Lískaran komentáře u knih

Finsko, městečko Zaječín. Laskavé vyprávění plné jmen jako Aura Potůčková, Ingrid Kočičková či Dušan Chlum sycené náhlými a čím dál častějšími postřehy o mrtvolách a sexu. Kniha, která klame tělem, plná nápadů, jako je knihovna se zmutovanými výtisky (ostatně jako trochu nečekaně zmutovaná pohádková kniha může Literární spolek působit), Lauřiny knihy o potvůrkách nebo Mytologické mapování (nadpřirozených bytostí na vašem pozemku). Moc milá knížka.

1 05.11.2016

Skvěle napsáno (všechna ta přirovnání, metafory, zobrazení atmosféry, vše kolem sněhu a ledu – například grónské výrazy pro různé druhy) a nečekané vyústění příběhu, ale pro mě pokulhává motivace postav a - jak to říct - pravděpodobnost. Smilla Jaspersenová je taková předchůdkyně Lisbeth Salanderové: hyperinteligentní (odbornice na sníh a led, vášeň pro matematiku), tvrdohlavá, problémová, samotářská, mimořádné orientační schopnosti, svou odolností a tahem na bránu spíš Terminátor...

4 26.10.2016

Nový epochální výlet pana Adolfa, tentokráte do jednadvacátého století.
A tak trochu fejeton natažený na 367 stran. Ne nějak třeskutě vtipný, ale k zamyšlení.

3 23.10.2016

Hrdinský epos plný putování, bojů (a často taky útěků), obětí a překážek. Putování, na jehož konci jste jiní než na začátku a během kterého vznikají přátelství silnější než smrt. A na jehož konci čeká boj, kde nejde jen o život, ale i o budoucí generace a o to, jestli všechny předchozí útrapy měly smysl. Hrdinové si cestou vyprávějí mýty, které jsou pro ně posilou – a sami se stávají součástí mytologie. A všichni jsou to králíci, samozřejmě. Citlivý vypravěč přibližuje králičí zvyky, slovník (pozor hlavně na elil a hrududu) a ústní králičí slovesnost, ale je i botanickým průvodcem - tolik názvů nejrůznějších rostlin jsem v žádné jiné knize neviděl - výseku anglické krajiny. A co je hlavní, umožňuje nám být svědky nezapomenutelných a nečekaně dramatických postav a scén. Chycení do oka. Kousky králičího kulturního hrdiny El-Hrérana. Bouře a útěk z Efrafy. Černý králík z Inlé. Hlavoun. Generál Čistec. A Lískáč. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.

18 22.10.2016

Slast z detektivního pátrání a vychutnávání dedukce chladné jak Occamova břitva Skála moc nepřináší, a pokud ano, rozhodně ne na prvním místě. Ani na druhém. To první totiž zabírají skotské Vnější Hebridy (krajina se skalami a bez stromů, s horizontálním deštěm a vzduchem prosyceným rašelinou přikládanou na ohýnek, vichr a vřesoviště, iniciační rituál lovu na tereje) to druhé vzpomínky na formující události dětství a dospívání – osudová láska, tápání, rozhodnutí, která by člověk chtěl vzít zpátky, a tragédie. Zásadní momenty, které si člověk vryje do paměti a které pořád někde jsou, i když už nejsou vidět, a ožívají, když se člověk vrací na TA MÍSTA… Síla v popisu atraktivního prostředí (doporučená četba ke slohovému útvaru líčení) a v retrospektivě, ale těch tragédií a vin schovaných v minulosti je tolik, že by Oidipus spílal bohům, že má jen dvě oči, které si může vypíchnout. Detektivka to moc není, ale silná knížka rozhodně.

9 22.10.2016

Chutně rouhavý dezert upečený na návštěvě Lovecrafta (jehož rysy se otiskly i ve tváři nešťastného pana Herberta) v Poeově domě Usherů. Inspirováno gotickou gastronomií (tzv. „černá kuchyně“).

5 22.10.2016