LordSnape komentáře u knih

Hodně mě překvapilo, jak je kniha čtivá i přes tak poměrně těžké téma jakým je neurologie. Každopádně Sacks zkoumá hudbu převážně z medicínského hlediska. Je to jasné, za lékařem jdete prostě až když máte nějaký problém. Při samotném čtení mě trochu trápilo, že se zde téměř nevyskytuje případ, kdy hudba někomu pomohla a vyloženě jej zvedla z bahna. I když je pravda, že se autor dotkne třeba i muzikoterapie. Nicméně ve většině případů je hudba buď nenadálým nadáním, nevítaným společníkem či jakýmsi inhibitorem na cestě životem. Vyskytuje se zde opravdu HODNĚ dovysvětlivek a poznámek pod čarou, které jsem po jisté době přestal už číst, páč mě nudily. Každopádně na dané téma není jiné knihy. Hudba ovlivňuje mozek všemožnými způsoby a tenhle text je toho krásným důkazem.

3 12.03.2018

Přes sto komentářů? Jako vážně? Vlastně ani nevím, co jsem od knihy já osobně očekával. Autor bere sci-fi jen jako kulisu, aby mohl vyprávět příběh o komunistické minulosti naší vlasti a stísněné samotě hlavního hrdiny. Rozhodně nemohu říci, že by mě čtení nebavilo, ale něco tomu chybělo. Nejvíce se mi líbily výlety do minulosti, filosofické úvahy a vzpomínání na ženu Lenku. Ten zbytek je už taková lepší vata. Rozhodně neskáču nadšením, ani neházím Kalfařovu prvotinu mezi nezáživné debutanty, ale bohužel postupně vytvořená gradace se na samotném konci změní na jakýsi výkřik do prázdna. Když jsem knihu vracel v knihovně, ptali se mě co na to říkám a já se nezmohl ani na nějaký výstižný popis cože mi to čtení vlastně dalo. Asi nic. Nijak extra nenadchne, ale ani neurazí.

3 12.03.2018

Ještě více hlášek i brutálně tmavého humoru a ještě více absurdna, než první díl. To, jak se nechá "pozměnit" přítel Spiderovy asistentky je vážně masakr. Myslím si, že kouzlo Transmetropolitanu tkví v detailech na které při procházení futuristického města můžeme narazit.

3 18.01.2018

Z toho, co jsem četl, byl zřejmě na začátku nápad námětu a pár kreseb Luise Roya. Pak společně se synem tomu dali hlubší tvar, až nakonec přispěchal jejich přítel Vilches, který napsal text. Jenže já nejsem typ, co by se nekonečně kochal jen kočenou na obalu. Mně jde především o text a jeho příběh. A ten je bohužel slabý, zmatený, plný pseudoandělů, pseudodémonů, stokrát omletých jmen jako Samael či Lilith, pak i globální katastrofy, různých klanů a tajemné minulosti hlavní hrdinky... Ale výsledek je splácanina naprosto o ničem i když relativně dobře napsaná. Další díly už určitě číst nebudu a tak nějak i pochybuju, že vyjdou.

3 17.01.2018

Opět mě bavily postavy a dalo by se říci, že už máme za sebou onu seznamovací část, ale každopádně opět čtenář doplácí na to, že jsou jednotlivé povídky opět debilně ukončeny s mnoha otazníky ve vzduchu... Docela rád bych si přečetl nějaký Planetary román. Další díly už u nás určitě čekat nemůžeme a je to dle mě veliká škoda.

3 17.01.2018

Tady už je to poněkud slabší. První dva díly byly narvaný víceméně krutými stripy, ale tady se dočkáme už i těch slabších kusů. Ale i tak jsem se bavil.

3 17.01.2018

O buddhismu bez příkras a duchovního rozměru v knížce tak akorát do kapsy u vesty či saka. Stribling přibližuje základní kameny učení naprosto přízemní a lidově přijatelnou formou, takže je pochopí úplně každý. Nijak zvláště se nerozepisuje ani témata zvlášť neokecává. Trochu mi to připomnělo knihy Davida Michieho.

