Lev komentáře u knih
Příběh knihy se odehrává během vrcholného období Velké Moravy a je založen převážně na osudu knížete Svatopluka. Je zde vykreslena jeho postupná cesta k moci a zároveň intriky a válečná tažení Franské říše, oslabující Moravu po celou dobu její existence. I když autor dokáže barvitě popsat zejména přírodu jako takovou a charaktery jednotlivých postav, přesto převážně využívá svůj specifický styl psaní, který je poměrně přímočarý a příliš se nezabývá vykreslováním detailů. Díky autorově využití historických pramenů a archeologických výzkumů, se však člověk člověk při čtení rázem ocitá na velkomoravských hradištích a má skutečnou chuť se o popisovaných událostech dozvědět víc. Kromě historických reálií však samozřejmě pan Hejcman využil i svou fantazii a můžeme tak sledovat i několik vedlejších postav a dějových linek. Osobně mě z nich nejvíce zaujala postava Věnčice, staré pohanské vědmy a kořenářky. Knihu určitě doporučuji a stejně tak další historické romány tohoto autora.
(SPOILER) Velmi zajímavý příběh o doživotně odsouzeném vězni, který byl vězeňskou správou soustavně týrán pomocí samovazby a svěrací kazajky a nakonec dostal i trest smrti. Aby se hlavní postava vyhnula nesnesitelným bolestem a celkovému strádání, naučí se přivádět tělo do stavu klinické smrti a díky tomu její mysl putuje proti proudu času a postupně vykresluje obraz svých minulých životů. Kniha je z části kritikou vězeňského systému a především důkazem o nezlomné vůli člověka. Kromě toho je však Tulák po hvězdách příběh o nesmrtelné duši, která není spoutaná tělesnou schránkou pouze v daném prostoru a čase, ale prochází napříč staletími a jako nový člověk se rodí stále znovu. Autor navíc na několika příkladech těchto reinkarnací z různých lidských epoch projevuje hold evropskému člověka a jeho kreativitě, odvaze i krutosti, které utvářely historický vývoj nejen evropského kontinentu. V neposlední řadě je kniha o věčném vztahu muže a ženy a o zrodu dalších pokolení, která se neustále řítí kupředu aby překonala své předky a konečně se „dotkla hvězd". Je otázkou jak dlouho bude trvat, než moderní politicky korektní doba smete všechny obdobné knihy, kde je bez sebemrskačství a s láskou zmíněn vlastní biologický druh nebo rozdílnosti muže a ženy. Jednoznačně doporučuji, skvělá kniha.
Příběh o vleklém sporu mezi dvěma francouzskými důstojníky v době napoleonských válek. Autor poutavě popisuje, jak se z malicherného incidentu stal několikaletý svár posedlosti po pomstě, který vyústil v několik duelů kvůli osobní cti. Doporučuji i filmové zpracování, které je v podstatě totožné s knižní předlohou.
Příběh popisující poválečné popravy v severočeském Novém Boru. Z pohledu čtyř osob sledujeme postupnou gradaci událostí, které nakonec skončí zastřelením několika místních obyvatel. Obdobné excesy se odehrávaly na mnoha místech bývalého Československa a je jenom dobře, že se autor odvážil jednu z těchto epizod našich dějin knižně zpracovat. Na toto období národ rád zapomíná (v posledních letech se to začíná pomalu měnit) a na mnoha místech jsou tyto činy jakési "revoluční spravedlnosti" téměř zapomenuty. Je příznačné, že po zveřejnění podobné tragédie se často ozývají hlasy kritizující nepochopení tehdejších poměrů a především připomínající německé represálie na našem území. Ty jsou však již od roku 1945 oprávněně připomínány a jsou v obecném povědomí a proto nevidím důvod, proč by tomu nemělo být i u poválečných násilností. Pointa není o míře viny konkrétních obětí nebo o pohnutkách jejich "soudců", ale o připomenutí historických událostí, které tak jednoduše nelze z našich dějin vymazat. Tehdejší napjatou dobu docela trefně vystihuje výrok pamětníka uvedený v knize: „Když skončila válka, nepraví se mstili na nepravých."
