LeserDe
komentáře u knih
Tapetář
Ema Labudová
tohle se mi moc a moc líbilo. To prostředí - na první pohled se může zdát, že není vůbec zajímavé. Když už číst knihu z ciziny, tak z nějaké exotiky. Co zajímavého může člověk najít v rybářském městečku? V rybářském? Ale bylo to skvělé. Labudová s prostředím naprosto srostla a dokázala ho popsat a vykrelsit tak, že to byl jedinečný zážitek. Odvážný text i co se volby tématu a postav týče. Bezvadné!
Cizinec přichází
Mika Waltari
Kvůli recenzím jsem čekala něco opravdu drsného, něco ve stylu Nabarveného ptáčete nebo nějaké vesnické drama o udavačství. Ale drsné mi to moc nepřišlo, spíš takové symbolicé a taky prokazující, že Finové jsou mnohem víc zžití s přírodou než třeba my nebo Poláci. Zimu a neúrodu berou jako samozřejmost, nehroutí se, umí se zařídit. Drama je v této novele spíš ve vztazích mezilidských. Ne ve vztahu člověka a přírody. Krásně napsáno, krásný český překlad.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Myslím, že není potřeba se tolik rozepisovat, hodně toho bylo o této knize už napsáno a se všemi superlativy souhlasím. Plný počet nedávám jen proto, že když jsem si knihu chtěla přečíst po druhé v dospělosti, už to pro mě nebyl takový zážitek jako poprvé. Místy mě nudila. Možná, že až se k ní po letech vrátím po třetí, tak zase nějaké hvězdy přidám, zatím takto. A co mě nudilo? Zdlouhavé politické popisy toho, jak to měl s uctíváním nejrůznějších božstev ten a ten faraon. Román ztrácel na rytmu, kdyby byl o polovinu kratší, nic by se podle mě nestalo.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Zajímal mě milostný příběh na pozadí první světové války a o téhle knize jsem přemýšlela dlouho. Nicméně mě zklamala, a to hlavně kvůli své patetičnosti a zkostnatělosti. Chápu, pan Rolland psal v minulém století, což se nutně muselo odrazit na jazyce, ale znám i modernější díla z této doby, které obstojí i dnes. Tahle to podle mě není.
Druhá šance
Adam Pýcha
Knihu jsem dostala k Vánocům, tak jsem ji ze slušnosti otevřela, přestože bych se do ní asi normálně nezačetla ani si ji nekoupila. Nebavilo mě to, ale své čtenáře si jistě najde.
Pianistka
Elfriede Jelinek
Moje učitelka klavíru byla podle přesně taková, jako postava v knize téhle autorky. Asi i proto jsem si četbu tak užívala.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Je mi to moc líto, ale nikdy jsem té knize nepropadla. Nebavil mě její jazyk a vlastně ani ten příběh s těmi příšerně divnými a otracvnými postavami.
Liščí oči
Petra Hůlová
Tohle je moc hezká knížka a hlavně chytře napsaná, takže si myslím, že může chytnou i lidi, kteří nejsou přiznivci fantasy žánru. Je z toho cítit autorčina pokora k formě, žánru i jazyku jako takovému. Doporučuji k přečtení nejen mladistvým.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Moc krásná kniha, u které jsem se mnohokrát dojala!
Pod sněhem
Petra Soukupová
Rodinné drama. O ženských, jejich dětech a rodičích.žádný zbytečný patos ani pokus o břitký humor, je to dosti vyvážené, vyspěle napsané, nenabubřelé. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek této autorky.
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Úmorné čtení. Asi jako když si sednete s kamarádkou na kávu, která si pořád na něco stěžuje, přitom by stačilo tak málo, aby se její život změnil k lepšímu. Takové to fňukání. A přesně tkaová je tahle kniha. Nabízí jen fňukání, a to mě nebavilo. ani ta hlavní hrdinka mě nebavila a nevzbouzela ve mně soucit. Text, který vysává energii víc než kdejaká ufňukaná kamarádka.
Z čeho je den
Dominika Prejdová
Kniha o rodině, o vztazích o mozaice vztahů, o tom, jak dávat puzzle vztahů dohromady. Není to román, není to velkolepá freska, ale není to ani odpočinková četba, je to hodně k zamyšlení, ale kniha se mi moc líbila. Svěží text mezi tím balastem všude okolo. Navíc se mi hrozně líbí název, který text skvěle vystihuje. Bravo.
Dohra
Mika Waltari
tuhle knihu mám ráda, protože mě zasvětila blíže do života ve Finsku, do zvyků lidí, do jejich mentality a přemýšlení. Ne, samozřejmě že o Finech nevím o této knize mnoho, ale něco přece. Líbila se mi. Jako vhled do toho, co řeší Fini narozdíl od nás nebo třeba Slováků, to bylo skvělé. Doporučuji.
Les bez stromů
Vladimír Holan
Tahle sbírka je poměrně jednoduchá na čtení, žádné složité jinotaje. Přesto je z toho cítit preciznost a touha po dokonalosti, které se Holanovy verše přibližují. Četla jsem v rámci povinné četby.
Život si se mnou zahrává
David Grossman
Čekala jsem podle recenzí víc. Víc hloubky, víc psychologie postav, víc reálií. Na to, že se to tváří jako "vyšší literatura" bych si představovala větší zážitek. Nebavilo mě, jak je to napsané, dialogy a přemýšlení hlavních postav, navíc v příběhu nebylo nic, s čím bych se ztotožnila.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Svižné, nápadité, kniha ani chvíli nenudí a není hloupá. Jednu hvězdíčku ubírám jen kvůli té hrdince, která mi byla svým uvažováním vzdálenější než postavy v Mechanickém pomeranči.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Ten námt se mi líbil a na knihu jsem se těšila. Horší to bylo s textem jako takovým a jeho čtivostí. Možná za to ale mohlo jen mé líné rozpoležení, nevím...
Kdoule
Ivana Chřibková
Další svěží text od méně známé české autorky, který si podle mě zaslouží větší pozornost. Je to dobře napsané, poměrně chytré, při čtení se nezadrháváte, nenudíte. Není tam zbytečně moc cynismu, ani mouder, je to prostě úplně obyčejný příběh, ve kterém vám bude dobře.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Je to hodně depresivní čtení, ta deprese a úzkost na mě sálá z každého řádku a mám chuť tu knihu odložit, ale nakonec to neudělám. Dočtu ji a připdám si obohacena, možná za to může slovní zásoba, s níž autor operuje, nevím. Atmosféra knihy si zaslouží pět hvězdiček v každém případě.
Můj grónský rok
Eva Střihavková
Někdo tady psal, že se to četlo svižně, to je pravda, svižnost ten příběh asi nejlépe vystihuje, nejsou tam žádné přebytečné popisy, navíc ty kulisy jsou netradiční a i proto mě kniha jako čtenářku bavila. Vhled do rozpadu manželství se mi taky líbil, protože se obešel bez fňukání. Podle mě je to svěží román, který si užije snad každá žena.
