Lightman komentáře u knih
Zatím žádná kniha ve mně nezanechala tak hluboký dojem a neoživila vzpomínky jak veselé tak bohužel smutné jako tato ... Pochopit vztah člověka a jeho psa se nedá rozumem, to lze poznat pouze srdcem (pokud parafrázuju Exuperyho Malého prince) ... Když se mě jednou ptala moje partnerka, jaké to vlastně je mít po svém boku tak úžasné stvoření jakým je zlatý retriever, neuměl jsem jí slovně popsat to vzájemné Pouto, které nás s Buddym pojilo téměř 13,5 roku - od štěňátka až po mé neuvěřitelně těžké rozhodnutí, že už nám jeho zdravotní stav bohužel neumožňuje dál pokračovat na společné cestě bok po boku životem ... "Říci, že přestanete milovat, někoho, koho jste kdysi nadevšecko milovali, by byla lež - ale život jde prostě dál" ... Jsem strašně vděčný za to, že autorka napsala takovou knihu i za to jakým způsobem knihu pojala ... jí se alespoň částečně podařilo popsat nepopsatelné ... Kniha vezme za srdce nejednoho skutečného pejskaře. Nepochybuju ale ani o tom, že může nadchnout i lidi, kteří psa nikdy neměli, ale žijí s otevřenou myslí a srdcem ...
Velice podnětná a zajímavá kniha. Ukazuje nejenom, jak nutné je při ztrátě neopomenout, či nevytlačit proces truchlení ze života, ale i to, jak nám pochopení vlastních snů dokáže na cestě vyrovnání se se ztrátou pomoci. Kniha mj. popisuje základní fáze truchlení i to, jaká úskalí nás v jeho prožívání mohou potkat.
Cituji: " ...nejsme-li ochotni existovat v modu loučení, přijmout smrt jako součást života, hrozí nám deprese ... zármutek, kterému bylo zabráněno nebo byl potlačen, vede k tomu, že pak prožíváme svět jako něco bezvýznamného, vlastní existenci jako bezcennou a budoucnost jako beznadějnou... i vzhledem k nutnosti loučení ale nelze pominout lidskou potřebu vazby. Není jen smrt, je také láska"...
Kniha je velice zajímavá a čtivá. K jednotlivým tématicky uzavřeným kapitolám se lze vracet i po delší době (nebo ji číst po kapitolám delší časový horizont), aniž by se ztratila návaznost.
Obzvláště mne zaujala kapitola s názvem "Lékař a utrpení", kde rozlišuje utrpení, od kterého lze lékař pomoci ("zbytečné" utrpení) od toho, jehož příčinu nelze odstranit a nelze se mu vyhnout ("osudově nutné" utrpení)... Cituji: I takové utrpění může mít smysl. Smysl je v tom, jaký postoj k němu zaujmeme, jak tento osud vezmeme na sebe, jak se postavíme utrpení a jak ho snášíme. Právě v tomto způsobu máme možnost naplnit smysl utrpení a dát smysl svému životu. Tuto poslední šanci má i nevyléčitelně a beznadějně trpící člověk ... Ve skutečnosti je naplnění smyslu nejvyšší šancí jakou člověk dostal. Gothe pronesl moudrá slova: "neexistuje žádná situace, kterou by člověk nemohl zušlechtit buď prací, nebo trpělivostí" ...
Ikdyž je kniha určená pro laiky, přiznám se, že by mne v některých tématech zajímal Franklův podrobnější názor. Snad pro mě další zajímavá témata v jeho podání najdu hlouběji v některé z jeho dalších knih.
Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl.
Obrovská úcta k dr. Franklovi a jeho statečnosti se postavit tomu, čemu čelil, za to čemu věřil i za to, v čem viděl smysl.
Zhruba polovina knihy je věnovaná jeho pobytu v koncetračních táborech, kde tamní život popisuje maximálně svým profesionálním pohledem psychologa s maximálně možnou objektivitou, se kterou se člověk prakticky nesetkává. Z jeho popisu toho, co se v koncentračních táborech dělo, jsem necítil ani zlobu, ani sebelítost, ale zodpovědnost za svůj život a za to, co chtěl ještě v životě vykonat.