(SPOILER) Autor v knize popisuje své zkušenosti u RAD a poté také výcvikové a bojové zkušenosti ze západní i východní fronty v řadách Waffen SS. Nakonec se věnuje svému zajetí a návratu domů, přičemž zmiňuje i poválečný osud německých obyvatel ve svém okolí. Tato kniha je zajímavá především kvůli autorovi samotnému, protože pochází ze zaniklé sudetské obce Chotovenka a je tak připomínkou toho, že i "naši" Němci" museli během 2. světové války narukovat do armády. I přestože kniha někdy kvůli strohosti působí spíše jako deník, čtenář jistě ocení množství zajímavých příhod z vojenského prostředí. Těch je v knize opravdu mnoho, kupříkladu smrtelné úrazy při výcviku, popis zbraní, palba do vlastních řad nebo podrobné vylíčení bojových situací. Pochopitelně zde čtenář narazí spíše na tragické události, ale občas se objeví i nějaká humorná vsuvka. Za mě bych určitě vyzdvihl postřehy z ústupových bojů ve Francii a popis poválečných incidentů vůči Němcům. Co bych naopak vytkl, je autorova snaha zlehčit svoje činy během války. Na jednu stranu několikrát upozorňuje na své povýšení, ale příslušné označení si schválně na uniformu nenašíval. Popisuje těžké nepřátelské ostřelovaní a četné ztráty na německé straně, ale nerad vede cílenou palbu na protivníka a má výčitky když jednou neúmyslně postřelil vojáka RA. Buď byl autor skutečně takový rebel a pacifista nebo se jen snaží alespoň trochu očistit své jméno, na které vrhá stín jeho služba u Waffen SS. Přivítal bych také bohatší fotopřílohu. Kniha je však přesto poměrně čtivá a rozhodně stojí za pozornost.
Příběh knihy je věnován Josefu Allerbergerovi, který během 2. světové války působil u tzv. horských myslivců na východní frontě. V knize jsou zachyceny jeho válečné osudy coby odstřelovače, který se v podstatě sám bez předchozího specializovaného výcviku "vypracoval" na druhého nejlepšího odstřelovače německé armády. Zážitky J. Allerbergera, které jsou mj. zasazeny i do širšího kontextu vojenských operací, jsou barvitým popisem života frontového vojáka, který díky svým zkušenostem a také notné dávce štěstí přežil celou válku v podstatě jenom s několika lehčími zraněními. Hlavní postava je zde vykreslena jako přímočarý muž, který se smířil s údělem vojáka zabíjet nebo být zabit a podle toho se také odvíjí celý příběh, který je namísto filosofického náhledu na válku zaměřen převážně na jednotlivé akce odstřelovače. Je třeba připomenout, že v knize je válka popsána s veškerou brutalitou a vyskytuje se tu detailní popis účinků jednotlivých zbraní a střeliva na lidské tělo a kromě toho se zde často objevují nepochopitelné scény násilí na druhém člověku, jako je mučení, kanibalismus nebo znásilňování. To stejné platí i pro bohatou fotografickou přílohu. Přesto je však kniha velmi napínavá a čtivá a jistě ji ocení nejenom zájemci o historii 2. světové války.
Tuto oboustrannou publikaci jistě ocení zejména zájemci o regionální historii, ale samozřejmě i všichni místní obyvatelé, které zajímá jak se města Mohelnice a Loštice v průběhu let vyvíjela a měnila svou podobu. Kniha sice okrajově zachycuje dějiny obou měst, ale autoři staví především na bohaté fotografické příloze, která obsahuje řadu raritních historických snímků. Celkově je kniha velmi dobře a přehledně zpracována a mužů jí tak vřele doporučit ostatním čtenářům.
Kniha je věnována tragickým událostem, které se na konci 2. světové války odehrály v Městečku Trnávce. Autorka se snaží na základě výpovědí pamětníků zrekonstruovat průběh událostí, při kterých zahynulo několik místních německých obyvatel, kteří byli v mnoha případech surově biti a nakonec zavražděni. Kniha určitě stojí za přečtení především kvůli tomu, že na podobné krvavé události se v některých obcích téměř zapomnělo. Přesto však kniha působí jako celek trochu neprehledně, protože autorka podrobně zmiňuje každou z obětí zvlášť.
