Lora.Greenova komentáře u knih

Knizka napechovana humorem, neskutecne typy postav, ze zacatku velmi vtipne, postupne ziskava smutnejsi ton, ackoliv je to porad vtipne. Nekdy jsem se nemohla rozhodnout, jestli je to vic vtipne, nebo naopak vic smutne. Zvlastni horkosladka kombinace vsednodennich problemu, vsednodennich zivotu, obycejnych lidi. Clovek v hlavni postave najde velke ztotozneni, a diky tomuhle nejde hodnotit knihu jinak nez pozitivne. Autorovi drzim palce na dalsi ceste sve kariery. Aneta..

04.07.2018

Mam moc rada Waltariho, ale tohle nejak nebyl jeho styl. Snad proto, ze to byla jeho prvotina, snad ne prilis povedenym prekladem....

17.06.2018

Nejspíš jsem tu knihu měla číst více v klidu, je totiž více úvahovaná, než dějová. Nebo by to možná vyšlo na stejně, možná by mi i tak přišly některé úvahy příliš zdlouhavé, možná by mi ani tak nesedly.
Postava stárnoucího muže mi byla ale sympatická, trochu podobná postavám Mika Waltariho, jeho postavy mám také v oblibě.

Trochu škoda, že od té doby, jak se začalo hovořit o možné nemoci, která se Benátkami šíří, bylo i vzhledem k názvu knihy jasné, že to skončí něčí smrtí. Způsob, jak byl zpracován konec, ale stejně považuji za zdařilý, ačkoliv šťastný nebyl.

12.03.2018

Originalni zpusob vypraveni i nahled na chovani, ktere mame jako lide nejak podobne polozene. Na lasku, vztahy, sex, ctnosti... Nebylo to skvele, ale dost dobre.

28.02.2018

Pohadkovy svet doby Zlateho veku. Vsichni jsou dobri, cestni, odvazni, panensky cisti, zvirata jsou krotka..Mam rada trochu romantiky, ale tohle je jedno velke klise, ktere jsem nezvladla.

Jako bych sledovala béčkový americký film. Neurazí, nenadchne. Průměr. Postavy jsou celkem ploché, nejsou příliš originální, ani k jedné se nedostanu dostatečně blízko, všechny přemítají nad něčím, nad sebou, ale ani jedna nejde dost do hloubky. Jejich emoce mě míjejí. Na jejich osudu mi nedokáže dostatečně záležet. Nejvíc mě zaujal pan Angelo, který tam během dalších dvou set stránek nebyl (dál už to číst ani nebudu).
Jako vyprávění se to čte dobře, ale to bohužel nestačí.

2 16.02.2018

Špatné to nebylo, ale příliš mě to nepřesvědčilo. Postava Anny mi připadala pořád stejná, ačkoliv se to s ní fyzicky neustále zhoršovalo. Nejspíš to byl rys její osobnosti - nic moc o sobě neříct, nevšímat si, jak se to s ní neustále zhoršuje, jak odumírá ruka, tělo... prostě vytěsnit všechno špatné a soustředit se jen na sběr.
Pár pasáží o sběru bylin bych vystřídala s nějakou sebereflexí a víc informacemi o tom, co se děje a co postava prožívá.

1 12.02.2018

Sdílím názor uživatele pode mnou. Je to depresivní čtení (což samo o sobě nevadí), ale člověka to nezasáhne, postavy i děj a všechny pocity mě jen tak míjejí a nedokážu se s k nim přiblížit, jejich osud je mi jedno. Nikam to negraduje, postupně se sice dozvídáme, kdo je kdo, ale některé věci zůstávají nevysvětleny, čtenář si je nemůže odvodit. Knihu nechávám rozečtenou.

23.01.2018

Nejvybroušenější autorský styl, s nímž jsem se kdy potkala. Nic úžasnějšího jsem zatím nečetla. Nikdy. Tohle je něco naprosto neuvěřitelného, něco, o čem se nedá moc mluvit a pokud by se vás někdo zeptal, o čem to je - řeknete, no, o dospívání a životě jednoho kluka na vesnici? Ne, o tom to není. Anebo taky je.

Forma je dokonalá, forma vytváří pulzující obrazy a nový prostor, okamžiky se chvějí horkem, umdlévají, květiny pučí a těžká vůně se rozlévá zahradou, mezi tím vším chlad světnic, chlad schodů, orosený džáb malinové šťávy, po jehož stěnách stékají velké, těžké kapky vody. Je to nepopsatelné, čtěte!

2 23.01.2018

Tohle mi prostě vůbec nesedlo. Nemám ráda ten hulvátský styl psaní, postavy ze dna společnosti. Je to asi jako bych ša dobrovolně čichat smrad kanálů. Že jsou někteří Češi buranští hulváti vím i bez toho, bohužel. Tak na co to ještě číst v umělecké literatuře? Neměla jsem sílu víc jak na dvě kapitoly.
Dvě hvězdy za zajímavé postřehy.

