Levandulle komentáře u knih
Při čtení mi připadalo, že autorka píše hlavně o sobě, jak je krásná a úžasná. Iritovaly mě např. popisy, jak Karel Čapek zbožňoval ty její "malé ručičky". Knihu jsem nedočetla, omílání nezajímavých faktů mě nudilo. Je možné, že kdybych se prokousala zdlouhavými pasážemi, objevila bych i něco zajímavého.
Zkusila jsem knížku po předešlém pokusu číst Hříchy pro pátera Knoxe, která mě moc nebavila. A byla jsem překvapená, jak krásně, výstižně i vtipně autor píše!
Knížka se mě krásně četla před spaním, působí uklidňujícím dojmem. Hezké a výstižné líčení přírody Šumavy a budování domu mladého lékaře. Téměř idylické vztahy mezi lidmi na vesnici v 19. století.
I za války, která je snad nejhorší, občanské, se našli lidé, kteří se nenechali strhnout nenávistí vůči sousedům nebo přátelům jiné národnosti nebo vyznání, byli ochotni jim pomoci, a dokonce i riskovat život.
Skvěle napsané, takový mix: místy zábavné, místy detektivka či sociologická studie studentů a učitelů této zvláštní střední internátní školy, která připravovala z velké části na vojenskou dráhu v koloniích Anglie. Vadilo mi ale násilí páchané s jakousi samozřejmostí na zvířatech a dost jsem se ztrácela v dovětku v podobě setkání absolventů po x letech (ve jménech i ve vojenských akcích). Trefné a vtipné se mi naopak zdálo líčení povah dětí i dospělých. Kniha je částečně autobiografická a důkazem, že jak spisovatelský talent, tak i vlohy k matematice nebo třeba k manipulaci s lidmi se projeví už v dětském věku.
Znala jsem Zdenu Salivarovou jako zakladatelku nakladatelství v emigraci, netušila jsem, že je i výborná spisovatelka! Ve zdánlivě obyčejném příběhu ožívá doba komunistické diktatury, podivná pokroucená doba plná nesvobody, lží a přetvářky, které byly vydávány za jedinou pravdu. Většina lidí se snažila nevyčnívat a nějak přežít, někteří se přizpůsobili až tak, že škodili a udávali. Mnozí byli ovšem bez šance na slušnější život, na studium, ocejchováni i s celými rodinami z nejrůznějších "kádrových" důvodů. Kniha se četla sama, nedokázala jsem se od ní skoro odtrhnout.
I navenek šťastné rodiny mohou mít své kostlivce ve skříni...
Kvalitní kniha s mnoha dobrými podněty, autorka se zabývala péčí o seniory velkou část života.
Některé postřehy nejsou špatné, jako celek při výchově mnoho nepomůže.
Krásné je, jak celá rodina drží za každé situace spolu a tolerance různých povah dívek.
V románu těžko nacházím postavu, kterou bych si vyloženě oblíbila, každý má nějaké ty slabší stránky. Asi to tak má být, i v životě se najde málokdo jen se samými kladnými vlastnostmi. Neff popisuje své postavy s chápavým porozuměním a lehce ironickým humorem.
Popis "malého, zakyslého a přihrbeného" města Prahy z doby padesátých let 19. století a posléze popis hlavního hrdiny jako vzoru všednosti a průměrnosti mě v začátku knihy skoro nudil a uvažovala jsem, jestli stojí za to pokračovat ve čtení. Naštěstí jsem po prokousání začátkem zjistila, že Vladimír Neff je výborný a vtipný vypravěč, který pobaví, vtáhne do osudů zajímavých hrdinů a tehdejšího způsobu života a zároveň se dozvíte o historii Prahy v kontextu českých zemí a rakouské monarchie. Byla to doba utlačování češtiny, němčina vládla nejen na školách a úřadech, ale i mezi výše postavenými a vzdělanými lidmi, českým jazykem mluvily hlavně nižší vrstvy obyvatel. Naštěstí se začalo šířit hnutí za pozvednutí českého národa a jazyka..
Výborná kniha o kraji kolem Temelína, lehký skoro básnický styl, kdy obrazy lidí a krajiny jsou jakoby kreslené malířem. Uvěřitelně popsané vztahy lidí na vesnici, parta mladých, která vás vtáhne a jste zvědaví na jejich další osudy. Část knihy popisující život v několikaletém vztahu hlavní hrdinky by mohla být podle mého názoru kratší, protože motivy se stále opakují a nepřinášejí nic nového.
I když nejsem čtenář Grishamových knih, na doporučení, že se vymyká jeho běžným příběhům, jsem se do ní pustila. A musím přiznat, že jsem se jen těžko od četby odtrhávala. Perem vládne autor mistrně a příběh z bývalého otrokářského státu, kde minulost pořád ještě silně ovlivňuje přítomnost, je uvěřitelný a silný.
Neskutečné, co všechno museli uprchlíci z nacistického Německa (a nejen z něj) prožít! Mě osobně by odrovnal jen nepatrný zlomek ze všech příkoří, kterým byli na útěku vystaveni. Neustálé ohrožení ze všech stran, nejen od stoupenců Hitlera, ale bohužel i ze strany byrokratických aparátů (dosud) svobodných evropských států, které uprchlíky nemilosrdně pronásledovaly, vypovídaly ze země a zavíraly jako nežádoucí osoby. Jejich život byl nepřetržitý boj o holou existenci. S postupujícími německými vojsky se zužoval prostor, kde mohli přežívat. Spásu pro ně znamenal odjezd do vysněné svobodné Ameriky, uprchnout před Hitlerem z Evropy se ale podařilo jen šťastným z nich.
Hlavní linií knihy je vývoj vztahu mezi hrdinou a jeho ženou, který je vystaven mnoha nelehkým zkouškám. Remarqueovy úvahy nejen o vztahu dvou lidí jsou často hodně filozofické, místy se nečtou úplně lehce, někdy mně připadají až překombinované, ale jsou v každém případě hodně zajímavé.
Remarque píše na základě vlastních zkušeností, sám jako antifašista musel odejít z Německa a na počátku světové války emigroval do New Yorku, takže jeho díla jsou velmi autentická.
Příběh a hlavní hrdinka se mně líbily víc než ve filmu Želary, který byl podle ní natočený.
Přes snahu se mně nepodařilo knihu dočíst, připadá mně velmi povrchní a sebestředná, současně i nudná. Jedinou hvězdu dávám za nahlédnutí do neznámého světa šlechticů, i když doufám, že zdaleka všichni nežijí tak plytký život, jak je tu popisován.
Paul Gauguin, původně úspěšný bankovní úředník, se zbláznil v dospělém věku do malování. Z koníčka se postupně stával kůň, který ho naprosto pohltil, takže mu už nezbývaly síly
věnovat se takovým přízemnostem jako vydělávání peněz a starost o početnou rodinu. V jeho i naší době by se našlo dost lidí, kteří by jeho chování odsoudili jako nemorální. Ale výsledek toho, že šel neúprosně za svým snem, jsou krásné obrazy, které obdivuje už mnoho generací.
Překvapivě zajímavá a dobře napsaná kniha o počátcích otevřeného odporu norských bezzemků, jakési obdoby našich nevolníků, proti jejich neomezeným pánům. Ke knize jsem přikročila s jistou nedůvěrou, obávala jsem se hesel proletáři všech zemí spojte se apod. a vychvalování komunismu a byla jsem připravená knihu v tom případě odložit. I když chápu, že právě v takových těžkých, často nelidských podmínkách se bláhové sny o komunismu mohly zrodit.