LisaBella
komentáře u knih
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
No kniha je báječná. Četla se skoro sama, příhody dědouška, do kterého by z vyprávění nikdo neřekl, že v reálu by asi těžko zvládl 99% dobrodružných událostí, je strhující, vtipný a hluboký.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Příšerně příšerně smutný příběh. Chvílema jsem dokonce brečela. Nejsem na to moc pyšná, ale osud dvou sester je dechberoucí, autentický a velmi těžký. Začetla jsem se a nebýt toho, že jsem si musela dávat emocionální pauzy, přečetla jsem celou knihu bez dechu.
Rosemary a její syn
Ira Levin
Ne příliš vydařené pokračování osudů Rosemary a jejího potomka. Na rozdíl od prvního dílo je dvojka velmi prvoplánová, předvídatelná. Ira Levin je mistrem svého řemesla, do jeho knih se člověk velmi rychle začte a netouží je odložit, ale v tomto případě je to zejména styl, kterým je dílo psáno, než příběh samotný, co vám dovolí knihu dočíst až k ne moc nápaditému konci. Velmi velmi slabé. Jsem z toho smutná.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rozhodně doporučuji si knihu přečíst. Dokonce bych řekla, že i jako jedna z mála knižních předloh se s filmem dá rovnat. Strhující příběh mladé ženy vás vtáhne a nepustí. Styl, kterým je kniha napsaná, je velmi podmanivý a nevtíravým způsobem vám zaleze pod kůži. Dnes už všude ve výprodejích za bezvadnou cenu. Žádný milovník zajímavé četby ji ve své knihovně neměl postrádat - je to zase něco trochu jiného.
Syn
Jo Nesbø
Pro milovníky detektivních příběhů a napětí je to jistě ideální četba. Nesbo je klasickým případem, kdy s nápadem přichází kvalitní zpracování, potenciál byl vyždímán do poslední kapky. Příběh má učebnicový děj, spád i pointu. Zajímavý příběh zajímavého chlapíka. Jen já osobně mám raději, když je příběh uvěřitelný, zasaditelný do života.
Zabiják
Émile Zola
Za přečtení Emile Zola zcela určitě stojí. Má osobitý styl, který není zrovna nejjednodušší, jsou pasáže, kdy čtenář přeskakuje řádky, protože tuší, že se na nich nic zajímavého nedočte. Ale jsou pasáže, které jsou (dle mého názoru) přílišně zkrácené, stručné - odbyté. Gervaisin život je chvílemi tak klasický, že byste si řekli, proč o ní psal. Ale komplexní pohled na celou knihu je jasný vzkaz. Přečtěte si ji. !Spojler - když jsem dočítala poslední stránky a zavírala knihu, měla jsem v hlavě jedinou myšlenku: "Do *rdele, žádný dobrý konce nejsou..."
Zlatokopka
Lucia Sasková
Lehké čtení pro děvčata. I přes svůj název, který je vzkazem pro začínající čtenáře, je to kniha o mladé slečně, lásce a strastech života. Snad bych řekla love story v modernějším pojetí. Ale je nutné zodpovědět několik otázek - Ne, autorka není zlatokopka a nikdy nebyla. Ne, není to pohled očima zlatokopky, ale někoho, kdo si myslí, že to tak asi je. Ne, ve skutečném životě to tak nechodí, tedy nečekejte "autobiografický román" nebo jakousi zpověď. A ano, existuje ještě nějaké pokračování - Zlatokopka 2 - ale tu vřele nedoporučuji, pokud si chcete nechat na patře tu neutrální chuť bez přídavku hořkosti.