V druhé části knihy (v českém vydání je to v jiné knize) pak popisuje základy oboru, jehož je tvůrce - logoterapie. Sice mi přijde, že je zbytečné zavádět vědecky znějící pojmy tam, kde je podstata jasná, ale jak mi bylo ozřejmeno, vědecký svět si to zřejmě vyžaduje, aby dokázal metodiku uznat. Neubírá to však na skutečnosti, že i cizí pojmy pomocí příkladů ze své mnohaleté praxe popisuje srozumitelně a naprosto skvělým způsobem využívá "moudrost věků" v pomoci lidem.
Srozumitelně i dává logoterapii, založenou na hledání smyslu života, do kontrastu s freudeovskou psychoanalýzou (jejíž princip vychází z touhy po uspokojení) a adlerovskou psychologií (založenou na touze po moci/nadřazenosti).
Je až neuvěřitelné jak dokáže taková kniha motivovat k neztrácení života zbytečnostmi ... toto by měla být "povinná" četba ...
Absolutně geniální kniha.
Dr. Goleman v ní sestavil přepis rozhovorů, které byly vedeny (v průběhu pětidenního setkání) mezi předními světovými odborníky z oblasti psychologie, filosofie a neurovědy (jako např. Ekman, Davidson, Varela, Flanagan,...) a zástupci Východní tradice buddhismu (Ricard, Wallace, ...) pod záštitou Jeho Svatosti 14. dalajlamy v roce 2000 v Dharamsale.
Kniha je úžasná především proto, že spojuje tyto na první pohled odlišné kultury a přístupy a komparativním způsobem hledá odpovědi na základě vědeckých znalostí a duchovních tradic a praktik, jak efektivně pomoci lidem v jejich utrpení, vznikající často jako důsledek destruktivních emocí.
Kromě vymezení toho, co vlastně destruktivní emoce jsou, zachycuje kniha rovněž přehled vědeckého zájmu jednotlivých účastníků a závěry jejich (v řadě případů) celoživotní práce.
Obrovská úcta k Jeho Svatosti 14. dalajlamovi, jakým úžasným způsobem se celoživotně zasadil o prolínání vědy a duchovní tradice a jeho vhledu do obou těchto světů. Je neuvěřitelné, že to, na co věda přichází, buddhistická tradice již dávno svým způsobem zná.
Knihu by měli číst především lidé, kteří se zajímají právě o srovnávací studium Západní a Východní tradice. Osobně však doporučuji nejdříve pochopit alespoň základní principy filosofického konceptu buddhismu (např. z knihy Dhammapadam, kde je základní podstata v jednoduché formě v úvodu podaná), protože detaily, do kterých je pak v knize nahlíženo, by se pak někomu mohly zdát nepříliš jasné.
Současně bych knihu doporučil "Západním" rádoby "filosofům" na vysokých školách, kteří učí a přednáší spíše dějiny filosofie, než "lásku k moudrosti" jako takovou, dále pak "Západním" psychologům, kteří studují spíše proto, aby si léčili vlastní problémy (a následně je zakrývaly rádoby pomoci jiným) a současně vědeckým pracovníkům, kteří často (ne-li úplně) odtrhávají vědu od duchovních tradic a samozřejmě esoterikům (v tom zprofanovaném slova smyslu) a rádoby "buddhistům", kteří jsou "schopni" po krátkém cvičení meditace "rozmlouvat s Buddhou v Nirváně".
Věřím, že těmto uvedeným (alespoň těm, kteří chtějí) dokáže kniha otevřít oči, případně některé dostat do časových relací cvičení meditace a jejího skutečného přínosu pro praktický život bez vytržení z toho, co se obecně považuje za realitu,...
Obrovské díky nejenom vydavatelství, ale i současně překladatelům, kteří ve spolupráci s našimi vědeckými kapacitami dokázali tuto knihu přiblížit i českému/slovenskému čtenáři.