Hlavní postavou románu je policista Will Graham, který se mmj. dokáže na místech činu rychle vcítit do vrahovy mysli. Je to právě on, kdo dokázal polapit nechvalně známého H. Lectera, jenž se objevuje v dalších Harrisových knihách. Oproti nim je tu ale spíše na okraji celého příběhu. Tentokrát je W. Graham přivolán k vyšetřování několika vražd, které nesou určité známky rituálu a podle provedení se jedná rovněž o činy sériového vraha. Jeho jméno je Francis Dolarhyde a čtenář má možnost se už od začátku blíže seznámit také s jeho osobou. Předností knihy je určitě napínavý a čtivý příběh, který člověka postupně zcela pohltí. Autorovi se podařilo velmi dobře vykreslit charakterové rysy všech postav, ale nejdokonaleji vystihl zejména samotného vraha a kritické momenty v jeho životě, které později stály v pozadí za jeho psychickým stavem. T. Harris však dokázal podrobně popsat snad každou situaci v ději a proto si myslím, že kniha je v tomto případě jistě lepší volbou než filmové zpracování z roku 2002. Jednoznačně doporučuji.
Příběh je zaměřen na policejní vyšetřování několika brutálních vražd v ulicích Londýna. Jak se zdá, kriminalisté mají co dělat s velmi inteligentním sériovým vrahem, který za sebou účinně zametá všechny stopy. Navzdory těmto skutečnostem se však v hledáčku policie brzy objeví první podezřelý, který dokonale odpovídá profilu pachatele. Postupně ale na povrch vyplouvá řada nových faktů, které komplikují zdárné vyřešení případu. Díky tomu je v ději udržována velmi vysoká míra napětí a nejistoty a otázka vrahovy identity je uspokojivě zodpovězena až na úplném konci knihy. Hlavní postavou je vyšetřovatel Sean Corrigan, který má pozoruhodný smysl pro detail a nevídanou intuici, čímž se stává jedním z nejlepších detektivů na oddělení. L. Delaney ovšem pozornost soustředil i na samotného vraha, přičemž odhalil zákoutí jeho temné mysli a částečně tak odkryl roušku skutečného zla. Jednotlivé zločiny proto můžeme vidět z obou stran barikád, otázkou však zůstává, jestli je děsivější popis samotného vraždění nebo podrobnosti z právě objeveného místa činu. Zde je třeba připomenout autorovu minulost v řadách policie, protože na stránkách jsou popsány nejenom krvavé a nechutné detaily, ale částečně i forenzní postupy při ohledávání místa činu, čímž celý příběh působí velmi autenticky. Kniha je navíc velmi čtivá a člověk je ihned vtažen do děje, takže ji můžu jen doporučit.
Autor na stránkách popisuje události během rasových nepokojů v Los Angeles v roce 1992. Po kontroverzním zbití a zatčení R. Kinga a následném soudním procesu s danými policisty, město postupně zachvátilo násilí. V dnešním politicky korektním newspeaku by se to dalo označit jako zcela pokojné protesty proti policejnímu rasismu, při kterých se jen několik sociálně vyloučených občanů dopustilo násilných excesů. Ve skutečnosti se ale jednalo o další z vln násilí a výtržností z rádoby ušlechtilých pohnutek. Město bylo postiženo zakládáním požárů kvůli pojišťovacím podvodům, vraždami ze msty a samozřejmě krádežemi (doporučuji autentické videozáznamy, na kterých lidé zdůvodňují proč kradou). A samotná kniha je všemi těmito skutky přímo nasycena. Nevěnuje se sice černošské komunitě, ale ukazuje jak nepokojů využily hispánské gangy, které asi solidaritu s R. Kingem moc nevyjadřovaly. Poznáme tu několik členů včetně žen a seznámíme se s jejich dosavadním životem a typickými charakterovými vlastnostmi. Jsme svědky jejich drsného života, naplněného drogami, pouličními přestřelkami a absolutní neúctou k lidskému životu. Autor zde nastiňuje jak jim postupně narůstala čím dál větší odvaha, protože policie byla v oněch dnech prakticky ochromena a jednotlivé hlídky tak musely zasahovat v různých částech města. Další příběhovou linku tvoří např. zdravotní sestra nebo příslušníci hasičského sboru, který byl během zdolávání plamenů rovněž cílem útoků. Setkáme se tu i s několika místními Korejci, kteří se rozhodli své obchody a svou bezpečnost hájit se zbraní v ruce. Kromě nich se zde mihne třeba narkoman nebo sprejer. Chyběly mi zde ale úhly pohledu řadových členů policie (píše se tu pouze o jedné akci blíže nespecifikované speciální jednotky) a národní gardy, čímž by byl celý děj ještě zajímavější. Kniha je celkově velmi čtivá a díky zvolenému tématu a pouličnímu slangu mě vtáhla hned do děje. Líbilo se mi také propojení jednotlivých příběhů a postav. Jediným záporem pro mě byly závěrečné pasáže, které mě už příliš nebavily. V budoucnu by ale z knihy mohl vzejít velmi dobrý scénář na film.