3 23.01.2018

Na Prokleté dítě jsem se těšila, ostatně jako asi každý fanda HP. Čekala jsem, že to bude slabší, než originály HP, ale že to bude až tak slabé, jsem tedy nečekala. Připadá mi to jako fan fiction napsaná za jedno odpoledne, kterou někdo napsal hlavně proto, aby z fenoménu HP vytřískal ještě nějaké peníze, dokud je tahle sága ještě v živé paměti fanoušků. Všechno totiž působí velmi ofláknutě.

1) Formální stránka knihy - uvítala bych jednotné formátování. Pokud je část text psán kurzívou, měl by tak být napsaný celý text a nedělat u jmen výjimku, velmi mě to po celou dobu rušilo.
2) Zpracování - scénář nikdy nemůže jít moc do hloubky, což zrovna tady bylo na škodu. Po celou dobu jsem měla pocit povrchnosti a plytkosti.
3) Autorům se nějak nepodařilo zachovat atmosféru kouzelnického světa. Pronikají do něj strašné klišé z lidského světa - např. Hermiona, která odolává sladkému nabídne Harrymu karamelku. On odmítne se slovy "My teď doma nejíme cukr." To je vážně směšné...
Za další Harry Potter, jeden z nejslavnějších kouzelníků všech dob a po všech svých úspěších skončí na ÚŘADĚ, kde je jeho povinností pročítat lejstra? To jako vážně?! Z Harryho, Rona a Hermiony se stali velmi nudné, prázdné postavy, které nemají se svými předchůdcemi téměř nic společného. Měla jsem pocit, že se nikdo ani moc nesnažil charaktery nějak zachovat. Na některých místech charakter postavy vybočoval naprosto očividně.
Např. Draco řekl Harrymu: "Vždycky jsem ti záviděl, abys věděl - Weaslyho a Grangerovou. Vy tři jste zářili, víš to? Měli jste se rádi. Užili jste si poustu legrace. To přátelství jsem ti záviděl víc než cokoliv jiného." Fráze, fráze, klišé.
Nebo teta Petunie: "Teta Petunie se rozhlédne, jako by všechny ty květiny viděla poprvé, a hluboce ji to dojme. Popojde blíž, posadí se k sestřině hrobu a ze všech sil se snaží přemoct dojetí, ale zároveň se mu poddává.
Tohle že by udělala teta Petunie? Vždyť svou sestru vždy nesnášela..
A další další fráze a klišé a velmi nešťastné změny v chování... chvíli jsem si říkala, že Snape se jim celkem povedl, no, povedl, že ho takhle nedopizdili, ovšem potom v jedné scéně, kdy začalo jít do tuhého a slétávali se mozkomoři Snape pronesl: "Tak to je neštěstí." To mě teda zabilo.

Sága HP je dobrodružná knížka s dětským hrdinou (později už ne tak dětským), která je zaměřená hlavně na děj, linkou příběhu je porazit Voldemorta jednou provždy. Prokleté dítě se snaží mít jak děj, tak psychologii. Celé se to rozpoutá kvůli tomu, že se syn Albus snaží vyrovnat svému otci Harrymu a dokázat mu, že i on je dobrý. O tohle se snaží i Scorpius a vlastně i Delphie. Jenže na takovéhle psychologické rozbory je potřeba větší prostor a neskákat od ději k psychologizování. Takhle není ani jedno pořádně.
Knihu jsem dočetla jen kvůli tomu, že jsem měla tolik ráda HP ságu, ale možná spíš proto, že jsem si na brigádu žádnou další knížku nevzala.

25 20.01.2018

Freud dosud nebyl mým oblíbencem, právě kvůli přílišnému důrazu na sexualitu, ale tato knížka je skvělá. Freud nepoužívá nabubřelý vědecký jazyk, píše velmi jasně, stručně, ale výstižně, myšlenky a argumenty navazují jeden na druhý, nevidím v nich žádná bílá místa, vše, co řekne také vysvětlí, podloží argumenty. Vše má návaznost a provázanost.

Jsem věřící, ale ne z přesvědčení, ze zkušenosti. A jeho kritiku náboženských pouček se mi líbí. Víra, která stojí jen na poučkách a nějakém papouškování bez vlastního prožitku a zkušenostech, nemůže mít pevný základ. Neříkám však, že není prospěšná.

Knížku doporučuji, na odbornu knížku se čte dobře a není to jen suchá teorie, právě naopak. Konečně taky někdo řekne - Zlatý věk lidstva nejspíš nikdy nebude, lidé jsou líní a hloupí a nechtějí se vzdávat pohodlí a pudových přání jen tak pro nic za nic.

1 03.01.2018

Byla jsem nadšená myšlenkou surrealismu. Způsob, jakým čerpali inspiraci, některé myšlenky jejich programu - uvolnit člověka z okovů společenských konvencí. A hlavně - míchání reality a snu. To všechno zní tak moc hezky, ale ouha, realizace mi prostě nesedne. A to mě fakt mrzí. Nemůžu se zbavit dojmu, že se český surrealismus učebnicově snaží naplnit své body programu na úkor autentičnosti uměleckého díla. Umělecký program by měl vycházet ze zaměření autorů a ne naopak - autoři by se neměli podřizovat svému programu, protože potom jejich projev působí uměle. A pocitu umělosti se při čtení surrealistických děl nějak nemůžu zbavit.

