Litocha komentáře u knih

Obdivuhodné je, že i přes frustraci, kterou musel autor v armádě zakoušet, si zachovává optimismus, humor a nadhled. Smích nad absurditami, které život přináší, pochopení pro postavy lidské i zvířecí, výstižnost, s jakou i na malém prostoru vykreslí krajinu, rázovité postavičky, individualitu zvířat nebo vnitřní pocity a pohnutky, to jsou důvody, proč mám Herriota ráda.

17 21.04.2018

Tuhle knížku mi naši kdysi koupili cestou na dovolenou - tehdy u nás vyšla poprvé. Vzpomínám si, jak mě zaujalo zpracování - poměrně úzký sloupec textu a kresbičky po stranách. Přečetla jsem ji tehdy během několika dní a dodnes je to asi můj nejmilejší příběh od Astrid Lindgrenové. Je to ta správná směs fantazie, tajemna, pevného přátelství a hledání svého místa na světě.
Když jsem pak asi o patnáct let později byla jednoho mlhavého rána v polských Stolových horách, vzpomněla jsem si na tuhle knihu a připadala jsem si, jako bych vstoupila do Ronjina světa (přestože je to úplně jiný kout Evropy). Užuž jsem čekala, za kterým kmenem nebo kamenem vykoukne nějaký čumbrk nebo šedivík, ale asi se zrovna všichni schovávali...

17 21.09.2016

A mně se to líbilo. Pravda, nejdříve jsem si musela zvyknout na poněkud šroubované vyjadřování.

Zaměření na duševní pochody hrdinky mě nenudilo, přestože někomu by mohlo připadat únavné. Jednak docela přesně odráží realitu – leckdo má tendenci se k některým věcem neustále vracet, nestává se mi, že bych se s něčím vypořádávala a zčistajasna to odložila a pak už po tom ani nevzdechla, jednak jich bylo tak akorát, aby nepřekročily únosnou mez. Někdy si sice postřehy drobet odporovaly (zvláště co se týká rodinné situace a vztahů s příbuznými), ale zvlášť mě to nerušilo.

Zaujalo mě vylíčení charakterů - s ironií, ale bez zášti. I ta jen těžko snesitelná úzkoprsá teta Vera se mnohdy projevovala překvapivě upřímně. A třeba naprosto sebestředná slečna Otleyová taky nebyla líčena záštiplně.

Pedantský vévoda mě okouzlil a Bee přisoudila autorka zajímavé osobnostní rysy, které se tlakem okolností projevují, či naopak nemohou projevit, z čehož vzniká napětí a taky realističnost. Trpěná chudá příbuzná si zkrátka musí dobře promyslet, jak bude vystupovat. Jejich interakce byly to nejzábavnější z celé knihy. Pánské postavy mi ale popravdě trochu splývaly (a to jich tam nebylo zase tak moc).

Starosvětské vyšetřování bez moderních metod mi připadalo osvěžující. Lehkou kaňkou je u mě samotné vyřešení vraždy. (Jednak mi úplně nesedí poirotovské vysvětlování každého kroku vyšetřování před odhalením vraha, jednak mi vrahovo jednání vůbec nejde dohromady s jeho předchozím vylíčením. A jak se k tomu postavil nejbližší, je pro mě prostě nepochopitelné.)

Celkově je tato knížka zvláštní směsicí přehnaného a věrohodného, mísí se tady pochopení a ironie, nadhled a vtip. Na mě to funguje a už se poohlížím po dalších dílech.

16 05.07.2024

Dlouho to vypadalo, že třetí díl bude mým nejoblíbenějším. Knížka se dobře četla a byla i přiměřeně vtipná. Elara byla celkem sympatická, i když poněkud naivní, Noah byl sympatický hodně. Jejich postavy byly ale vylíčeny dost povrchně, takže jsem si k nim žádný zvláštní vztah nevybudovala. Moc tomu nepomohlo, že se většinu knihy chovali dost pasivně.
Trochu mě vytáčely některé nesrovnalosti a těžko uvěřitelné chování postav. Třeba že Elaře hrozí, že jí matka nezaplatí školu, ale stejně v jednom kuse vyráží na nákupy (když je to ve slevě, je to asi v pořádku). A začíná mi vadit přílišná selankovitost - všichni (i naprosto cizí lidé) jsou tak chápaví a nápomocní, pro naši lepou hrdinku by se klidně obětovali.
Když se děj přesunul k táboření, lezly mi na nervy dvě věci: americké pojetí táboření/skautingu a Elara, která se v přírodě projevila jako neskutečná bábovka. Až jsem si říkala, co na ní Noah vidí. (Ta jejich milostná linka mi celkově moc neseděla. Elaře bych ještě její okouzlení věřila, ale Noahovi ani za mák.) Navíc přibývalo nesrovnalostí a nepravděpodobností. Třeba Noahovo chování po návratu je neskutečně postavené na hlavu. Ale je toho mnohem víc. Když nepočítám celou situaci s Annie, nejnevěrohodněji na mě působila Elařina matka.
Na jedné straně musím ocenit, že mezi hlavní dvojici nevstoupil umělý a natahovaný konflikt a taky že občas dokázala Elara svým chováním překvapit, na druhé straně se jejich vztah motal v kruhu, v knížce byla spousta nedořešeného a jen těžko uvěřitelného.
Ve výsledku je tedy můj dojem spíše rozpačitý a ani tenhle díl se přes tři hvězdičky nevyšplhá.

