luc_hru
komentáře u knih
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Možná jsem naivně očekávala příběh o alkoholu a alkoholismu dle názvu, ale o tom to nebylo. Člověk v pozadí cítí, že autorka nežije zcela šťastný život, nedokáže se rozhodovat sama za sebe a nechává ostatní, zejména v partnerských vztazích, aby si s jejím osudem dělali, co chtějí. Ačkoli to není explicitně zmíněno, autorka pravděpodobně kompenzuje tento hluboký nesoulad a zásah do osobní integrity alkoholem. O to více mě mrzí, že nakonec jsou jako hlavní zdroj jejího alkoholismu prezentovány jisté zděděné sklony prostřednictvím příběhu autorčina otce. Autorka nejenže nejde na dřeň, ale také zavádí čtenáře do slepé uličky. Myslím, že potenciál pro povídání o alkoholu a o tom, co nás jako jedince vede k jeho konzumaci, mohla autorka se svým životním příběhem využít daleko více.
Druhé město
Michal Ajvaz
Jako nadšený příznivec latinskoamerického magického realismu jsem nedávno objevila v tomto žánru i českého autora – Michala Ajvaze. Jeho kniha představuje pro mě zcela nový a fascinující zážitek. Ajvazův styl je naprosto unikátní a osobitý, a fantazii, kterou do díla vtiskuje, by se nemusel stydět ani leckterý malý fantasta. Při čtení této knihy jsem zažila několik nezapomenutelných okamžiků, kdy mě příběh zcela pohltil, a společně s autorem jsem na velku prozkoumávala okolí Klementina nebo pozorovala světelkující zvěř, která pobíhala po Karlově mostě. Snové pasáže dominují knize, ale autor si zachoval skvělou rovnováhu mezi poetickými výlety do surrealistického světa a udržením pevné dějové linky a výsledné pointy. Výjimečná kniha a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Wojciech Tochman
Série knih od prokletých reportérů se opět ukázala jako nepřekonatelná. Kokrhání kohoutů, plac psů je mou třetí přečtenou knihou z této série a opět mě nenechala na pochybách o kvalitě a síle vyprávění. O Kambodži už jsem nevěděla před jejím přečtením úplně málo, ale způsob, jakým autorka/z autorů přibližují příběhy obyčejných lidí moje znalosti posunul úplně na jiný level.
Vynikající je právě to, že kniha představuje Kambodžu skrz autentické zážitky místních obyvatel. Oceňuji autorovu schopnost zachytit atmosféru a emocionální podtext událostí, což tvoří jádro síly téhle knihy.
Je však třeba souhlasit s názorem některých recenzentů, že pokud čtenář očekává podrobný historický diskurz o Kambodži, mohl by být zklamán. Tato kniha se spíše zaměřuje na odhalení hloubky lidských duší kambodžského lidu. Ačkoli nenabízí encyklopedické informace, přináší nesmírně cenný pohled na každodenní život a vnitřní boje lidí v této zemi.
Určitě to není poslední autorova kniha, co jsem četla.
Máma má práci
Šárka Seydler Kabátová
Tato kniha představuje osvěžující pohled na spojení práce a mateřství prostřednictvím rozhovorů s různorodými ženami (a jedním mužem). Její nezpochybnitelná hodnota spočívá v tom, že adresuje klíčová témata života žen, které skloubily svoji profesní kariéru s mateřstvím.
Autorka si zaslouží uznání za širokou paletu rozhovorů, která zahrnuje ženy z různých oblastí, od záchranářek po slavné tenistky. Přestože se některé rozhovory úplně nedotkly mého osobního zájmu a názorů, celkově považuji tuto knihu za poutavou a hodnotnou.
Autorka se nebojí zkoumat různé úhly pohledu na téma a i když možná nesouhlasím se vším, co bylo prezentováno, celkové vyznění knihy vybízí k respektu ke zkušenosti každé ze zainteresovaných žen.