3 17.01.2018

Chvilku to trvá, než se člověk zorientuje a najde si cestičku k jednotlivým postavám. Anime jsem viděl kdysi dávno a musím říci, že manga mě bavila a naprosto chápu, proč si vydobyla takové kultovní místo mezi ostatními. Poznámky pod čarou a různé vysvětlivky od autora vedle oken mě číst bavilo, narozdíl od jiných. Člověk se při nich mnoho dozví a jindy i dost zasměje. Majora jsem si zamiloval a při druhém čtení už je to prostě plná palba hodnocení.

3 17.01.2018

Povídkové příběhy rebelské stíhací letky. Nic víc se čtenář nedočká. Není zde nějaký větší konflikt, protože se vše odehrává po smrti Císaře, a to i přesto, že některé imperiální jednotky a moffové neuznali svoji porážku.

3 17.01.2018

Sympatický gamebook, který bohužel trpí několika neduhy. Tím prvním jsou určitě chyby v textu a některé až příliš rozsáhlé věty, které by chtěly rozpojit. Pak je tady samozřejmě sazba a přizpůsobení textu na stránku, kdy číslo k právě odkazovanému odstavci najdeme na konci stránky, zatímco text až na další. Tohle by přeci jenom vyřešil pořádný korektor (pak i typograf), což by tištěné knize určitě prospělo. Pak zde máme hlavní příběh, který je prostě kýčem opravdu velikým a jak budete postupně poznávat svého tajemného protivníka, je to jen další klasické RPG ordinary story. Systém kouzel by potřeboval vylepšit a ne že si vyberu čtyři na začátku hry a pak doufám, že mi kniha v průběhu hry nabídne nějaké využít na mé cestě. Chce to více možností, jak je zapojit do hry, třeba jen na úkor jejich počtu.

Na druhou stranu musím pochválit atmosféru. Ta je opravdu parádní. Dýchlo na mě starý dobrý Fighting Fantasy, což je určitě plus. Paramský hvozd není nic pro mlíčňáky. Kniha je docela hardcore. Hned jako prvního protivníka jsem měl tři lapky najednou, což mě zkriplilo na celou dobu hraní. Samotný systém, kromě kouzel, je vážně vyvážený a dobře se hraje. Více klást důraz na štěstí a critical se určitě vyplatí. Bavilo mě to. A tím myslím, že jsem rozehrál první část a pak přes všechno to prozkoumávání a drcení protivníků málem zapomněl jít spát. V závěru je na výběr docela dost možností, ale já jsem nějakým záhadným způsobem nakonec byl za toho zlého a hádejte co... Muhaha. Příště, poučen první cestou, zkusím tentokrát všechny zachránit. Jako prvotina, a s přihlédnutím k tomu, že autor nepíše na PC, ale vše dělá pěkně ručně a postaru, musím dodat, že Stíny paramského hvozdu jsou krásným zjevením a přeji, ať jsou další díly lepší a lepší.

3 29.10.2017

Je pravda, že první příběhy vztahující se ke Skryté hrozbě nejsou zrovna nic valného, ale rozhodně to vynahrazuje příběh Sharada Hetta a super záporačka Aurra Sing, která se mi vážně zaryla pod kůži. Opět platí ohrané pravidlo, že ze všeho nejvíce táhne Temná strana síly a další záporáci jako Jango Fett, než nějaké dobrodiní Ki-Adi-Mundiho nebo dalších Jediů.