16 06.01.2023

Poezie je to krásná - neveselá, bilancující, plná hořkosladkých vzpomínek a ne vždy pochopených odkazů (ona už ta úroveň vzdělání a všeobecný přehled prostě nejsou, co bývaly), dost často se mezi volně plynoucími verši zableskne překvapivá metafora nebo zajímavé slovní spojení, mnohdy čtenáře až zamrazí, jak je to krásné. Nejvíc ve mně rezonují básně o ženách a poezii (jsou to koneckonců Seifertova velká témata).
Zaujalo mě, že sbírku Seifert zamýšlel jako loučení (však mu taky bylo k sedmdesátce, když ji psal). A pak ji přežil ještě o cca 15 let...
(Lituji jen toho – tedy kromě vlastní neschopnosti některé básně nebo jejich části uchopit a pochopit – že vypůjčený výtisk se hemžil poznámkami k jednotlivým básním, které mi narušovaly potěšení z textu. Ani za jedno ale básník nemůže.)

16 20.05.2021

Tohle je prostě milá knížka. Nenašla jsem v ní sice nic třeskutě originálního (snad jen ta turistika se v knížkách moc často neobjevuje), ale postavy měly mile specifické rysy (včetně jistého podivínství) i rodinné zázemí, uvěřitelné problémy a prostě mě bavilo o nich číst. Lennon byl zlatíčko, Reagan kravka, Brett jiný kus hověziny a pro tatíka Dana vůbec nemám slov. Četlo se to hezky, občas jsem jen trošku zvedala obočí nad americkým způsobem života (třeba pití kávy čtrnáctiletou holkou). Kreslené mapky byl milý bonus (ještě bych ráda viděla Lennonovy kresbičky).

16 19.10.2020

Knížka mě okouzlila. Úžasné ilustrace doprovázené křehkým příběhem o obyčejně neobyčejném dobrodružství. Krása. Zážitek.

16 16.10.2020

Knihy, které Elle Kennedy píše sama, jsou pro mě vesměs přijatelnější než ty, kde je jen spoluautorkou. Ani tady to není jinak. Je to stá prvá variace na známé téma, ale napsaná je svižně, přiměřeně vtipně (nejvíc mě pobavila aféra "bublinový zadek"), mezi oběma hlavními postavami to jiskřilo (a zamlouvala se mi Brennina pohotovost a jízlivé poznámky). Místy to bylo dost sladké, pořádně přitažené za vlasy a naprosto předvídatelné, ale bavila jsem se. Škoda, že hlavně sportovní část se dala předvídat s pravděpodobností hraničící s jistotou. A taky toho uspěchaného konce. (A Rupi na mě byla už trochu moc cáklá.)

16 23.02.2020

O téhle půvabné knížce mají kolegyně u nás v knihovně program pro školkové děti, takže jsem měla dost přesnou představu, co nesu domů. Syn (necelé čtyři roky) je nadšený skoro stejně jako já. Mě uchvacuje jednoduchý, ale výmluvný příběh a vtipné detaily ilustrací (nejvíc mě baví myška a medvědovy vychytávky na odrazení návštěvníků), on nadšeně klepe na dveře jako králíci, bručí a odpovídá jako medvěd a na opravdu půvabných obrázcích si všímá zase jiných detailů (třeba žebříku na půdu - "on má nahoře postel", co všechno králíci opravují na domečku nebo toho, jak je sekera pro králíky těžká). Něco bylo třeba dovysvětlit, ale i tak nás oba knížka okouzlila.

16 29.09.2019

Z knih, které jsem od autorky četla (tahle byla třetí), byla tahle nejzajímavější. Příběh byl propracovanější, díky zvolené formě i trošku tajemný a napínavý. Postupné odkrývání toho, co se děje pod povrchem, udržovalo můj zájem, poslední asi čtvrtinu knihy jsem přečetla na jeden zátah. Postavy jsou dostatečně různorodé, aby vzbuzovaly emoce. Líbily se mi promluvy rodičů na koncích kapitol, bylo zábavné sledovat, jak odlišně stejnou situaci hodnotí.
Na seriál mám taky v plánu se podívat, ale záměrně jsem dala nejdříve přednost knize. A jsem tomu ráda.
Je to zajímavý pohled na to, jak před okolím i sami před sebou leccos skrýváme a jak naše činy ovlivňují životy dalších lidí.

