Loubooker komentáře u knih

Líbilo se mi to, ale nedočetl jsem, protože jsem měl z knihovny půjčení více knih, bylo málo času a už jsem chtěl knížku vrátit... Mně se líbilo, že putování bylo vyprávění že dvou pohledu a to matky a dcery. A také poslední dobou mám raději dokumenty televizní či cestopisy, reportáže že zemí českých a moravských či z Evropy než že sirsiho světa.

Stejně jak komentujíci přede mnou, hodně mne zaujala obálka, ta je krásná barevné i písmem. Název je také slibny, i anotace. Byl jsem zvědavý na příhody slovinské dívky v Amsterdamu (možná i proto, že bych se chtěl do Slovinska podívat a v Amsterdamu jsem byl asi před 24 lety a moc se mi tam líbilo), ale po par stránkách jsem knihu odložil... A zjistil, že se k ní vracet nehodlám. Nevím, možná to chce se soustředit na četbu, ponořit se do ní...
Nehodnotím hvězdičkami, neboť jsem nedočetl.

Zkusil jsem a odložil. Příšerný. Podprůměr všech podprumeru. Divný slova, stylistika, zapletka... Kam na ty slataniny autor chodil? Proti tomu je Barbara Cartland nebo Rosamunde Pilcher vysoká literatura :-).

Knihu jsem si půjčil v knihovně po Orlických horách známých... Šumavu trochu znám, hlavně kolem Lipna, Zvonkove, okolo Svarcenberskeho kanálu, protože jsem tam bohužel byl na vojně. Potěšila mne proto zmínka o Plané, tedy Horní. Opravdu tam kdysi byla lepší restaurace v hotelu Smrcina a pak tu byl hotel Šumava, kde restauraci byla spíše správná nálevna, v níž jsme si před službou v Jenisovske zátoce občas kupovali pivo a rum, abychom vydrželi celou noc.
Fotky mi nevadily z hlediska barevnosti jen mi občas přišly trochu amatérské z úhlu focení. Ale jsem laik, jenž má rád krajinu i fota přírody a sám jsem také fotil jen amatérský.
Co mi vadilo, byly jen lehce zmíněné pohádky o tehdejší ostraze státních hranic. Peesaci, čili kluci z PS to nestrezili jako oko v hlavě, my jsme na to kaslali, vždyť jsme tam byli nedobrovolně na vojně a jako každý zakládak jsme měli celou vojnu jediný cil: Přežít. A co možná nejvíce vše osulit, slušně řečeno. Takže ve zmíněném Palečky jsme vlezlii na patro do deníku a tam jsme se zasili.
Dale na drátěném zátarasu nebylo vysoké napětí, to bylo asi technický nemožné. Byl tam několika málo voltovy proud, jenž při dotyku dvou drátu hodil zkrat na rotu PS.
A že byly dráty ci prostor kolem nich zaminovany? Haha, kde to autor sebral? Když se DZ boural v r.1989, tak jsem neslyšel i nějakém odminovani. Výše v anotaci se píše, že to byla nejstrezenejsi část zalezne opony - možná na hranici s tehdejší NSR, ale na Zvonkove, kde byla hranice s Rakouskem tomu tak nebylo. Nejvíce hlídána hranice byla mezi NSR a NDR včetně berlínské zdi, tam asi sloužili opravdu blázni.
A že pohraničníci stříleli bez vyzváni? To určitě ne, nejdřív musely být výzvy, pak asi výstřel do vzduchu a stejně by to v blízkosti hranice bylo o ústa, kdyby náhodou někdo střelil na rakouskou stranu. Přes dráty to za celou dobu mě služby na Zvonkove zkusili jednou východní Němci - a prošli, neboť jak jsem psal vyse, my jsme na to úplně kaslali.
Jinak je to moc pěkná kniha a zasluzny pocin autorů i nakladatele. Možná je můj komentář mimo téma, neboť jde hlavně o cestopisnou knihu, ale já jsem detailista někdy, takze zde mi vadily nikoliv nepřesnosti, ale bludy, které patří spíše na šumavská bláta. To nijak nezmensuje to, že Šumava se mi vždy líbila.

