LittleZedd komentáře u knih
Přečteno jedním dechem. Další příběh Baklyho (vlastně tak trochu už to vlastně není jen oněm) opět vytočen na maximální otáčky. Rukopis pana Žambocha nezaměnitelný a nezpochybnitelný. Geniální pojetí učebního procesu entity (Věci) mě fascinoval, krom její samotné identity a uvědomnění si sama sebe. Taková fantasy UI :-). Závěr samozřejmě, krvavý, slizký a vtipný. Asi nebudu mít dojem jen já, že se s Baklym ještě setkáme a mé tušení mi říká, že i se ukáže i Vévoda Koniáš. Budu se těšit.
Než jsem se rozpomněl na všechna propojení mezi hlavními aktéry (každý má zatím svou dějovou linii) chvíli to trvalo. Když bylo vše podchyceno a vybavilo se, kniha skončila. Jseme prostě v půlce. Nicméně je to pan Žamboch od prvního do posledního písmene. Jsme zvyklí, že první půlka je taková "otrkávací", takže se těším na druho polovinu. Na celkové hodnocení je ještě brzy.
Přečteno jedním dechem. Volné pokračování SPADu nijak předchozí díl nezastíní, ale právě naopak. Fantazii v postapu se meze nekladou a Kotleta tohle umí. Akce, hlášky, drsné hlášky, sex, ženy, krásné ženy, ženy magoři a uprostřed plukovník Michálek. Patriot za kterého tu práci prostě nikdo neudělá. Jsem zvědavý na poslední díl.
Spad mě nadchnul. Kotleta má i slabší chvilky, kdy popustí fanzii a vznikne trochu nudná slátanina. Spad je ovšem úplně něco jiného. Perfektně vykreslená osobnost pana Plukovníka se všemi jeho replikami a v neposlední řadě námět posatpo světa. Děj je ucelen a má to spád. Přečteno jedním dechem.
Sice jednostranný pohled na to, jak obhájit určitou formu genocidy a podrobení. Nicméně faktické zprávy o životě, geografii a v neposlední řadě informace o taktice a vedení boje v tehdejší Evropě, jsou velmi dobrým zdrojem informací, které přetrvaly dvě tisíciletí.
Každý koho zajímá samotný Ceasar a jeho doba, se tato kniha stává povinnou četbou.
Po Koniášovi a Baklym (přikláním se více na stranu Baklystů) asi nejlepší román z doby před Válkou čarodějů. Náhled do světa krystalů a hierarchie klanů. Vše obalené v typicky Žambochovském stylu alá hrdina z donucení.
Popisovaná změna tempa nevadí, ale právě naopak je logickým vyústěním a dokresluje tím celý příběh v jeden celek.
Kdo nečetl ani Koniáše ani Baklyho doporučuji vzít, jako první do ruky tuto knihu.
Koniáše a Baklyho zná každý fans Žambochův a je nesmysl Viso in Extremis porovnávat zrovna s nimi.
Kniha je narvaná akcí, psychologií lovce (nejen žen) a v neposlední řadě hrdinou, co vlastně hrdina být nechce. Typický rukopis a základ snad každého Žambochova díla.
Je to čtivé, je to napínavé, má to zápletku a má to nečekaný závěr. Je to prostě do třetice Žamboch.
Určitě doporučuji nejdřív přečíst trilogii Hustej nářez a až potom román Vlci. Gerhard alias Radegast (nebo vlastně obráceně) nepřežil staletí jen jako ten, co stojí v koutě, když o něm kolují legendy.
Příběhu nechybí taková ta Kotletovská drsná naturálnost. Celé je to ještě umocněné dobou ve které se Vlci odehrávají. Bylo to fajn odpoledne, kdy jsem knihu vdechnul.
V mých očích pan Žamboch opět nezklamal. Nelze srovnávat s Koniášem nebo Baklym, protože se jedná legendy autorovi tvorby a překonávat se budou jen velmi těžce. Co se ovšem srovnávat dá, je nepopiratelný rukopis, kdy od prvních řádků víte koho čtete. Pečlivě stavěný příběh, kde není řečeno nic zbytečně a každá drobnost má v průběhu děje svá opodstatnění. Jak už u Žambocha bývá zvykem dokáže bravurně celý příběh postupně dotáhnout do eskalujícího konce, kdy na čtenáře čeká překvapení v podobě neočekávaného závěru. Zkrátka i toto dílo plní vše, proč mám Žambocha tak rád.
