Lkova komentáře u knih

(SPOILER) Co to zase bylo?! Absolutně nechápu, proč se nezačalo s vydáváním série Addicted, proč tady začínáme čtvrtým dílem? V prologu se dozvíme, že Rose a Connor se moc nemusí, v první kapitole už spolu rok chodí????? Celou dobu víme, že Lily je závislá na sexu a měla nějaký velký skandál, ale co přesně se stalo?????
Nedokážu vyjádřit, jak moc mě to frustruje. Hlavně to, že o této šestici je dohromady 10 knih, dalších 13 knih je o dětech těchto třech párů. U nás se tedy vydá čtvrtý a pátý díl, podle této logiky se zase vynechá šestý a sedmý díl, protože patří do Addicted série a poté by měly přijít na řadu další 3 díly. To pouze za předpokladu, že to nakladatelství neutne v polovině, že. Takže je tady velká pravděpodobnost, že ten, kdo neumí anglicky, nikdy nezjistí, jak to začalo.

Moje nejmilovanější kniha na světě, kterou jsem přečetla snad 10x, je Amour Amour (teď už The Failed Audition) od těchto autorek. Dokonce je to všechno tak hezky propojený, že postavy AA koukají na tuhle reality show. Miluju snad každou větu v Amour Amour, takže jsem měla velmi vysoká očekávání. Což znamená, že jsem teď hrozně zklamaná.

Každá postava tady byla divná, ale jestli se k sobě někdo hodí, tak je to Rose a Connor. Oba mi přijdou arogantní a neschopní přiznat svou chybu. Rose po všech štěká a Connor je hlas rozumu. Ale ne vždy. Adderall zobe jak lentilky a pak ho míchá s alkoholem i trávou, to bylo celkem vtipné, protože kdyby se dozvěděl, že něco takového dělá třeba Loren, tak mu dá rád přednášku.
Lily a Lo, to je snad pár, který mám ráda ještě míň, než ten první. Oba mi přijdou jako děcka, ale těžko hodnotit, když je to až čtvrtý díl. Ale pochopila jsem, že spolu byli snad už od mala, přesto trucují, když mají ten svůj skandál vyřešit svatbou!
Moc nechápu, proč tam byl i zas***ý Ryke a co je jeho problém, že musí být pořád tak vulgární. Daisy mi byla sympatická nejvíc, takže si ten další díl přečtu.

16.03.2022

(SPOILER) Počítala jsem s tím, že knihu budu milovat, stejně jako miluju Daisy Jones & The Six. A nakonec teda ne, Monique mi přijde jako hodně špatná novinářka, její dějová linka byla úplně k ničemu. Evelyn mi nevadila, spíš se mi líbilo, jak si šla za svým a na nikoho se neohlížela... ze začátku.
Ze sedmi manželů mi byli sympatičtí jen dva (Rex a Robert), ze sedmi důvodů ke svatbě se mi líbil jen jeden (s Harrym). Které manželství absolutně nechápu, to bylo to s Maxem. Evelyn byla sice vdaná a nic speciálního k Maxovi necítila, ale on přišel a řekl, že ji miluje! Že si chce vzít! Jaké možnosti tady Evelyn má... hm... jen jednu, rozvést se a vstoupit do šestého manželství, dobře ji tak.
Na konci má být taky zvrat, velké šokující odhalení. Mně to přišlo dost zvláštní a nedávalo to smysl.
V knize se taky dozvíme, kdo byla Evelyna největší láska, spřízněná duše... škoda, že ten vztah byl tak toxický.
Tiktok made me buy it a já to teda zařadím mezi knížky "nechala jsem napálit dobrým hodnocením".

10 11.02.2022

Zase jsem se nechala napálit dobrým hodnocením. Kdybych to četla na Wattpadu, tak možná, ale v tomhle případě je to škoda peněz, škoda papíru, škoda místa v knihovně, škoda času.

Ve škole jsem o díle Stařec a moře slyšela tolikrát, že jsem se těšila, až si knihu přečtu, když jsem dostala povinnou četbu k maturitě. Pořád si pamatuju, jak jsem si tu knihu s radostí nesla z knihovny, nadšeně ji otevřela už ve vlaku...
Ano, ta kniha ve vás něco nechá. Konkrétně ve mně nechala zklamání, už je to několik let a když ten název slyším, zase si vybavím tu frustraci. Celá ta vyjížďka na moře byla k ničemu a dodnes mě to štve!

