Leonor komentáře u knih
Pěkně napsané, čtivé, ideální pro uvedení do problematiky tudorovské Anglie.
Autorka pokračuje ve stejném duchu jako v předchozí knize. Hezký sloh a barvité líčení bohužel zaniká kvůli neskutečným historickým nesmyslům, nemožným dobovým zvykům a nemyslitelnému chování lidí v 19. století.
Povedená kniha, ačkoliv film se mi líbil více. Za otevřený konec strhávám jednu hvězdičku, asi na to nemám dost fantazie. Ocenila bych nějaký epilog. Přesto doporučuji.
Po předchozí knize o Alžbětě II. je toto velkým sklamáním. Kniha se sice dobře a rychle čte, ale nepřináší žádné nové informace a více méně jen znovu propírá vše, co projelo bulvárem v souvislosti s královskou rodinou za poslední dva roky. Navíc si sama nejsem jistá, co autorka chtěla vyjádřit a jaký je tedy její pohled na Kate, Meghan a monarchii obecně. A když už mluvíme o Kate, její jméno je v názvu téměř zbytečné, objevuje se pouze v pár kapitolách v Meghanině stínu (jaký to paradox, když se podíváte na obálku).
Ve svém žánru - historická romance, nikoliv historický román - to není špatné, ale vytáčelo mě neustálé užívání ukazovacích zájmen a obratů typu „chodit kolem horké kaše“.
Snůška nepodložených bulvárních informací... Velké zklamání. Taky je třeba vzít v potaz autorčinu národnost - medailonky pro nás neznámých osobností polských dějin.
Stejně jako u knihy Carevnina dcera mám pocit, že autorka má nějaké postavy z historie v oblibě a jiné naopak upadly v nemilost, což se přesně odráží v románovém zpracování. Výsledkem jsou pak černobílé charaktery. Nelíbilo se mi vylíčení Kateřiny Medicejské, hraběte Bothwella, královny Alžběty ani samotné Marie Stuartovny. S historií má společné tak možná jména postav a místa děje. O to více mě mrzí, že toto napsala vysokoškolská profesorka historie.
Uf. Tak tahle kniha ve mně vyvolala dva naprosto odlišné pocity. Musím přiznat, že pokud bych o Sisi nic nevěděla, byla bych nadšená. Autorka má rozhodně spisovatelský talent, knížka mě rychle vtáhla do děje. Ale jelikož se o tuto tématiku již nějaký pátek zajímám, nemohu opominout hrubé faktické chyby. Postavy vůbec neodpovídají skutečnosti, dobové zvyky jsou jako z jiného století. A myslím, že císařovnu Alžbětu bych „císařovno Alžběto“ oslovila jen jednou...
Předposlední díl série se odehrává v Pasteku, nechybí spousta napětí a jako bonus malá rozmazlená Lída.
Další díl nezklamal, lepší než oba předchozí. Rozhodně doporučuji.
Pěkná knížka, která seznámí se základními aspekty života císařovny Alžběty.
(SPOILER) Bohužel historicky nepříliš přesné...
Možná autorku překvapím, ale manželství Napoleona a Marie Louisy bylo překvapivě šťastné - čímž vlastně celý román přestává dávat smysl. Milostný poměr mezi Marií Luisou a Neippergem už před její svatbou je naprostý nesmysl a stejně tak i pomalu incestní vztah Napoleona a jeho sestry Paulíny. Na druhou stranu si velmi cením autentických dopisů mezi Napoleonem a císařovnou Josefínou.
EDIT: Konečně jsem přišla na to, co autorka myslela tou Marií Lucií! Takhle totiž nazývá Marii Luisu před tím, než se stane císařovnou Francouzů. Je sice pravda, že Luisa je francouzská verze jména, potom by ale správně měla být pojmenována jako Marie Ludovika, což je německý ekvivalent tohoto jména. Lucie se sice jmenovala také, jednalo se ale o její sedmé a poslední křestní jméno, jehož francouzská podoba je navíc totožná. Že by se autorka inspirovala u Marie Antoinetty/Marie Antonie a nevyšlo to?
Pěkná knížka, bohužel trochu nepřehledná kvůli neustálému přeskakování od jednoho k druhému. Mrzí mě, že autorka byť v jediné krátké kapitole nevypracovala rovněž osudy nejmladšího bratra císařovny Sisi (pravda, byl z nich "nejobyčejnější", ale přesto by to potěšilo a dotvořilo celistvost knihy).
Velmi zajímavé téma. Nával nových informací. Škoda toho neustálého omílání.
Na knížku jsem kdysi narazila zcela náhodou - vyřazovali z knihovny a mě zaujala. Doma jsem okamžitě začala číst a zjistila jsem, že se od ní nemohu odtrhnout.
Tak tuhle knížku jsem milovala jako dítě. Mohla jsem jí číst pořád dokola.
(SPOILER) Uf, tak toto mi příliš nesedlo. Taťána vylíčená v knize rozhodně není věrná skutečné Taťáně a i u dalších postav je podobné pokřivení patrné. Taťána je největší světice (kromě dvou milostných poměrů, které si neumím představit), na rozdíl od ní je její duševní dvojče Olga popisována jako namyšlená, sobecká a proti andělské Táně velice ošklivá bytost. Také jejich babička Marie Fjodorovna se u autorky ocitla v nemilosti - je zde vylíčena jako přímo zlá osoba (která se mimo jiné snaží dostat svou snachu, carevnu Alexandru, do psychiatrické léčebny v Berlíně!). Ostatní členové rodiny jsou tam více méně jen okrajově, mnohem více času tráví Táňa (v této době nepokojů!!!) útěky z paláce a poznáváním Petěrburgu. Po historické stránce nepříliš přesná kniha a po tom všem mi na konci ani nevadilo, že Taťána přežila. Nic moc.