LilKure
komentáře u knih
Sadako chce žít
Karl Bruckner
Normálně válečnou literaturu obcházím velkým obloukem, ale u této knížky jsem udělal výjimku. Přečtenou jsem ji měl za pár cest vlakem a možná mi utekla i nějaká ta slza.
Andělé
Brane Mozetič
Jestli jsem měl traumata z konce Cizinců ve městě od McEwana, tak z téhle knížky asi už nikdy neusnu.
V ději jsem se občas ztrácel, i když to tak nějak celkově nevadilo, protože jsem od začátku tušil, jak to asi dopadne. Forma textu bez uvozovek je šílená, ke konci knížky neskutečně znesnadňuje čtení a orientaci v dialogu.
Portugalské sonety
Elizabeth Barrett Browning
Četl jsem vydání s úryvkem Pláče dětí, u kterého jsem dlouho nechápal, o co tam běží. V samotných Portugalských sonetech jsem stále hledal, kde bude to Portugalsko. Po dočtení jsem byl nadšený, ale nechápal jsem proč zrovna "Portugalské" sonety. Naštěstí mi všechno osvětlil šikovně napsaný doslov, který mi dal lekci z dějepisu, díky němuž mi i Pláč dětí dával smysl. Na 100 % doporučuji.
Cizinci ve městě
Ian McEwan
Pořád nevím, co si o knížce myslet. Není to ani romantika, ani dobrodružné, ani detektivka. Jediné, co vím, je, že některé pasáže jsem čistě přeskakoval a z konce jsem měl traumata ještě týden.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Knížce jsem nedával moc nadějí a četl jsem ji více-méně z donucení. Prvních pár stránek jsem vstřebával, jak může být něco takového považováno za klenot literatury. V určitém okamžiku jsem se, ale ponořil do úvah postav a začal hledat hlubší smysly. Knížku jsem najednou přečetl s otevřenou pusou. Nejedná se o knížku, kterou bych chtěl číst každý den až do konce života, ale rozhodně to jedno přečtení za ten "ztracený" čas stálo.
Hobbit
J. R. R. Tolkien
Upřímně jsem čekal víc. Vyprávění je neskutečně zdlouhavé a na to, že knížka má celkem málo stránek, tak se tam většinou nic neděje. Konec konců jsem ji nakonec přelouskal, ale v knihovně mi bude už asi navždy jen ležet.
Líbali jsme se
David Levithan
Tahle knížka mě vrátila do kdysi ztracených kolejí, kdy jsem trávil hodiny a hodiny nad knížkami. Způsob psaní je jednoduše geniální, nutí čtenáře být neustále ve střehu. S hrdiny se seznamujete pomalu, někteří se Vám můžou zdát si navzájem tolik podobní, i když jsou si tak vzdálení. Bez konkurence jedna z mých nejoblíbenějších knížek.
A nakonec Vánoce
Petr Šabach
Perfektní na jednu delší jízdu vlakem. Neunaví mozek a potěší srdce.
Dělám si to sám
Martin Váša
Knížka mě nadchla od první stránky (nemluvě o jejím ambiciozním obalu) a de facto nepustila až do poslední stránky. Zakončení bylo trochu naivní, ale i tak jsem se celou dobu bavil. Knížku jsem přečetl jedním dechem a mám teď nutkání si ji nosit všude s sebou a číst ji pořád dokola.