3 29.10.2017

Podobně jako R. E. Howard vsadil na svého hlavního hrdinu, kterého umístil do sword and sorcery světa, tak nějak podobně přemýšlela zřejmě i Zuzka Hartmanová. Její povídky se odehrávají v epickém, rozsáhlém světě, který má svoji historii, jazykové rozmanitosti i dvě znepřátelené magické frakce. Hlavní hrdinka Nix je naprosto super. Její minotauří souputník Toghar taky i když jej bylo pomálu. Hlavní postava je však suprově vykreslená, navíc je neskutečně sexy a její podstata, tedy to, čím je, už z principu čtenáře láká k jejímu poznání. Autorka si dává záležet na fungování Accadu, ale v podstatě je to právě Nix, kdo táhne celou knížku. Co se týče zápletek, tak ty jsou prostě detektivní, akorát se při nich dozvíme něco málo o historii určitých částí či minulosti hrdinky. Nemůžu říct, že bych se nějak nudil. Kniha je dobře napsaná, děj odsýpá a vlastně jediné, co jsem po celou dobu čtení postrádal, byl nějaký větší konflikt či výraznější oponent a záporák, který by už do tak dobře propracovaného světa určitě přinesl i nové motivy a zápletky. Z toho nejlepšího musím určitě vyjmenovat hned první povídku Mrtvá čarodějka a pak titulní věc Noční labuť. Na druhou stranu mě moc nebavila vycpávka v podobě věci jako Nevzdoruj mi!. Ale bavil jsem se. Při čtení se stihl bát i zamilovat. Jako debut více než slušná kniha.

3 15.10.2017

Nevím, jakým klíčem byl proveden výběr osobností, ale některé eseje se skutečně nedaly moc číst. Kniha ze začátku nadchne, protože ty nejzajímavější texty jsou hlavně v první polovině, zatímco v té druhé se to začne drobit. Nebudu se vyjadřovat ke všem textům, ale vypíchnu ty, co mě nejvíce oslovily, ať už dobrým či naopak špatným dojmem.

Líbila se mi hodně parafráze příběhu knihy Podvolení od Cyrila Höschla nebo dopis Markéty Pravdové, kde se autoři skutečně snažili. Pak tu bylo klasicky výborné zamyšlení od Josefa Šlerky, samotného strůjce projektu - Sedláčka či Filipa Kůžela nebo Šimona Pánka, což jsou určitě osobnosti, které mají co říct.

Na druhé straně mámě "celebritu" Vojtěcha Kotka, který by se radši nad ničím už zamýšlet neměl anebo by už vůbec raději neměl nic psát či katolického kněze Váchu, který hned v prvním odstavci úplně nesmyslně srovnává "cosi" s homosexualitou, kdy svým zpátečnickým a zkostnatělým názorem dále putuje vstříc své vizi budoucnosti. Pak jsou zde lidé jako Martin Jaroš či Bob Kartous, kteří jsou sice mladí a ambiciózní ve svém oboru, ale už nejsou schopni uchopit myšlenku a dát ji ve psané formě nějaký hlubší smysl a tak omílají, jak je to těžké zhodnotit či předvídat, kloužou po povrchu a spíše analyzují a kalkulují, když nic jiného už nemohou přinést. Hlavně, aby byl papír popsaný.

Rozporuplná kniha, na kterou jsem se moc těšil, ale nakonec musí zůstat jen u knihovní zápůjčky. Příště by se chtělo více zamyslet nad tím, jak se případní pozvaní hosté vyjadřují a až pak řešit samotné přizvání k dílu.

3 15.10.2017

Je to takový typický Manguel. Zamýšlí se a filosofuje. Tahle kniha funguje spíše jako katalyzátor jeho starších textů, tudíž je vhodná pro ty, kteří již od něj něco četli (aspoň Dějiny čtení) a jsou si jisti, že na jeho hru se slovy, přirovnání a čtenářské hloubání přistoupí. Těm se pak kniha odmění, ale ostatním čtenářům asi moc neřekne nebo jim bude připadat plochá či poněkud zmatená.

