lisell komentáře u knih
Ruta Sepetys je autorka, na kterou jsem narazila úplnou náhodou a jsem za to strašně vděčná. Každá její knížka mi ukáže kousek historie, o které jsem neměla ani páru. Musím Tě zradit se odehrává v komunistickém Rumunsku. Jako u všech ostatních, i u téhle jsem hltala stránku po stránce. Ruta vás vtáhne do děje ani nevíte jak a vy prožíváte minutu po minutě spolu s hlavními hrdiny. Její příběhy jsou dech beroucí a ani tenhle není výjimkou. A ten konec???...pane bože....
Nemůžu si pomoc, ale mě příběhy Cormorana Strike a Robin prostě baví. Je to jedna z malá detektivek, u kterých vydržím.
Za mě nejslabší z celé série. Upřímně pro mě bylo utrpením se knížkou prokousat. Děj byl strašně natahovaný a chaoticky napsaný. Knížku jsem četla s větším odstupem od prvních dvou dílů, takže jsem ze začátku měla i problém zorientovat se v některých postavách. Sečteno podtrženo, jsem ráda, že mám poslední díl za sebou, ale kdyby bylo na mě, klidně bych zůstala jen u prvního jako stand alone.
Knížka se parádně čte. Stránky mizí pod rukama jako splašené. Přiznám se, že thrillerů jsem zatím moc nepřečetla, ale tenhle se řadí mezi ty velmi povedené. I když byl rozjezd pomalejší, pořád jsem byla napnutá a čekala, co na Jules kde vykoukne. Konec ve mě rezonuje ještě teď. Jak říkám, thrillery nemám příliš načtené, takže nemůžu srovnávat, ale Zamkni poslední dveře se mi četlo skvěle, byla jsem napnutá a finální rozuzlení překvapilo, čekala jsem trošičku jiné.
Příjemné, milé, stejně jako samotné Kroniky prachu. Líbilo se mi nahlédnout do mysli autorky, když popisovala, jak jednotlivé postavy ožívali a měnili se spolu s postupujícím dějem knížky. Pokud máte rádi Kroniku prachu, bude tahle útlounká knížečka přesně tou pomyslnou třešničkou na dortu, která nám všem chyběla k ucelení příběhu Animant a pana Reeda.
Krásná knížka, skvěle napsaná a když zjistíte, že příběh je podle skutečné události, vezme vás za srdce o to víc. Život dokáže hrát pěkně nefér, fauluje na každém kroku, snaží se srazit vás na kolena a je jen na vás, jestli budete sedět v koutě a naříkat, proč právě já, nebo zvednete zadek a budete se ze všeho snažit vymáčknout maximum, dokud to alespoň trochu jde.
Knížku jsem našla pod stromečkem, abych mohla ke Kříďákovi a Jámě přidat další "sestřičku". Od autorky mám přečteného Kříďáka, který mě upřímně moc nenadchnul, takže Ti Druzí neměli moc dobrou startovací pozici.
Překvapili. Po strašně dlouhé době se mi povedlo, zhltnout knížku za den. Ano, není moc tlustá a ano, druh písma je větší, ale díky krátkým kapitolám, měl děj rychlý spád a nešlo knížku odložit. Autorka vás drží v napětí od první do poslední stránky a nenechá vás ani na chvilku vydechnout. Díky tomu dám určitě šanci i třetí knížce a co nejdříve se do Jámy pustím.
Knížky Jodi Picoultové mám strašně ráda. Pokaždé si vybere zajímavé a mnohdy kontroverzní téma, které ve svém díle podrobně zpracovává. V tomhle případě se jedná o kulturu a život Amišů. Knížka vypráví příběh amišské dívky Katie, která čelí obvinění z vraždy svého novorozeného dítěte. Už na první pohled musí být jasné, že spojení Amiš a vražda nejde dohromady a co potom, když Katie od začátku popírá, že by vůbec byla těhotná. Jejího případu se ujímá její sestřenice z venčí, Ellie, která je nelítostnou právničkou. Musí se nastěhovat na farmu, kde žije rodina Katie a tam se pomalu snaží rozpléct celý příběh a zjistit pravdu.
Jako vždy je knížka napsaná velice čtivě. Vtáhne vás do děje po prvních stránkách. Barvitě popisuje život Amišů, pravidla jejich komunity a řád běžných dní. Soudní proces je za mě nádherně vykreslen. Až jsem chvilku měla pocit, že sedím přímo v soudní síni. Celé to pro mě bylo napínavé do poslední stránky. Moc doporučuju!
