LordSnape komentáře u knih

Vader není Palpatine ani Darth Plagueis. Je to prostě jen zhrzený člověk, co se nechtěně stal pravou rukou (čti jako poskokem) vládce galaxie, ne nestvůra toužící po moci. Kniha se mi četla dobře, ale to MRŇAVÉ písmo si mohli přeci jen v Egmontu odpustit. Nejvíce se mi líbily Vaderovi myšlenkové pochody a fakt, že jeho loajalita má přeci jen své meze. Co se týče přeživších Jediů, tak jsem jim přeci jen přál spíše smrt. Občas mě v ději trochu štvali, ale vtipné bylo, jak pořád řešili, kde se vzal a kdo je vlastně ten Vader... Pro fanoušky univerza určitě další skvělý dílek do celé skládačky, pro ostatní ztráta času.

2 19.08.2017

Pozor, tohle NENÍ další EZO!
Určitě bych neřekl, že je to nějak převratné či fenomenální, páč podobně zaměřené výzkumy dělají i na ČZU, to se ale k obyčejnému čtenáři stejně nedostane. Na knize je určitě výborné, že je prostě kouzelná a její láska ke stromům z ní čiší na každém paloučku, mýtině i zalesněné ploše. Na druhou stranu se autor místy dost opakuje, což by nebylo někdy tak na škodu, ale prostě je tu onen nešvar, že neumí moc psát. Tím nechci říct, že by Tajný život stromů byla špatná kniha, ale jde o to, že se mi těžko četla, nemá vůbec drive a je místy i docela kostrbatá, což čtenáře prostě jen unaví. Kapitoly jsou naštěstí krátké a věcné, tudíž se nestane, že by téma Wohlleben okecával podobně jako třeba Taleb. Vůbec nejzajímavější jsou příběhy o těžkém životě semenáčků a empatii mezi stromy v rámci příbuzenstva. Za tématiku a krásně kouzelné poodhalení závoje stromů v lesích dávám určitě čtyři vzrostlé lípy z pěti, ale tu poslední si přeci jen nechám za tu formu.

21 19.08.2017

Klasická dvojka. Ještě více úplně všeho, ale ve výsledku vlastně jen nastavovaná kaše bez jiskry a kloudného příběhu. Už v první knize nebyl scénář nic úžasného, ale tady je to vyloženě splácaná kravina. Větší kozy, víc prdelek a hromadných souloží to zkrátka nespraví.

4 01.07.2017

Původně jsem se obával, že bude kniha neumětelsky napsaná, nudná, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Samotný příběh o hledání sebe sama mě bavil. I pocity, které Cheryl v průběhu cesty zažívala. Je zde vše. Zamýšlení se nad životem, vyrovnávání se se ztrátou, vzpomínky na dětství a samotné strasti na cestě s brutálním batohem a špatnýma botama. Experimentování s drogama i promiskuitou. Snad jediné co bych vytknul, je poněkud rozvláčná natahovanost některých zbytečných scén a vzpomínek, které děj nikam neposouvají. Nicméně jsem autorce držel palce až do konce, aby našla to, co vlastně přišla najít. A nyní, když vím, jak to vlastně celé dopadlo, je vidět, že ona cesta po PCT nebyla vůbec marná.

9 01.07.2017

Osobně bych řekl, že v dnešní době jsou archetypy ještě více aktuální, než když s nima sám Jung přišel. Současnost ukazuje, že je potřeba maskulinnitu propagovat čím dál více. Společnost se změnila a s ní i muži. Slovo chlapa už není co bývalo a sám muž ztratil svoje místo ve světě i společenství. Ale to vše se dá (z)vrátit díky téhle knize. Je dnes už vlastně směšné, že autoři tady mluví o ztrátě mužství a přitom originál vyšel na počátku 90. let min. stol. Kniha je o psychologii a přístupu k okolí, životu i vztahům k ženám, ale není to žádná esoterika ani příručka osobního rozvoje, což jistě zklame lidi jako kolegu Comodore...