1 30.12.2017

Nadšená jsem byla z jeho Mrtvých duší. Petrohradské povídky byly slabší, možná, že Gogolovi sedí víc delší útvary, kde lépe vyzní jeho styl.
Skvělá povídka byl Portrét, konkrétně popis obrazu toho mladého umělce, proces vnímání jeho obrazu. To bylo něco úžasného, takhle bych ráda vnímala výtvarné umění já.
Ostatní povídky byly celkem dobré, ale zas nijak skvělé. I tak celkem doporučuji, zklamaní nijak zvlášť nebudete a dozvědět se reálie je taky celkem zajímavé.

1 19.11.2017

Norské dřevo zvláštně pěkné, pro mě nezařaditelné, hodnotila jsem pozitivně.
Kafka na pobřeží - velké myšlenky povrchově zpracované, vyšly naprázdno, ale alespoň uvěřitelné a zajímavé postavy.
Curuku - asi skončím na třicáté stránce. Nevím, jestli je to překladem, nebo je tak psaný originál, ale styl psaní se mi jeví dost hrozný. Přijde mi to jako překladatelská parodie. Všechno je tak nějak mimo - charaktery postav, jejich dialogy, popis situace. Přijde mi, že tohle nepsal Spisovatel, ale nějaký středoškolák, jehož postavy ještě šustí papírem.
Po další knížce od tohoto autora už nejspíš nesáhnu.

1 18.11.2017

Na filosofii jsem už trochu zanevřela, Nietzscheho filosfii znám jen laicky. Nicméně tahle knížka mě dostala a nad spousty věcí jsem musela i dost osobně přemýšlet. Např. téma projekce. Začala jsem přemýšlet, co se skrývá za mou projekcí, od čeho se snažím utéct já? I já mám "své Berthy"... takže velmi podnětné.
SPOILER: Trochu škoda, že Breuerův odchod byl jen jako.. byla jsem totiž velmi zvědavá, co udělá s nabytou svobodou. Jesltiže se osvobodil od něčeho (všeho), jak ji využije tak, aby se opět nespoutal? Protože myšlenky filosofů jsou, jak i sám Breuer v knize říkal, velmi krásně znějící, ale co jejich uplatnění v životě? Jde se vůbec osvobodit od něčeho a zůstat tak? Co by to v důsledku znamenalo? Nějak člověk žít musí, něco jíst, někde spát a pokud nechce žít jako bezdomovec...

Těším se na další Yalomovy knihy!

Potěšilo mě, že je tato kniha psaná stejný jazykem Egypťan Sinuhet nebo Jeho království. V žádné jiné knize jsem se s tímhle stylem nesetkala a doufám, že bude ještě nějaká další Waltariho kniha takhle psaná. Nevíte náhodou někdo, jestli je psaná tímto stylem i v originálu, nebo jestli je takhle vyznívá jen překlad?
Jinak jsem se těšila, že tam bude o Sinuhetovi víc mluvit, i o samotném psaní té knihy, bohužel to tam vždy jen zmínil a konec.
Jinak je samotná kniha zvláštní tím dobrým způsobem. Kdy čtete, čtete, nevíte, co si o tom myslet, ale pak najednou cítíte, že si vás atmosféra knihy docela podmanila. Moc se mi líbila pasáž s ochutnávám muchomůrky naloženou v koňaku, ten si tedy dopřál. :-))
Jinak nevím, co si myslet o těch poznámkách, kterými Waltari tu knihu doprovodil. Poznámky se vydávají za poznámky nakladatele, jenže jsou psány samotným autorem a to ještě takovým způsobem, že shazuje sám sebe a celou tu knihu, jako by sám sebe tvrdě ironizoval.
Kniha se zdá být jako pohodové čtení, ale skrývá toho v sobě celkem dost, o čem může člověk přemýšlet.

2 13.09.2017

Oceňuji zajímavé nápady, nicméně jsem z Borgese na rozpacích. Špatně kloubí fikci a reálno, do fikce tlačí někdy velmi mnoho nepodstatných detailů, které ale poté nemají žádný další význam. Od tohoto představitele magického realismu jsem čekala víc, nicméně jsem dostala doporučení na povídku Kompas, takže se k autorovi ještě někdy vrátím a zkusím přečíst.

1 06.05.2017

Skvělé, opět mé oblíbené téma - sen versus skutečnost, kde je ta hranice? Pěkně propracovaná symbolika, opravdu povedené.
Přišlo mi to trochu jako takový průběh tripu, který si někdo vezme odpoledne, který se s průběhem hodin rozjíždí - čím víc se rozjíždí, tím víc je to neskutečné, taženo do jiné reality.
Prostě kniha podle mého gusta.

1 06.05.2017

Po této knize jsem sáhla, ještě stále doznívající nadšení z Golema.
Teď přišlo ale lehké zklamání. Na mě moc rozvláčné filosofie. Ovšem atmosféru se autorovi podařilo navodit i tady velmi působivou.