Lily2828 komentáře u knih
Když jsem knihu dočetla, napadlo mě jenom: "Co to je????" Příběh je opravdu neobvyklý a zřejmě mi bude trvat ještě dlouho, než ho v hlavě nějak zpracuji.
Nápad vypadá zajímavě a autor ho dokázal čtivě a napínavě podat. Kniha nekončí happyendem, ale poslední stran,a je plná naděje a odhodlání bojovat. Postavy mají charakter, i když není na první pohled jasné, o co jim vlastně jde. Čtenář je vržen do zcela odlišného a nepochopitelného světa, ve kterém se musí sám zorientovat a udělat si na něj názor.
Knížka je opravdu dobrá, i když na konci zůstane spousta otázek nezodpovězených. Mě by ale zajímala hlavně jedna věc: Co se stane s dopisem, který Connor nechá u Sonii?
Bez zaváhání dávám 5 hvězd, protože příběh byl čtivý a nutí člověka přemýšlet o mnoha důležitých věcech, jako třeba: "Komu vlastně patří právo žít?"
Kniha nabízí originální příběh o touze přežít v hrozných podmínkách za každou cenu. Přináší otázky k zamyšlení a přitom je velmi napínavá, takže se od ní jen těžko budete odtrhávat. Co se stane, když se celé uspořádání světa zničehonic zhroutí, jakýkoliv řád přestane existovat a naprostá většina obyvatel Země oslepne? Začne nelítostný boj o vlastní život.
Když jsem tuhle knížku uviděla v knihovně a přečetla si anotaci, neváhala jsem a okamžitě jsem si ji půjčila. Když jsem ji pak otevřela a přečetla si pár prvních stran, došlo mi, že to není nic pro mě.
Nápad je skvělý, líbí se mi, jak se děj přesouvá mezi jednotlivými postavami. Autor umí psát poutavě, což je také jeden z důvodů, proč jsem nakonec knihu dočetla až do konce. Jediné, co mi opravdu hodně vadilo, byly postavy. Objevilo se jich tam hodně (sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec), ale nenašla se jediná, která by mi byla sympatická. Drogy byly na střední škole očividně dost běžné, na konci knihy se všichni zhulili, opili a všechno bylo v pořádku.
Řekla bych, že kniha mohla být mnohem lepší. Nápad byl dobrý a autorův styl psaní vážně zajímavý, ale výsledek nebyl takový, jaký mohl být.
Nakonec bych dala asi jen dvě hvězdičky, protože při oslovení "čéčé" jsem trnula hrůzou a jsem ráda, že to mám za sebou.
Velmi zajímavá a silná kniha. V jednu chvíli čtenář vstoupí postavám do života a provází je na jejich cestě. Jednoho dne zase odejde, což ale neznamená, že se příběh neodvíjí dál. I když se kniha týká jedné sourozenecké dvojice, v jejich okolí je spousta dalších lidí a dalších osudů. Někteří čtenáři si na nedokončené příběhy ztěžují, ale podle mě to tak má být. Jejich životy neskončí ve chvíli, kdy skončí kniha, což je správné. To je prostě život.
Autorův styl psaní je úžasný, ale kniha se nedá přečíst jedním dechem. Nabízí spoustu námětů k zamyšlení, takže ji často jen tak odložíte a uvažujete. Snažíte se zodpovědět otázky, na které neexistuje odpověď.
Postav je mnoho a občas je těžké se v nich zorientovat, zvlášť když se nakonec objeví dvě ženy se stejným jménem. Charaktery jsou ale důvěryhodné a reálné.
Knížka opravdu stojí za přečtení. Já ji bez zaváhání dávám pět hvězdiček a plánuji si sehnat i další autorova díla.
Knížka nabízí velmi netradiční pohled na válečnou situaci. Ukazuje, že v životě se na všechny věci dá nahlížet z mnoha úhlů a svět není černobílý.