Celkově vzato je kniha důležitým příspěvkem k diskusi o rovnováze mezi pracovním a rodinným životem žen. Děkuji autorce za odvahu a snahu přinést do popředí tato důležitá témata a poskytnout čtenářům inspiraci a informace o různých cestách, jak skloubit mateřství s profesním růstem.
Prokletý, kdo přichází
Bára Bažantová
Pokud hledáte knihu, která se odvážně vyhýbá konvenčním prostředím, pak je tato volba jistým zážitkem. Spolu s autorkou se totiž dostanete do prostředí squatů v Barceloně. Kniha je úplně odlišná od toho, co jsem očekávala. Ano, vyskytují se tu drogy, chaos, hnus a lidé na okraji společnosti, ale o nich to vlastně celé není a to, co nejvíce vyniká, je jakási celková beznaděj. Připadá vám, jako by se hlavní postavy neustále potácely někde na hranici života a smrti, a kdokoli s většími ambicemi než je celodenní zevlení a noční paření, nakonec z tohoto prostředí nezvratně mizí nepozorován. Zajímavý počin. Jsem zvědavá na druhou autorčinu knihu.
Indonésie, jak ji pozná málokdo
Veronika Škvárová
Nemůžu se zbavit pocitu, že autora a Indonésie si prostě náturou nesedly. Toto téma je to hlavní co si z knihy pamatuji. Celkově je kniha spíše než cestopisem zaměřením průvodce, popisuje všechny možné způsoby dopravy, ubytování, možnost jídla, popisuje také možnost jak jet studovat do Indonésie na delší dobu. Bohužel časem hodně informací naprosto ztratilo na aktuálnosti a o Indonésii jako zemi se tu ve své podstatě zase tolik nedozvíte, nemáte pocit, že by autorka opravdu pronikla do místní kultury, spíše ji ten rok co tu strávil nějak přetrpěla. Možná by knize pomohl nějaký zcelující příběh na kterém by autorka svoje zážitky lépe popsala, takto to bylo takové hala bala sdílení rad pro cestování a negativních dojmů z života v zemi. Plus dávám za velmi hezkou grafickou úpravu knihy a fotografie, ale celkově mě kniha nenadchla.
Vyhlaďte všechny ty netvory
Sven Lindqvist
Knize se minulý rok u nás dostalo v jistých kurzích velmi vřelého přijetí a recenze byly velmi pozitivní o to větší bylo moje zklamání. Pokud bych měla dát knize přízvisko, pak by to bylo: O kolonialismu pro začátečníky. Asi nejzajímavější je na knize souhrnné sepsání zločinů (z dnešního pohledu ) kolonialismu evropských zemí v Africe a málo i v Latinské Americe. Tyto pak autor vkládá do souvislostí a spojuje například s myšlenkou holokaustu. Z neznámého důvodu, ale autor píše i o své cestě do Afriky, kterou s dějem knihy nepropojuje a tak působí celkově velmi rušivě. Naprůměrné hodnocení dávám hlavně proto, že kniha obsahuje myšlenky, které by si asi měl přečíst každý a nabízí je v celkem čtivé formě (přečteno za dva večery). Čtenáři tak nabízí odrazový můstek ke studiu tématu kolonialismu, například četbě vynikajícího díla Josepha Conrada na kterého jsou v knize četné odkazy.
Do světa
Hana Machalová
Po přečtení mám hodně rozporuplné názory. Kniha je určitě pro cestovatele začátečníky, těm co už na vlastní pěst cestují zase tolik nedá. Autorka je mi hodně sympatická a z celé knihy čiší její nadšení pro cestování. Líbí se mi taky to, že v knize propaguje cestování na vlastní pěst a k němu zároveň nabízí hodně užitečných rad. Bohužel na druhé straně je tyto rady třeba v knize hodně lovit mezi neustále se opakujícími tématy: nenechte se odradit a ušetřete co nejvíce. Občas jsem z knihy měla dojem, že cestování je něco jako slevový leták v Lidlu a vy zněj máte vyzobávat jen věci v akci, což mi úplně s životním stylem cestování na vlastní pěst nesedí. Věřím, že kdyby autora tyto dvě poučky napsala pouze jednou, zkrátil by se obsah tak na polovinu a zbylo by na více povídání o jejich cestách, které vypadají opravdu zajímavě.