Kniha pojednává o vojenské misi Mogadišu v roce 1993, která rychle přerostla v těžkou bitvu, při které zahynulo několik amerických vojáků a několik stovek Somálců. Největším šokem pro Američany bylo sestřelení 2 vrtulníků (tzv. Černých jestřábů) a následná záchranná akce. Kniha se netýká pouze samotné bitvy, ale člověk se krátce dozví i něco o samotném pozadí místní mezinárodní intervence. Děj se skládá z příběhových linií mnoha postav z americké a také somálské strany. Zde je třeba připomenout, že kniha je psaná přesně dle skutečných událostí a všechny postavy jsou tak reálné. Vždy se seznámíme s minulostí a charakterovými vlastnostmi konkrétního člověka a poté sledujeme jeho další osudy v bitvě a často jsme svědky jeho zranění nebo smrti. Bitevní vřava je popsána opravdu živě, kdy frustraci vojáků dokresluje všudypřítomné hvízdání kulek a výbuchy střel z RPG . Autor se navíc snaží psát snad o každé přestřelce v různých částech města, kde se zbraní chopila nejenom somálská milice, ale i řada obyčejných lidí. Čtenáře tak nevyhnutelně čeká i detailní popis střelných zranění a celkové brutality během boje. Kniha je tedy plná akce a v tomto ohledu určitě zaujme. Dalším plusem je autorova snaha zachovat autenticitu a hlavně neutralitu, takže ani jedna strana není vykreslena v tom nejlepším světle. Špatně jsem se ale orientoval mezi všemi postavami a když byl někdo např. vyřazen z boje, už jsem ani nevěděl o koho se vlastně jedná. Filmová verze je až na několik detailů v podstatě totožná, ale musím říct že mě bavila mnohem víc.
Knihu tvoří několik kratších či delších příběhů, které na sebe sice chronologicky navazují, každý z nich se však týká něčeho jiného. Celkově nám ale kniha podává náhled na postupnou kolonizaci Marsu. Čtenář se tak útržkovitě dozvídá o prvních výpravách, původních obyvatelích planety, pohnutkách které jednotlivé lidi vedly k odletu ze Země a s narůstajícím počtem osadníků také bohužel o typických charakterových vadách a pohnutkách lidské populace. Kniha tak čtenáři poskytuje především náhled na absenci patřičné pokory před mimozemskou civilizací a egoistický přístup při samotném osidlování. Ve vzduchu se mimo jiné objevuje i tehdejší hrozba atomových zbraní. Kniha mě ale celkově dost zklamala, protože mi nevyhovovala forma jakou nám autor kolonizaci představuje. O všem se člověk dozvídá útržkovitě a spousta otázek zůstane nezodpovězena. Marně jsem také doufal v detailnější popis marťanské civilizace.
V této knize je vykreslena technicky vyspělá společnost, kde je všechno dění podřízeno jedinému a nejvyššímu státnímu představiteli - Dobroditeli. Lidé jsou naprosto oddáni nejen jemu a státu, ale také preferovanému kolektivismu a jsou navíc apatičtí i vůči zásahům do jejich soukromí. To se týká neustálého dohledu Strážců, bydlení v prosklených bytech, pouličních odposlechů, cenzury dopisů nebo dokonce organizačních procesů v oblasti sexuálního života. Ve všem zkrátka platí víra v naprostou neomylnost Dobroditele a všude se objevuje pouze uniformita. Aby toho nebylo málo, převládají zde pouze stavby a hlavně hojně využívané sklo (to mi lezlo vyloženě na nervy) a příroda je tak prakticky od lidí úplně oddělená. Hlavní postavou je inženýr D-503, který je hlavním konstruktérem vesmírného Integrálu, který by měl po dokončení sloužit při šíření všech nesmrtelných "pravd" této společnosti dále do vesmíru. Postupně se ale u hlavní postavy začínají projevovat city a fantazie, což je zde bráno jako nemoc a také jsou proti takovým excesům později zavedena potřebná opatření. Hlavní hrdina se dokonce začne sbližovat s ženou a díky ní postupně začne zjišťovat, že se mezi všudypřítomným a stejnorodým stádem vyskytují i lidé, kteří s daným zřízením nesouhlasí a snaží se proti němu bojovat. Jak to dopadne už musíte zjistit sami, což určitě doporučuji, protože kniha je čtivá a děj člověka vtáhne podobně jako Orwellův román 1984. Je až děsivé kdy autor My napsal, protože řada popsaných věcí je dnes velmi aktuální jen v jiném hávu. Kdo by se tak dnes podivil nad odposlechy hovorů, sledováním internetu, mediálním dohledem nad utvářením těch vhodných a správných názorů. Snadno ovlivnitelné masy totiž prostupují historií až do dnešního dne a politické systémy toho budou samozřejmě vždy zneužívat.
