LilyGorch komentáře u knih

“A tak se lev zamiloval do jehňátka… To je ale hloupé jehňátko. To je ale šílený masochistický lev.”

Upír Edward Cullen se zamiluje do obyčejné dívky Belly Swanové. Ani on jí není lhostejný - spíše naopak. V prvním dílu upírské ságy Stmívání byl jejich vztah popisován z pohledu Belly. V Půlnočním slunci, které vyšlo loni, sledujeme příběh očima Edwarda. Máme tak možnost pozorovat jeho pocity, myšlenky, ale i neustálý vnitřní souboj jeho temné stránky řídící se upířími instinkty s jeho galantní stránkou, kterou plně ovládlo milující, i když “mrtvé” srdce. Díky tomu, že Edward dokáže číst myšlenky ostatních, se dozvídáme nové informace jak o členech Cullenovy rodiny, tak i o některých obyvatelích městečka Forks, kde se odehrává většina děje.
Půlnoční slunce jsem si koupila jenom chvilku po tom, co u nás vyšlo. Těšila jsem se, že se do knihy začtu, přesně jako kdysi, když vycházely předchozí díly a já se do nich vždycky úplně ponořila a odložila je teprve, až když jsem byla na konci. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo. :o( Po neustálých Edwardových vnitřních rozporech “sežrat - nesežrat?!” jsem knížku asi v polovině odložila a vrátila se k ní až po Novém roce, kdy jsem si dala za úkol dočíst co nejvíce rozečtených knih. Nakonec jsem ji přelouskala a musím přiznat, že druhá polovina je zajímavější než ta první, i když trhák to ani tak není.
Zároveň je také škoda, že si pozorný čtenář v knížce jistě všimne mnohých překlepů, chybek, vynechaných předložek a podobně. Přitom by třeba jen stačilo si knížku ještě jednou přečíst..
2/5 *

2 07.03.2022

(SPOILER) Aby se vévoda Simon Basset zbavil vdavekchtivých nezadaných slečen a jejich matek, které se je za každou cenu snaží provdat, domluví se s okouzlující Daphne Bridgertonovou, že budou předstírat vzájemnou náklonost. Předstírání však časem přeroste v zamilovanost jak jednoho, tak později i druhého..
Čtivý jednoduchý román(ek) pro ženy na pomezí červené knihovny.

2 06.02.2022

Pohádkový příběh chudého farmářského chlapce, který si z dračího vejce vychová a následně vycvičí dračici Safiru. S tou se poté vydává na cestu za velkým dobrodružstvím, během nějž kousek po kousku objevuje historii Dračích jezdců. Čím dál víc si uvědomuje, že i on se může počítat mezi jednoho z nich.

2 03.02.2022

Kniha ukazuje, že i když je člověk veřejně známá osobnost, stále má také naprosto běžné starosti a problémy, díky čemuž se autorka hodně přibližuje svým čtenářkám. Je zde popsán její soukromý život, místy se však setkáme i se zážitky a pocity ze "života celebrity". Vtipně často působí rozpor mezi něžnými ženskými představami a sny a všední realitou - např. představuji si, jak se vzbudím do krásného sluncem zalitého rána, posnídám kávu, přečtu si noviny, hezky se upravím atd., ale reálně to dopadá tak, že naštvaně zaklapnu budík, s velkým sebezapřením vylezu z postele, vyřídím to nejnutnější z ranní hygieny, jednou dvakrát ukousnu z buchty od včerejška, honem běžím na mhd a ve výsledku jsem ráda, že jsem se nezapomněla učesat. Která z nás by to někdy nezažila? =D Jedná se o lehké příjemné holčičí čtení, které se hodí i jako výplň volného času při jakémkoli čekání, jelikož jednotlivé kapitoly jsou tak akorát dlouhé a vzájemně na sebe nenavazují.
V tomto případě nelze opomenout pochválit také grafickou stránku díla. Hravé ilustrace skvěle korespondují s obsahem knihy a posunují ji tak ještě o úroveň výš. :o)

2 25.07.2016

Robert Mazur ve své knížce s názvem Podraz popisuje, jak se pod novým jménem Robert Baldasare, s novou identitou a uměle vytvořenou minulostí a kontakty vydává do Panamy, kde má prát špinavé peníze a naoko pracovat pro tamější podsvětí. Jeho cílem však je, aby se jako tajný agent protidrogového úřadu infiltroval do co nejvyšších zločineckých vrstev a odhalil tak drogový kartel Cali. V jednu chvíli se ale tajná operace zvrtne a Baldasarovi jde rázem o život mnohem víc než kdy dřív..