Koka kokain koks
Alain Delpirou
Zcela náhodou jsem tuto knihu vylovila v útrobách antikvariátu za 30 Kč a moc od ní nečekala. O to větší překvapení mě čekalo. Kniha velmi detailně shrnuje nejen téma koky, jejího kulturního významu a historie užívání v Latinské Americe, ale také popisuje historii prodeje kokainu od jeho zrodu v Bolívie po začátek devadesátých let. Velmi zajímavé je vidět celé politické propojení místních diktatur, které de facto celý kokain byznys kdysi rozjely s vládou USA, mezinárodní mafií nebo i uprchlími nacisty. Občas člověk přemýšlel, jestli čte thriller nebo realitu, ale to druhé je správě. Knihu ač je staršího data rozhodně doporučuji.
Teória smútku Milevy Einsteinovej
Slavenka Drakulić
Na příběhu Milevy Marič Einsteinové vykresluje autorka univerzální příběh všech žen, které myslí že mohou vše na světě a mají všechny přepoklady stát se ve svých oborech vyjímečné. Pak se ale zcela náhle stanou matkami a manželkami a všechny sny jsou pryč. Jedná se o příběh smutný, mnohovrstevný a ač se odehrává na začátku 20. století i velmi aktuální.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
Zase po dlouhé době kniha, co jsem nedočetla. Autora jsem předtím neznala a nalákalo mě si přečíst něco z mexického prostředí, ale asi jsme se s autorem absolutně minuli na představě co vlastně mexické prostředí je. Docela paradoxem bylo, že ačkoliv měl děj opravdu rychlý spád, postavy doslova lítaly z místa na místo skoro na každé stránce, tak mě celkově kniha hodně nudila.
Má americká krása
Veronika Bednářová
Měla jsem chuť si přečíst knihu někdy z dob mé první návštěvy USA a tohle je určitě dobrá volba. Je hrozně zajímavé vidět, kolik se toho od té doby na světě změnilo. Třeba kapitola o mobilních telefonech působí jako opravdový pravěk. Knížka jde napříč kulturními a občas i ekonomickými fenomény USA, popisuje jejich historii a současnost a přestože je to hodně zajímavé povídání, jako celek to na mě tolik nefungovalo. Bylo z knihy strašně cítit, že jsou to reportáže vydané v jeden knižní celek. Sama za sebe bych mnohem více zapracovala na popsání a vykreslení atmosféry například New Yorku, kde autorka strávila zjevně hodně času. Kapitoly o něm mě ostatně z knihy bavily nejvíce.
Brazílie - Návod k použití
Pavel Šembera
Knih pozitivně popisujících Brazílii není nikdy dost a tohle je jedna z nich.Mám tuhle knihu doma už poměrně dlouho, ostatně jakožto milovník Brazílie a všeho brazilského nešlo jinak, než si ji pořídit okamžitě jak vyšla. Vždy jsem do ní čas od času nahlédla a přečetla jednu kapitlu, ale nikdy jsem ji vlastně nečetla od začátku do konce. Až teď. Pro mě asi největší její hodnota tkví v tom, že se na Brazilce dívá bez neustálých odkazů na karneval, fotbal nebo drogové gangy. Nejde snad o to, že by byla kniha veskrze pozitivní a nekritická, ale Brazílie a Brazilci jsou naprosto něco jiného než to co vidíme v českých médiích. Moje a autorovy zážitky ze života a cest do Brazílie jsou hodně podobné a proto se i se spoustou zážitků dokážu ztotožnit. Pro kohokoliv kdo do Brazílie jede je to určitě dobrý návod jak poznání země vzít z toho správného konce.