Časové skoky a kratší kapitoly byly neobvyklé, ale dle mého názoru přínosné. Hledání diamantu mi sice přišlo zbytečné, ale dokázalo příběh oživit a dodalo mu na originalitě.
Mnohými čtenáři kritizovaný závěr hodnotím jako povedený, i když mohla kniha skončit více otevřeně, a pak by si konec každý domyslel po svém. Jinak ale bez váhání dávám pět hvězdiček a knížku všem doporučuji jako zajímavé dílo k zamyšlení.
Knížku jsem začala číst hlavně proto, že je to klasika a já si chtěla udělat přehled o těch nejznámějších knihách. Zpočátku jsem se tedy do čtení trochu nutila, ale byla jsem odhodlaná to dokončit. Po pár stránkách jsem se ale začetla, a tak přestala jsem knihu brát jako nutné zlo a začala jsem si ji opravdu užívat. Zvlášť posledních pár stránek mě opravdu bavilo a nejspíš se k nim ještě budu vracet. Ironie a nadhled, který je z celého díla patrný, způsobuje, že vás kniha zaujme a pobaví i přes své stáří.
I když mě kniha bavila, nebylo to tak, že bych ji hltala v očekávání toho, co bude dál. Myslím, že bych klidně byla schopná ji v polovině odložit a nevadilo by mi, že nevím, co bude s postavami dál. Já ale nikdy neodkládám nedočtenou knížku a zvlášť tady k tomu opravdu není důvod.
Celkově bych knihu hodnotila rozhodně pozitivně. Sice z ní nedostanete žádné ponaučení, ani vás nedonutí přemýšlet o složitých filozofických otázkách, ale pobaví. A možná že to je na tom to nejlepší.
Čtení knihy vyžaduje velké soustředění, ale i tak mám pocit, že po jednom přečtení člověk nemůže pochopit vše, co vyprávění skrývá. Tak obrovské množství otázek a podmětů k přemýšlení se na jednom místě většinou nenajde. Celkově je velmi zajímavé hlavně téma příběhu. Je to děsivé a při čtení vám běhá mráz po zádech. Na druhou stranu ale stále nevycházíte z úžasu a každá další stránka vás dokáže překvapit. I když mě některé z vyprávění minulých životů nezaujala, jiná byla naopak velmi dobrá, a tak nakonec dávám pět hvězdiček.
Knížka je opravdu čtivá a já se od ní nemohla odtrhnout. Stejně jako většinu čtenářů mě více bavila Sophiina časová linie, která nabízela opravdu silný příběh plný krásných zvratů. Druhá část knihy o Liv mi zas tak dobrá nepřišla. Hrdinka mi byla nesympatická a děj trochu kostrbatý. I tak jsem si ale knihu opravdu užila a nejspíš si zkusím od Jojo Moyes přečíst i její další knihy.
Čekala jsem trochu víc. Celá knížka mi přišla hrozně naivní - hlavní postava přijde, párkrát se sejde se šamanem a domů se vrátí jako nový člověk... Už sama ta myšlenka je dost naivní a autor jako by si neuvědomoval, že duchovní cesta je cesta na celý život, není to něco, co se dá zvládnout za jednu dovolenou.
Myšlenky jako takové úplně špatné nebyly, ale co mi vadilo, bylo samotné zpracování. Po jazykové stránce mi knížka přišla spíš podprůměrná a nějak jsem ani neměla chuť to dočíst.
Každopádně - jako duchovní literatura podprůměrné, ale jako oddechovka na volný víkend celkem ucházející.
Ten, kdo stojí v koutě je útlá knížka, kterou člověk přečte za chvíli, tedy pokud bude mít chuť. Já ji zas tak neměla. Ne že by to bylo úplně špatné, to ne, ale do stropu nadšením taky úplně neskáču.
