LilKure komentáře u knih
Od autorky jsem četl I'll give you the sun, což pro mě byl důvod, proč jsem zkusil i The sky is everywhere.
Příběh nebyl příliš dechberoucí, Lennie spíše neoslovila, ale co bych chtěl pochválit byly postavy Gram a strýčka Biga. Zároveň bych ocenil zasazení do příjemného prostředí, které skvělo lesy a tajnými zátokami řeky.
Vyzdvihnul bych ještě propojení s poezií, která příjemně dotváří atmosféru truchlící Lennie.
Dějovou linku s Matkou bych možná i zredukoval.
Konečný verdikt: Příjemné počtení, pěkné provedení, ale existují i lepší.
Člověk by si řekl, že autor pojede stále stejnou písničku a čtenář se začne nudit. Opak je pravdou a do začátku jsem si mylně domníval, že jsem po 50 stránkách rozuzloval celou záhadu... jak krásné je mýlit se.
Na knížce zbožňuji to nenásilné rozšiřování slovní zásoby. Všechno čtu v angličtině a (i když mám angličtinu vystudovanou) stále si rozšiřuji slovník o nové obraty.
Někdy zbytečně táhlé, nějak jsem se do ní nemohl začíst a moc mě nebral způsob psaní (čteno v angličtině). Na druhou stranu myšlenka a téma knihy jsou dokonalé a některé pasáže jsem četl dokola, jen abych si je zapamatoval do reálného života!
Výborný zdroj informací o autorských knihách. Mně sloužila jako odrazový můstek při hledání literatury k teorii autorské knihy a nebyl jsem zklamaný.
Kdybych měl na knížku více času, určitě bych si ji vychutnal lépe. Autorka se zabývá spíše životními osudy Josefa Váchala než jeho prací, což není na obtíž, ale k čerpání informací o jeho díle je potřeba sáhnout i po jiných zdrojích. Sama uvádí, že se (na přání Váchala) snažila NEvytvořit kunsthistorickou publikaci, což se jí ostatně povedlo.
Na prstech ruky bych dokázal spočítat básně, které mi "přirostly" k srdci. Zbytek mne příliš nenadchnul. Milostná poezie je mé oblíbené téma, ale pokud si pod tímto pojmem představím Shakespearovy Sonety, nelze nebýt zklamaný při četbě této sbírky. Nepřítomnost interpunce byla občas iritující občas účinná. Kdybych neměl vydání v kožené vazbě a obecně v kvalitním provedením, nebál bych se hodnotit i hůře.
Hravý obsah, výborný překlad, nádherná vazba jednoduše poezie pro tělo i duši.
Klenot! Francouzsky umím jen trochu, ale s českým překladem je čtení v cizím jazyce snažší. Zároveň to dodává knize úplně jinou dimenzi.
Neurazí, neosloví. (Přiměřeně) zábavně pojatá esej a aforismy autora poloviny 19. století. Člověk musí mít trochu nadhled a uvědomit si, že doba byla dříve jiná a na manželství a obecně post ženy bylo nahlíženo jinak. Zastaralá čeština přidává překladu šmrnc.
Asi jsem čekal něco jiného. Možná by pomohlo to vidět, ale při čtení jsem si říkal už jen pár stránek a bude po všem.
Srovnávání s Love, Simon je naprosto nemístné. Ačkoliv se obě knížky zabývají gay tématikou, nemají spolu nic společného.
Na české poměry, si myslím, že jde o povedenou knížku; trochu bych vytknul prostředí jak z britské školy (odvádělo to pozornost od "českého" prostředí). Postavy byly přijatelně vykreslené, děj se zbytečně netáhnul, pohledy obou hlavních postav na určitou událost - naprosto geniální! Dějová linka dokázala udržet napětí, radost, úzkost, strach,... de facto celou dobu.
Za epilog bych nejradši strhnul hvězdičku, ale za ty tři stránky to nestojí. (Ale je to tedy urputně happyendové.)
Přečteno za chvilku, jedním dechem. Na rozdíl od posledních knih s LGBT tématikou (Love, Simon; Call me by your name, I'll give you the sun) jsem se občas trochu nudil. Styl psaní se mi velice líbil (hlavně malá písmena u depresivního Willa a jeho dialogy); od Davida Levithana jsem už četl Two boys kissing.
Téma bylo trochu naivní, Tiny tomu všemu nasazoval korunku. Zachycení naprostých rozdílů (chudý Will x nechutně bohatý Tiny; nerozhodný Will x sebejistá Jane; ...) bylo trošku ohrané. Občas si ale myslím, že je dobré se zasnít.
Sečteno, podtrženo, nejsem zklamaný, mile se culím, ale realita nula prd. (čteno v angličtině)
Vlastně ani nevím, co si o téhle knížce myslet. První dvě části jsem jen protáčel oči, jak je Elio nerozhodný a jeho myšlenky tak protichůdné. V těchto částech jsem ho pro své jednání nesnášel (Marzia vs. Oliver). Ve třetí části se to tak nějak všechno zlomilo a knížka mě (konečně) chytla (škoda jen, že už se jedná jen o pár stránek); najednou jsem si uvědomil, že v prvních dvou částech mě nenudily popisy okolí B. a jiných, ale neskutečně ploché myšlenky Elia. Upřímně jsem všechny postavy nesnášel (kromě Vimini a Mafaldy), knížku jsem buď zavíral s absurdním smíchem nebo rozčílením.
(*spoiler*
V naprostém závěru mi došlo, že Elio zde zanechal důkaz o existenci naprostého životního hororu. Najednou jsem Elia litoval a zpětně pochopil jeho protichůdné jednání. Nevím, co se honilo hlavou Oliverovi; jisté je, že si to Elio nezasloužil.)
Jedná se také o nádherný příklad toho, jak dokáže společnost zničit něco tak okouzlujícího, jen protože "jejich vztah" nesplňoval očekávání.
Knížku už jsem doporučil a nakonec jsem rád, že jsem ji nevzdal po pár stránkách.
(čteno v angličtině)
Musím uznat, že pohádky z čarodějného světa jsou "kouzelné". Obrovská škoda je, že jich je tak málo. První důvod k hvězdě dolů.
Dále mi přišly trošku zbytečné poznámky od Brumbála, pro Potterheads super, pro mě hvězda dolů. Je super se dozvědět i něco k historii, ale k těm pohádkám to prostě nesedí; z fantazie se musíte přeorientovat na "odbornou literaturu" během sekundy.
Každopádně si dovedu představit, jak je čtu dětem!
(přečteno v angličtině [Lumos])
Ze začátku je knížka trochu vláčná a chvilku trvá, než se člověk zorientuje ve vyprávění každého z dvojčat. Postupem času se ale čověk těší na oba pohledy. Knížka má neuvěřitelnou zápletku (skoro až nemožnou), která do sebe zapadne jako puzzle. Jude i Noah mají každý něco do sebe a nevím, koho mám radši. Konec knížky je jedna velká "horská dráha emocí". Jediné, co bych vytknul, byl fakt, že oba sourozenci se na svůj věk chovali až moc dospěle. (čteno v originále)
Svižná romanťárna. Grammar-nazi Simon si mě omotal okolo prstu. Text prokládaný emailovou korespondencí mezi Simonem a Blue. Taková "holčičí" knihovna v pánském hávu. Prostě doporučuji (hlavně v angličtině).