Levandulle komentáře u knih

Farmáři v Británii, po dlouhé generace spjatí s půdou a svými starobylými statky, neměli nikdy lehký život. Nekončící těžká dřina, nutnost vstávat dennodenně za svítání, málokdo si mohl dopřát dovolenou, od dětí se téměř automaticky očekávalo, že budou pokračovat v díle svých otců...
Na rodinném statku Luxtonů vládl pevnou rukou otec Michael, tvrdý k sobě i synům. Navenek silný, ale trochu těžkopádný chlap, který mluvil jen o práci. Neproniknutelný výraz připomínající zeď nezměnil ani po smrti matky Very, která rodinu stmelovala, ani když se na ně začaly valit další pohromy. Nemoc šílených krav, slintavka, kulhavka. Pro mnoho farmářů to znamenalo likvidaci nebo chudobu, pokud se snažili hospodářství zachránit. V kraji náhle vzrostl počet sebevražd..
Jak se se sérií tragédií vypořádá Michael a jeho synové Jack a Tom, se odvíjí především od jejich povah.
Většina příběhu je podána z pohledu staršího Jacka, tolik podobného ve všem otci. Silný, tvrdý, pracovitý, ale těžkopádný až těžkomyslný, zdánlivě bez emocí, ale ve skutečnosti citlivý člověk dusící dlouho uvnitř všechny křivdy a obviňující se za svá pomyslná selhání. Příběh je podaný velice sugestivně, právě proto, že na události pohlíží optikou nitra Jacka, které nadlouho potlačilo všechno tížící, nevyřešené, aby pak při neočekávaném podnětu o to víc vybublalo navenek blížící se takřka nevyhnutelnou katastrofou.

2 23.01.2018

Poezie, krása, styl.

2 04.01.2018

Autor velice autenticky popisuje období komunismu a poměry v tehdejším východní Německu neboli Německé demokratické republice, potažmo i v Sovětském svazu. Vzhledem k tomu, že se sám narodil na Uralu, stejně jako hrdina románu Saša, je zřejmé, že jde alespoň částečně o autobiografii.
Líčí vztahy v rodině mezi třemi generacemi, které jsou ovlivněny do značné míry zatuchlou atmosférou komunistické země a traumatickými prožitky rodičů Saši v komunistickém Rusku. Zvláštní, i když svým způsobem pochopitelné je, že otec hlavního hrdiny, ač sám po 2. světové válce málem nepřežil v gulagu, je natolik ovlivněný životem v komunismu, že se po pádu železné opony jen těžko smiřuje s novými poměry.
Zajímavé bylo, jak tři generace rodiny, která se přistěhovala po válce z Ruska do Německa (otec Saši byl Němec a po několika letech se mu podařilo dostat svou ruskou rodinu do Německa), se různým způsobem sžívala s jazykem a změnou prostředím. Nejstarší - babička Saši - se naučila jen "Guten Tag" a "Auf wiedersehen" a ještě se jí pletlo, kdy má které použít, stále vzpomínala na život v Rusku a velmi si ho idealizovala. Maminka mluvila se silným přízvukem, ale v komunistickém Německu, kde byl život o mnoho snazší než v Rusku, byla jak ryba ve vodě a naopak na změnu poměrů po pádu komunismu si již nikdy úplně nezvykla. Syn Saša brzy mluvil plynně a nechápal své rodiče, kteří prožili za komunismu tolik zlého, ale přesto si jen těžko zvykali na svobodné poměry.
Do hry vstupuje ještě rodina otce Saši, která patřila k privilegovaným komunistům. Velký rozdíl byl mezi babičkou, která byla v podstatě jen idealistkou, a podivným dědečkem, který vlastně ani dědečkem opravdovým nebyl a patřil k bezcharakterní komunistické smetánce.
Všechny tyto rodinné konstelace mají vliv na Sašu a posléze na jeho syna. To už je zase úplně jiná generace...

2 17.06.2016

Autor poutavě popisuje osudy několika postav z nejrůznějších vrstev indické společnosti od negramotného chlapce po zhýčkaného synka z rodiny ministra. Děj má detektivní zápletku, ale to není na ní to nejdůležitější. Souhlasím, jak píše Rup i Trudoš, že se jedná o satirickou sondu do poměrů v Indii, která ukazuje na veliké sociální rozdíly a vše prostupující zkorumpovanost. Je ale především výborně napsaná, vtipná a dobře se čte. A protože mě zajímá, jak se žije v jiných zemích, je to přesně kniha pro mě.

2 25.03.2016

Na Feuchtwangerovi oceňuji jeho schopnost spojit fiktivní příběh se zcela pravdivými historickými reáliemi. Román Oppermannové mě přenesl do doby mezi dvěma světovými válkami, kdy v Německu, zpočátku nenápadně, začal klíčit zárodek pozdějších strašných událostí. Nejen největší války v lidských dějinách! Již dlouho před ní se plíživě zhoršovala situace židů, zprvu nenápadné ponižování vygradovalo do rozměrů, kterým by v civilizovaném světě nikdo předtím neuvěřil. Ani členové vzdělané rodiny Oppermannů, kteří ač židé se považují především za Němce a milují svoji vlast, netuší, kam vše může zajít, když se pustí primitivní zlo za řetězu. Kniha je varováním, že jakékoli zlo se nesmí nikdy podcenit a je třeba proti němu bojovat, dokud je v zárodku.