Na této knize cením nejvíc to, že v ní autor popisuje to, co sám na vlastní kůži zažil. Přivádí nás do světa středoamerické zločinecké elity, seznamuje nás s jejím fungováním a vysvětluje jednotlivé kroky svého jednání v rámci tajné operace. Čtenář si uvědomí, že toto prostředí zdaleka není tak lákavé, jako by se mu mohlo zdát doma na pohovce při koukání na některé ze seriálů, jež nám předkládají streamovací platformy. Právě proto obdivuji Mazurovu nezlomnou posedlost dokončit svoji nebezpečnou misi i za cenu toho, že je v sázce nejen jeho život, ale i bezpečí jeho rodiny.

Podraz je trochu těžší čtení - už jenom co se týče velkého množství zmíněných osob. Knížka však naštěstí obsahuje seznam postav vyskytujících se ve vyprávění, takže se k němu můžete v případě potřeby kdykoli vracet. Pokud máte rádi i true crime, kde zrovna nemusí řádit šílený sériový vrah, určitě se do Podrazu zkuste začíst.

4,5/5 *

Za spolupráci a možnost tímto způsobem nahlédnout do světa fungování drogových kartelů děkuji @knihybeta ! :o)

1 30.06.2024

Královna tenisu Carrie Soto je držitelkou několika rekordů a výherkyní dvaceti grandslamových titulů. Každé vítězství si ale tvrdě vydřela. Proto nyní, šest let po odchodu do sportovního důchodu, když sedí na tribuně a sleduje US Open, si začne pohrávat s myšlenkou na návrat na kurt. Nelíbí se jí, že by její rekord převzala sebevědomá britská hráčka Nicki Chanová. Carrie se tedy ve svých třiceti sedmi letech rozhodne naposledy vrátit na scénu a vydobýt si zpět to, co jí patří. Jako trenéra si zvolí svého otce Javiera, který ji trénoval od jejích dvou let. Carrie se znovu musí potýkat nejen s přísným tréninkovým plánem, nepřízní sportovních novinářů, ale nakonec i se svým vlastním já.

Tato knížka mě velice mile překvapila. O tenisu nevím vůbec nic, moje neznalosti však nevadily a čtení mě moc bavilo. Hodně cením autorčin talent popsat scénu poutavě, jako byste utkání sledovali v televizi nebo přímo na tribuně. Autorka dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, strhnout ho a pustit až teprve na konci. Možná by vás ani nenapadlo, že reálně žádná Carrie Soto neexistovala, tak věrohodně vše působí. Příběh má více rovin, nejde v něm jen o bezcitné a surové soupeření, ale i o osobní život vrcholné sportovkyně mimo závodiště, o její vztah s otcem atd. Hvězdičku strhávám za nepřeložené španělské věty v rozhovorech Carrie a Javiera. Nepředpokládám, že by mi uteklo něco zásadního, ale přece jen myslím, že tyhle větičky mohly být také přeložené. Případně bych na konec knížky přidala třeba alespoň krátký slovníček. Mno, aspoň mám v hodnocení rezervu, kdyby se mi od autorky líbila víc nějaká další kniha, můžu jí dát ještě lepší hodnocení. Ve čtení Taylor Jenkins Reid totiž rozhodně hodlám pokračovat! ;o))

Za recenzní výtisk moc děkuji @knihydobrovsky!

4/5 *

1 25.02.2024

Tato útlá knížka se skládá z dvanácti kapitol, přičemž každá z nich zastupuje jeden měsíc v roce. Jako každý měsíc přijde úplněk, stejně tak na městečko Tarker´s Mills v tu dobu dopadá strach a obavy z toho, jak moc krvavá bude prokletá úplňková noc a kdo už se příštího ráno nedočká. Navzdory tomu jak na nereálně to zní, v městečku řádí vlkodlak. Kdo se v něj pravidelně mění a kdo nakonec ukončí jeho řádění? To se dozvíte, když si Cyklus vlkodlaka taky přečtěte. Je to jednohubka, takže ji můžete zblajznout za jeden večer. ;o)

V první řadě bych chtěla pochválit zpracování tohoto dílka. Knížka je plná propracovaných ilustrací komiksového výtvarníka Bernieho Wrightsona. Stephen King k nim přidal svůj komentář a vytvořil tak ucelený text, který ilustrace propojuje v jednu povídku. Je fajn, že nakladatel nešetřil na materiálu a použil křídový papír, na němž ilustrace mnohem lépe vyniknou. Mrzí mě ale, že na tak malém prostoru nemohl King víc rozpracovat charaktery postav, vybudovat děsivou atmosféru, napětí atd., jak bývá v jeho rozsáhlejších dílech zvykem. Děj je také velice jednoduchý a tak jako by to ani nebyl “ten mistr", na kterého jsme zvyklí. Protože Cyklus vlkodlaka dle mého názoru neodráží zcela autorův styl, nedoporučila bych jej těm, kteří s Kingem chtějí začít. Tito čtenáři by raději měli sáhnout po jiném z jeho děl. Jako ozdobu do knihovničky zapáleného fanouška a sběratele ho však klidně doporučuji. :o)

3,5/5 *

Za tuhle perličku děkuji @knihybeta !