Nana
Émile Zola
Nana jako modla všech mužů. Nana jako nestoudná děvka, která se prochází po hlavách pařížanů a vlastní tíhou drtí vše, čeho se dotkne. Tak by se dala shrnout celá kniha. Zola je dobrý autor, ovšem zdá se mi příliš jednotvárný. Jeho knihy jsou psané jako přes kopírák a jak čtete jednu za druhou, říkáte si, že by se vše dalo shrnout do krátké povídky. Příběhy jsou zajímavé, poutavé, celkem čtivé (po nějaké době si člověk zvykne na styl, jakým je kniha psána), ale zbytečně rozvleklé stále stejnými frázemi. Osobně jsem si koupila přímo knihu z nakladatelství Omega a mám chuť ji opravit a poslat zpět. Tolik překlepů jsem nepotkala ani ve stopadesátistránkových harlekýnkách. Je to ostuda.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Kniha - jako všechny orwelovky - je napsána čtivě. Byl to zajímavý nápad. Určitě je třeb ocenit skutečnost, že autor skutečně jako tulák žil. Neměl co jíst, neměl kde spát a občas ani kdy, bavil se s lidmi, kteří tak žili mnoho let, zajímal se o problematiku politickou i morální. To se mi líbí. Ale není to nic světoborného. Nehltala jsem další a další stránku. Nebyla jsem napnutá, jak to dopadne. Byla jsem trochu zvědavá na pointu - ale to hlavně proto, že vím, jak Orwell skončil. Vím, že stav byl dočasný a účelový. Žádnou Velkou Pravdu - jež pro něj bývá tolik typická - jsem nenašla. Hodnocení asi nekoresponduje s počtem hvězd, ale nenechte se zmýlit, Orwell je velmi dobrý spisovatel a ačkoliv bych knihu neřadila mezi špičku, pro milovníky daného žánru je na místě doporučení si ji přečíst.
Škola dobra a zla
Soman Chainani
Asi jsem nikdy nic podobného nečetla. Kup této knihy byl víceméně omyl. Když jsem si četla obsah, nabyla jsem dojmu, že je to pro podstatně starší čtenáře. Není. Nevadí. I tak jsem si ji přečetla. Čas od času jsem při čtení zapomínala, že si čtu o malých dětech – o holčičkách, kterým je 11, 12, 13 roků. Občas mi příběh lezl na nervy – ale to bych přičetla věkovému rozdílu mezi mnou a cílovou skupinou, pro niž byla kniha psána. Celkový dojem je ale dobrý – nenásilné (i když očividně prvoplánové) sdělení, že není vše takové, jak se na první pohled zdá. Že v dobrých úmyslech může být skryto zlo a že v lidech, kteří jsou na první pohled zloduši, vězí čistá dobrá duše. Pro malé děti a teenagery dokonalý a pochopitelný vzkaz.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Asi je má chyba, že mne kniha nenadchla tak, jak bych si představovala, než jsem se pustila do jejího čtení. Napsané je to .. takhle - technicky je to zvládnuté velmi dobře, kniha sama o sobě se příjemně čte a v podstatě až na pár chvil, kdy mi přišel příběh víceméně otravný (ale to je spíše osobního rázu, samu sebe bych si v takových situacích představila úplně jinak), jsem se k němu celkem ráda vracela. Nespěchala jsem kvůli němu domů, nebrala jsem si ho do kabelky, abych si v pauze přečetla další kousek, neprobděla jsem kvůli němu noc. Hlavní hrdinka je dost histerická a nesympatická, trochu ukřičená a docela hloupá. Ale prima zkušenost, která neurazí, nenadchne a asi už se nebude opakovat.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Stejně jako Za zavřenými dveřmi, je kniha téměř od úplného začátku předvídatelná, děj se rozvlekle táhne, jako by tu byla veliká snaha o mnoho stránek, ale obsah by se dal shrnout do jedné kapitoly. Stejně jako předchozí (z mého pohledu prvně čtený) titul ničím nepřekvapí. Mám ráda velké bůmy na konci - extatické rozuzlení a obrovská pointa praskne jako mýdlová bublina. B. A. Paris tohle moc neumí. Závěry jsou očekávatelné, dost zdlouhavé, nepřekvapivé, rozvláčné.. A jak jsem psala - celou knihu tak nějak tušíte, že to tak bude. A ono to tak (bohužel) bude.
