LisaBella komentáře u knih
Tak nějak od samého začátku tušíte, co za tím vězí. A ono se to potvrdí. Musím říct, že to není nijak zvlášť napínavý thriller, ale je to velmi dobře vymyšlené. Poslouchala jsem jako audioknihu, tím bylo o něco snazší vstřebat a nasát atmosféru, ale osobně jsem počtem hvězdiček velmi ocenila autorčinu představivost a nápaditost. Ději bych určitě přes tři nedala.
Tohle je moc těžká kniha. Určitě ne pro běžné sváteční čtenáře. Abyste ocenili její krásu, musíte vnímat prostředí, styl psaní, jazyk, zajímavé nuance v sousloví, umět číst mezi řádky a musíte umět vidět popsané rozdíly mezi vnímáním scén, abyste pochopily odlišnost pohledů na situaci.. Já to ne úplně zvládla. Mám naturalisty ráda, je to drsný svět bez happyendů, ale je pravda, že Jeanne mi k srdci nepřirostla tolik, kolik bych si přála.
(SPOILER) Tohle byla jedna z nejhorších knih, co jsem četla, za poslední dekádu. A možná že i dvě. Kniha se mi nečetla dobře, děj vůbec neubíhal, ke konci jsem přeskakovala i celé odstavce a zjišťovala, že to vlastně nevadí. Neztotožnila jsem se ani se stylem psaní ani s postavami, ale mám takové podezření, že to už nebylo možné, neboť všechna ta negativa byla na takové úrovni, že bych jen velmi těžko hledala něco, co bych objektivně posoudila jako "docela dobré".
Bacha, vážně vyspojleruju celý příběh!
Od začátku je víc než jasné, že je Tish hrozná kráva a že to s ní nedopadne vůbec dobře. Však ona už první věta "..., být něčí druhou manželkou není žádný med." A hned další "Ano, jistěže čerpám výhody z jeho úspěchu, aniž bych se s ním musela protloukat nějakými krušnými začátky,..." napovídají tomu, že tady prostor fantazie moc mít nebude. A bohužel za celou knihu si ani Kate a její rozmazlená dcerka nenašly cestu do mého srdce a já jim na konci nevěřila ani pozdrav. V první třetině zemře hlavní hrdina, který se možná na prvních stranách dá jakžtakž považovat za smypaťáka, ale tím zabije poslední zajímavost na celém příběhu.
A nejenže jsem byla naštvaná, že Kate v podstatě zvítězila (a to i přesto, že autorka velmi zjevně, neoriginálně a pitomě zkoušela vnutit mi obě ty potvory jako kladné postavy, kterým by čtenář měl přát to vítězství), bylo mi úplně jedno, co se s nimi nakonec stalo. Ba co víc, já jsem měla vztek, že jim to vyšlo!
Nedá se to hodnotit lépe. Jistě, mnozí srovnávají, možná se i při čtení snaží najít podobnosti s Amber, ale jediná podobnost je ten parádní dvojí úhel pohledu, který jsme si, my čtenáři, tolik zamilovali.
V tomto případě jde podle mého o velmi násilně vtlačený příběh tak, aby se zformoval do tvarů úspěšných ladies Parrish. No, nepovedlo se. Konec je velmi překvapivý. Ano. Ale hlavně proto, že začátek plně neodpovídá zamýšlenému příběhu. A to jsem si dala tu práci a prošla si počáteční kapitoly znovu, abych se přesvědčila, že celkový dojem skutečně neodpovídá skvěle zapadlému dílku puzzle.
Vůbec nevím, kde jsem žila, že jsem na Sally Hepworthovou ještě nenarazila! Hodná sestra je jeden z nejlepších psychologických románů, jaké jsem snad kdy četla. Už od začátku cítíte, že je na ní něco špatně, ale nevíte proč. A tak čtete dál a dál. Zatímco vám jedna fakt přiroste k srdci - nechápu to, ještě nikdy jsem se nesblížila s postavou tak hrozně rychle.. snad dvě strany mi stačily - druhá vám prostě nějak nesedí.. ale pocit je diametrálně odlišný od popsaných slov. A vět. Jdu si přidat, Sally.
Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se ke knize dostala. Stále jsem měla spoustu důvodů, proč ji neotevřít. Jednou nebyla správná nálada, jednou jsem neměla čas, jednou jsem měla lepší kousek ...