1 12.12.2023

Corrie a Sammy Flynnovi spolu s dcerkou Isis tvoří mladou spokojenou rodinku. Na příštích osm měsíců si pronajmou zrekonstruované sídlo v rozlehlém panství Kerry Manor a hodlají zde strávit zimu. Starý dům u jezera byl záměrně opraven tak, aby neztratil nic na své majestátnosti, ponurosti a tajemné atmosféře. Jde o ideální místo pro pořádání fenomenálního halloweenského večírku, na který se Sammy, tvůrce hororových komiksů, moc těší. Corrie sice úplně nesdílí manželovo nadšení pro temnotu všeho druhu a při pohledu na dům ji lehce mrazí v zádech, nechce však své lásce kazit rošťáckou radost. Právě halloweenská noc jim je osudnou. Sára, Sammyho dvojče, která se nad ránem vrací do Kerry Manor pro zapomenutý mobil, nachází svého milovaného bratra na břehu jezera mrtvého. Z vody se jí podaří vytáhnout na kost promrzlou Corrie. Ta se postupně probírá, zjišťuje, že je její láska mrtvá, ale z uplynulé noci si vůbec nic nepamatuje. Že by děsivé historky o opuštěném panství byly přece jen pravdivé? Skutečně ve starých zdech stále přebývají zlé síly? A co strašidelný dětský zpěv nesoucí se tmavými chodbami a zvěsti o záhadných úmrtí spojených s tímto panstvím - je to všechno skutečné? Je Kerry Manor prokleté?

Ti, co zemřeli je druhý díl ze série Přízraky z Michiganu od americké autorky J. R. Erickson. Anotace slibuje děsivý mrazivý příběh, ale i já, co by největší podělánek, musím přiznat, že jsem se téměř nebála. Začátek navodí ponuře strašidelnou atmosféru. Ze stránek dýchá lehce napjatá nálada očekávání stylového amerického halloweenského večírku. Následuje tragický zlom v podobě Sammyho smrti, z níž pak vychází zbytek příběhu. Hlavně ve druhé polovině ale jako by se to děsivé zlo postupně čím dál více vytrácelo. Čtenářovo nadšení možná trochu pozvedne překvapivý konec, díky němuž příběh alespoň nevyzní do ztracena. Nechci být hnidopich, ale nedá mi to a musím zmínit také mnohé překlepy, vynechaná písmenka, předložky apod. Za tohle sice autorka nemůže, dobrý dojem to ale nedělá. 0:)

3,5/5 *

Za možnost knihu přečíst a zrecenzovat děkuji @knihydobrovsky !

1 12.10.2023

Persefona Dimitriouová je nemile překvapena plánem své matky, která ji chce provdat za samotného pána Olympu Dia. Tomu už táhne na šedesát a za dobu, co stojí v čele třinácti nejvýznamnějších bohů Olympu, vystřídal už tři Héry. Všechny se po čase "ztratily" neznámo kam. Persefona pochopitelně nechce být pouhou krásnou ozdůbkou majetnického a krutého Dia, ale chce svobodně rozhodovat o své budoucnosti. Nechce se jen bát, kdy rozmařilého manžela omrzí a on se jí bude chtít zbavit. Rozhodne se proto, že z Olympu uteče. Při svém úprku z nablýskaného Horního města překročí řeku Styx a dostane se až do temného Dolního města. Zde zjišťuje, že existence tamějšího vládce není jen mýtus - Hádes je skutečný! A nejen to, je velmi charismatický a rozhodně stojí za hřích! xD Persefona proto začne spřádat plány na to, jak se Diovi zprotivit. O pošpiněnou a zneuctěnou o ni už snad nebude mít zájem. Hádovi se její plán dokonce začne zamlouvat. Pro něj totiž představuje možnost, jak se pánovi snobského Horního města pomstít za stará příkoří. Od plánů však brzy přejde k vášni a citům..