9 01.07.2017

Tahle kniha bude asi osudová, protože to pro mě byla také první manga. Příběh je dobrý, postavy také a samotná zápletka, jak se dostali oba hrdinové do smyčky je mnohem lépe a uvěřitelněji vysvětlena, narozdíl od filmu. Romantická linka nekazí dojem, ale je dobrým doplňkem. Vlastně, když se nad tím zamýšlím, tak film je oproti předloze neskutečná blbost. Jediné, co v mém vidění samotnou knihu kazí, jsou poněkud nepřehledně nakreslené bitvy.

5 01.07.2017

O Stínech Impéria se jednu dobu hodně mluvilo. Vím, že je i hra a kniha, ale komiks jsem si půjčil, protože čtu postupně všechny Omnibusy od Dark Horse. Samotné první příběhy, kde se objevuje Černé slunce a jiné pletichy mě až tak nebavily i když princ Xizor je super záporák. Prolínání s filmy asi není tak úplně na škodu. Ale co mě bavilo hodně, tak to byl příběh Mara Jade. Skvělá postava, výborná gradace i psychologie postav. Osobně bych si o ní rád přečetl i samostatnou knihu a ze všech sil jí fandil. Je to navíc děsná kočka. Tedy na komiksovou postavu. :-)

4 01.07.2017

Stará republika mě zajímá, ale tenhle komiks mi v otázce Sithů do hlavy vmetl tak akorát zmatek. Četl jsem knihu o Plagueisovi, zakladateli Pravidla dvou - Darth Baneovi... Je mi jasné, že tohle jsou Sithové ještě staršího ražení, kteří byli prapůvodně zhrzelí Jediové vyhnaní do vyhnanství, ale měl jsem v tom vážně trochu bordel a samotné příběhy taky nebyly nic extra. Nicméně je to přinejmenším zajímavé i když celkově je prostě Temná strana a Sithská historie zajímavější, než ty příběhy o samotných Jediských hrdinech.

3 01.07.2017

Opět bambilion scénáristů, ale samotné příběhy už mě nebavily. Jak se mi líbil předchozí Omnibus, který se zas nelíbil ostatním, tak tady je to prozměnu přesně naopak. Mylsím si, že kdyby těch knih bylo nakonec třeba o dvě méně, bylo by to tak akorát. Nicméně mě celá série bavila, protože to jsou Vetřelci neasi.

3 01.07.2017

Jak se tady rozmohly komentáře, že tenhle vetřelčí Omnibus je špatný, tak mě naopak bavil a to docela hodně. Líbily se mi ty delší povídky ze začátku, ale u těch kratších na konci knihy musím přeci jen uznat, že už byly přeci jen o ničem. Nejvíc drsná však byla povídka Spoušť, která asi každému nesedne, páč na ní pracovalo asi tak 40 kreslířů a tak se forma dosti mění. Jako experiment ale dobrý.

3 01.07.2017

Co jsem se od pana Hana dozvěděl? Že jsme jako společnost příliš transparentní, příliš pozitivní, příliš soustředěni na výsledek, příliš nás ovlivňuje sobectví a reklama... A co dál? Jo, jediné v čem má pravdu, že jak se honíme jen za ziskem, hromaděním majetku a spotřebováváním, tak nám utíká život mezi prsty a my jej vlastně ani nežijeme. Jeho politické názory mě osobně nezajímaly, ale bylo mi jasné už před čtením, že nebude voličem Pirátské strany. Nicméně na nosnou myšlenku vám stačí vlastně jedna krátká esej či zamyšlení. Ale celá kniha? Vyhořelá společnost je navíc psána zbytečně složitým jazykem. Asi aby se autor cítil jako správný filosof, kterého nikdo nechápe a nerozumí mu. Já bych mu porozuměl, šel s ním debatovat do vinárny, ale když je schopen natáhnout pár myšlenek do celé knihy, kde se to navíc hemží narážkami a slovy, které běžný čtenář nemůže pochytit, je to těžký. Pro koho tedy píše? Otázky. Všude samé otázky...

6 01.07.2017

Tetí díl a já pořád lituji toho, jak se ten potenciál příběhu nevyužitý a jak ho autoři strašlivě zazdili. Ta snaha o gamebook uprostřed komiksu mě vážně iritovala a po chvíli jsem ji přeskočil. Čím víc se začíná něco vysvětlovat a i když na scénu přijde nová postava, co by měla něco osvětlit, tím více jsem si říkal, jak moc trapný a plný patosu to je. Inspirace švihlá Harrym Potterem a Inkoustovým srdcem mě ve výsledném mixu už začla tolik štvát, až jsem myslel, že to ani nedočtu. Se sérií končím. Sbohem a šáteček, pane Carey.