Velice příjemná a zajímavá kniha pro zpestření odpoledne. Autorka v ní podává svůj úhel pohledu na řadu otázek dnešní doby. Nejedná se naštěstí o směsici "módních" myšlenek a ani o snahu o exhibicionismus, ale její postřehy vychází z "lásky k moudrosti" a z "moudrosti věků". Její způsob vnímání "reality" mě v řadě případů zaujal a dovolím si citovat alespoň jednu myšlenku: "... Lidé ve skutečnosti nedělají to, co chtějí, nýbrž se pokoušejí chtít to, co dělají všichni. Ve skutečnosti neexistují lidská práva, ale převaha, která v práva mění rozmary jednotlivců. ..."
Velice zajímavá kniha, jejíž základní dějovou linii prozrazuje podtitul knihy. Je však neuvěřitelně poutavá - ani ne tak pro děj, jako spíše kvůli tomu, co se snaží sdělit v pozadí. Pozorování a především získávání zkušeností ze světa lidí pohledem původně psího stvoření je psáno s lehkou ironií a nadhledem, ani ne tak s kritikou, jako spíše se smutným konstatováním. Její čtení je jednou z cest, jak se začít dívat na svět nezamlženým pohledem a jak začít "přemýšlet". Kniha je plná na první pohled skrytých sdělení, které ocení především hloubavější čtenáři, které nezajímá pouze povrchní děj. Z řady mouder si dovolím citovat čtyři: "... ten, kdo se zastaví, aby přemýšlel, připadá ostatním jako nemocný ..."; "...protože lidská hloupost je majitelkou cestovních pasů všech zemí a snadno přechází přes všechny hranice bez velkých kontrol či formalit ..."; " ... hloupost zůstává hloupostí, ikdyž je vzdělaná ..."; "Kdo sám bloudí, může jen těžko radit jiným, kudy se dát" ... Autor v knize skvělým způsobem dává najevo, že je zásadní rozdíl mezi být "vzdělaný" a být "moudrý" ...Skvělá kniha.
Musím přiznat, že na Templáře jsem měl před přečtením této knihy zřejmě dost zkreslený názor. Tato kniha naštěstí nepodává jenom jednostranný úhel pohledu, nepředkládá jenom faktografické údaje, ale nad tím, co je o Templářích známé, se zamýšlí a rozebírá to, co vykonali a jak fungovali i z hlediska jejich možných motivů. Kniha mj. pojednává o tom, co je mohlo hnát kupředu, co mohla být archa úmluvy, odkud se mohla vzít ta moudrost, díky které Evropa v době Templářů začala vzkvétat, ale i proč se nebránili, přestože zřejmě museli vědět, že intriky závistivých mohou mít za následek ukončení jejich řádu. Vskutku nestandardní a obohacující pohled na řád, který pomohl asi nám všem ...
Tato kniha je nejenom nádherně graficky zpracovaná, ale je i skvělou ukázkou toho, jak na první pohled "malý" nesobecký čin znásobený mnohačetným opakováním, neskonalou pílí a pokorou může vytvořit něco hodnotného. Trochu mi popisovaný skutek připomněl malou pilnou včelku, která bez reptání, den za dnem opyluje nesobecky i ovocné stromy, aby z jejich plodů mohl mít pak užitek i někdo jiný ... Velice příjemné čtení před spaním.
Tato kniha je nádherným důkazem toho, jak jsou základní principy pro prožití kvalitního a spokojeného života až neuvěřitelně jednoduché. Rozebírá věci kolem nás - to, jakým způsobem je vnímáme, a jakým způsobem bychom je mohli vnímat. Kniha se velice dobře čte, přitom nabízí řadu moudrých a na první pohled jasných a zřejmých rad k zamyšlení ... Dovolím si citovat: "Každý úspěch je výsledkem mnoha malých bitev, z nichž někdy vycházíme jako vítězové a jindy jako poražení. Neexistují však definitivní porážky" ... "Nesmíme si plést naše přesvědčení s Absolutní Pravdou" ... "Chtít znamená moci" ... K tomu asi není moc co dodat.
Stejně jako u jeho knihy "Emoční inteligence" musím napsat, že by mohla být stručnější, ale opět se dá pochopit, že, aby uveřejněné bylo co nejméně napadnutelné, musí být v "současné době" opřeno o výzkumné práce, díky čemuž pak obsah knihy pochopitelně narůstá.
