jednou začtete, tak už ji musíte dočíst. Autor výjimečně vystihuje myšlenkové pochody malého chlapce dychtivého po otcově lásce, dospívajícího chlapce, kterým hlodá černé svědomí, a dospělého muže, který přestává snít a doufat, a začíná činit. A kniha je o společné cestě a cíli těchto zdánlivě úplně odlišných osob, které představuje hlavní hrdina.
Zatím jsem snad žádnou knihu nemohla doporučit všem známým - bez ohledu na pohlaví, věk, oblíbenou literaturu atd. - ale myslím, že jsem ji našla :-)
moje první "postátnicová" knížka :) kdybych to měla říct řečí hlavní hrdinky - snůška tuctových řečí, ze kterých je tak maximálně trapně - ale pozor! Tahle snůška je moc hezká i přesto, že je smrti - vlastně ne! O životě s rakovinou, a to je rozdíl :)
tato kniha mě přivedla do mnohých nepříjemných situací, tak například, když se během extrémně nudné přednášky začnete jediní smát...nebo jedete sami metrem a zase!! Málokterá kniha mě dovedla rozesmát, ale tenhle Filip/ové, to dokázal/i s elegancí sobě vlastní :D doporučuji všem! :)
zajímavá knížka.. jen mě od začátku do konce zajímalo, jaká ta katastrofa se vlastně stala :) fascinující popis prostředí, ale jinak mě kniha úplně nenadchla.. všude popel, mrtvoly a na konci smrt.. na druhou stranu mi tato kniha přivála tak trochu "čerstvý vzduch" - nejsem zvyklá číst sci-fi literaturu, takže právě proto jsem spíš z knihy nebyla úplně unešená
tahle kniha je jako čokoládová bonboniéra - ochutnáš jeden kousek a prostě ji musíš sníst celou! :D přečetla jsem ji za 2dny... děj není složitý, ale je napínavý a má spád! Jednotlivé kapitoly uvádějí nádherné a hluboké citáty, líbily se mi všechny. Také v průběhu děje je plno životních mouder (o lásce/nenávisti, stáří/mládí, přátelství/samotě a o životě a smrti) napsaných tak, že je člověk hned pochopí (žádné filozofování, které člověk musí přelousknout 5krát, aby ho pochopil...). Líbilo se mi i polemizování nad minulostí, budoucností, cestováním časem a hlavně nevyhnutelnosti osudu - nebo přece???
z této knížky mám smíšené pocity - přečetla jsem ji jedním dechem, byla jsem nadšená, ale chvílemi zhnusená detailně popsanými orgasmy, ejakulacemi a stříkáním spermatu (vím, že o tom knížka není, ale lépe by se mi četla bez těchto detailů). Také jsem měla po přečtení zvláštní pocit samoty, deprese, prázdnoty, smrti... takže číst knihu jen v naprosté emoční pohodě!!! Já sama spadám do stejné věkové kategorie, jako hlavní hrdinové, proto jsem se s nimi částečně ztotožnila a cítila vlastně takové pocity, jako oni... nevím... kniha úžasná, ale nechala ve mně zvláštní pocit - nicméně - nechystám se do lesa oběsit se...
nádherná knížka!!!!!!! abych tak řekla mluvou Lexi - fakt bomba!! Připomněla mi léta, kdy jsem četla dívčí romány a odcházela z knihovny s maximálním počtem vypůjčených knih :D hlhtala jsem stránku po stránce a díky tomu jsem po 2 dnech měla knihu dočtenou... ale jako na mrtvou rybičku v akváriu, Mont Blanc, vysoké lodičky a první jízdu v kabrioletu, myslím, nezapomenu! :) Doporučuji mladým i starším dámám. Tahle kniha mě přesvědčila o tom, že i u knihy můžete dostat výbuch smíchu! :D
Mám ráda všechny Remarquovy knihy, ale takhle je opravdu výjimečná. Neuvěřitelně napínavý příběh plný paradoxů a skutečných pravd. Najde se v něm každý, můžete najít příběh lásky, napínavý boj o život, životní moudra.. Napadlo mě třeba, že naše jméno je vlastně jen pár písmenek na občance..
správná knížka na oddychové léto :) čte se dobře, snadno a rychle, člověk u toho nemusí moc přemýšlet, má zápletku a happy end.. takže já byla s touto "prázdninovou" knihou spokojená.
ke knize se časem snad ještě vrátím, prokousala jsem se první částí, která mě vůbec nenadchla, ztrácela jsem se v postavách, děj neměl spád, nudil mě, až jsem nakonec knihu odložila...
dojemná a citlivá knížka, chvílemi mě až vytáčela hlavní hrdinka svojí lhostejností a otupělostí, ale pak mi vždycky došlo - vždyť ví, že každý nastávající den může být jejím posledním.. Od autora Remarqua to sice není příběh přímo o válce, nicméně se také zaobírá smrtí a umíráním. Takže kniha určitě stojí za zamyšlení, posune čtenáře zase "o kus dál", ale teď šáhnu po nějaké oddychové knížce se šťastným koncem. a souhlasím s komentáři níže, o filozofickém "plkání", které mě chvílemi trochu nudilo.
Působivá knížka, smekám před autorem, který dovedl bravurně popsat myšlenkové pochody a pocity mladé dívky Adriany. Místy byl ale příběh Adriany moc vleklý, takže jsem někdy přečetla stránku a na konci vlastně vůbec nevěděla o čem byla...
Čtivý dojemný příběh, ale znovu bych po něm nesáhla. Život v sektě obklopený slepotou, naivní důvěrou a nikdy nekončícím očekáváním lepších dnů. Nejhorší je, že dítě k tomu přijde jako slepé k houslím. Dítě, které samo o sobě ještě nerozhoduje a plně důvěřuje matce, že udělá, co se čeká od role matky, a to je to nejlepší pro své dítě...