Nebýt toho, že jsme si Neonové bohy určili jako prázdninové čtení v našem brněnském čtenářském klubu, asi bych si sama zrovna tuhle knížku nevybrala. Nevím ani, jestli ji můžu nějak objektivněji zhodnotit, protože tenhle žánr není můj šálek kávy a já jej nechci zbytečně shazovat. =P Neonové Bohy jsem přelouskala jako eknihu v mobilu za horkých letních nocí, kdy už jsem byla unavená, nechtěla svítit lampou, ale zároveň jsem ještě nedokázala úplně usnout.

Knížka má jednoduchý děj. Zápletka se rychle vyřešila na posledních pár stranách, ale tak on tu asi nikdo žádné zapeklitosti ani nečekal, že? =D Žádná z postav mi k srdci nijak extra nepřirostla. Líbila se mi ale myšlenka převedení světa bohů do moderního pojetí odehrávajícího se v současnosti. Trochu jako takových Padesát odstínů Olympu.. :o))

2,5/5 *

1 09.08.2023

Královnu mrtvol jsem přelouskala už na začátku května, ale nějak jsem už o ní zapomněla napsat. 0:)

Heather Herrman, která Královnu napsala, nás přenáší do 50. let 19. století do Filadelfie. Sedmnáctiletá Molly Greenová s překvapením zjišťuje, že se bude stěhovat ke své tetičce, o které doposud neměla ani tušení. Podezírá proto spíš sirotčinec, že ji prodal do nějaké rodiny, v níž zrovna potřebují služebnou. Molly se však mýlí, její teta nejen že je skutečná, je také velice bohatá. Časem si totiž vydobyla určité postavení a to i přesto, že má své kontakty a věrné přátele téměř v podsvětí filadelfské společnosti. Tetička Ava se svými pomocníky vykrádá hroby a části nebožtíků poté prodává studentům medicíny ke zkoumání. Nebojácná Molly jí má s tímto řemeslem pomáhat. Aby toho nebylo málo, zjevuje se dívce její nejlepší kamarádka Kitty, která je už ale mrtvá. Molly se snaží přijít na to, kdo a proč nebohou Kitty zabil. Současně ji fascinuje svět vědy a moc ráda by se také účastnila hodin anatomie, které ve starém kostelíku na tetině pozemku pořádá děsivě záhadný doktor La Valle. Studia jsou však výhradně pro chlapce a ti mezi sebe "hloupou holku" jen tak nepřijmou. Molly se svých snů ale nevzdává..

Královna mrtvol je řazena do žánru Young Adult, proto je třeba k ní také tak přistupovat. Já bych ještě upřesnila, že jde o temně morbidní YA - k některým pasážím bych si asi sváču nebrala. =D Vysokou literaturu v tom však nehledejte - míněno v tom nejlepším smyslu slova. Knížka se čte hezky, děj příjemně utíká, akorát za půlkou se mi zdálo, že se to trochu zaseklo a chvilku jsme se nehnuli dál. Potom se příběh zase rozjel, nabral tempo až do naopak docela uspěchaného konce. Královna mrtvol mi svou hlavní postavou připomínala knížku Po stopách Jacka Rozparovače od Kerri Maniscalco.

4/5 *

1 03.06.2023

Dům Jessicy Ambroseové během jedné noci zapálí neznámý žhář. Jessica se spolu se svou dcerou zachrání, její manžel však ve spánku uhoří. Jess se tím dostává na první příčku v seznamu podezřelých - vyšetřovatelka Taylorová si je totiž jistá, že se tímto způsobem chtěla zbavit svého manžela. Do vyšetřování se vkládá suspendovaný detektiv Griffin, který tvrdí, že požár a smrt Jessičina manžela jsou dílem sériového vraha. Tento vrah se svými zvrácenými činy snaží přiblížit a kopírovat slavné případy známých sériových vrahů. Postupně zjišťujeme, že detektiv Griffin je do těchto případů zapleten více, než bychom původně čekali, a že má i osobní důvod k odhalení a potrestání řádícího vraha.
Osobně bych Kopíráka neoznačovala jako nejděsivější krimi thriller roku, ale vzhledem k tomu, že toho z podobného žánru nemám mnoho načteného, tak tuto knihu ani vyloženě nezatracuji. Ano, místy se zdá, jako by se autorka lehce inspirovala v jiných knížkách (např. motiv suspendovaného detektiva), ale výrazně mi to nevadilo. Občas jsem si všimla přehozeného slovosledu nebo zvláštně použitých výrazů (např. v jedné naprosto vážné situaci je dle mého názoru nevhodně použito slovo zasebevraždit apod.), což je pravděpodobně chyba překladatele. Vraha jsem odhadla už cca za půlkou knihy. Nakonec se ukázalo, že můj detektivní smysl se sice ubíral správným směrem, ale vše dopadlo ještě trošku jinak.
Finální verdikt: myslím, že Kopírákovi uškodila přílišná reklama, která čtenáře velice nalákala, ti čekali wow efekt, ale ten se nakonec nekonal. Pokud nejste nároční, knížka vás zaujala a nemáte třeba zrovna co číst, určitě to s ní zkuste, špatná rozhodně není. Pokud jste náročný čtenář thrillerů, asi raději dvakrát zvažte, jestli jste ochotni věnovat svůj čas právě jí. Mno a pokud jste ten, kdo chce za každou cenu psa bít a hůl si vždycky najdete, jděte raději rovnou o knížku dál.. ;o))
3,5/5 *