Nijak zvlášť to však neubírá na skvělosti tohoto počinu od p. Golemana, který rozebírá pozornost jako faktor nejenom efektivity, ale hlavně spokojeného života - nejenom člověka jako jedince, ale společnosti jako takové. V knize rozebírá různé druhy pozornosti, způsoby myšlení a empatie (jako důsledek pozornosti vůči lidem kolem nás). Neuvěřitelně zajímavý a podnětný je jeho popis pozornosti ve vztahu k emocím, kdy upozorňuje na to, že jsme schopni vnímat jenom to, co na nás aktuálně "působí" ... a dohlédnout "za", přemýšlet v širších i "globálních" souvislostech a myslet i na budoucnost, která se nás teď přímo nedotýká (ale která se bude dotýkat např. našich potomků) nám pak "nestojí za námahu" ... Jsem neuvěřitelně rád, že kniha nesklouzla do řady "nesmyslných návodů" (často mysl přetvářejících) jak mít "lepší" život a "lepší" pozornost, protože to je natolik individuální, že stačí dát jenom návod, který p. Goleman v knize " i mezi řádky" uvádí a jeho aplikaci v životě ponechává na samotných čtenářích. Vždyť stačí relativně "málo" - umět pracovat se svými emocemi (abychom ovládali my je, neovládaly ony nás a přitom je nepotlačovali), pokusit se zaměřovat na to, co právě děláme, vypustit ze života multitasking (jako zabiják pozornosti a efektivity), všímat si i maličkostí, atp. ... "poznat sebe sama".
Na závěr si dovolím dva citáty z knihy ... "způsob, jakým používáme svou pozornost, určuje co vidíme" ... aneb jak pronesl mistr Yoda ve Hvězdných válkách: "Vaše realita je to, na co zaměříte svou pozornost".
Kniha je hodně zajímavá, ale obávám se, že ne každému něco řekne. Nejde ani tak o to, že by obsah nebyl jasně napsaný, ale přijde mi, že se jedná o takový někdy až příliš "hutný" přehled informací, které bez znalostí dalších souvislostí nedojdou jasného pochopení. Nicméně je kniha zajímavá především nejenom popisem jiných "úrovní bytostí" v různých kulturách (se kterými nás autorka seznamuje v úvodu), ale hlavně pojetím "Universa" z hebrejské tradice (převzaté křesťanstvím) jako "hierarchii andělů" vycházející z "Jednoho" - dokonalého, absolutního, centrálního "Bodu" - "Všemohoucího Boha" (ale v nepersonifikované podobě -"nepřipodobňované člověku"). Stručně popsáno - jsme my lidé, je "Bůh" a vše mezi tím jsou různé úrovně "andělských bytostí".
Krásně čtivá kniha.
Ve smyslu lásky k moudrosti a jejímu praktickému využití se zabývá tím, jak my jako lidé vnímáme současný svět a jak bychom ho mohli vnímat lépe - jak se na život podívat i z jiné, než striktně subjektivní perspektivy, a jak se pokusit svět udělat "kvalitnějším".
V knize je nádherně popsaný vztah člověka a čtyřnohých přátel, jak pozitivně dokážou ovlivnit člověka i to, jak nesmazatelně se vryjí do "srdce". Věřím, že každý, kdo měl takového tvora alespoň část života po svém boku, bude z popisu a úcty k takovému přátelství nadšený.
