Lidka komentáře u knih
Útlá kniha, přečetla jsem ji na jedním dechem , ale když byl najednou konec zůstala jsem trochu na rozpacích. Nejsem příznivec dlouhých popisných dějů, ale tady mi přišlo, že hrdinové měli málo prostoru říct, jak věci cítí, co prožívají a co je pro ně důležité, jako by to vyprávění jen jaksi klouzalo po povrchu, říct příběh , ale nevykreslit vnitřní prožívání zúčastněných. Na čtenáři zůstala spousta věcí k domyšlení si, jak a proč až tak... Nakonec nejvíce prostoru k vysvětlení svého jednání dostala jen sporadicky se vyskytující Langova žena Eva, ač i jejímu prožívání by patřilo více prostoru.
Nejsem čtenářem co potřebuje opravdu uzavřený konec, ale tady toho proč na mne bylo dost. Škoda.
Souhlasím plně s pajaroh. Četla jsem Stalinovy krávy a Očistu, obě knihy mne velmi zaujaly, proto když jsem uviděla v knihovně Očistu neváhala jsem s výpůjčkou. Ale já tu knihu nedokážu ohodnotit, asi jsem ji nepochopila. Bylo to opravdu všechno dohromady, jak píše pajaroh, musela bych opakovat to, co napsala v komentáři ona, včetně toho, že ač zcela tomu nerozumím, tak čtu, čtu, čtu až do konce. A teď tu sedím a vůbec nevím jak knihu ohodnotit, byla to taková fakt děsně zvláštní magie, prostě číst něco co ani moc nechcete a co ani zcela nechápete a přesto vás to nutí dočíst. No, však sami uvidíte.
P.S. Budu si číst se zájmem vaše názory, třeba mi trochu víc otevřou oči a že knihu znovu otevřu, copak já vím?
P.S.S. Ani já , snad poprve co jsem tady na webu, nehodnotím hvězdami.
Ten námět sám o sobě by nebyl tak špatný. Spíše mi vadilo zpracování a jakási celková nepromyšlenost v chování postav, které se obratem záhadně měnilo.
Co se týká zážitků z Turecka, tak to už nám dnes je hodně jasné jak se tam ženě žije a jaké je její postavení.
A závěr? Ten už jsem přece znala z některých zde níže napsaných komentářů.
No, dozvěděla jsem se, že:
" Příběh je českým příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do něhož se již zapojilo 35 zemí světa a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa."
Tím se můj pohled na knihu trochu posunul v uchopení a pojímání. Za sebe jen, že pokud mám číst o Libuši, tak se mi líbí více klasika /čímž nekritizuji práci pana Miloše Urbana/.
Knihu jsem měla jako audioknihu a jestli něco umocnilo její kvalitu tak je to její podání hlasem pana Josefa Somra. Tak to je mistr slova.
No nejvíc " nepoučitelná" si tentokrát připadám já. Já ví, já vím, ... knihy se mají číst ve správný čas.
Ta zvědavost, jak s námětem spisovatelka naloží mne prostě svedla na scestí a já to dočetla, ač ... , vlastně až...
Tak tedy: Doporučuje se číst čtenářům majícím přiměřeně let:-))!
Tak jsem si díky vnučce opět připomenula dětství. A ty obrázky Aleny Ladové! Kouzelné.
O téhle knize bych řekla, že konec dobrý, všechno dobré. Tím vůbec nemám na mysli to, že to dobře dopadne, ale to, že závěrečné kapitoly a poslední stránky knihy, tedy závěr knihy byly tím, co se mi na ní líbilo nejvíce. Jinak děj sám o sobě byl zajímavý, sice trochu překombinovaný, ale to by mi u tohoto typu knihy tak nevadilo, pokud by se to tak děsně neprotahovalo. Za svou vlastní osobu mohu říct, že jsem měla tentokrát problém s překladem knihy.
Tak že, pokud si rádi občas přečtete příběhy ve stylu Jany Eyrové / mne nevyjímaje/, tak se do četby můžete s klidem pustit.
Ta kniha je prostě kniha Murakamiho, je plná dějových linií, lidí kolem hlavního hrdiny, skutečných událostí i alegoií a fikcí, tak jak to v jeho knížkách nacházím.
Spíše tedy o tom, co zaujalo mne. Část děje je věnovaná událostem kolem japonské kolonizace Mandžuska. Murakami tedy píše o úloze Japonců v době 2.světové války. O skutečných a strašných zvěrstvech, kterých se Japonci dopouštěli. Četlo se to těžko, ale to je realita. Japonci o tom neradi mluví a Murakami se takto otevřeně vyjadřuje jako jeden z mála japonských spisovatelů a mám pocit, že je to i u něj v této knize snad poprve. Musí být tedy hodně uznávaným spisovatelem i v samotném Japonsku, že může takto otevřeně psát.
Podivně krátký příběh s podivným dějem a podivným koncem. :-).