Autor zde popisuje společnost, ve které jsou lidé zbaveni veškerého zdravého intelektu a jsou tak absolutně bez zájmu o dění kolem sebe. Tyto lehce ovlivnitelné konzumní davy, jsou státem udržovány v klidu díky moderním výdobytkům v oblasti dopravy nebo elektroniky. Lidé tak tráví čas hlavně doma u povrchní zábavy v telestěnách a nejsou už schopni udržovat nebo budovat normální lidské vztahy nebo projevovat skutečné city. Hlavním přízrakem jsou tu však jednotky požárníků, které místo hašení plamenů požáry naopak zakládají. Jejich cílem jsou všechny knihy a tito "hasiči" v podstatě plní úkol jakési ideopolicie a udržují tak skutečnou kulturu a rozum v patřičných mezích, tedy vlastně v plamenech. Hlavní postavou je jeden z členů místních požárníků, který i přes svou počáteční otupělost v sobě postupně probouzí city a také první pochybnosti o své práci, což samozřejmě vyvolá patřičnou odezvu. Myslím že autorova vize by se dala použít i na dnešní společnost. Rozdílem je snad jen to, že zatím se knihy nepálí, ale případy kdy se na nepohodlné knihy sesype vlna mediální kritiky a lidem je vštěpováno co je kontroverzní a co je přijatelné, asi taky není zrovna ideálním stavem. To se samozřejmě netýká jenom knih. Kniha se čte celkem dobře, ale myslím že autor mohl více rozepsat další represivní praktiky státu jako např. v románu 1984, protože u podobných témat se to přímo nabízí. Příliš mě neoslovily ani pasáže kde je použit mechanický ohař a ani samotný závěr knihy.
Zajímavá kniha z prostředí českých věznic. Seznámíme se zde s několika odsouzenci a také s jejich zločiny, díky kterým si odpykávají doživotní trest. Je zajímavé že většina z nich svou vinu zlehčuje nebo zcela popírá a člověk tak nabude dojmu, že naše věznice jsou plné nevinných lidí, kteří nemají rádi násilí a prapodivnou shodou okolností dostali ty nejvyšší možné tresty. Problém je, že jejich vysvětlování jak to vlastně všechno bylo nezní moc přesvědčivě a s přihlédnutím k popsané brutalitě by měli být spíše rádi, že už u nás nefunguje trest smrti. Na druhou stranu se ale omyl, ať už záměrný nebo na základě pochybení při vyšetřování, stát může. Ať je tomu jak chce, knihu určitě doporučuji už jenom kvůli tomu, aby čtenář poznal jací lidé kolem nás můžou existovat. Kniha je ještě navíc doplněna fotografiemi jednotlivých vězňů, u některých mě však zarazil bezstarostný úsměv...
Kniha je zaměřena na vytrvalostní soutěž, jejímž cílem je aby jeden z účastníků vydržel co nejdéle. Čím větší únava a útrapy soutěžící sužují, tím jsou samozřejmě pro masy diváků zajímavější. Pachuť případné smrti je pro supy vždy příliš velkým lákadlem. Z příběhu také vyplývá, že u moci je nějaký autoritativní režim, kde mají velkou prioritu ozbrojené složky v čele s armádou. V takové společnosti potom psychická a fyzická námaha nikoho příliš dojímat nemůže. Armáda je přítomna i u pochodu a má ho za úkol doprovázet a dohlížet na pravidla. V příběhu se seznamujeme s řadou postav a zjišťujeme v jakém rozpoložení se postupně nacházejí. Dozvídáme se i několik zajímavostí z jejich osobního života, ale přesný důvod proč se přihlásili do soutěže se tu moc detailně nerozebírá. Vlastně jsem si k nikomu nevytvořil vztah a bylo mi celkem jedno jak nakonec všichni dopadnou. Děj se stejně jako pochod dlouze vleče a brzy se dostaví stereotyp a nuda, takže mě asi v půlce knihy zmáhalo i otáčení stránek. Možná ale byla atmosféra tak dokonalá, že únava padla i na čtenáře. Knížka mi prostě nesedla, možná by byl příběh zajímavější pouze jako povídka.
