luc_hru
komentáře u knih
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Určitě jde o dobrý přehled, bylo tam pro mne spousta zajímavých informací nebo dobrých shrnutí již známého, ale asi jsem čekala víc, hlavně jakousi nadčasovost. Knihu jsem přečetla až teď v roce 2022 a hodně částí už jsem jen přeskočila díky neaktuálnosti.
Prokletý, kdo přichází
Bára Bažantová
Pokud hledáte knihu, která se odvážně vyhýbá konvenčním prostředím, pak je tato volba jistým zážitkem. Spolu s autorkou se totiž dostanete do prostředí squatů v Barceloně. Kniha je úplně odlišná od toho, co jsem očekávala. Ano, vyskytují se tu drogy, chaos, hnus a lidé na okraji společnosti, ale o nich to vlastně celé není a to, co nejvíce vyniká, je jakási celková beznaděj. Připadá vám, jako by se hlavní postavy neustále potácely někde na hranici života a smrti, a kdokoli s většími ambicemi než je celodenní zevlení a noční paření, nakonec z tohoto prostředí nezvratně mizí nepozorován. Zajímavý počin. Jsem zvědavá na druhou autorčinu knihu.
Indonésie, jak ji pozná málokdo
Veronika Škvárová
Nemůžu se zbavit pocitu, že autora a Indonésie si prostě náturou nesedly. Toto téma je to hlavní co si z knihy pamatuji. Celkově je kniha spíše než cestopisem zaměřením průvodce, popisuje všechny možné způsoby dopravy, ubytování, možnost jídla, popisuje také možnost jak jet studovat do Indonésie na delší dobu. Bohužel časem hodně informací naprosto ztratilo na aktuálnosti a o Indonésii jako zemi se tu ve své podstatě zase tolik nedozvíte, nemáte pocit, že by autorka opravdu pronikla do místní kultury, spíše ji ten rok co tu strávil nějak přetrpěla. Možná by knize pomohl nějaký zcelující příběh na kterém by autorka svoje zážitky lépe popsala, takto to bylo takové hala bala sdílení rad pro cestování a negativních dojmů z života v zemi. Plus dávám za velmi hezkou grafickou úpravu knihy a fotografie, ale celkově mě kniha nenadchla.
Do světa
Hana Machalová
Po přečtení mám hodně rozporuplné názory. Kniha je určitě pro cestovatele začátečníky, těm co už na vlastní pěst cestují zase tolik nedá. Autorka je mi hodně sympatická a z celé knihy čiší její nadšení pro cestování. Líbí se mi taky to, že v knize propaguje cestování na vlastní pěst a k němu zároveň nabízí hodně užitečných rad. Bohužel na druhé straně je tyto rady třeba v knize hodně lovit mezi neustále se opakujícími tématy: nenechte se odradit a ušetřete co nejvíce. Občas jsem z knihy měla dojem, že cestování je něco jako slevový leták v Lidlu a vy zněj máte vyzobávat jen věci v akci, což mi úplně s životním stylem cestování na vlastní pěst nesedí. Věřím, že kdyby autora tyto dvě poučky napsala pouze jednou, zkrátil by se obsah tak na polovinu a zbylo by na více povídání o jejich cestách, které vypadají opravdu zajímavě.
Teória smútku Milevy Einsteinovej
Slavenka Drakulić
Na příběhu Milevy Marič Einsteinové vykresluje autorka univerzální příběh všech žen, které myslí že mohou vše na světě a mají všechny přepoklady stát se ve svých oborech vyjímečné. Pak se ale zcela náhle stanou matkami a manželkami a všechny sny jsou pryč. Jedná se o příběh smutný, mnohovrstevný a ač se odehrává na začátku 20. století i velmi aktuální.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
Zase po dlouhé době kniha, co jsem nedočetla. Autora jsem předtím neznala a nalákalo mě si přečíst něco z mexického prostředí, ale asi jsme se s autorem absolutně minuli na představě co vlastně mexické prostředí je. Docela paradoxem bylo, že ačkoliv měl děj opravdu rychlý spád, postavy doslova lítaly z místa na místo skoro na každé stránce, tak mě celkově kniha hodně nudila.
A ráno přijdou Rusové
Iulian Ciocan
Na toto dílo jsem byla hodně natěšená, i kvůli pozitivním recenzím, ale nakonec hodnotím jako průměr. Zajímavé pro mě bylo nasávat atmosféru samotné Moldávie, přirozeně bilingní prostředí i jakousi tíseň, která prostupuje celým vyprávěním. Hlavní hrdina mi ovšem k srdci příliš nepřirostl a na konci jsem měla problémy knihu dočíst.