3 15.10.2017

Tak tohle byla neuvěřitelná jízda, o které jsem si až do samotného konce nebyl zcela jist, co si mám vlastně o ní myslet. Svým pojetím mi to připomnělo tvorbu Maxe Anderssona, ale myslím si, že Boucq jde místy až na brutální hranu absurdna a je mu to úplně šumák. Co se týče příběhu, tak hlavní postava je prostě divná. A to bez debat. Jeho rodina taky. Některé humorné perličky se zas ale opravdu povedly jako zranění Moucherotova syna při hraní si s masožravou kytkou, která pak za trest dostala náhubek! :-D Pak se mi líbil hodně příběh o zbloudilém želvoautě. Je tu toho opravdu hodně a ne každému to sedne. Člověk musí mít tu správnou náladu a kolikrát mu chvíli trvá, než se s komiksem trochu sžije. Každopádně jsem rád, že jsem jej aspoň takhle mohl přečíst. Na hlubší zkoumání nemám už odvahu. Na to mám přeci jen Jodorowskyho Incal a Metabarony.

3 15.10.2017

Totální pecka! Hledání ztraceného syna, následný návrat, plný bouřlivých emocí a zatnutý tipec nepříteli, který se z toho očividně vzpamatuje. To vše tam je! Konec jsem obrečel, protože tohle je přeci jen pohádka já doufal, že tak trochu i skončí tahle dějová linie. Za mě tedy nádherně slastná spokojenost.

3 15.10.2017

Je to takový hezký úvod do tématiky moderního okultismu. Mým problémem při čtení bylo, že jsem již měl za sebou druhý díl trilogie Aleister Crowley a skrytý Bůh, což ve výsledku byla kniha o něco zábavnější, páč se v ní člověk dozví hodně o samotném Crowleym. V Magickém obrození se hodně řeší směry, vliv nového aeonu a samozřejmě všudypřítomný Aiwaz. Na druhou stranu tu není tolik numerologie i když se jí stejně čtenář dočká plnými doušky. Tahle kniha má však pořádný drive až kolem 112. stránky (bez záruky - pardon, ale poznámky se mi mezitím ztratily), kdy se rozebírá život známé persóny jména Dion Fortune. Mimo jiné se i Grant zmíní o její vlivné knize Psychická sebeobrana. Jako dalším tahákem je pak kapitola o životě a díla Austina Osmana Sparea a jeho kultu Zos Kia. To mě hodně bavilo. Ve svém žánru je Magické obrození ryze ojedinělá kniha. Nečte se lehce, ale pro zájemce o historii, ale i současnou podobu okultismu, je to povinná četba. Komu se zalíbí, měl by pokračovat dalším dílem, kde se rozebírá přímý vliv i Crowleyho odkaz.

3 19.08.2017

Nejsem žena, ale zato jsem docela dlouho single a tak jsem některým stripům krásně porozuměl. Je to vážně vtipný a když se nad tím člověk zamyslí, chová se taky někdy tak neuvěřitelně hloupě. :-) Nejlepší bylo zpívání ve sprše. :-D

3 19.08.2017

Stará republika mě zajímá, ale tenhle komiks mi v otázce Sithů do hlavy vmetl tak akorát zmatek. Četl jsem knihu o Plagueisovi, zakladateli Pravidla dvou - Darth Baneovi... Je mi jasné, že tohle jsou Sithové ještě staršího ražení, kteří byli prapůvodně zhrzelí Jediové vyhnaní do vyhnanství, ale měl jsem v tom vážně trochu bordel a samotné příběhy taky nebyly nic extra. Nicméně je to přinejmenším zajímavé i když celkově je prostě Temná strana a Sithská historie zajímavější, než ty příběhy o samotných Jediských hrdinech.

3 01.07.2017

Opět bambilion scénáristů, ale samotné příběhy už mě nebavily. Jak se mi líbil předchozí Omnibus, který se zas nelíbil ostatním, tak tady je to prozměnu přesně naopak. Mylsím si, že kdyby těch knih bylo nakonec třeba o dvě méně, bylo by to tak akorát. Nicméně mě celá série bavila, protože to jsou Vetřelci neasi.

3 01.07.2017