Uf, mně se tak ulevilo! Zpočátku jsem byla totiž trochu rozpačitá. Autorce se sice povedlo vcítit do kůže malého dítěte, ale nějak jsem docela dlouho nedokázala ke Kubovi najít cestu, nezískal si mě natolik, abych mu bez dechu držela palce. (A ani se mi moc nelíbí obálka, černobílé ilustrace uvnitř jsou naštěstí už lepší.)
Nevím, jestli Rowlingová natolik změnila vypravěčský styl (třeba i vzhledem zaměření na menší děti), nebo je na vině překlad, ale podobně jako u Ikaboga na mě text působil stroze a trochu odtažitě. Zastesklo se mi po voňavých, barvitých, šťavnatých větách z Harryho (kontrast byl o to větší, že jsem se synem zároveň znovu četla jeden z dílů HP).
V druhé půlce si mě ale získal pěkně vymyšlený svět ztracených věcí, kniha dostávala spád a ke konci jsem i já už byla dojatá. (Jen jsem rozčarovaná z toho, že kniha nectí pravopisná pravidla, takže třeba ostrov Milovaných(?) je psaný špatně. Překlady místních názvů ale byly povedené.)
Drobné vady na kráse (třeba ve formě některých nesrovnalostí nebo typizovaných, černobílých postav) mi u knížky pro mladší čtenáře nepřekážejí, takže ve výsledku jsem vlastně spokojená a těším se, až si za rok před Vánoci se synem knížku přečteme spolu. (Téma mu bude určitě blízké, i když jeho nerozlučný plyšový kamarád není prasátko, ale mamut.)

15 13.01.2022

Je dobře, že u nás tyhle půvabné knížky vycházejí. Přestože může připomínat jiná autorova dílka, jako vždy přináší potěšení z krásných ilustrací i z textu, který - ač vyjádřený jen málo slovy - dá až nečekaně mnoho - srozumitelně, přirozeně, bez otravného mentorování.

15 20.05.2021

Přesně takové knihy pro děti mám ráda. Krásné ilustrace, krátký text, ale bez moralizování a poučování zvládnou předat střípky moudrosti nebo ukázat, jak to na světě chodí. Ještě nevím, jaký ohlas vzbudí tahle půvabná knížka u našeho loupežníka, ale mě dojala.

15 19.04.2021

Ke kladům určitě patří hodnověrně (nebo alespoň hodnověrněji, než je obvyklé) ztvárněná psychická porucha (a taky to, že to člověk nezvládne jen odhodláním a vlastními silami). Líbil se mi i pomalý vývoj vztahu (i když místy už bylo celkové tempo knihy pomalé až moc, zvlášť když se točilo hlavně kolem Sagina duševního stavu). Jiné věci ale působí už méně uvěřitelně (třeba Lucův charakter) a konec zase všechno bere hopem a je to tak trochu zrada na čtenáře (zvlášť když si autorka v doslovu neodpustí ještě malé popíchnutí). Takže můžeme čekat dalších 400+ stránek o tom, jak se v tom hrdinka dál plácá. Proškrtání by nejspíš neuškodilo.

15 04.03.2021

Emotivní a ne zrovna radostný příběh o věcech, které by v ideálním případě žádné dítě nemělo řešit. O tom, jak na nás dopadne smrt blízkého, jak poznamenává vztahy s naším okolím. Jak jsme mnohdy uzamčeni ve vlastním smutku a nemáme sílu všímat si druhých. A o radosti ze života a útěšné i drásavé síle vzpomínek. To vše s trochou nadpřirozena a zvláštním kontrastem dusivého smutku a vánoční atmosféry. A taky o tom, že každé dítě si zaslouží Vánoce a někoho blízkého. Vše podpořeno mnohdy až magickými ilustracemi Lisy Aisato.
Varování pro citlivější povahy: najděte si na čtení klidné místo. Konec mě dojal, což za knihovnickým pultem, kde jsem knížku dočítala, nebylo právě ideální...