4 14.06.2021

Pokud se řekne Mariana Zapata, vybaví se mi automaticky slow burn a vtipná hrdinka s nesnesitelným hrdinou, kterého si člověk postupně zamiluje. Nevím, čím to je, snad tím, že pokud se člověk začte, má to za chvíli za sebou, ale tady mi ani nepřišlo, že by se to táhlo. Rozhodně ne v porovnání třeba s Kultim. Tady si Jasmine prostě uvědomila, že je zamilovaná a bylo to. Žádné snahy to oddalovat nebo si nalhávat opak. A Ivan mi byl sympatický hned. Líbilo se mi jejich pošťuchování, "dětičky", obě rodiny a epilog taky, i když přišel moc brzo.

Knihy na sebe sice nenavazují, ale Mariana v roce 2017 vydala knihu Dear Aaron, která je o sestře Ruby a jejím manželovi Aaronovi.

7 14.06.2021

Proti předchozím dílům nemůžu říct křivého slova a hodnotím všemi dostupnými hvězdičkami.
Tenhle díl... aby bylo jasno, tak já si moc užívám to dopadnutí vraha a následné vysvětlení proč tenhle, proč tímhle způsobem, proč vůbec. Ale tady mi *spoiler alert* moc neseděl vrah. Celou dobu vše sedí na podezřelého - tím myslím opravu VŠE - a nakonec, z ničeho nic, to udělal někdo jiný? Přišlo mi, že Carter si na posledních pár stránkách řekl, že pozmění vraha. Hotovo. Většina knihy je napsaná, ta se měnit nebude, jen vrah. A tak já v tom případě teda nechápu, kdo byl mechanik na lodi? Kdo měl tolik síly, aby jednou ranou někomu zlomil čelist a vyrazil několik zubů?!

3 13.01.2020

Když člověk přečte první knihu několikadílné série a zamiluje si ji, je to vždycky trochu problém, protože do druhého dílu už jde s vysokým očekáváním. A pokud to teda nemůže být lepší, ať je to alespoň stejně dobré...
Tak tady se toho nemusíte vůbec bát. Jestli v prvním díle byla Vasja odvážná, tak v tohle je - podle slov Mrazíka - šílená. Tím myslí starší, chytřejší, odvážnější a ještě lepší.
Jsem kousek od toho, abych si přečetla ten třetí díl v angličtině, protože se mi hrozně nechce opouštět tenhle svět plný kouzel. A chci, aby Vasja, Slavík, Mrazík a jeho bílá klisna žili spokojeně v jedlovém háji.

"Pokaždé, když si zvolíš jednu cestu, musíš žít se vzpomínkou na tu druhou, na život, kterého ses vzdala. Rozhodni se pro to, co ti připadá lepší. Ať zvolíš kteroukoli cestu, každá má své hořké i své sladké stránky."

5 21.04.2019

"Srdce byla zlomena a srdce byla zhojena."
Tahle krátká věta je perfektním shrnutím celé knihy. V první řadě je to o lásce, pak o ztrátě blízkých a nakonec je tam i kapka dobrodružství, kdy se hlavní hrdinové snaží zachránit pár dětí.
Moc se mi líbilo prostředí Afriky, plantáž a divočina. Stejně tak postavy - hlavně Gema, až vyrostu, chci být jako ona.
Máte chuť si přečíst hořkosladký romantický příběh? Tohle je správná volba. Pokud vás ale zajímá hlavně ztráta, tragédie a napětí, pak by bylo vhodnější něco jiného.

1 24.01.2019

Pokud si tuhle knihu necháte do postele, že si přečtete pár kapitol před spaním, tak si můžete být jistí, že spát jen tak nepůjdete. Já prožila noc v chladném Rusku, v lesích, ve stájích, s mojí snad nejoblíbenější ženskou postavou Vasjou - tu její neohroženost a dobrodružnost si zamilujete. Nejen, že je to kouzelný příběh plný napětí, ta kniha se taky výborně čte. Byla to neskutečná krása!

"Říkají mi, jak mám žít, říkají mi, jak musím zemřít. Musím být služkou muže a klisnou pro jeho potěšení, nebo se musím schovat za tlustými zdmi a odevzdat své tělo chladnému tichému bohu. Klidně bych šla rovnou do čelistí pekelných, kdyby to byla cesta, kterou jsem si sama vybrala. Radši zítra zemřu v lese z vlastní vůle, než abych žila stovky let tak, jak mi přikážou."