Je fajn, že jsem se k tomu konečně dopracovala. Velmi příjemné čtení. Přečetla jsem v podstatě za čtyři hodiny, na jeden zátah. Nechtělo se mi knihu odkládat. Zprvu lehce zmatené, ale velice rychle se začtete. Je to skutečně thriller, od začátku je zřejmé, co se stalo a příběhem se na jednu stranu objasňuje, na druhou pokračuje... Přesně od strany 183 jsem přesně věděla, co se stalo. Ale i tak jsem dočítala zcela zaujatá a nedočkavá konce. Příběh tří postav, prolínající se dějové linky, lehce i časové linie. Příběh o ženě, která se potřebovala zbavit tyranského manžela. A udělala to velmi chytře.
Musím připustit, že i přesto, že nejsem fanynkou BAP, že jsem se do knihy trochu donutila, protože ji doporučovalo tolik lidí a že jsem otevírala knihu s jistou skepsí, dostala jsem nakonec nálož dobře napsaného psychothrilleru s maličkou kapičkou romantiky. Ano, po dočtení jsem spokojená. První kniha od autorky, která mi nepřišla jako vyložená ztráta času.
No jak to popsat...
Od Bentleyho Littla to byla první kniha. Samozřejmě. Děj byl z velké části velmi ponurý a depresivní. Umřelo tam pár lidí, u kterých bych nějak nečekala, že umřou (asi jsem naočkovaná svými psychothrillery a myslím si, že se to nakonec všechno vysvětlí a ti, co se ztratili, se zase najdou...). Psychologický nátlak na hlavní hrdiny se lehce přenáší na čtenáře, což je velkou devizou spisovatelova umu. Konec je hrozný, ovšem k danému žánru naprosto vyhovující, proto ho nebudu hodnotit tak subjektivně, jak to mívám ve zvyku, ale přenechávám část lehkého sarkasmu na pozadí.
Společenství je přesně ten typ psycho-hororu, který si chcete přečíst. Lidi tak nějak fascinuje téma kultu, uzavřených komunit, sekt a je-li to Váš šálek kávy, knihu si kupte a přečtěte. Jednak tím podpoříte autora, od kterého si chcete přečíst více děl a jednak nákupem knih společně utlumíme potřebu knižního trhu zvedat ceny tak, jako se to děje dnes všude kolem nás...
Takže POZOR!
Za velmi nenápadným a omšelým zevnějškem se ukrývá poklad. V první části je příběh spíše trochu zdlouhavý, četla jsem první polovinu knihy snad na čtyřikrát... pětkrát... ale pak přišla rána do zátylku a já už knihu neodložila. Nic najednou nedává smysl. Odstavce čtu opakovaně. A najednou další BUM. Všechno dává smysl. Všechno je vlastně úplně jasné a nic není tak, jak se zdá.. jak se zdálo. S mou extrémní konspirační fantazií jsem absolutně narazila. Máloco mě překvapí, ale tohle mě vyšokovalo.
Přečíst určitě doporučuji a sama se jednou - za nějaký čas - ke knize vrátím s vědomím rozuzlení, abych lépe vstřebala celou atmosféru.
Popravdě jsem od autorky četla zatím pouze Ti druzí a musím říct, že mě to tedy moc nebavilo. Ani si nejsem jistá, proč jsem sáhla po Škvíře. Ale přiznávám, že většina povídek je hodně povedená! Možná že právě dostatečná délka dodala příběhům ten správný náboj a strhující děj, který u autorů potřebuji a kterou jsem u předchozí knihy postrádala. Knihu jsem měla přečtenou velmi rychle, četla se skvěle. Rozhodně jsou to povídky k zamyšlení.
Osobně bych spíše uvítala, kdyby Konzultant postrádal to podivné nadpřirozeno na pozadí. Samotné psychologické hrátky se čtenářovou myslí by pak působily uvěřitelněji a dle mého názoru také hodnotněji. V každém případě se mi kniha četla místy velmi dobře, ale místy pro mne byl děj zdlouhavý. Ovšem to se od 420 stran dalo očekávat.
Bentley Little je výborný autor, který si podle mě teprve tříbí své spisovatelské dovednosti a pohrává si s absurditou ještě malinko neohrabaně. Doufejme, že jeho věk mu nebude překážkou a během následujících let vše dotáhne k dokonalosti.
Mě to nebavilo a je mi to velmi líto, protože jsem se nedonutila příběh dočíst. Konec je prý velmi zajímavý, ale jak se k němu mám proboha dostat, když nejsem schopna dočíst za polovinu...
Pravdou je, že se mi kniha četla dobře. Ale to je tak celé, co dobrého o ní mohu napsat. Příběh se někomu může zdát zajímavý, ale já se do něj nedokázala vpravit natolik, abych toužila po další dávce, a tak jsem se spíše přemlouvala, abych ji dočetla.