1 08.09.2024

Nedovolím si hodnotit počtem hvězdiček, neboť jsem knihu odložil po cca 30 stranách a nehodlám se k ní vracet. Na knihu jsem se těšil, i na novou autorku kriminalek. Nadšení se brzy vytratilo... Líbil se mi styl psaní, rozhovory a dialogy, když jsem nahlédl doprostřed knihy, kde dva kriminalisté zpovídají telocvikarku, tak se milíbila její bezprostrednost. I charakteristiky studentů dobrý.. A pak mi něco řekli, aha, vždyť je to styl Dominika Dana. Ne, že by ho autorka napodobivals, proste se jí asi daří psát přímočaré... Ale u D. Dana je Richard Krauz i ostatní borci asi 100x sympatictejsi než David Maizner. Pokud už je to takový trotl (ve skutečnosti by asi u kriminálky dlouho nevydržel), tak by bylo lepsii, kdyby bylo vyprávění ve 3.osobe. Takhle když mluví o sobě, tak jak mluví, je to divný. Určitě se v tom shodnu s uživateli Aleš. R, Lenka007 či Adinlea. Takže když jsem nad tím zamyslel, rozhodl jsem netravit čas s nezympstickym hrdinou, ještě k tomu hlavním, mrkl se na konec a bylo. I když závěrečné kapitoly asi pozvedly reputaci celé, knihy, i tak předchozí díl číst nebudu a další také ne. Raději sebeslabsiho Dominika Dana (i když u Dana se těžko hledá slabsi kniha), než tuto autorku. Škoda, zkrátka styl dobrý, charaktery divné, neuvěřitelné chování i třeba kolegy Totha- po pár stránkách je údajně naštvaný na Maiznera, nevím proč?
Někdo ji zde přirovnává k Patricii Gibney. Tu jsem neznal, našel jsem si ji a ejhle, na obálce knihy značka Světový bestseller, takže nic pro mne, neboť knihy s tímto označením nečtu-zkus jsem párkrát a jen mě to v názoru utvrdilo.
Takže zpět ke knize, dovolím si teď použít jednu sklepackou hlasku: Zlatej Ferda, by se asi chtělo říct v tomto případě :-).

Výborná knížka, objemna. Popisy, krásná fota.

25.08.2024

Moc krásná knížka, a vůbec nezalezi na roku vydání. Vytištěni na kvalitním natiranem papiru a přesto se to při čtení neleskne. Krásná fóta a průvodni text je taky ohromné zajímavý.

29.05.2024

Četl jsem kdysi dávno a líbila se mi. Ale určitě ji nemohu označit za nejlepší si knihu, či jsem jako malý četl. Určitě výše hodnotím Borikovy lapalie, Jirka v rázi, Tarzan, Tisic dolarů za Bufallo Bílla a pokračování, Dva divosi, Moji známí z divočiny a různé tituly edice Statečná srdce, např. Povídky rybář. hlídky, Jezero na Vysočině, Ocelová stezka, Trioky jezdec, Hoši z modré zátoky,nebo knihy od Fr. Flose - Albatros a Nad Tichým oceánem. Takže zmíněné knihy byly a jsou o několik levelů výše, než dobrodružství sovětských pionyru... V té době se mi bohužel nedostaly do rukou Ransomovky, ty by se mi líbily. Dnes jako dospělý už je číst nebudu, stejně tak jako nebudu číst Zajatce.
Takže jako malý čtenář bych hodnotil asi 4*, teď tak 3 až 4, vzhledem k tomu, na kolik lepších knih z dětství jsem si vzpomněl během chvilky. No, možná bych to viděl mezi 2 a 3*,ale to vidím teď dospelyma očima.

1 15.05.2024

Moc pěkná knížka od fajn člověka. Četl jsem ji až poté, co jsem v TV viděl stejnojmenný dokument o Markovi Čermákovi, či spíše s ním. Dokument byl vynikající, lepší než kniha, ale ono neslo o filmování knihy. Pravda, někdy mě trošku unavovala jména osad či vesnic z kraje, jenž neznám - a tak teď mám důvod Brdy či Křivoklátsko poznat vice - ale celkove je kniha moc pekna. Asi kdyby autor vandroval po mém rodném Posázaví, tak mne asi chytne úplně nejvic, ale každý má svá oblíbená místa. Každopádně Marka Čermáka mám dlouhodobe rad a smekám před ním, za to co dokázal a dokazuje jako malíř i muzikant. Vpravdě jedna z největších renesančních osobnosti poslední doby, jež si ke všemu na nic nehraje.

2 03.03.2024

Četl jsem již před několika lety a líbilo se mi to. Nyní nastal čas podívat se na další knihy s Mattem Scudderem (nedávno jsem viděl film s Liamem Neesonem v roli M. Scuddera a to mne navnadilo).

1 27.02.2024

Nádherná kniha. Pěkně psany text, mnoho krásných fotografií. Vytištěno na kvalitním papíru, jenž se při čtení neleskne.

