Lethania komentáře u knih
Po dlouhé době jsem se konečně dočkala parádního literárního skvostu ze žánru LitRPG, kterému jsem se doposud vyhýbala jako čert kříži. Bodejť by ne - zatím jsem z tohoto žánru měla načteno jen Erebos od Ursuly Poznanski a Ready Player One od Ernesta Clina, kteří nasadili laťku velmi vysoko.
Kniha Úkol přežít nejenže doskočila k oné pomyslné tyči, ale ona jí rovnou přeskočila s takovou elegancí, že může směle konkurovat výše zmíněným titulům, možná je i v (některých) bodech překonat.
Svět Barliona je dokonale promyšlený, stejně tak i postavy. Hlavního hrdinu jsem si oblíbila hned na začátku, ačkoli by neuškodilo, kdyby trochu ubral té známé "všechno vím, všechno znám".
Mé první setkání s ruským autorem, píšícím fantasy, mě teda dostalo do kolen a rozhodně si přečtu všechny vyšlé díly. Můžu jen doporučit všem milovníkům MMORPG her.
Jako jednoduchá výplň mezi třetím a čtvrtým dílem nebyla zas tak špatná, jak se zpočátku zdálo. Jistě, ani z poloviny se to nemůže rovnat předešlým knihám, ve kterých byla akce habaděj. Tady se toho mnoho neudálo, pouhé náznaky, co by se v příštích dílech mohlo odehrávat. Ale mně se to líbilo.
Tak jsem se - konečně! - dokopala k této knize, ačkoli jsem se jí převelice dlouho vyhýbala, ať už za to mohla má aktuální nechuť k fantasy knihám nebo kvůli počtu stránek, které slibovaly parádní jízdu plnou akce, napětí, smrti, lásky a mnohem víc. A nemýlila jsem se. Příběh mě vtáhl do děje, že jsem mnohdy měla problém popadnout dech a není se čemu divit - knihu jsem měla přečtenou za dva dny, což je vzhledem k počtu stránek heroický výkon. Všem doporučuji.
Další detektivka se svéráznou inspektorkou Kim Stoneovou mě sice moc nenadchla, ale ani nezklamala. Líbilo se mi, že se autorka nezabývala jen jedním případem, ale rovnou dvěma, takže jsme mohli sledovat počínaní i jiných detektivů. Konec mi přišel trochu odfláknutý. Ale na další díl se těším.
Uf, tak tohle byla nuda od začátku až po samotný závěr. Jestli se tomuhle říká thriller, tak já jsem v tom případě japonský bůh srandy. Všechno bylo špatně - příběh, postavy, konečné rozuzlení, které bylo do očí bijící už od poloviny knihy. Kdybych věděla, že to bude tak hrozné, tak bych to ani nečetla, ale když už něco rozečtu, tak mám ve zvyku to dotáhnout do konce, i přes to, že jsem při čtení trpěla. Nedoporučuji.
Místo Občas lžu by se kniha mohla jmenovat Občas nevím, o čem píšu, protože přesně takový dojem z toho mám. Ne že by kniha byla vyloženě špatná, četla se relativně sama, ale příběh byl o ničem. Závěrečné vyústění bylo splácané dohromady jakoby to autorka už chtěla mít rychle za sebou. Bohužel se mi kniha vůbec nelíbila a doufám, že na ni do dalšího dne rychle zapomenu.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale asi tak po sté stránce se to neskutečně rozjelo v nezastavitelný šinkansen, který ne a ne přibrzdit. Bez zbytečných příkras a s trochou té proslulé drsné severské krimi se z toho vyklubal náramně povedený thriller. Hlavního záporáka jsem opravdu nečekala. Doporučuji!
Když jsem zjistila, že kniha vyšla, prostě jsem ji musela mít a když už jsem ji měla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Dlouho jsem se na ni těšila a dostala jsem to, v co jsem doufala - tajemství, napětí, lži a mnohem víc. Velmi povedený psychothriller, který jsem měla přečtený za jediný den. Příběh mě tak moc pohltil, že jsem nedokázala přestat číst, přestože bych už dávno měla spát. Jak už se v obsahu píše, kniha se hodně podobá knihám od B. A. Paris, které jsou taky skvěle napsané. Jasně, hlavní hrdinka mi mnohdy svou naivitou lezla na nervy, ale tak už to tak bývá. Snad vyjdou i další knihy od této autorky!
Musím se přiznat, že jsem od knihy mnoho neočekávala a myslela si, že půjde o další průměrnou detektivku, což se nakonec nepotvrdilo. Hlavní hrdinka mě ihned přirostla k srdci a příběh byl uvěřitelný, přestože jsem tušila, kdo je pachatel. Velmi povedená detektivka, která se skvěle četla. Doporučuji. Snad bude další díl!