1 07.04.2023

Šestadvacetiletá Beatrice Hyde-Clareová přijíždí se svojí tetou, sestřenkou a bratránkem na venkovské sídlo Skeffingtonových strávit pár dní ve vybrané společnosti. Hned první noc, během níž nemůže Bea za nic na světě usnout, nachází během svého toulání rozlehlým spícím domem v knihovně mrtvolu jednoho z hostů. Aby toho nebylo málo, nachází u ní také povýšeného vévodu z Kesgravu. Ten však tvrdí, že se zavražděným nemá nic společného, že jej objevil stejně jako teď Bea, akorát o chvilku dříve. Druhý den vévoda ohlásí místnímu konstáblovi smrt nebohého pana Otleyho jako sebevraždu. (Jako že jak by se někdo mohl zasebevraždit šlupkou svícnem zezadu do hlavy?? Nechápu.. =P) Beatrice od té chvíle začne mudrovat nad tím, proč tak udělal a jak to bylo se smrtí pana Otleyho doopravdy. Z plaché šedivé myšky se tak rázem stává bystrá cílevědomá žena střádající jeden důkaz vedle druhého v honbě za odhalením hrozivého tajemství.
Knížka má jenom cca 250 stran, takže by člověk řekl, že ji budu mít rychle přelouskanou. Mně se ale četla poměrně pomalu a místy jsem se do čtení musela nutit. Řekla bych, že má docela pomalý rozjezd, druhá polovina je proto za mě lepší než první. Celkově jako by knížce něco chybělo - možná by to chtělo více humoru, silnější romantickou linku mezi Beou a vévodou (už už to vypadalo, že to mezi nimi bude alespoň lehounce jiskřit - v mezích zdvořilosti Anglie na počátku 19. století, samozřejmě :o)) - ke konci to ale téměř všechno vyprchalo). Chtělo by to prostě víc “šťávy”, která by vyprávění dodala větší spád.. =D
3/5 *

1 15.02.2023

(SPOILER) V knížce se střídají kapitoly vyprávěné z pohledu mladé manželky a matky Winnie a z pohledu bývalé psychoterapeutky Juno. Winnie se před patnácti lety provdala za Nigela Crouche (slovy autorky: “Nigel byl chytrý a Winnie krásná.”) a nyní spolu bydlí v Seattlu v domě, který Winnie vybrala a Nigel za něj zaplatil obrovskou částku peněz. Vychovávají svého jediného syna Samuela a na první pohled se zdá, že žijí dokonalý americký sen. Tento až podezřele idylický život rodiny Crouchových sleduje zpovzdálí postarší Juno. Iluzi dokonalého života rodiny jí pokazí náhodně vyslechnutý rozhovor mezi Nigelem a Winnie. Zaseje do jejích myšlenek semínko pochybností a postupně se dozvídá další a další drobnosti, na kterých Juno pak staví svoje domněnky o minulosti rodiny. Jenže kdo je vlastně nyní Juno? Kde získává informace o Crouchových? Jak to, že toho o nich ví tolik, zatímco oni o její existenci téměř netuší? A dokáže se Juno držet své role nečinného pozorovatele?
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Potom mě začala napadat spousta otázek, na které jsem chtěla znát odpověď a vědět vysvětlení. Ke konci však moje zvědavost opět polevovala. Je zvláštní, že jsem si k žádné z postav nevybudovala žádný vztah, žádné z nich jsem “nefandila” a nebyla na její straně. Místy na mě také chování hlavních hrdinů působilo trochu přemrštěně, některé situace ne moc uvěřitelně. (Spoiler! - Nechápu třeba, že si nikdo z rodiny za celou dobu nevšiml, že jim v domácnosti mizí jídlo. =D) Přesto ale myslím, že nejde o špatnou knížku, to vůbec ne. Námět je rozhodně zajímavý.
3/5 *