2 22.01.2019

Je to kniha, ve které poznáte minimálně 10 postav a příběh vypráví zrovna ta nejhorší z nich.
Já bych přežila, že se Starr nechovala jako nejlepší kamarádka Khalila - že se s ním před tou osudnou chvílí vlastně vůbec nevídala. A že má dvě verze, jednu pro bílé kamarády a druhou pro všechny ostatní, kdy za tu druhou se stydí před tou první a naopak.
Ale pak jsou věci, které se nedají omluvit tím, že je to jen šestnáctiletá holka. Už 2x byla svědkem toho, že jí zabili někoho blízkého a po traumatickém zážitku si snad člověk uvědomí, že je život krátký, ale ne Starr. Ta se v mých očích chová tak dětinsky, že to není hezké. Někdy mi přišlo, že Khalila sice zavraždili, ale chudinka Starr to má horší než on, protože u toho musela být.
Přítele sice má, ale ani ji nenapadne se mu svěřit. Ten tam je jen proto, aby měla s kým řešit tenisky a Fresh Prince?
Člověk teda čeká, že se ta její postava, nebo celý ten příběh, bude nějak vyvíjet, že na konci bude nějaké vyvrcholení... ale ta demonstrace, kde řekla tak 3 věty? To mi teda nestačilo.
Ta kniha má bezesporu zajímavé téma, jen bych si přála, aby byla hlavní postavou třeba Kenya. Nebo Seven. Nebo DeVante. Nebo Khalil... který žil!

1 16.12.2018

Námět byl skvělý, autorka píše čtivě, dobrý nápad s Přítomností a Minulostí... ale. Vždycky je tam ale. Takhle kniha měla ohromný potenciál.
Jenže já chtěla knížku, od které se nebudu moct odtrhnout, která mě bude držet v napětí a ani si nevšimnu, že jsem otočila stránku. A vzhledem k tomu, že tady jsme se každou chvíli vraceli do minulosti, chtěla jsem číst náznaky toho, jaký je Jack doopravdy. Malé přešlapy, které postupně gradují do velkého odhalení, že je magor. Ale ne. Tady je Jack prostě tak dokonalý, že musíte protáčet oči a pak BUM, nakonec už není. Teda asi. Jack ani sám neví, jak se vlastně chovat. Chvilku je v pohodě a pak přepne na úplného psychopata.
A Grace, to je kapitola sama o sobě. Ta holka je tak dutá. Té se nepovedlo absolutně nic. Celý rok se snažila utéct tomu tyranovi. Výsledek? Naučila se perfektně vařit. Za celý rok se jí nepodařilo vymyslet plán, tak musela na scénu přijít její sestra, která má sice svoje nedostatky, ale podá jí pomocnou ruku a Grace na to: "Co to je? K čemu to je? Co s tím mám dělat? Nechápu. Aha... To nejde. To se nedělá. To nemůžeš." Ale ještě že Millie věděla přesně, kdy Grace ujistit, že není na Jackově straně.
A ten konec? Opět Grace nezvládla a kdyby nebylo Ester, tak můžeme číst druhý díl Za zamčenými mřížemi.

4 13.11.2018

Já si neumím dost jasně vysvětlit, jak jsem k téhle knize přišla, protože z nějakého důvodu nerada čtu české spisovatelky, ale tady to asi zachránila obálka, zasazení příběhu do New Yorku, mafie a ty jména, který nejsou český.
Možná to podle anotace vypadá jako něco, u čeho si budete nervozitou okusovat nehty, ale právě naopak. Budete se smát, budete se rozplývat nad Michaelem, budete s nedočkavostí otáčet stránky. A budete se k ní rádi vracet - jako já, tenhle komentář píšu po třetím dočtení.
Vtipná, romantická, oddechová kniha.