Dopisy, ze kterých bylo dílo složeno, byly hezké - čtivé, zábavné, s humorem i smutkem a hořkostí. Forma určitě hezky zvolená. A dál? Zásadní výtku mám asi k charakterům. Charlie je patnáctiletý kluk, který se z větší či menší vzdálenosti seznámí snad se všemi traumaty, které se někomu můžou přihodit. I tak je ale pořád neskutečně naivní a když už mu konečně dojde, že něco nedopadne dobře, prostě se s tím smíří. Místo abychom zjistili, jak bojuje se vším, co se mu stane, sledujeme, jak to celý rok prostě přijímá. A na to má ne každý nervy. Děj je, jak už jsem zmínila, výčet všech možných katastrof a traumat - tedy nějak postrádá to základní "vlákno", které to všechno táhne dál. Konec je naštěstí hezky nostalgický (stejně jako většina knihy, ale tady se to zrovna hodí).
Ohledně celé knížky mám dost rozporuplné pocity, a tak nakonec přes to všechno, co se jí dá vytýkat, dávám čtyři hvězdy. Být to delší, asi mě to přestane bavit, ale těch 180 stran uběhlo docela rychle a já se místy i bavila. Nakonec tak nezbývá než konstatovat, že zatímco mozek je z té knihy zděšený, srdce si tu cestu do duše patnáctiletého kluka vážně oblíbilo :)
Na knihu přečtenou z donucení do školy překvapivě čtivé a zajímavé. Sama bych si ji asi nevybrala, ale nakonec jsem docela ráda, že jsem na ni narazila, protože verše to jsou emotivní a neskutečně silné. Po přečtení mám asi tři básně, které jsem si okamžitě přidala do své sbírky oblíbených, protože něco tak úžasného tam nesmí chybět.
Kniha se mi líbila, námět zajímavý a děj má spád. Jenom jsem si celou dobu říkala, jestli je náhoda, že mi námět tolik připomíná úspěšnou knihu "Nekonečný příběh". Dva chlapci, každý v jiné době / v jiném světě, a dohromady je spojuje tajuplná kniha. Nevím, možná je to jen náhoda. Jako pozitivní bych ale rozhodně ohodnotila skvělé promíchání historických faktů a klasické fantasy. Jinak je celkově kniha spíše průměrná, rozhodně ne špatná, ale mezi mé nejoblíbenější bych ji taky nezařadila.
Četla jsem to dlouho, knihu jsem musela stále odkládat, protože jinak bych se z toho množství popisů zbláznila, ale dočetla jsem ji. A zpětně jsem za to nesmírně ráda.
Postavy jsou zajímavé a mají krásně propracované charaktery. Děj je poutavý, i když kdykoliv, když ho někomu popisuji, zní to jako špatný nekonečný seriál. Ta miluje toho, ale ten je zasnoubený s tou, která ho miluje, a ten miluje tuhle, ale ta ho nechce... Jenže dílo Victora Huga má prostě mnohem větší hodnotu, než jakýkoliv televizní pořad, a i když je někdy na čtení obtížné, nechybí tam vtip, nadsázka a humor.
Popisy jsou někdy opravdu zdlouhavé, ale to už k té knize prostě patří. Právě kvůli nim nakonec dávám jen tři hvězdy, protože vracet se k dílu asi nebudu.
Knížka se mi líbila a rozhodně mě nezklamala, protože už když jsem ji začínala číst, nečekala jsem žádné dobrodružství a akci. Předem jsem věděla, že je děj založený spíše na psychologii hlavní postavy, než na nějaké akci.
Z psychologické stránky mi kniha připadala dobrá, protože charaktery byly uvěřitelné, i když mi hrdinka nepřišla moc sympatická. Velké plus je určitě za skvělý nápad, některé části byly ale až moc zdlouhavé.
Konec mi připadal jako úplně nejslabší část knihy, protože spousta otázek zůstala nezodpovězená. Bohužel to na mě působilo ne tak, že autorka nás schválně chce nechat, abychom si konec domysleli, ale spíš tak, že už se jí nechce nic psát, nebo to pokračování nemá vůbec vymyšlené, což je škoda.
Za mě ve výsledku 4 hvězdičky, protože od dokonalosti knihu dělí jen nedomyšlený konec.