1 08.08.2022

Moje (tak trochu) utajené dítě od Penelope Bloom je jednou z těch knížek, kterou bych si např. při cestování v MHD asi nečetla, aby mě s ní někdo neviděl a nenabyl dojmu, že mám zálibu v podobně jednoduchých románcích.. =D Na druhou stranu - jde o naprosto nenáročné čtení, takže když člověk potřebuje vypnout hlavu, ještě pořád mu zbude dostatečná kapacita na to, aby přelouskal pár stránek. A umět vypnout a odpočinout si je taky potřeba.
Hlavní postavou je Chelsea, které se po náhodném úletu s neodolatelným Damomen narodí holčička. Damon o ní ale nemá ani tušení. Po pěti letech se Chelsea uchází o místo právě v Damonově agentuře. Když to zjistí, stojí před dilematem, zda Damonovi o jejich dceři říct nebo ne. A má vůbec zájem o to, aby její dcera znala svého otce, když je to určitě arogantní bezcitný záletník? A co když je to ve skutečnosti trochu jinak?
Kdyby nebylo květnové výzvy v rámci Závisláckého společného čtení s Knihami Dobrovský, po tomto dílku bych zřejmě nesáhla. V předvídatelném vyprávění vystupují postavy, které jsou jako podle šablony, místy jednají “bezhlavě” až lehce neuvěřitelně. Zkusit se však má (skoro) všechno a výzvy jsou od toho, aby se plnily! Jen doufám, že další výběr společného čtení bude trochu sofistikovanější.. :o))
2/5 *

1 29.05.2022

"Popelce" Sophii, sirotkovi po hraběti Beckettovi, se podaří proklouznout na maškarní ples lady Bridgertonové, kde stihne okouzlit samotného Benedicta Bridgertona. Než však ples skončí, musí se Sophie zase vrátit zpět domů, aby mohla posluhovat své nevlastní matce a sestrám. Ani Sophie, ani Benedict na svoje osudové setkání ale nedokáže zapomenout..

1 22.05.2022

(SPOILER) Tuto knížku jsem četla v rámci únorového “Závisláckého společného čtení”, které pořádaly Knihy Dobrovský .
Stoletý Eddie zde vypráví o svém životě, promlouvá ke čtenáři poutavým způsobem, jako by seděl přímo vedle něj. Začíná v roce 1920, kdy se narodil v Lipsku jako Abraham Salomon Jakubowicz. Časem přijímá falešnou identitu ztraceného chlapce Waltera Schleifa, aby mohl studovat v oboru strojírenství. Právě možnosti vzdělání si hlavní hrdina velice cení, protože šikovnost a získané dovednosti mu později několikrát zachránily život. 9. listopadu 1938 je totiž po německém rabování židovských domů, obchodů a synagog během tzv. Křišťálové noci zatčen a odvezen do Buchenwaldu. V koncentračních táborech ztrácí nejen svoji svobodu, ale i důstojnost a víru v lidskost. Je pouze nicneříkajícím číslem, jedním z mnoha. Sám si začne říkat Eddie Jaku - jménem, které zní více anglicky a ne jako jeho rodné jméno odkazující na jeho minulost a německý národ, který ho tolik zklamal. Jak už jsem zmínila, díky svým schopnostem dostává místo v nacistických továrnách, kde sice vládne přísný režim a nelidské podmínky, ale zajistí si tím přežití. Dokud je pro Němce potřebný, dokáže den za dnem vítězit ve hře o přežití.
Nejde o objektivní líčení historických událostí, čtenář musí počítat s tím, že si nechává vyprávět životní příběh, vzpomínky stoletého muže, a jak už to se vzpomínkami bývá, časem se mění a jsou subjektivní. Knížka je velice čtivá, má rychlý spád, na můj vkus by dokonce některé pasáže stálo za to více rozvést. Na Eddiem si nejvíce cením toho, že vždy našel energii jít dál, a také jeho pracovitosti. Vykonával spoustu povolání - ať už za války v továrnách nebo později v Austrálii, kde si založil autodílnu. Získal také makléřskou licenci a otevřel si vlastní realitní agenturu. Do zaslouženého důchodu odešel až po svých devadesátých narozeninách.
4/5 *

1 20.02.2022

“Jste tím, na co myslíte. - To zní přesvědčivě, ale takhle jednoduché to není. Já třeba často myslím na štěňátka, ale ocásek mi zatím nenarostl.”