2 12.01.2016

Pokud je kniha, popisující rasismus a xenofobii v poválečné historii USA, byť jen zčásti založená na skutečných poměrech amerických měst, silně mě zbavila iluzí o svobodné zemi neomezených možností. Nejen rasismus vůči černým spoluobčanům, bez ohledu na jejich vzdělání a způsob života, ale také opovrhování "původních amerických přistěhovalců" dalšími skupinami obyvatel, jako jsou Židé, Němci, Poláci... je na denním pořádku. Neuvěřitelné předsudky považující černochy za křížence mezi opicemi a lidmi a připisující jim místy až bizarní vlastnosti jsou dědictvím otrokářství a zdá se, že přežívají z generace na generaci. I lidé inteligentní, vzdělaní a citliví podléhají alespoň některým z všeobecně rozšířených představ o "negrech", protože v tomto prostředí vyrůstali a tak byli od malička vychováváni. Také hrdina knihy, hezký, milý, pracovitý a oblíbený člověk, který má krásnou ženu, dcerku, pěkný domek v nové čtvrti, mnoho přátel a perspektivní práci v bance, se na černochy dívá poněkud svrchu, považuje je za "jiné", přece jen trochu méněcenné lidi. Jednoho dne, při pátrání po původu svého příjmení Kingsblood, však zjistí něco šokujícího - místo očekávaného královského předka najde praprapradědečka černocha. A od té doby se mu obrazně a posléze i fakticky hroutí celý jeho svět...

2 26.11.2015

Výstižný je komentář uživatele tomas6658. Souhlasím s tím, že je kniha myšlenkově velmi propracovaná, skoro geniálně napsaná, ale na mě působila naopak až tíživě a nedočetla jsem ji. Možná se k ní ještě někdy vrátím.

1 10.02.2025

Pro mě nezapomenutelná, sugestivní a temná kniha. Ke konci se mně četla nesmírně obtížně. Příběh nadaného herce, který přes úspěchy v Anglii se touží vrátit do své země. Tam je ale z rasových důvodů považován za druhořadého.

I za války, která je snad nejhorší, občanské, se našli lidé, kteří se nenechali strhnout nenávistí vůči sousedům nebo přátelům jiné národnosti nebo vyznání, byli ochotni jim pomoci, a dokonce i riskovat život.

1 03.01.2023

O kamarádství, lásce a přístupu k životu na střední škole.

1 11.11.2018

Přes snahu se mně nepodařilo knihu dočíst, připadá mně velmi povrchní a sebestředná, současně i nudná. Jedinou hvězdu dávám za nahlédnutí do neznámého světa šlechticů, i když doufám, že zdaleka všichni nežijí tak plytký život, jak je tu popisován.

1 11.09.2018

Paul Gauguin, původně úspěšný bankovní úředník, se zbláznil v dospělém věku do malování. Z koníčka se postupně stával kůň, který ho naprosto pohltil, takže mu už nezbývaly síly
věnovat se takovým přízemnostem jako vydělávání peněz a starost o početnou rodinu. V jeho i naší době by se našlo dost lidí, kteří by jeho chování odsoudili jako nemorální. Ale výsledek toho, že šel neúprosně za svým snem, jsou krásné obrazy, které obdivuje už mnoho generací.

1 11.09.2018

Překvapivě zajímavá a dobře napsaná kniha o počátcích otevřeného odporu norských bezzemků, jakési obdoby našich nevolníků, proti jejich neomezeným pánům. Ke knize jsem přikročila s jistou nedůvěrou, obávala jsem se hesel proletáři všech zemí spojte se apod. a vychvalování komunismu a byla jsem připravená knihu v tom případě odložit. I když chápu, že právě v takových těžkých, často nelidských podmínkách se bláhové sny o komunismu mohly zrodit.

1 11.09.2018

Je mi líto, ale nemohu se ztotožnit z většinou nadšených komentářů, knihu jsem ani nedokázala dočíst, nakolik mě nebavila. Dvě hvězdy dávám za zajímavé téma, o kterém jsem se chtěla dozvědět víc, a přiznám se, že mě v tom utvrdilo i vysoké hodnocení v databázi. Styl psaní autora je příliš hektický, vysloveně chrlí velice podrobné popisy čehokoliv a stejně tak v jediné těžko srozumitelné větě "nasype" i řadu podstatných sdělení, která by si zasluhovala víc prostoru. Postavy z knihy se stylizují do kovbojské mluvy a života, jako by to bylo pro ně i autora to nejdůležitější na světě. Nepochopila jsem jednání hlavního hrdiny, který se vrací do svého milovaného vysněného domu a vzápětí v jediném okamžiku se ho vzdává ve prospěch neznámých přistěhovalců, ačkoliv v okolí je jim k dispozici spousta jiných opuštěných stavení. To není v knize ani trochu věrohodně vysvětleno.