3 21.09.2018

Tahle kniha je zklamání. Ne, moment, je O ZKLAMÁNÍ. O zklamání postav, které se nezachovaly správně. Zklamání postav, které se nezachovaly vůbec nijak. Zklamání moje, protože se zdálo, že si autor nedá pokoj a špatné zprávy snad neskončí.
Celou dobu jsem si říkala, že je to jako sledovat čtvrtfinále MS v hokeji, kde hraje ČR proti USA. Teda, aspoň já osobně, se na takové zápasy dívám s neskutečnou dávkou emocí, kdy se střídá napětí, radost, bezmoc, naděje, zklamání, smutek, letargie a nakonec přísaha, že už to znovu dělat nebudu. Protože jestli si můžete na něco vsadit, tak na to, že národní tým ČR prostě čtvrtfinálový zápas proti Americe prohraje. A stejně tak si můžete vsadit, že z vás při čtení Backman dostane všechny tyhle emoce.
- u Medvědína jsem psala, že je Benji moje láska, která v mých očích dělá všechno správně. Tady jsem na něm jednu chybu odhalila - je to příšerný kapitán týmu.
- Richard Theo? Nechybí na konci nějaké vysvětlení? Za celým jeho masterplánem stálo jen to, že chce vyhrát volby?
- Zacki byla skvělá a jsem proto ochotná zapomenout na budoucnost za deset let.
K celému tomu "kdyby spolu prožili celý život" se vyjádřím tak, že si půjčím slova Teema: "Nebrečím. Jděte do prdele."

7 15.09.2018

Jak často se stává, že jdete do knihy s jistým vysokým očekáváním a pak sice dostanete něco úplně jiného, ale mnohem lepšího?
Nečekejte, že poznáte tým outsiderů z lesa, kteří se nakonec probojují do hokejového finále a vyhrají první místo. O tom ta kniha není. Ale tým poznáte, stejně jako lidi z Medvědína. Některé si oblíbíte, jiné budete nesnášet, dalších se budete bát, a jednoho si zamilujete na začátku a postupně začnete nenávidět. A jednoho milujete - Benji, můj milovaný Benji, ten kluk se smutnýma očima a divokým srdcem, to bude moje láska až do konce života. Nevzpomínám si, že bych někdy četla knihu, ve které by byla tak perfektní postava. Ten kluk dělal v mých očích všechno správně. "Opravdu není jako on, ale ani jako lidé odsud. Benji se nepodobá vůbec nikomu. Jak se někdo takový dá nemilovat?" No nedá, prostě nedá.
Jen bych si přála, abychom nevěděli, co přesně se stalo mezi Kevinem a Mayou. Chtěla bych se sama dopracovat k tomu, jestli věřím jednomu nebo druhému. Zajímalo by mě, jestli bych byla tak tvrdohlavá jako zbytek města, a jak moc bych pak byl zklamaná sama ze sebe.
Bylo to perfektní, nemůžu se dočkat druhého dílu.

13 11.09.2018

Za mě teda velké ne. Hlavní postava Ruth mi byla nesympatická velmi a už mi to asi mělo dojít z té anotace, ale naivně jsem si myslela, že nebudu muset její stížnosti na "barevnost" číst na Úplně. Každé. Stránce. Začalo mě to otravovat celkem brzo, ale pak už to byl extrém a skoro celý střed knihy jsem přeskočila, abych se mohla dostat k tomu soudu.
Jediná postava, kterou si tady může člověk oblíbit, je asi Davis. No dobře, a taky Kennedy, její manžel Micah a syn Ruth Edison. Hodnocení je jednoduché, jedna hvězdička za začátek, člověk se snadno začte. Další hvězdička za ten soud, ten se mi taky líbil.
A proboha, ten konec. Matka Brit? To bylo stejně zbytečné, jako ten "epilog" z pohledu Turka.

3 05.07.2018

Věřím, že kdybych knihu četla někdy kolem toho roku 2002, zamilovala bych si ji. Jenže teď už jsem rozmazlená a mám za sebou tolik podobných knih, že je to na můj vkus až moc rychlé, místy moc praštěné, někdy se to zase táhlo a pár části bych vyloženě označila za zbytečné.
Souhlasím ale s tím, že je v knize několik hlubokých myšlenek, vtipné dialogy a konec, i přes všechno, zapůsobil tak, jak měl.
Knihu bych paradoxně doporučila hlavně těm, kteří tenhle žánr nevyhledávají, poněvadž nebudou mít moc knih ke srovnání.
"Dny budou už napořád jasnější, protože existoval. Noci budou už napořád temnější, protože odešel. A bez ohledu na to, co kdo říká o smutku a čase, který zhojí všechny rány, pravda je taková, že některé zármutky poleví až s posledním úderem srdce, až s posledním vydechnutím."