1 20.12.2023

Sandokan, Sandokan... Prostě klasika. Přiznám, že jsem ovlivněn TV seriálem, jenž běžel před mnoha lety, v minulém století. Také jsem měl sesitove vydání z nakl. Magnetpress - Dálky?, 5 dílů s jedinečnými ilustracemi Milana Fibigera. Knihu jsem jako mladý neměl k dispozici, to bych ji asi přečetl rád, a teď v dospělosti jsem neměl čas nebo ani chuť se do ní pouštět. Z těch sešitu jsem něco přečetl. Hodnoceni tedy vychází spíše z nostalgie zmíněného TV seriálu.
A když vezmu četbu dětství a mladí, tak Verne byl na mě moc technický, knihy silne (ale krásná vydání 70. a 80.let z Albatrosu), May přijatelnější také díky skvělým vydáním a ilustracím Mistru Buriana a Kruma, a obdivoval jsem dobrodružství Kožené punčochy, take díky skvělým ilustracím dalšího Mistra, Jaromíra Vraštila. Takže v té době mi Salfari unikl a dnes mám již jiný vkus, a dnes, když už pohádky, tak pro dospělé - krimi, detektivky, thrillery anebo současnou beletrii.
Tož tak.

3 14.12.2023

Moc pěkná kniha. Líbilo se mi, že tu je zmíněno mnoho pro mne neznámých oblasti jihozápadu USA. Nejen notoricky známé Arches, Bryce Canyon, Zion Park, ale i jiné a jiné...

2 02.12.2023

Mně se to líbilo. Severské krimi většinou nečtu, kromě Vivecy Sten a kdysi všechny Sjowalove a Wahloo (nic tak dobrého jsem v dnešních severských krimi nenašel...). Nevím, zda je to tím, ze to není svédska či norska krimi, ale např. se mi moc líbila Cesta černých ovci, což byla také finská...no krimi asi ne, spíše thriller dobrodružný.
Dám za pravdu uživateli kopeceli, že se mi u hlavní hrdinky líbí, že je zde vylicen i její osobní život, běžně zařizování, úkoly, starosti.. prostě normální život. Určitě budu pokračovat v sérii o komisařce Kallio.

2 12.05.2023

Začal jsem číst, ale hned na první straně jsem 3x narazil na hrozný překlad. Jednu větu jsem musel číst 3x abych pochopil smysl. Podivný slovosled, nebylo z toho jasné, zda je ve větě míněn boj nebo vojáci... Pravděpodobně otrocky překlad od někoho, kdo sice umí anglicky, ale nemá cit pro češtínu... Takový překlad pak zpomuje čtení. Jsem zvědav, zda to takto bude pokračovat. Pokud ani, tak knihu odkládám...

Osobně se mi to líbí. Souhlasím, že to není možná nejlepší, co Michal Viewegh napsal, ale mne se jeho knížky menšího obsahu líbí. Ano, možná se opakuje, jsou zde místa lepší i slabší, ale vzhledem k tomu co zdravotně prozil, tak ho obdivuji.
V jeho tvorbě se mi více líbily vážnější knihy Lekce tvůrčího psaní či Andělé všedního dne, ale zase Biomanzelka byla pro mne pro zmenu zklamáním.
Zkratka, u mne dobry. A vím, že si z knihovny půjčím dalšího Michala (omlouvám se, že ho nazývám tak familiarne, ale považuji ho za krajana vzhledem ke studiim ve stejném městě a životě v Posázaví...)

2 29.12.2022

Jak to říci kulantne- jde to, ale podruhé určitě číst nebudu. Autora znám a líbil se mi v povidkovych sbirkach s jinými autory, ale zde... Těšil jsem se na čtenářský zážitek dle záložky, ovšem více čtení ve stejném stylu mi nesedlo. Chvílemi se mi zdálo, že píše ve stylu Sabacha či Škvoreckého svou živnosti, ale oba zmiňován jsou pro mě čtivejsu, Škvorecký i ve vážnější podobě a Petr Sabach ve vtipnejsi. Přečetl jsem polovinu knihy a nevím, zda budu pokračovat, spíše ne.
Jinak ale autorovi moc držím palce, věřím, že má spoustu jiných příznivců.

3 29.12.2022

Nepovedená červená Knihovna ci co to je. Prvorepublikove červené knihovny jsou snad 100x kvalitnější...
Proč autorka raději nedělá něco jiného, vždyť neumí psát?

Slatanina 1. kategorie.

Jedná z mála knih, kterou si vnejblizsi době přečtu znova a to z důvodu, že, jsem ji četl před časem a nemuzu si vzpomenout na detaily. Stejně jako kolega J. Frei, četl jsem tuto knihu až po přečtení několika Michelovych knih. Pro mne je autor jedinečný, řekl bych hodně vzdělaný či sectely - ale umí také ze získaných poznatku udělat své vlastní nápady, ideje, fantazie, závěry... Někdy jsou samomluvy jeho hrdinů na úrovni náročných filozofických esejů, ale je to stejné jako když člověku lítají myšlenky všude možně...a Michel je dokáže zachytit.
Zatím mne žádná jeho kniha nezklamala, při vážnosti nápadů či myšlenek dokáže být i čtivý. Pro mne je to stejný objev jako Irvin Welsh a jeho Transpotting a jiné věci.
Jen tak dál, pane Houellebecqu.

6 16.08.2022