Jo, cítím, je to alegorie, ale přiznávám, asi na to už můj mozek prostě nestačí. :-(
Jinak mám Murakamiho ráda, vždycky nutí k přemýšlení.
Líbily se mi ilustrace, podobně jako u Spánku.
Je to jiná kniha než jaké píše Hosseiny, je to více faktografické, ale hodně zajímavé. Příběh početné rodiny na pozadí toho, co se v Afganistánu dělo a děje. Hezky to řekla orinka3, každý z těch, co přišel "jako" pomáhat se na Afgáncích krutě podepsal. Zajímavé je třeba jak jiný pohled má na Taliban Afgánec a co o něm víme a jak jej posuzujeme my. U těchto knih z Afganistánu velmi obdivuji to, jaký vztah mají ke starým lidem , jak si jich váží, také to, jak syn respektuje otce , a vůbec, ty rodinné svazky jsou u nich nesmírně pevné. A opět, dané slovo u nich platí, aniž by se muselo dávat v písemné formě a mnoha kopiích.
Zajímavé čtení, poučné i děsivé, krásné i smutné každopádně doporučuji vřele k přečtení každému, kdo nejde jen tvrdě po ději, ale chce se dozvědět i mnohé zajímavosti o dané oblasti a lidem, kteří tady žijí.
Něco tak kouzelného může vzniknout jen spojením dvou neuvěřitelných osobností a to spisovatele pana Václava Renče a ilustrátora Jiřího Trnky. Schovávám jako nejcennější poklad vydání z roku 1948 pro svá vnoučata
Je to kniha o lásce. Elžbieta 25 let tají řadu věcí před manželem , pravdu píše do šesti dopisů, píše je s odstupem několika let manželovi, kterého nikdy nechtěla ztratit.
... Celá dlouhá léta jsem čekala na ten den, den pravdy. Byla jsem připravena přijmout trest za to, že jsem se zpronevěřila pravdě. Ze strachu. Z obyčejného lidského strachu, lépe řečeno, byl to strach zamilované ženy . To mne však neomlouvá ....
Je to sonda do života ženy poznamenané židovským původem, tíhou válečné i poválečné doby, komplikovanými vztahy k mužům, k otci, manželově první ženě a jejich synovi, ale i vztah k náboženské víře. A hlavně poznamenané tíhou věcí, které musí skrývat před tím, koho nejvíce miluje - před svým manželem.
Je to krásný psychologický román.
Ono je asi dost těžké napsat vyloženě filosofickou knížku a ty myšlenky vmáčknout do nějakého čtenářky přitažlivého děje. Ale bez toho děje by ta knížka zase ztratila čtenářskou přitažlivost a taky by nám nedala takovou jasnější cestu jak těmi myšlenkami obohatit svůj život. Já byla velmi potěšena a poučena mnohým a bylo mi to řečeno tak nějak lidsky a srozumitelně. Člověk nemusí přijmout úplně všechno co se tam píše, ale zajisté tam každý něco, co se jeho týká najde.
Sladkost, dokonalost, fyzická i tělesná krása, dokonalý sex,... vše na husto... černí jsou nejčernější a ti hodní... no sníh je nic ....
Tak tohle byla mimořádně silná a nezapomenutelná kniha, alespoň mne tedy moc a moc oslovila.
Kéž bych vždycky měla svého tygra sebou, kéž.....
Pro mne je tato kniha srdeční záležitost. Více slov netřeba.
Červená knihovna v době počítačů a mobilních sítí, .... asi spíše pro ženy. Ale nechci brát radost z četby těm , kdo tento žánr mají rádi.
P.S. Tolik kávy jsem v knize ještě nikdy nevypila ... vypijeme kávu... uvaříme kávu... ještě si dáme kávu... Ale zase kolik uvaří autorka překvapení , co všechno se člověk může dozvědět, když mu zemře bratr, tak z toho se točí hlava, to je opravdu silná káva!
Je to čtení pro ženy o ženách všech věkových skupin, jak se spolu kamarádí a jak si pomáhají, jaké dovedou být ve vztahu k mužům, dětem, matkám, sestrám, kamarádkám... Taky je to o lásce a to partnerské, mateřské, sourozenecké . No a především je to o životě, jak ač se všechno jeví pohodové, se dovede změnit v nepohodu , ale taky i přesně naopak.
Četlo se to dobře, jen škoda, že se dlouho neděje nic, ale vydržte do poloviny a druhou pak přečtete se zájmem.
Vždycky si říkám, co mi kniha dala, tak tato mi dala zjištění, že lidi pořád na sebe umí být i hodní a když jde do tuha umí si pomáhat. A to není marné zjištění, což? A snad to není jen v knížkách, ale to už by bylo jiné povídání.
Zajímavé glosy, přečteno s úsměvem na rtech. A také důkaz, jak je krásná a košatá čeština. Ale přece jen není nad to, slyšet Pana Šmoldase naživo. :-)
Určitě zajímavé téma ne tak často zpracovávané. Z části realita, zčásti fikce, ale hodně zajímavě popsaná vnitřní změna i intimní vztahy.