1 01.07.2017

Takový klasický přemosťovací díl, ale stejně jsem se bavil. Sněhurky děti jsou dobrá čísla! :-)

2 01.07.2017

Tak teda nevím... Myslel jsem původně u prvního dílu, že komiks půjde cestou trochu jinou. Jako že to bude prequel k sérii, kterou já prostě dočtenou nemám. Ale tady se spíše jedná o jakousi mezivýplň o tom, co nebylo popsáno v knize Čaroděj a sklo i když to zapadá do stejného času. A pokud jste ji nečetli, nemá smysl číst ani tenhle komiks. Robin Furth má očividně celé univerzum Temné věže v malíku, ale já se tedy místy rozhodně ztrácel. Hodně mě bavila jak kresba, tak i příběh Rolanda, který se dostane dovnitř Maerlinova grapefruitu, kde je to opravdu hrůzu nahánějící. A zase se tam filosofuje.... Není to špatný komiks, ale spíše pro lidi, co Dark Tower žerou i s navijákem.

2 01.07.2017

Mýty nejsou geniální, jak by se mohli někteří příznivci domnívat, ale jsou kurevsky výborné, návykové a mezi komiksy velmi zajímavé, protože přináší pohádkový koncept, kterým připomínají původní příběhy (pohádky), kde se to hemžilo zradou, krví, ale i nadějí a láskou.

1 01.07.2017

Moje první kniha ze světa Star Wars (pokud nepočítám komiksy) a hned taková bomba. O Plagueisovi hovoří Palpatine ve třetí epizodě a strašně mě lákal jeho příběh a přístup k síle. Je zajímavé, jak příběh postupně dostává známé obrysy, které člověk zná právě z filmů. Vůbec na celé knize je právě nejlepší to pletichaření, podvody a postupné přebírání moci. Luceno musí být vážně hlava, když se v tom sám nezamotal, protože je toho opravdu dost. Rozdíly mezi učněm a mistrem je jasně daný, včetně toho o co Plagueisovi šlo i když se v druhé půlce knihy pozornost obrací spíše na Palpatina. Konec samozřejmě jasný a nepřekvapí, ale stejně jsem to hltal.

3 01.07.2017

Smutná zpověď mladé ženy, co se ztratila v davu pseudolidí a robotů. Kniha má dvě části. V té první se mi líbila ta existencionální rovina. Líbilo se mi zamýšlení nad životem a údělem člověka. Je to začarovaný kruh. Naroď se, konzumuj, spotřebuj, udělej další otroky a pak v klidu umři sám. Přišlo mi to hodně intimní, ale ne každý je schopen se zamyslet nad tím, že nás pohání egoismus a jak jsme závislí na výdobytcích své doby. Jejich otroci. Každý, kdo se projeví jako citlivý, je prohlášen za slabého a tak nezbývá, než se stáhnout do sebe. Přijde mi, že by autorka textu chtěla někam patřit, ale anomálie nikam nezapadá… To je její účel.

V druhé části je hodně veliký apel na lásku a odmítnutí. Bylo z toho cítit zoufalství, ale trochu i strach. Jako když si člověk nemůže dovolit to, co ostatní a tak jen kouká a sní. Působilo to na mě trochu odtažitě a nespolečensky.

Co se týče básní a těch delších skladeb, tak jsem rozhodně za ty krátké. Některé jsou vážně skvělé. U těch delších jsem měl problém, že mi vždy hlavě jely melodie, kterými bych je zhudebnil. :-) Jinak za sebe musím říci, že u dvou pasáží jsem to musel odložit, protože mě to docela vnitřně rvalo. Není to depresivní, ale spíše jen hutně smutné. Ale aspoň jsem si to víc vychutnal a vstřebal. Je otázka, zdali by knize neprospělo malinko naděje a pozitivna. Trochu mi tam na konci chyběla malinká tečka světla, co svítí na konci cesty. A autorka by čtenáře postupně mohla tím houštím vyvést a dát jim minimálně platonický odraz, když už nic jiného. Aspoň placebo.

