LeserDe
komentáře u knih
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
čirá literárí krása, ke které není potřeba nic dodávat.
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Jedna z mých nejoblíbenějších her, v níž mám pro každou z postav velké pochopení. Líbilí se mi především báječně vykreslené ženské postavy. Až žasnu, jak jejich vnitřní svět dokázal prostřednictvím dialogů autor vylíčit. Skvělé!
Život na míru
Marek Rabij
Vedlo mě to k hlubokému zamyšlení o tom, co se odehrává za zdmi továren, jejichž oblečení nosím. Bylo znát, že autor má dobré povědomí o tom, co se v místech, o nichž píše, odehrává. Bylo to velmi smutné čtení, ale důležité, takže doporučuju.
Na plechárně
John Steinbeck
Kniha se mi líbila, ale označovat ji za humornou, no nevím, nemyslím si, že byl hlavní devizou tohoto autora zrovna humor. Ale dobré to je. To bez debat.
Ve stínu
Kateřina Castañeda
Kniha o sestrách, které se od sebe tolik liší... Říkala jsem si, že mě takový text nemůže v životě bavit, ale to jsem se spletla. Moc se mi líbily popisy uvažování obou žen. Knihu všem doporučuju, je to svěží čtení!
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Nechci psát, že je to hloupé, asi to bude v něčem naopak velice chytré, když to miluje, tolik lidí, ale mě to ani trochu nebavilo. Přistupovala jsem k tomu jako k odpočinkové četbě, stejně se tam ale vyskytovalo tolik klišé, že jsem román nakonec odložila a další autorovy počiny už asi nevyhledám.
Vesnice
Kristýna Trpková
Myslím si, že když tahle autorka ještě zapracuje na stylu, bude mě bavit stejně jako M. Klevisová. Protože se jí v téhle knize podařil vystavět poměrně zábavný příběh. Zábavný v uvozovkách vzhledem k tématu. Obdivuju na podobných autorech hlavně to, že ze zdánlivě obyčejného tématu dokáží vykřesat velmi zábavné počtení.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Ty postavy se chovají tak divně, nesymapticky, zle a nesmyslně, že jsem knihu několikrát rozzuřeně odložila, protože o takových blbcích prostě číst nechci. Nikdy jsem ji nedočetla.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Nedojala jsem se, ale přesto knihu hodnotím plným počtem, protože mě velmi bavila.
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Tak trochu jiná kniha M. Klevisové, ale ani tady není v jednotlivých příbězích o čtivost a drama nouze, takže se v té změti vztah a nálad jednotlivých postav ani na chvíli nenudíte.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
románů o smrti jsem četla několik a většinou byly zbytečně trapné (mám na mysli ty od současných autorů). Tenhle příběh byl jiný, zábavný, líbil se mi. A konec má taky dobrý!
Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
díky téhle knize jse mse s autorkou poprvé "seznámila" a hned jsem věděla, že se tane navždycky mou oblíbenou. Mám ráda její styl. Asi i proto mě baví všechno, co si od ní přečtu. Navíc mám slabost pro příběhy, které se odehrávají na netradičních místech, kam se nikdy nepodívám. A jedním z takových míst je právě Mongolsko. Jet tam nechci, ale číst si o něm budu vždycky ráda. Navíc v podání Hůlové!
Tajemství
Radka Třeštíková
Nevěděla jsem, co od té tlusté knihy čekat a bála jsem se ji otevřít kvůli recenzím, které nejsou moc lichotivé. Ale kniha mě mile překvapila, moc dobře se četla, líbila se mi. Když už jsem si říkala, že příběh se nemůže rozvíjet, objevila se nová postava a ta mě vedla k dalším a dalším zamyšlením. Obdivuju autorku, musela sí dát s textem hodně práce. Kniha se mi opravdu líbila a mohu ji s klidný msrdcem všem doporučit. Je dobře napsaná!
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Kniha mě bavila, neobsahovala hluchá místa, děj příjemně ubíhal. Nebude ve mně rezonovat ani příběh ani její myšlenky, ale to se děje u málokteré knihy. Jsem spokojená.
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
Líbí se mi, že je to poměrně stručné a přece v příběhu nic nechybí. Líbí se mi všechny postavy, i když uvažují bizarně, jsou zábavné. I když jsou některé nesympatické, jako třeba hlavní postava nebo matka, dá se s nimi vydržet. Není to nic hlubokého, ale dobře se příběh čte. Ideální k vodě.
Příběh slunečnice
Miriam Blahová
Ta kniha je dobrá, a to z několika důvodů. Dobře se čte, koupila jsem ji jeden den dopoledne, druhý den jsem ji večer měla dočtenou. Chcete ji číst i když nemusíte, prostě vás to baví a nemusíte se do ní nutit. Je to román od ženy pro ženy, muži si tu opravdu na své nepřijdou, ale ne každá knížka musí být pro všechny, že. Když se podívám na obálku, moc se mi líbí, což je mi u knih většinou jedno, ale tahle ve mně vzbuzuje příjemné pocity. Napsané je to obstojně, žádné jazykové zádrhele nevidím, ale to nepíšu jako odborník, jen jako prostá čtenářka. Chování dvou hlavních postav mě bavilo, stěžovat si v komentářích na to, že se chovají, jako kdyby jim bylo náct, mi připadá úsměvné, protože ne každý se chová důstojně a dospěle. A právě díky charakterům postav, tato kniha, věřím, bude hodně lidí bavit. Tak si ji užijte jako já.
Kocour z Montmartru
Michaela Klevisová
M. Klevisová kočičím lidem rozumí. Já jim rozumím až teď, díky ní.
Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
Krátký text, ve kterém je toho obsažené tolik! V tom tkví mistrovství tohoto autora. Dojemné, tedy alespoň pro mě.
Opička na gumě
Eva Střihavková
Ta nerozhodnost třicátníka, kam začít směřovat svůj život, je v této knize popsaná moc dobře a řadě holek právě tahle postava může objasnit, proč se chlapi kolem nich chovají, jak se chovají. Ale jen o tom to není, je to i o přírodě a dalších lidech, kniha se mi líbila a dobře se četla.
Jedlová samota
Andrea Maria Schenkel
Ten příběh, ze kterého autorka vychází je drsný, mrazivý, strašidelný. Ale ten způsob, jakým autorka pracuje s gradací je obdivuhodný, už dlouho jsem se s tím v české soudobé literatuře nesetkala. Bravo, doporučuji všem, ani chvíli jsem se nenudila.