Moje rande se světem
Waltraud Hable
Ač jsem jinak velmi nakloněna ženským autorkám cestopisů, zvlášť pokud cestují sólo, tohle dílo i jeho autorka mi úplně k srdci nepřirostly. Kniha se mi nečetla úplně nejlépe, asi je to dáno i hodně velkým skánáním z tématu na téma. To je samozřejmě hlavně dáno cestou okolo světa za jeden rok, kdy se takové poskakování očekává, ale mezi kapitolami o cestách je vždy ještě kapitola o praktických stránkách cesty okolo světa, což je opravdu jen pro ty co podobnou cestu a za podobné peníze plánují (a to bude jen minimum čtenářů). Na začátku autorka plánuje na každém místě strávit min. 3 týdny a to už dává možnost poznat ze země i něco víc, autorka ovšem hlavně řeší, kde se s někým seznámí. Nejdříve na Tinderu a pak i jinak, tohle je vlastně hlavní linka co si z knihy pamatuju. Na druhou stranu uznávám, že celkový styl cestování autorky mi není blízký a to se hodně odráží i na hodnocení. Knihu bych asi doporučila těm, kdo plánují cestu okolo světa v komfortním stylu a dvě hvězdičky jsou hlavně za téma sólo ženského cestování, jehož propagace není nikdy dost.
Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
Skvělá a pohodová knížka o cestě východní Evropou o které jsem nevěděla nic moc a po přečtení mám docela velkou chuť se tam sama vydat. Autorka je velmi sympatická, cestu i okolí popisuje hodně čtivě, navíc má knížka super ilustrace i fotky. Měla jsem ji přečtenou za 3 dny. Nejméně pro mne byla zajímavá asi část s projektem v Banátu, tak nějak mi to do celkového příběhu nezapadlo. Další knížky od autorky si určitě ráda přečtu.
V zahradě bestií
Erik Larson
Byla jsem na tuhle knihu hodně natěšená, ale dočíst se mi ji podařilo až po 3 měsících. Kulisy nastupujícího nacismu v Německu jsou v ní totiž popsány jako by v mlze skrz kterou nevidíte přes různé diplomatické aktivity hlavního hrdiny, které zdánlivě s dějem vůbec nesouvisí. To ovšem nakonec na knize bylo to nejlepší, trochu to ukazovalo na ten plíživý nástup opresivního režimu a na tu lhostejnost všech okolo. Postrádala jsem ale nějaké postavy se kterými bych se mohla alespoň trochu identifikovat.
Lagom - tajemství spokojeného života
Niki Brantmark
Knížka pro mě byla spíše zklamání asi i proto, že jsem si ji přečetla se záměrem dozvědět se něco o cestování ve Švédsku. Musím uznat a mám to ráda u všech knih, že autorka zemi kde žije opravdu zná a dokáže o ni velmi poutavě mluvit. Skvělá je i grafika knihy. To co mi ale celý dojem rušilo byly neustálé návody jak si ty švédské vychytávky mám udělat u sebe doma. Pro toho kdo tyto návody naopak hledá bude kniha určitě skvělým průvodcem a právě tomu bych ji doporučila.
Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu
Jan Rendl
Dvě hvězdičky dávám hlavně za grafické zpracování a fotky, které text velmi trefně doplňovaly. Velký dík také patří autorovi za mapu, kde bylo možné sledovat jeho postup. Jinak byla pro mne kniha velkým zklamáním. Latinskou Ameriku mám fakt ráda a pochopila jsem, že autor nejen umí španělsky, ale už tu i byl. Navíc jeho cesta měla být pěšky a stopem, takže úplně ideální konstelace dozvědět se nějaké zajímavé příběhy lidí v zemi kudy cestuje a zasadit je do obecnějších faktů, ale autor v této knize spíše ukázal svoji introvertnější polohu. Nejsou tu tedy žádné zajímavé vhledy do kultury Kolumbie, ale občas zajímavé popisy okolní přírody ve chvílích, kdy autor sám kráčí krajinou. To co na knize opravdu irituje a ničí celkový dojem jsou občasné autorovy ostentativní výstřelky oproti veřejným pořádkům, které mi tak nějak dokreslují dojem, že autora vlastně země, kde cestuje příliš nezajímá. Nechce jí znát hlouběji, chce tudy prostě projít a udělat co měl naplánováno bez ohledu na to co si místní lidé přejí a to znehodnocuje každý cestopis a z tohohle je to cítit obzvlášť.
Osud visí na vlásku
Ota Dvořák
Cestopis patřící do v posledních letech velmi oblíbeného žánru šamanské cestovatelské literatury. Autor se do Mexika dostává víceméně náhodou, ale jeho záměr je zcela jasný, zažít tu spirituální cestu. Knihu jsem si úplně původně kupovala, abych se dozvěděla něco o Mexiko. Tento záměr se úplně nenaplnil, ale kniha mne bavila a myslím, že autor má nadání psát. Škoda, že toto dílo je asi jeho poslední.
Impérium
Ryszard Kapuściński
Tohle byla moje první kniha od Kapuacinskeho přečtená těsně před začátkem války v únoru 2022 a myslím, že můj dojem z ní je s tím těsně spojen. Celým dílem autor časem i prostorem cestuje Sovětským svazem. Hodně silně působí reportáž z Kolymy, ale i ze samotné Moskvy, která si toho během 20. století zažila víc než dost. Celým dílem prostupuje pocit, že v této části světa se nikdy nežilo snadno.