Lovec myšlenek
Ken McClure (p)
První čtvrtina knihy je moře pojmů kolem genetiky. Seznamování s postavami nijak zvlášť nefunguje, nastínění atmosféry je velmi vágní. Poté, co se čtenář přebrodí přes terminologii, konečně začne něco dávat smysl a charaktery postav začnou vystupovat z pozadí. Kousek za polovinou začneme získávat orientaci v čase a prostoru, děj vyplouvá a objevuje se důvod, proč knihu dočíst. A docela dobrý důvod. Druhou polovinu jsem četla téměř jedním dechem. Svižné tempo ve vyprávění a sympatie s některými hrdiny zafunguje. Až do téměř posledních stránek. V průběhu čtení nemá čtenář šanci rozlousknout zápletku, není to detektivka, do hry vstupují nové postavy, nové organizace a vše je tak nějak dost krkolomně uzavřeno a velmi podrobně vysvětleno. Na předposlední stránce jsem si ještě říkala: "Snad to takhle neskončí, snad to bude mít dohru!", nemělo, skončilo to. Zanechalo to ve mne pocit nekompletnosti. Po skvělém vyvrcholení napětí nepřišlo očekávané BUM! Obrovská škoda. Celkově kniha trochu horší průměr.
Čau uprchlíci!
Tuvia Tenenbom
Kupovala jsem si knihu s vědomím, že se podívám na uprchlickou krizi v Německu docela nezaujatým pohledem - vždyť je to novinář, ti jsou přece nestranní, apolitičtí! Zmýlila jsem se. Je to poměrně jednostranný pohled na celou tuto záležitost. Dokonce mne až překvapilo, že autor sám některé názory komentoval poměrně nelichotivě a nesouhlasně. Takže - pokud si chcete přečíst nezaujatý pohled na věc, nekupujte. Pokud si chcete přečíst osobní a dost zaujatý názor jednoho pána, určitě stojí za koupi (kniha není nijak drahá). Já se s jeho úhlem pohledu neztotožním, zřejmě hlavně proto mi to celé přišlo divné, nepříjemné, nevtipné a místy trochu nevkusné.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Jsem poněkud v rozpacích. Rozhoduji se, jak hodnotit... Nemám moc v oblibě ich formu, v níž je i tato kniha psána, je to obvykle přehršel dojmů a pocitů. V tomto případě je to násobeno a o to hůř, že samotná hlavní hrdinka je neurotická, vyděšená a velmi sprostá novinářka, která svými myšlenkovými pochody působila až nepřátelsky vůči ostatním. Nevím, zda to byl záměr, nebo jen autorka neodhadla míru sebestřednosti. Příběh je dost klasický, příjemně jednoduchý a jasný, jen počet stránek příliš neodpovídá. Kniha by s klidným svědomím mohla být poloviční - občas jsem měla chuť přeskakovat několikastránkové popisy pocitů z jednoho incidentu. Konec je až překvapivě zrychlený, což příliš nekoresponduje s rozvleklým příběhem. Dvě třetiny knihy obsáhnou čtyři dny plné pocitů a dojmů, zbývající třetina pokryje celý příběh naprosto dostatečně a soběstačně. Asi bych doporučila k nedělní kávě, nic zázračného ovšem nečekejte.