Na internetu najdete spoustu mouder a zaručených receptů na život, ale kromě případné chvilkové útěchy vám v ničem nepomůžou. Chvilkový pocit úlevy rychle odezní, všechny tyhle triky jsou totiž velice povrchní. Gary John Bishop na to jde trochu jinak.
V úvodu knihy se autor zabývá tím, co je to vlastně “moudrost”, jak ji odlišit od “špatné moudrosti”, která není vůbec prospěšná. V následujících desíti kapitolách se snaží poradit, jak se vyrovnat s neúspěchem lásce, se ztrátou milované osoby, jak nepropadnout strachu, ale naopak jak nad ním zvítězit, dostat situaci pod kontrolu apod.

“Zapamatujte si, že moudrost není kelímek instantního kafe, který si koupíte ve Starbucks a kopnete ho do sebe. Zpomalte, myslete, vstřebávejte.”

Nejde o knihu s příběhem, který vás do sebe vtáhne. Na tuto knížku je třeba, aby si čtenář udělal čas, zastavil se, zamyslel se nad jejími řádky, nad sebou, svým životem a postupně jej měnil ke své větší spokojenosti. Po přečtení se vám přes noc jako mávnutím proutku nezmění zázračně život. Časem se k ní ale můžete vracet (klidně si zatrhávejte pasáže, které vás více oslovily), berte ji i jako inspiraci do budoucna. Až vám svět zase hodí nějaký klacek pod nohy, vy už budete vědět, jak s danou situací a hlavně sami se sebou pracovat.

“Vždycky ale přijde chvíle, kdy vám váš žal přestane být prospěšný, kdy vám začne škodit, bránit vám jít dál a sloužit jen jako výmluva, proč se vám nedaří. … Když ten čas nastane, musíte být připraveni smířit se s tím a svůj žal přesadit jako rostlinu tam, kde vám nebude vadit a zároveň nezahyne. … Ztráta vás nemusí nutně zlomit. Vždycky se s ní můžete vyrovnat tak, abyste byli silnější, ne naopak.”

1 26.12.2021

Hlavní postavou knihy Stačí podpis od Claudie Lux je Lofofor Trip. Lofofor pracuje v obchodním oddělení na pátém podlaží samotného Pekla. Po několik generací sleduje rodinu Harrisonových a snaží se ukořistit všechny jejich duše tak, aby získal tzv. Komplet. Každý z nás si někdy přál něco nesplnitelného nebo byl v pořádné kaši a potřeboval se z ní dostat ven. Přesně v tuto chvíli přichází příležitost pro agenty Pekla. Zničehonic se vedle vás objeví a nabízí, že splní jakékoliv vaše přání. Na oplátku stačí podepsat nějakou banální smlouvu na pekelném tabletu. Rodinu Harrisonových navíc provází temná minulost, což Lofoforovi jen hraje do karet. Léto na chatě u jezera v New Hampshire, kam rodina odjede, rozhodně nebude prozářené bezstarostnými paprsky horkého letního slunce..

Knížka je psaná z pohledu více postav. Střídají se v ní kapitoly odehrávající se v Pekle s kapitolami, ve kterých sledujeme děj na Zemi. Ze začátku se příběh trochu táhl a mohl být svižnější. Pravděpodobně pro navození atmosféry drsného pekla byly některé scény lehce vulgární, což podle mě nebylo nutné. Ve druhé půlce knihy už tomu tak není. První polovina tak zároveň působila humorným dojmem, ale průběžně začalo jít čím dál víc do tuhého a ráz knihy se postupně nenápadně změnil až do thrilleru. Díky krátkým kapitolám se čtenář úctyhodnými skoro šesti sty stranami prokouše překvapivě rychle.

3,5/5 *

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @knihybeta !

02.09.2024

(SPOILER) Tommy Llewellyn by byl obyčejným dítětem, kdyby ovšem v den prvních narozenin jeho rodiče nezapomněli, že se jim vůbec kdy narodil. Tommy se proto dostane do sirotčince, jeho osud se však opakuje. V den jeho dalších narozenin opět všichni kolem zapomenou, že někdo jako on existoval. A takto to jde s každým dalším rokem znova a znova.

Tommy nechápe, proč se mu to stále děje. Proč si každý rok musí hledat nové kamarády. Proč si na něho jeho první velká láska nevzpomíná i přesto, že ji zachránil, když se pokusila o sebevraždu. Proč jeho místo po jejím boku ihned zaplní zrovna kluk, kterého Tommy nesnáší.