1 02.02.2018

Hodně mě překvapuje, že se jedná o první a zatím jedinou knihu od Amy Harmon, která se přeložila do češtiny. V mém případě je to její pátá kniha, a zas je to něco jiného. Podle mého názoru přesně to z ní dělá Paní spisovatelku, protože má takový styl psaní, kterým si vás získá a je jedno, jestli píše historický příběh, nebo fantasy.
Začátek knihy je mírný, kdy postavy čelí hlavně novým Italským zákonům proti Židům a to se nic moc dělat nedalo. Akorát se přizpůsobit. "Jak se můžu dohodnout na kompromisu s lidmi, kteří nechtějí, abych existoval? Oni chtějí, abychom všichni zmizeli. Nemůžu se přece přizpůsobit smrti!... Rok 1938 byl pro židy velmi zlý. Rok 1939 byl ještě horší." A pak už čtete se zatajeným dechem.
Je to o náboženství, je to o přežití, je to o odvaze... je to o lásce, prostě Angelo a Eva, k tomu nemám co dodat. Pokud na knihu narazíte, tak neváhejte.

7 28.12.2017

Knihu jsem četla až dnes, v podstatě jsem ji ani "neodkládala", už před lety jsem ji totiž odhodila s přesvědčením, že se mi líbit nebude. Boy, was I wrong.
John i Xhex jsou oba bojovníci, to se mi líbí asi nejvíc. Xhex není ta ženská postava, která by se chtěla stát hrdinkou někdy v průběhu knihy. To ne, Xhex je totiž hrdinka už od začátku, drsná mašina, ta se ničeho nebojí. Jenže pak je s Johnem sama a v tu chvíli je prostě krotká jak beránek... i když to nepřizná. "Musím ti říct tři slova. Johne Matthewe... já jsem strašně blbá. To jsou hádám čtyři slova, co?" A John zase není ten hrdina, který by jí něco zakazoval. Protože ví, že by to na ni neplatilo! Tak bojuje po jejím boku, no já taju, holky. Jasných 5.

2 19.09.2017

Během čtení jsem si říkala, že to vlastně žádná pecka není, protože jsem dokázala knihu odložit a vrátit se k ní třeba i po týdnu. Ale ve skutečnosti jsem jí odkládala a vracela se k ní po takové době, protože jsem se v ní ztrácela. Až tak dobře je napsaná. Prostě se ztratíte v příběhu a až pak si uvědomíte, že nemáte tátu pekaře, že nezuří válka, že nejste v Osvětimi... Když jsem dočetla, byla jsem zklamaná z toho konce, přišlo mi to jako nejhorší možná varianta... ale víte co? Když nad tím teď přemýšlím, tak jsem vlastně moc spokojená. Nadmíru.

3 23.08.2017

Knize jsem se dlouhou dobu vyhýbala ("Ta hrdinka je prej alkoholička, co když se v ní poznám?"), ale nakonec jsem se do ní odpoledne neochotně pustila, protože mi byla doporučena.
A netrvalo dlouho, než jsem knize přišla na chuť, možná deset stránek a já byla, jak se říká "závislá" (to jsem si nemohla odpustit). Neměla jsem problém si Rachel oblíbit, v podstatě jsem jí i chápala, jenže pak přišlo celé to jsem-bez-chlastu-tři-dny-tak-si-dám-a-všem-napíšu-blbé-maily, což mě teda neuvěřitelně štvalo a nejednou jsem knihu odložila se slovy "Bože, Rachel, ty seš fakt kráva." Jenže pak jsem se ke knize hned zase vracela, protože jak tohle skončí?!
Neumím ty thrillery a detektivky číst, protože jsem hrozně zvědavá a několik stránek jsem tak přeskočila, ale konec je parádní a překvapivý. Když mi to došlo, zalapala jsem nahlas po dechu a musela to chvilku rozdýchávat, než jsem pokračovala.
Střed knihy mě nebavil, začátek a konec jsou ale na jedničku, takže jsem spokojená. Mimochodem, jak jsem na začátku zmínila, že jsem začala číst odpoledne, tak tím chci říct, že jsem to zase přečetla za den, protože i když knihu frustrovaně odložit můžete, je pravděpodobné, že vám to nedá a hned se do ní zase pustíte :)

2 31.07.2017