Den po dočtení se to ve mně ještě míchalo a přemýšlel jsem nad tím názvem, ale myslím si, že to je taková fajn metafora pro to, v jakém byla Simone stavu, když ty texty vznikaly. Zavřela se v domě, kde odstranila dveře, aby nikdo nemohl přijít a nadělat ještě větší paseku. Je to jako princeznovský komplex oběti ve věži. A pak mě napadlo, že je svým způsobem takový test. Ten dům je sice bez dveří, což ledaskoho zřejmě odradí, ale zapomněla na to, že má i okna, komín, díru ve zdi… Tam by lezl maximálně tak blázen, co touží po dobrodružství a něčem víc, což nejsou atributy typicky všedního člověka. A myslím si, že v tom je právě ten smysl. Přečteno u soundtracku V For Vendetta.

14 17.06.2017

Představte si svět, kterému vládnou superpadouši a vy vo tom nemáte ani páru. Představte si svět, kdy komiksy jsou poslední vzpomínka na superhrdiny, protože jim ti magoři po válce vymyli paměť a tak si většina myslí, že jsou jen herci a cosplayeři. Představte si svět, kde jako členové bratrstva můžete cokoliv - zabíjet, znásilňovat, krást a nic se vám nestane. A teď představte svět, kdy jste totální pozérskej pacifista a mamánek, naučený od nafetlý maminečky se při prvních náznacích bouřky schovat, abyste náhodou nezmokli. Jste vyměklí moče, totální degéni, kteří si nechají srát na hlavu i od své obtloustlé šéfové v práci, namísto, abyste radši podali výpověď a šli do šroubárny plakat k pásu! Se pak nemůžete divit, že světu vládnou lidi jako pan Držkus s poskoky jako Sračkoun. Samozřejmě i mezi záporáky existují mocenské pletky. A váš zesnulý fotřík se na tom dosti svezl. Jak kurva mohli oddělat nejlepšího nájemnýho zabijáka světa?

To takhle u hranic Matrixu čekáte Trinity a místo ní přijde Kočka, tentokrát bez Batmana. Ten dělá někde zahradníka, zatímco Superman si tak maximálně slintá na košili v domově pro dementy. Jste absolutní nula, ale jste zároveň syn svého otce. Neumíte ani pořádně namířit, zbraně jsou na vás příliš hlučné a panicové prostě na střelnici nechodí. Vaše holka si to radši rozdává s nejlepším kámošem a z vás jen tahá prachy a soucit. Takže je to jasný. První věc je, nebýt už posera, nenechat si srát na hlavu a začít s tím, že v práci vstanete od stolu a všechny pošlete konečně do prdele! Je vám to jasný, kurva? Čekal snad někdo z vás vocasů od Millara něco jinýho, než další pořádnou porci cynismu, sprosťáren, akce a nápadů, že by to klasickým komiksákům spustilo hned třídenní zácpu? Já teda rozhodně ne! Jste sračky, když dáváte míň jak pět vočí.

6 09.05.2017

Další fantastická města, další potíže hrdinky Mraveny a hlavně nedostižná ikona Norma Jean, což je původní civilní jméno Marilyn Monroe. Jinak vše podstatné opět na svém místě, samozřejmě s pár pěknými příšerkami a drakem.

4 09.05.2017

Seznámení s Modrou Crewí bylo fajne. Viděl jsem to náhodou v knihovně a musel jsem to mít. Prvně si člověk musí zvyknout na tu barevnou a rozjuchanou kresbu od Barbucciho. Když se pročtete až k jeho medailonku, tak vám dojde, že kreslil pro Disney. Hlavní hrdinka je typická blondska, tedy ne moc chytrá, ale má velký prsa, pěkný zadek a prořízlou pusu. Nicméně prostředí je skvělé. Alternativně steampunkový New York nebo Paříž jsou super. Na obou příbězích je prima hlavně ta hravost a ujetost, kdy se po zabydlení a jiných nezbytných věcech řeší hlavně detektivní zápletky a převtělování mrtvých obětí do hlavní hrdinky, kdy se rázem přepne celá její osobnost. A to ji dostává občas do vážně zajímavých situací. :-)

3 09.05.2017