Až jednoho dne objeví ve škole slohovou práci, kterou napsal loni a která by podle pravidel každoročního “Restartu" letos už správně neměla existovat. Tommy si ale uvědomuje, že si práci zapomněl podepsat, je tištěná a nenese tím pádem známky “jeho osobnosti", jako kdyby ji psal svým rukopisem. Začíná proto přemýšlet, jak tuto skulinku využít a konečně zvrátit svůj osud.

Tahle knížka mi neskutečně sedla! Když jsem ji otevřela poprvé, nevěděla jsem úplně přesně, co od ní mám očekávat. Už od prvních stránek mě ale velice mile překvapila. Není náročná na čtení, přesto však není vůbec hloupá. Naopak. Příběh má nápad a dokáže si čtenáře udržet až do konce. Místy vás až dojme zdánlivá bezvýchodnost aktuální situace a nezlomné odhodlání hlavního hrdiny. Vždyť co byste dělali, kdybyste po každých vašich narozeninách museli začínat zase znova, nikdo by si vás nepamatoval a po vašem předchozím životě by zůstala maximálně malá anonymní stopa?

5/5 *

Za toto příjemné čtení moc děkuji @knihybeta ! :o)

22.07.2024

(SPOILER) Omdenův otec vlastní nevěstinec a plánuje, že syn po něm jeho povolání převezme. Sám Omden však vidí svoji budoucnost jinak. Otcovým podnikáním pohrdá a rád by šel studovat na univerzitu do hlavního města. Na univerzitě jej však odmítnou. Tím padá jeho naděj na možnost, jak zajistit lepší budoucnost nejen sobě, ale i pro svou nevlastní sestru Namii. Novou příležitost, jak ukázat své schopnosti, uvidí Omden ve chvíli, kdy do města zavítá královský velvyslanec pátrající po stopách tajemných úmrtí v džungli. Omden se mu pohotově nabídne a pomáhá mu prošetřovat vraždy. Všichni nešťastníci mají jedno společné – vrah jim všem vyřízl jazyk. Podaří se velvyslanci dopadnout záhadného vraha? Pomůže toto pátrání Omdenovi k lepšímu postavení? Inu štěstí je nestálé – asi zhruba jako Omdenův charakter v této knize.

Toto dílko za poslední dobu poměrně rozbouřilo klidné hladiny českého bookstagramu. Nehodlám řešit, zda Němé duše patří do žánru fantasy, když magie je v knize jako šafránu. Na jak tématicky zaměřenou poličku si je kdo ve své knihovničce postaví, je mi celkem jedno. Mnohem více jsem si lámala hlavu, když jsem se snažila pochopit jednání postav v některých chvílích. Třeba jak mohl Omdenův otec s klidem schvalovat to, že se jeho žena prodává.. To, že podobný osud čekal i jeho nevlastní dceru.. Asi jsem nějaká majetnická a nerozumím tomu nebo co.. Sám Omden mi vyrazil dech už poměrně na začátku příběhu, když se zdálo, že svádí urputný vnitřní boj, aby v určitém bodě udělal správné rozhodnutí. Přečtu půl stránky a jako bych luskla prsty, on má najednou vyřešeno, jde a zcela chladnokrevně udělá něco tak bezpáteřního. Překvápko to sice bylo, ale mnohem víc bych ocenila, kdyby místo toho, aby si zvolil možnost A nebo B, vymyslel ještě nějakou úplně jinou variantu C. Vlk by se nažral, ale koza zůstala celá. Rozhodně by to nebylo nemožné řešení. To by byl Omden teprve borec!

Celkově mám pocit, že spousta zásadních věcí mohla být v knize víc rozebrána. Mohlo být rozepsáno, jak a proč se co stalo. Místo toho si čtenář tyto informace jen ve zkratce přečte např. jako zmínku na konci kapitoly. Jako by se spousta důležitých věcí odehrávala mimo stránky knížky. Na čtenáře to pak může působit tak, že se dost událostí v příběhu děje prostě jen proto, že to autorka tak chtěla. Jasně, každý autor si píše svoje vyprávění podle svých představ, měl by ale respektovat určitá pravidla, kterými se jeho svět řídí. Případné porušení by měl čtenáři řádně vysvětlit (např. to, jak může být zakladatel rodu neplodný?).

Achjo, mrzí mě to, protože se domnívám, že autorka umí psát čtivě. Nepíše složitá souvětí, v nichž by se čtenář mohl ztrácet. Přes všechnu moji nespokojenost mi stránky ubíhaly svižně a knížka se mi četla dobře..

2,5/5 *

18.02.2024