Pokud se alespoň částečně odprostíme od Davidova superhrdinství, tak nám Tim Weaver naservíroval na zlatém podnose další brilantní detektivní příběh, který vás nenechá vydechnout. Napětí se co stránku stupňuje až to vygraduje v překvapivý závěr. Vše tak do sebe krásně zapadne. Můžu jen doporučit a už vyhlížím další díl.
Tak tahle kniha byla pro mě obrovské zklamání. Nejenže jsem ji četla po troškách, ale to v rámci několika měsíců, což už samo o sobě o něčem vypovídá. Nedokázela jsem ji přečíst najednou, pořád jsem ji odkládala a doslova se nutila ke čtení. Vůbec mě to nebavilo. A to jsem prvnímu dílu dala pět hvězd! Tady dávám jen dvě a to jsem ještě milosrdná.
Chování postav bylo mnohdy nelogické a naivní, příběh se tak uměle natahoval k ne moc překvapivému konci. Postava Akose mě asi nejvíc iritovala - jeho hrdinská výprava ztroskotala hned na začátku - závěr naštěstí zachránil. Dokonce i Cisi mi vadila. Jediná Cyra my přišla alespoň trochu sympatická. Jinak je tato kniha velmi podprůměrná. (A co se obálky týče - odfláknutá.)
Mám pocit, že jsem něco podobného už někde četla. Teď nemám na mysli to, jak hlavní hrdina Theo dokáže díky svým vědeckým znalostem vyřešit případ, ale to, že ho dokáže vyřešit prakticky sám a bez cizí pomoci. A ještě z to vyvázne nezraněn - právě to mi připomíná třeba Davida Rakera od Tima Wearera. Hodně mě bavily i zmínky o jiných sériových vrazích, aspoň jsem zjistila něco nového. Byla jsem ráda i za kratší kapitoly. Přes to všechno se mi však kniha líbila, krásně se četla - zhltla jsem ji za jediný den. První díl mě ale bavil víc.
Mrazivý příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který mě doslova pohltil a už nepustil. První polovina knihy byla sice pomalejší, ale od té druhé se příběh rozjel takovou rychlostí, že i já jsem měla problém ho stíhat. Velmi děsivá představa umělé inteligence a jejího dopadu na lidstvo. Mohu jen doporučit.
Můžu jen doporučit. Nejde sice o bůhvíjak skvělej příběh, ale bavilo mě to. A konec mě překvapil, ačkoli se mi zdál poněkud odfláknutý - čekala jsem velkolepější závěr.
Další díl úspěšně za mnou a musím se přiznat, že mě druhý díl bavil víc. Tentokrát jsme se dočkali ucelenějšího děje na pokračování, tak uvidíme, co se s našimi hlavními hrdiny ve čtvrtém díle stane dál.
Mně se to líbilo. A hodně. Loki dostal nové parťáky, což příběhu neuškodilo spíš pomohlo. Nemůže na všechno být Lhář sám, ne? Tentokrát na sebe povídky navazovaly, takže jsme se dočkali ucelenějšího děje. Další díl mě nemine.
Kniha je psáná formou krátkých povídek, ve kterých pokaždé vystupuje severský bůh Loki. Děj je zasazen do moderního světa, což je neotřelý a originální nápad. Lokiho/Lháře jsem si oblíbila hned na prvních stránkách, protože mám ráda severskou mytologii (mám o ní i něco málo načteno). Samozřejmě se v knize neobjevují pouze severští bohové, ale také řečtí a jiní, andělé a démoni. Povídky se četly samy, knihu jsem měla přečtenou za jediné odpoledne. Trochu mi to připomíná Atticuse od Kevina Hearneho. Doporučuji.
Má první povídka od pana Murakamiho (již jsem přečetla román Norské dřevo), o které absolutně netuším, co si o ní mám myslet. Ze začátku to mělo hlavu a patu, ale ke konci se to ubíralo jiným směrem. Takovým, kterým jsem prostě nepochopila. Nějaké skryté poselství v povídce asi je, ale já ho nenašla.
Ne, tak tohle se mi nelíbilo. Opravdu ne. Zbytečně natahovaný děj, který měl vyústit v "překvapivý“ konec? To fakt nešlo dohromady. Postavy se chovali naivně, hlavně Scarlett, což mě neskutečně vytáčelo. Celý příběh byl vlastně o ničem, škoda papíru. Jediný pozitivum jsem našla ve stylu psaní - kniha se četla prakticky sama. Zbytek už jen byl utrpení.
Prvních x stránek jsem se do čtení nutila, ale od nějaké padasáté stránky se to rozjelo a já se přistihla, jak nad knihou slintám blahem. Doslova. Po přečtení úryvku z deníku sériového vraha jsem měla nutkání přeskakovat pasáže z přítomnosti - to jsem naštěstí neudělala. Tak moc mě vrahův příběh nadchnul. Střídání těchto flashbacků s kriminálním vyšetřováním bylo mistrovsky provedené a hlavní postavy se mi hned zalíbili. Další díl si nenechám ujít.