Moc zajímavá a fascinující kniha. Velice děkuji p. Golemanovi za tento počin. Sice by zřejmě pro praktičtější využití šlo obsah knihy a její hlavní myšlenky zestručnit, ale dá se pochopit, že, aby uveřejněné bylo co nejméně napadnutelné, musí být v "současné době" opřeno o výzkumné práce, díky čemuž pak obsah knihy pochopitelně narůstá. To jak fungují emoce a jak mohou ovlivnit náš život je výborně pojaté. Líbí se mi, jak dává do souvislosti náš "praktický" rozum a svět emocionálního prožitku, i popis, jak mohou vlivy z dětství (jakožto příčiny), ovlivňovat náš pozdější život (tedy důsledky). To, co je popsáno z vědeckého hlediska ve smyslu hledání jakési "rovnováhy" je dáno i do nádherných souvislostí s myšlenkami takových velikánů jako byl třeba Platon, či Aristoteles. Závěr mne pak přímo nadchnul, protože působí jako jakýsi apel, že jsme to my současní lidé, kteří utváříme teď a tady budoucnost a že je na nás, abychom vedli naše potomky nejen ke "sbírání" informací, ale i k lepšímu sebepoznání a empatii, aby budoucnost lidstva byla lepší - ne ve smyslu kvantity, ale především ve smyslu "kvality", kterou dokážeme uchopit spíše "srdcem" než "rozumem".
Knihu doporučuju číst až po přečtení knihy od P. Ekmana - Odhalené emoce.
V dětství a v dospívání, když jsem se k této knize dostal, nechápal jsem, proč je tak uznávaným dílem. Tvrdit, že je dobrá, když to všichni tvrdí? Proč? ... Dnes ale na ni mám jiný úhel pohledu. Nemyslím, že je to kniha pro každého, ale pouze pro ty, kteří se "umí dívat" :) a "umí vnímat". Nejde ani tak o úroveň teoretických znalostí, jako spíše o praktické životní zkušenosti, které člověka "přinutí" k zamyšlení a k poznání nadčasových hodnot a "kvalit", které tato kniha obsahuje ... kvalit, které jsou naším duálním poznáváním světa jen těžce postihnutelné ...
Kniha obsahuje hodně vznešených myšlenek, tato je jedna z mých nejoblíbenějších:
... "Navždy budeš zodpovědný za to, co k sobě připoutáš" ...
Výborně shrnutý život Konfucia a souhrn jeho "výroků". Myšlenky, které neztrácejí - neměly by ztrácet - svůj význam ani dnes.
Madam Blavatská byla podle všeho vskutku pozoruhodná osobnost. A stejně tak její dílo. Podle této knihy měl údajně na svém pracovní stole i výtisk jejího stěžejního díla "Tajné doktríny" dokonce A. Einstein ...
Tak madam Blavatská, to je pro čtení ani ne tak jiná liga, jako spíš jiný level. Je to spíše pro filosofy než "esoteriky". Bez "odborného" výkladu, co tím chtěla říct se obávám, že nemá smysl tuto knihu číst. Pokud ale proniknete do klíčů od moudřejších, otevře se vám nový svět doposud nepoznaného. Tak hutně psaný text s tolika nahromaděnými informacemi ... všecka čest.
Obrovské poděkování p. Špačkovi za takovou knihu. Nezbývá než jen trénovat a trénovat, aby se to, o čem píše, stalo přirozenou součástí života.
Podle mě je kniha určena především ženám (četl jsem ji pro jednu známou, aby k ní měla i mužský úhel pohledu).
Pokud má kniha za cíl říci ženám, že nemají být pro muže jenom "rohožkou", že si musí dávat pozor na ty, se kterými se seznamují, nepodléhat emocím při seznamování, uvědomit si své přednosti, co od mužů vlastně chtějí, každý vztah "ukončovat", apod. ... pak ano - kniha může být přínosem - ale pochybuju, že si většina čtenářek z toho odnese právě to ...
Kniha je totiž neuvěřitelně tendenční (mj. pro zakoupení dalších jí napsaných knih), alibistická a plná "nesmyslnné" "sugesce", nebo snad až NLP, nepochopení proč "afirmace" nemůžou fungovat podle našich tužeb, nepochopení kauzality (karmy), často plná úplně zbytečného kvantifikování ... Navíc filtr, který je tam pro "ideální protějšek" nastavený je podle mě prakticky neprůchodný (pro kohokoliv) ...nevím, možná právě proto je kniha plná toho, jak "násilně" "přetvořit" "mysl" ...
Při čtení jsem často věřil a doufal, že je to jenom "chybou" (nevýstižností) překladu, nebo že si autorka snad dělá legraci, ale zřejmě ne.