1 04.01.2018

Je přímo zahuštěno fakty, úvahami, k zamyšlení a připomenutí dob minulého režimu. Baví mě číst jen po menších celcích, pomalu vstřebávám.

1 01.11.2017

Film Forrest Gump je pro mě jeden z nejlepších filmů vůbec. Proto jsem byla na knihu zvědavá, ale v tomhle případě film knihu hodně předčil. Tvůrci filmu dokázali z knihy vzít to nejlepší, vyhmátnout pointu příběhu, tak že je, na rozdíl od knihy, uvěřitelný. Základní myšlenka, že člověk, kterého příroda neobdařila vysokým IQ, může v určitých aspektech osobnosti naopak vynikat, a pokud je k tomu houževnatý a cílevědomý, dokáže v životě hodně, se mně ohromně líbí. Kniha ale přímo bublá valícím se proudem těžko uvěřitelných příhod "idiota" Forresta, který nepravděpodobně vyniká v celé řadě oborů lidského konání. Ani svými vyjadřovacími schopnostmi příliš nepůsobí jako idiot, snad kromě častých hlášek o nutnosti si ulevit, pronášených nejradši na veřejnosti a v přítomnosti známých osobností. V každém případě idiot by většinu Forrestových vět nedal dohromady. I tak mě kniha pobavila, kdežto film mě hluboce zasáhl.

1 19.02.2017

Kdysi jsem četla Vančurovy Tři řeky, jejichž děj se, podobně jako román Rodina Horvatova, odehrával zčásti na venkově. Kniha mě tenkrát hodně "chytla", takže jsem se těšila na čtení dalšího Vančury. Musím dát ale za pravdu komentáři Hrefny, že v knize vystupuje příliš velké množství postav. které ani přímo nesouvisí s hlavní dějovou linií a zbytečně ji rozmělňují. Vančurovy postavy se vyjadřují často tak, že je někdy skoro nemožné poznat, kdo vlastně mluví a jaký je smysl jeho řeči. Vančura má složité a rozkošatělé myšlenkové pochody, pravděpodobně taky počítá s větší znalostí reálií té doby, ale v současnosti je to bohužel na úkor srozumitelnosti a plynulosti děje. Přesto můžu říct, že kniha je zajímavá. Živě přede mnou vystupovala společnost před 1. světovou válkou s jejími klady, zápory, konvencemi i předsudky, český venkov obydlený postavičkami od členů rozvětvené statkářské rodiny po nejchudší vrstvy. Ačkoli kulisy dějin jsou jiné, lidi se zas tak moc nemění. Prožívají lásky, zklamání, vášně, emoce. Narážejí na mantinely své doby... jako v každé době.

1 02.12.2016

Knihu jsem objevila v "přetékající" rodinné knihovně při třídění a rozhodování, která z knih půjde do světa a kterou si necháme. Původně jsem chtěla jenom nakouknout, ale postupně mě vtáhla. Zajímalo mě, jak si Čech-emigrant, který je autorem knihy, vede v Americe a byla jsem zvědavá, co zažil v kanadské divočině. Jinak jsem neměla velké očekávání – o autorovi jsem předtím nikdy neslyšela. I když nejde o žádný akční román, při putování dvou milovníků po zvěřích stezkách jsem s nimi prožívala napětí, jestli potkají divoké aljašské ovce nebo obřího medvěda grizzlyho, spolucítila jsem při nájezdech krvežíznivých komárů a záviděla krásné chvíle při objevování divočiny. Také jsem kdysi putovala přírodou, i když to byly jen slovenské hory. Výsledný dojem: krása a při vzpomínce mě doteď hřeje u srdce.

1 09.04.2016

Z mého pohledu takřka geniálně napsané dílo, velmi exotické, přináší poznání "jiného světa" a jiného způsobu myšlení. Příběh a postavy působí temně, ponuře, beznadějně, marně hledám trochu světla a něčeho pozitivního. Proto dávám jen 4 hvězdičky, je to z důvodu čistě osobní preference knih, které přinášejí cokoli povzbuzujícího.

1 15.01.2016

Od Feuchtwangera jsem zatím četla a velmi se mi líbily knihy Židovka z Toleda, Jefta a jeho dcera, Oppermannové, Šimona. Nesmírně oceňuju, že autor má perfektně nastudovanou historii a do ní zasazené velmi uvěřitelné a silné životní příběhy. Ovšem kniha Nepravý Nero mě bohužel nezaujala, snad příliš vykonstruovaný děj, snažící se o atraktivnost; podle mě román postrádá hloubku a lidské poselství jiných autorových děl. Přiznávám, že knihu jsem nedočetla, možná se, na základě zdejších kladných hodnocení ještě pokusím a změním názor.

1 10.11.2015