Autor v knize vykreslil život v prostorách moskevského metra, kam se zbytky obyvatelstva uchýlily kvůli jaderné válce. Příběh je soustředěn na mladíka jménem Arťom, který hodlá odvrátit novou hrozbu, která by mohla být nebezpečím pro celé metro. Jeho cílem je najít pomoc ve společenství stanic nazývaných Polis. Na cestě ho však čeká řada překážek, takže se jeho trasa mění a postupně tak prozkoumává velkou část metra, kde poznává specifika jednotlivých tunelů a stanic, které jsou zde spíše malými městskými státy. Seznamuje se s různými náboženskými nebo politickými směry (některé spíše vyvolávají úsměv a o jejich existenci v takové situaci pochybuji), rozdílnostmi v obraně, obchodu nebo životní úrovni. Hlavní postava také při putování naráží na řadu problémů, kdy je nutné sáhnout po zbrani, takže v knížce akce určitě nechybí. Celý děj je navíc obestřen rouškou tajemna, které přiživují všudypřítomné legendy a na čtenáře tak čeká i několik nevysvětlitelných záhad. Autor celkovou atmosféru metra vykreslil velmi dobře a při čtení si lze živě představit pochmurný život v temném a špinavém podzemí, kde se často dějí zvláštní věci a tunely se šíří strach a ohlušující ozvěna rachotu Kalašnikova. Názorně ukazuje jak by mohla společnost v podobné situaci existovat a také vyvrací idealismus ohledně lidského charakteru, ze kterého ani po světové katastrofě nezmizela závist a nenávist. Kniha je napínavá a kromě několika pasáží i celkem čtivá. Kladně hodnotím i samotný závěr, který mě velmi překvapil. Po přečtení jsem dostal chuť také na stejnojmennou PC hru a připravovaný film, takže doufám že mě čeká podobná kvalita. Knihu tedy můžu jen doporučit.
Vlhký vzduch protnou listy rotoru a vzápětí ticho naruší rachot kulometu, trasírkami pročesávajíce podezřelý porost. Po ruce jsou ale i granáty s bílým fosforem a ve vzduchu už je připravená bojová Cobra... Kniha je spolu s pokračováním Lovci - Zabijáci určitou vzácností mezi zájemci o historii vietnamské války a obě knihy jsou často špatně sehnatelné. V příbězích se objevují pátrači, piloti i pěšáci ze slavné 1. jízdní divize a díky jejich vzpomínkám čtenář postupně zjišťuje jakou palebnou silou tehdy Američané disponovali. Dozví se jak se dotyční cítili v pátracích nebo bojových helikoptérách, jak účinní byli dveřní střelci nebo jak se proti partyzánům bojovalo přímo na zemi v džungli. Vzpomínají zde na průběh bojových akcí, smrt kamarádů nebo prostě popisují zvláštnosti které během své služby zažili. Kniha je určitě čtivá a člověk zde najde také dobové fotografie jednotlivých vypravěčů. Asi to ale není čtení pro slabší povahy, protože ve vzpomínkách se smrt objevuje velmi často a je popsána s veškerou brutalitou.
Všeobecná cenzura a sledování internetu nebo dokonce osob, je pro čtenáře zajímavé téma hlavně z toho důvodu, že to není až takové sci-fi jak by se mohlo na první pohled zdát. Zde nám je představen příběh o teenagerovi, který je po bombovém útoku na San Francisco svědkem postupného utahování smyčky kolem svobody ve jménu boje s terorismem. Kniha určitě není špatná už jen díky tomu, že nám názorně ukazuje jak je pro státní složky jednoduché ořezat svobodu veřejného projevu nebo svobody obecně a ještě u velkého procenta obyvatelstva manipulací docílit spokojenosti či nezájmu. V románu jsem ale při takovém tématu očekával např. větší kritiku médií nebo tvrdší opozici, což vylučuje autorovo zaměření na vrstevníky hlavní postavy. Závěr knihy mi přišel až moc jednoduchý a celkově mi Malý bratr nesedl, protože mi zde chyběla syrová atmosféra.