Lískaran
přečtené 1089
Prázdniny u babičky
1984,
Edith Unnerstad
Chlapec ze Stockholmu, jehož maminka je v nemocnici, musí strávit prázdniny u babičky, kterou moc nezná (a jak jsem zjistil podle mapy, z hlavního města je to do kraje Skane v jižním Švédsku vážně pořádná štreka). Přes odloučení od rodičů s Pellem prožíváme idylu ve venkovském stavení uprostřed přírody, ale zároveň i uvědomění, že jsou na tom děti i hůř. Pelleho nové společnici Káje umřeli rodiče a Stigovi a jeho sestře se děti posmívají, že jejich táta je zloděj. Kniha se ale nese hlavně v duchu dětských radostí a dobrodružství (spaní ve stodole a snaha dopadnout zloděje vajec, výlet do jeskyně, poslouchání příběhů) a taky jakési zdravé životní jednoduchosti, prostoty. A protože s prázdninami u babičky by se mělo pojit i dobré jídlo, často se člověku při čtení sbíhají sliny stejně jako dětem: „Omeleta byla báječná. Babička ji dělala na obrovské pánvi nad otevřeným ohněm v krbu. Sliny se sbíhaly, jaká byla krásně žluťoučká a křehká, plná nadrobno nakrájeného uzeného masa.“... celý text
Loupežník
2005,
Karel Čapek
Jedna z mála Čapkových her, která zastarala. Vztahy, jaké tady panují mezi takhle starou dívkou a jejími rodiči a mezi dívkou a neznámým mladíkem už nijak nerezonují se současností. Samozřejmě Čapek je pořád Čapek a píše svěže a vtipně, umí vystihnout různé lidské typy a dokonce rozsekne scénu vulgarismem u autora zcela nečekaným. A příběh o střetu generací a o tom, že je třeba nepromarnit prchavé a opojné mládí, má pěknou lyrickou a trochu melancholickou atmosféru podobnou Měsíci nad řekou nebo Stříbrnému větru. Ale co je trochu pochybné, je autorovo fandění Loupežníkovi, který tu provádí „home invasion“ – pokud se profesorovi nelíbí, že se cizí týpek zamknul s profesorovou dcerou, která ho zná od včerejška a kterou zjevně ovládá, u nich v domě a odmítá kohokoliv vpustit, jsem na straně profesora.... celý text
Dobrodružství Rockyho & Terky
2022,
Nikkarin (p)
Příjemná kresba, dobrodružné a vtipné krátké příběhy. Jen pamětníkům Myšpulína a spol. mohou být některé zápletky povědomé (pilulky způsobující rychlý růst vlasů, setkání s dvojníky v alternativní realitě).... celý text
Pidilidi
2006,
Mary Norton
Ten, kdo viděl pár animáků, by si mohl v souvislosti s pidilidmi hned představit souboje s kočkou nebo nějaké kličkování mezi kuchyňskými noži, ale žádné takové eskapády u Mary Nortonové nejsou. Spíše popisy domova malých človíčků (praktikujících pěknou cirkulační ekonomiku) a Arielčinu snahu z tohoto domova, který je pro ni klecí, alespoň na chvíli uniknout. Ne že by kniha nebyla napínavá - zvlášť ke konci je to pořádně dramatické. Starosvětskou atmosféru anglických venkovských sídel a doby, kdy Anglie byla koloniální říší, dokreslují krásné černobílé ilustrace Františka Skály. Poslední věta knihy je ovšem podpásovka…... celý text
Muž sedmi sester
1999,
Jaroslav Havlíček
„Každým pohybem, slovem i gestem nabízela se duchaplnému porovnání s květinou, oblohou nebo vůní. Emil však zůstával lhostejný ke vší té dorážející na něho poezii a odporně se šklebil, drze olizuje brutálními pohledy dívčino skryté a neuvědomělé ženství.“ Jaroslav Havlíček zůstává neúprosným naturalistou a bystrým pozorovatelem, ale k tomu je nově chlívákem a humoristou. A od všeho je tu požehnaně. Předmětem humoru jsou tu dost amorální skutky, ale / navíc (vyberte si) literárně neodolatelně podané. A Emil, jehož postoj k životu vystihuje známé úsloví „sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli“, je fascinující svou vůlí dotáhnout své žerty opravdu do konce. Svým inscenováním událostí a účastí veřejnosti je zároveň smějící se bestií i jakýmsi performerem. Zajímalo by mě, jestli stařičkou adventuru „7 dni a 7 nocí“, kdy hráč musí každý den svést jednu ze sedmi dcer místního boháče, inspirovala tahle Havlíčkova hříčka.... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Řadu raných povídek (Bílá loď, Celephais) spojuje hledání krásy – jako by ji Lovecraft nemohl najít v realitě, a tak ji nachází mimo náš smyslový svět. I když je to krása starobylých civilizací, která nejspíš nikdy neexistovala, nebo taková, která vznikne právě díky tomu, že si ji někdo vysnil… A zároveň se už v jiných povídkách rodí mýtus Cthulhu – mimo náš viditelný svět existují i nevýslovné hrůzy. Vedle vynikajících příběhů, jako je Dagon, jsou tu i docela bláboly (Ulice, Starý poděs). Skvělá je pronikavá a nepřezíravá esej o Lovecraftovi od Josefa Škvoreckého. I díky ní dávám ****... celý text
Dámy a pánové
1997,
Terry Pratchett
Po dvou letech jsem se rozhodl, že si zase přečtu nějakého Pratchetta a po pár stránkách jsem se divil, že jsem to neudělal daleko dřív. Příběh o síle mýtů, ale zároveň i o jejich nevyhnutelném slábnutí. A taky o životních výhybkách, s čímž souvisí motiv paralelních (a zde také parazitních) vesmírů. A samozřejmě o spoustě jiných věcí, jak je u Zeměplochy zvykem, stejně jako je zvykem našlapanost knihy úžasným humorem, jiskřivými postřehy i silnými scénami (zde mládí Esme Zlopočasné, Magráta ve zbrojnici nebo návštěva kovárny NĚKÝM, kdo není jmenován a popsán, ale všichni víme, kdo to je). A že u Pratchetta jsou i malé postavy vždy velké, o tom svědčí „druhý největší milenec na světě“ Casanovlez nebo Herne, malý bůh lovu (ovšem na straně lovených).... celý text