Odpočinkové čtení přesně ve stylu Lanczové. Na jejích knížkách jsem vyrůstala, takže bylo příjemné vrátit se do puberty :) mně se její styl psaní prostě líbí. I když pro někoho může být kýčové či moc růžové, někdy je fajn popřít realitu a trochu se zasnít.
Eoin Dempsey nezklamal. Poutavě napsaný příběh, u kterého sedíte se zatajeným dechem a celou dobu se modlíte, aby to sakra aspoň dobře dopadlo. Moc se mi líbí, že válku ukazuje i z jiné strany. Ne vždycky je všechno tak, jak na první pohled vypadá. Ale Růže bílá, černý les pro mě osobně byla o chlup lepší.
Pokud hledáte oddechovku na jeden večer, je to právě série o rodině Bridgetonových. Mě na ni přivedl seriál na Netflixu a utíkám k ní vždy, když potřebuju přijít na jiné myšlenky a zase začít věřit na šťastné konce.
Knížka měla super dynamiku. Krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. Hltala jsem každé slovo. Netrpělivě jsem čekala, jak se celá záhada s Čarodějem rozmotá a bohužel mě ve finále konec trochu zklamal. Nemůžu si pomoc, ale přišel mi trochu nedotažený až odfláknutý. Když vezmu, jak skvěle byl celý děj postavený, čekala jsem finále víc propracované. Ale hned se pouštím do druhého dílu, tak uvidíme...
Upřímně musím říct, že tohle byla asi nejslabší knížka, kterou jsem od Jodi četla. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala. Vadilo mi přeskakování v čase a ztrácela jsem se v dějové lince. Nemohla jsem si najít cestu k hlavní hrdince a dokonce jsem se v jednu chvíli přistihla, že přemýšlím, jestli knížku neodložím rozečtenou. Ale díky bohu se vše cca v polovině zlomilo a já se konečně dostala do děje. Nakonec jsem dostala vše, co mám u Jodi tak ráda, napětí, slzy i něco navíc, co si vždy z jejich knížek odnáším. Ale jak jsem řekla na začátku, za mě má mnohem hezčí díla.
Nevím proč, ale když jsem si pořizovala Ranhojičku, myslela jsem, že jde o standalone knížku. V knihovně mi ležela nějakou dobu, než jsem zjistila, že má další 2 díly. Nijak mě nelákala, než jsem viděla jedno doporučení na Instagramu, že celá trilogie je naprostá bomba. Jelikož jsem poslední dobou měla trošku čtecí temno, řekla jsem si, že zoufale potřebuju něco speciálního. Tak jsem běžela pro další dva díly a riskla to. A musím konstatovat, že jsem naprosto ohromená. Knížku jsem slupla za den a Kivu a její dobrodružství ze Zalindova jsem hltala se zatajeným dechem. A když jsem se dostala na konec, děkovala jsem šťastný hvězdě, že můžu do knihovny upalovat pro další díl. Jde sice o young adult, ale pokud hledáte něco na léto na dovolenou, tohle je přesně ono. 10/10
Příjemná oddychovka. Knížku jsem si koupila, protože mě zajímá metoda učení Montessori škol. Přiznám se, že jsem neměla ani tušení, že za touto metodou stojí první doktorka v Itálii, jejíž cesta za vzděláním a kariérou nebyla vůbec jednoduchá díky době, ve které žila. Knížka popisuje její studenstká léta a úspěchy těsně po studiu.
Mrzí mě to, ale čekala jsem něco lepšího. Za mě jedna z nejslabších knih, které jsem od Nicolase Sparkse četla. Trvalo mi strašně dlouho se příběhem prokousat a prvně jsem byla ráda, když byl konec.
Knížku jsem si pořizovala s tím, že půjde o odpočinkovou romantiku. Chyba lávky dámy a pánové. Probírá se zde hodně závažné téma, které mě na konci dost vzalo. Možná bych více rozvedla děj, protože na 232 stranách nejde dát hlavním postavám takový prostor, který by si zasloužily.
Drsná knížka psaná složitější formou. Jedná se o soubor svědectví jednotlivých lidí. Nešlo přečíst na jeden zátah, musela jsem si ji kouskovat.
Pohodová romantická knížka, která se přesně hodí na pochmurné zimní večery. Nejedná se o žádné náročné čtení, tudíž se čte úplně samo.
Mám tyhle příběhy ráda. Odpočinu si u nich, nemusím nijak moc přemýšlet a když jsou ještě situovány do časů šlechty, jsem spokojená.