15 14.10.2020

Tohle nebylo dobré. Začátek byl docela slibný, ale od chvíle, kdy se jí vnutil do bytu, šlo všechno do kytek. Halda klišé, povrchní postavy, minimum děje, nepřesnosti a nepravděpodobnosti (Maggie sice nikdy neletěla letadlem ani nejela lodí, ale pas určitě vlastní, že? Pokud vím, Bahamy jsou samostatný stát...). Další věc je naprosto nevěrohodný vztah - po týdnu stráveném v posteli je z toho věčná láska?
Celkově sice knížka celkem ubíhala, ale byla bez náboje, a kdo mi opravdu pil krev, byl Ben - namachrovaný manipulativní sobec, děkuju pěkně za takový dáreček. Maggie mi nijak strašná nepřišla, jen mě dráždilo, když ji sice Benovo chování pána tvorstva vytočilo, ale ách, já po něm tak toužím, tak sebou nechám radši vláčet.
A co měl znamenat ten nedomrlý konec?
Je to zkrátka tuctová romance s větším počtem sexuálních scén - bez jakékoliv osobitosti a originality. Autorka to umí mnohem líp.

15 09.10.2020

(SPOILER) Většinu knihy jsem byla přesvědčena, že si vyslouží čtyři hvězdičky. Ani mi moc nevadilo, že se tady nejspíš nedá mluvit o nějaké historické věrnosti (třeba Animantino chování muselo být na tehdejší dobu neskutečně skandální, to by prostě u slečny z lepších kruhů neprošlo, střídají se tady moderní a tradiční morálka i názory, jsem skeptická k některým použitým výrazům - třeba bunda ve viktoriánské Anglii a některé moderní obraty). Jedná se koneckonců o romantickou fikci (i když by samozřejmě potěšilo, kdyby byla historicky přesná).
Knížka je čtivá, přestože vlastně den po dni líčí soubor opakujících se pracovních povinností a občas je proloží nějakou dramatičtější událostí. Animant je rozhodně nekonvenční hrdinka (možná trochu rozmazlená a sobecká, ale má i spoustu dobrých vlastností), která si projde i jistým vývojem. Moc se mi líbilo prostředí knihovny a láska ke knihám, která čiší málem z každé stránky. Nesmím zapomenout ani na kouzelnou obálku.
Bohužel se u mě všechno zvrtlo ve chvíli, kdy si Animant připustila své city. Číst na každé čtvrté stránce, jak je zamilovaná, se po chvíli začne zajídat. Pan Reed působil místy trochu schizofrenně a Elisa mě dost dráždila. Navíc i já patřím k těm, pro které nebyl konec úplně uspokojivý – v zásadě stačily Thomasovi k získání jeho vyvolené dvě až tři věty. To je po takové době a po předchozím odmrštění (a poté, co přiznal, že přijel jen díky Henryho nakopnutí) sakra málo.
Nakonec jsem se tedy rozhodla pro solidní tři hvězdičky (a ještě jedna věc - nějak jsem nepochopila český název, udělala jsem si podle něj úplně jinou představu o žánru).

15 08.09.2020

K Herriotovi jsem se vrátila po přibližně dvaceti letech a je to, jako bych kolem ramen cítila objetí starého přítele. Laskavý humor, výborné stylistické schopnosti, pečlivá charakterizace postav, není divu, že se před čtenářem celý ten venkovský yorkshirský svět vybarvuje tak, jako by dýchal tamější vzduch, chodil po tamních kopcích a nakukoval zvěrolékaři přes rameno. Věřím, že nebude trvat dalších dvacet let, než se k těmhle knížkám zase vrátím.

15 17.07.2016

Tahle knížka patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co jsem četla. Postavy byly dostatečně vykreslené, životné, aby byly uvěřitelné. Líbilo se mi, že prodělaly vývoj. Životní situace Noaha i Echo byly dost vyhrocené, ale budiž, o něčem ta knížka musí být. Střídání pohledů bylo výborně zpracované, nedocházelo tady k dvojímu líčení stejné situace, které mě v knížkách většinou spíše otravuje, ale každá kapitola děj posouvala. Sympatické bylo, že se kniha nesoustředila na sex, jako tolik jiných, ale na to vyrovnat se s ranami, které život postavám uštědřil, a nalézt pro sebe něco normálního. Vztah mezi hrdiny na mě působil vyváženě a rovnocenně, krásně se ovlivňovali navzájem. Přestože už dávno nejsem ta správná cílová skupina, čtení jsem si i opakovaně užila.

15 17.06.2016

Plus za neskutečně dobře odpozorované a zachycené chování a myšlenkové pochody dětí (ale i dospělých). Plus za originální nápad. Plus za interaktivnost a úkoly. Plus za ilustrace. Plus za hravost a vtip. Obecná čeština mi taky spíše vadí, sem se ale opravdu hodila. Ano, tahle knížka mě bavila. (Až se mi nechce věřit, jak může mít jedna autorka tak neskutečně rozdílná hodnocení u dvou svých knížek...)

14 31.05.2022