Možná mám jen problém s anglickým románem. Možná mi vadil styl vyprávění, přeskakování z podcastu do vyprávění.. Možná jsem příběhu nevěnovala tolik pozornosti, kolik si zasloužil. Ale nepovažuji to za svou chybu - pokud si mne autor nezíská, na své straně tu chybu ani nehledám.
Nebylo to vůbec zlé. Kniha se četla sama, byla napsána příjemným jazykem a příběh neměl dlouhá hluchá místa. Četla jsem ji po několik večerů a tiše doufala, že to skončí tak, abych byla spokojená.. Skončilo.
Co se mi ale dodnes vybavuje je neustálé dilema- skutečně generace sněhových vloček svou existenci zakládá na tom, že jim svět leží u nohou? Máme se tomu přizpůsobit, nebo se jim snažit dokázat, jak moc se mýlí?
Martin Goffa si mne získal Vánoční zpovědí. Tak zajímavý a zároveň reálný příběh jsem od neznámého autora nečekala. Pár dalších knih jsem od něj ještě podstoupila, ale bylo to spíše jako na houpačce - jednou dobré, pak zase moc ne.. Až jsem narazila na Sektu. Pro mne zajímavé a velmi přitažlivé téma. Těšila jsem se. Ale za moc to nestálo. V podstatě se nic nedělo hodně dlouhou dobu, pak něco málo a skončilo to předvídatelně a žalostně. Nebýt toho, že MG je schopný příběh odvyprávět poměrně čtivě, pravděpodobně by mne ani moc nezajímalo, jak to celé dopadne.
Celkem jsem se těšila na poměrně zajímavou zápletku. Knihy, ve kterých jsou jasně zřejmá sociální dramata, mne velmi lákají. Také tentokrát tomu tak bylo. Prvních pár stran bylo velmi zneklidňujících a příběh si mne vtáhl jako kuřák vdechne kouř z cigarety. Postupně se ale děj rozvláčněl a já byla pozvolna vypouštěný dým, který se rozplynul ve vzduchu a nezůstalo po něm nic, než rozpačitý pocit otupělosti a nespokojenosti.
Nyní se hodlám pustit do Kultu. Hodnocení je povzbudivější. Snad uspokojí můj hlad po hutném smysl dávajícím příběhu.
Za sebe musím říct, že byla kniha velmi zajímavá. Lehké psychologické drama dvou žen, jejichž osudy se za zvláštních okolností spletly dohromady. Nejde o nějak zvlášť napínavý majstrštyk, ale přiznávám, že jsem se zpět ke knize zase a znovu těšila. Druhá část příběhu mě upřímně překvapila, ale hlavně proto, že jsem nečetla žádnou recenzi. Ani obecnou anotaci. Zavřela jsem oči a šlápla do neznáma. A jsem spokojená. Knihu hodnotím velmi dobře čtyřmi hvězdičkami hlavně proto, že mne do svého děje vtáhla a četla se maximálně příjemně. Posledních pár stran už bylo zbytečných, ale chápu, že autorka potřebovala svůj příběh ukončit vítězoslavným happyendem. Je to jedna z knih, ke kterým se jistě po čase vrátím, abych si ještě jednou všimla mnou opomenutých detailů, o kterých jsem netušila, že existují, dokud jsem neznala pravdu.
Říkám to všem a říkám to stále a pořád dokola - většina knih by se prostě měla číst jen jednou. Obvykle se totiž stane, že vzpomínky, které na pocit z knihy máte, dalece předčí její obsah...
(SPOILER) B.A.P. mám ráda i přesto, že ji nerada čtu. její příběhy jsou zajímavé, ale příšerně zpracované. Občasně až nanervyjdoucí. Ani tentokrát autorka nezklamala. Příběh se vleče, nebylo nic, čeho bych se chytala a chtěla se k tomu vracet. Partner, který koupí dům a následně ho k užívání nechá partnerce, která ho v podstatě vypakuje během prvního týdne, je idiot - a jako takový bohužel velmi nepříjemná součást už tak ne moc příjemného čtení.
Příběh mne nenadchl. Byla to spíš taková nudná rozvleklá záležitost. Absolutně chybělo jakékoliv napětí. Povím to tak, abyste pochopili všichni - pokud se musíte přemlouvat, abyste se ke knížce (a ještě s detektivní zápletkou) vrátili a četli dál, není to dobře ani trochu. Dočetla jsem cca po měsíci, mezitím jsem přečetla další dvě knihy. Závěr byl vykonstruovaný - během děje k němu nevedlo žádné vodítko, až pár stran před koncem jasné navedení čtenáře na cestu. Skoky do minulosti byly absolutně zbytečné a nudné. Přistihla jsem se několikrát, že přeskakuji. Bohužel.