Pohledávka
John Grisham
Musím říct, že navzdory ohromné reklamě mne kniha zklamala. Slibované pohledy do zákulisí právnických systémů se nekonaly. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí, bylo pro mne nemožné se s nimi spřátelit. Většina děje jsou jen kusé časové úseky a střípky, které jsou tak nešikovně stručné a nekonkrétní, že mi dělalo velký problém vžít se do něj. Konec byl tak neuvěřitelný, že jsem přečetla poslední stránku, pousmála se nad absurditou a celé to "veledílo" odložila do koutu knihovny.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Ještě stále se rozhoduji mezi Nic moc a Stojí za to. Kniha je napsána pěkně, čtivě, ne příliš zdlouhavě. Příběh sám o sobě je smutný, poutavý. Hlavní myšlenka je zřejmá. Ale přesto je tam nějaké cosi, co mi vadí. Po Vyhnání Gerty Schnirch jsem se dostala do jakéhosi oparu lítosti a možná jsem čekala podobně vtahující atmosféru, která nepřišla. Snad proto, že je v příliš krátké knize zaznamenán příliš široký časový úsek a neměla jsem mezi skoky v čase možnost se vcítit. Nevím. Vím ale, že až se mi naskytne příležitost přečíst knihu s podobnou tématikou, nebudu váhat.
!Spojler!
Já bych všechny ty komunisty kádrový vesnický sedřela z kůže. Všem bych sebrala i poslední roli toaletního papíru a vysoudila na nich i spodky, co mají na sobě!
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Neuvěřitelný příběh od autora, který se velmi rád nechává unést spletitostí charakterových linek. Byla to třetí kniha, kterou jsem od J. P. D. četla a naprosto splnila, ne, předčila (!) má očekávání. Dějová linka je rozdělena do tří částí, z nichž každá má svou vlastní pointu a přesto celek tvoří velmi komplexní dílo. Knihu jsem četla na třikrát - jednou pár stránek, podruhé do poloviny a nakonec do konce.
Hlavní hrdinka studuje herectví a po občasně dohozených kšeftech od rozvodového právníka se dostane k velkému případu vyšetřování vraždy a stíhání sériového vraha. V jednu chvíli jsem sama nevěděla kdo je kdo a musím říct, že na závěr jsem napětím ani nedýchala. JPD však vše brilantně vysvětlil a uzavřel.
Pokud je pro Vás, milí čtenáři, autor novinkou, vřele doporučuji Ta přede mnou a Dokonalá manželka jako dobrou směsici moderního světa, reality a napětí.
Dokonalá manželka
J. P. Delaney (p)
Dokonalá manželka je zprvu jako ukázka Stepfordských paniček. Směs reality dnešního světa a pokročilé technologie umělé inteligence je více než poutavé. Čím hlouběji se ale dostáváte do příběhu, tím méně toho víte, tím více nechápete. Celá kniha je rozdělena do dvou časových os, z nichž jedna popisuje událost jak se stala od úplného začátku a druhá vypráví děj v reálném čase. Kontinuálně se tak dostáváte pod kůži navenek dokonalého manželství.
Autor se nepouští do žádných technických detailů, což je skvělé, celá kniha je tak jen o mezilidských vztazích, do kterých jsem se vpila jako inkoust do pijáku.
JPD je mistr ve vytváření podivuhodných spletitostí, zastírá nejasnosti a celou pravdu nakonec ukáže až na úplný závěr. Rozhodně stojí za to udělat si čas a začíst se do příběhu milujícího manžela a jeho dokonalé ženy... Nebo to tak úplně není ... ?
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Jako první kniha, kterou jsem od JPD četla, mne vtáhla do děje natolik, že jsem okamžitě, aniž bych ji dočetla, šla a koupila si jeho další dvě. Velmi zajímavý a poutavý příběh dvou žen, které mají občas až děsivě podobný osud. Dvě časové linky dodávají celému ději jednotnost a jakýsi pořádek. I když se v příběhu čas od času ztrácíte, je to vše záměr autora a až přijde vhodná doba, naleznete všechny odpovědi. I ty, na které jste se báli zeptat. Jedno vám ale povím hned - dávejte si pozor na dokonalé muže. Občas se to může vymknout kontrole. A občas můžete zjistit, že není všechno tak, jak by se od prvního okamžiku mohlo zdát...