Ano je to Kotleta, drsný, sexistický, nad věcí. Děj superpadouchů a superhrdinů opravdu nemá v české iterární scéně obdoby, nebo spíš jsem na nic podobného nenarazil. Dávám dolů jednu hvězdu za to, že mi to místy přišlo až trochu moc přitažené za vlasy, ale v rámci žánru a příběhu se meze nekladou. Lovci pro mne byli určitě milým překvapením.
Mám rád tenhle žánr. Nakonec jsem se nechal přesvědčit a sáhl pro Pragocalypse, jakožto první knize tohoto autora. Bohužel jsem skončil v půlce. Pan Urban v mých očích bude muset ještě dospět nebo jsem úplně jiná čtenářká věkovka. Kdyby mi bylo ...náct asi bych se dokázal ztotožnit, ale výčet autorových oblíbených filmů, podniků a žánrové hudby, činí z celé knihy jen velmi slabý odvar, který tento žánr může nabídnout. Rádoby drsné a "švihácké hlášky" typu: jsem děsně nad věcí, působí místy skoro až absurdně a dětinsky. Nicméně věřím, že za nějaký čas dám panu Urbanovi ještě šanci.
Macro a Cato. Stále spolu, stále kámoši, stále útrapy vojenského života a nakonec stále někdo, kdo jim velí a je zaslepen svou politickou kariérou. Horké kameny z ohně zase musejí tahat právě Macro a Cato.
Opakující se scénář s obměnou prostředí a situací. Díla už nemají valnou, historicky vypovídající hodnotu, ale jako literatura s prostředí římských legií jsou stále velmi pěkně zpracovaná a čtivá.
Popisné, souhrné a hlavně skvěle napsané. Velmi poutavě napsaný, a hlavně do příběhu vtisknutý, morální kodex nejen hlavního hrdiny, ale celé Sparty. Toto může čtenář vstřebat jen tehdy, když dokáže pochopit a vcítit se do života dávno mrtvých věků a to se Pressfieldovi povedlo vskutku mistrně. Ohnivá brána si našla vrchní příčky v mé knihovně.
Tak konečně zase všichni v bitevní vřavě ovšem mnohem dále na východ než je Británie. Velká Parthská říše v čele s Králem Králů je další milník v celé historii římských dějin.
V této knize jsem byl zvědavý na vývoj postav a to z hlediska určité hierarchie římského velení. Opět mě nezklamal důvtip, logika a nadhled velícího důstojníka, nyní již legáta Scaura. Děj zasazený na dálném východě v Parthské říši dal opět vyniknout bojové strategii nejen legionářů, ale i parthů a jejich celkovém stylu vedení boje. Na druhé koleji autor dokázal zakomponovat i politické zřízení v Partii ve srovnání s tou Římskou. Jak už to v této sérii bývá autor rád hodně idelaizuje své hrdiny a určité chlapáctví v legiích. Nicméně to nijak neubírá na kvalitě příběhu. Uznávám, že jsou i mnohem lepší romány na toto období, ale jako oddechová beletrie se špetkou té historie jsou Římané stále doboru sérií.
Tuto sedmou knihu jsem začal číst asi po dvou letech pauzy. Chvíli mi trvalo než jsem opět chytil rytmus autorova psaní a opět se seznámil s hlavními hrdiny celé série.
Odskočení do Říma a kompozice celého příběhu, jako dovršení pomsty za vyvraždění rodiny hlavního hrdiny, se jevila v počátku, jako zajímavá myšlenka. Ovšem trochu nešťastně podaná. Autor chtěl i přiblížit život a místo, kde žili, cvičili a umírali gladiátoři. To se i v celku povedlo, ale v rámci celého příběhu, jako historického románu, to bylo už až moc idelaistické a takové hodně neřímské. Myslím si, že kdyby tato kniha v sérii vůbec nebyla nic moc by se nestalo, avšak i tak jsem byl opět velmi rád společně s Markem, Dubnem, Scaurem a dalšími na chvíli členem římských legií.