A ráno přijdou Rusové
Iulian Ciocan
Na toto dílo jsem byla hodně natěšená, i kvůli pozitivním recenzím, ale nakonec hodnotím jako průměr. Zajímavé pro mě bylo nasávat atmosféru samotné Moldávie, přirozeně bilingní prostředí i jakousi tíseň, která prostupuje celým vyprávěním. Hlavní hrdina mi ovšem k srdci příliš nepřirostl a na konci jsem měla problémy knihu dočíst.
Mozaikou Íránu
Lenka Hrabalová
O Ìránu jsem před přečtením knížky nevěděla zhola nic a asi jsem žila i trochu ve stereotypech co sama autorka v knize popisuje. Po přečtení jsem rozhodnutá, že se do této země musím podívat. Popis země v podání autorky mě prostě dostal. Je vidět, že o zemi nejen hodně ví a zná ji, ale má ji i velmi ráda a cestopisy od takových lidí čtu nejraději. Kniha má navíc nádhernou grafickou úpravu a spoustu obrázků, které vás do íránské reality hodně vtáhnou.
Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi
Stephan Orth
Rusko a couchsurfing, to jsem si prostě musela přečíst a rozhodně nelituji. Sám o sobě couchsurfing, ač už ne tak populární jako dříve, nabízí skvělé možnost jak procestovat svět s trochu větším vhledem do místní reality a Stephan jakožto novinář se rozhodl toho povznést na úplně novou úroveň. Kromě Mosky a Petrohradu tak procestujeme spolu s ním opravdu ti nejméně pravděpodobná místa Ruska, kam byste na dovolenou asi nevyrazili - Grozný, Yakutsk, provincie Tuva - místa o kterých běžní lidé v Evropě ví jen málo. Stephan se navíc umí dobře ptát a nesoudí. Další jeho knížky o couchsurfingu si určitě přečtu a tuto určitě doporučuji každému, kdo se chce dozvědět o Rusku i něco pozitivního.
Na dvoře krále králů
Ryszard Kapuściński
Tuhle knížku jsem přečetla jakožto hlavní dílo pro přípravu mé cesty do Etiopie a dočetla ji až tam, což myslím mělo velký vliv i na finální hodnocení. Celé dílo se hodně točí, jak už název napovídá, okolo posledního etiopského (habešského) krále Haile Selassie, kterého dodnes Habešané milují a uctívají přestože se v knize dozvíme i velmi kontroverzní stránky jeho vládnutí. Díky propracovaným výpovědím lidí, kteří se okolo krále pohybovali během celého života, nabízí kniha detailní pohled do zákulisí královského dvora a musím říci, že dokáže člověka velmi jednoduše do habešské atmosféry přenést. Pro toho, kdo jede do Etiopie je to určitě nezbytné čtivo, pro ostatní zajímavá kniha od krále reportážní literatury.
Moje rande se světem
Waltraud Hable
Ač jsem jinak velmi nakloněna ženským autorkám cestopisů, zvlášť pokud cestují sólo, tohle dílo i jeho autorka mi úplně k srdci nepřirostly. Kniha se mi nečetla úplně nejlépe, asi je to dáno i hodně velkým skánáním z tématu na téma. To je samozřejmě hlavně dáno cestou okolo světa za jeden rok, kdy se takové poskakování očekává, ale mezi kapitolami o cestách je vždy ještě kapitola o praktických stránkách cesty okolo světa, což je opravdu jen pro ty co podobnou cestu a za podobné peníze plánují (a to bude jen minimum čtenářů). Na začátku autorka plánuje na každém místě strávit min. 3 týdny a to už dává možnost poznat ze země i něco víc, autorka ovšem hlavně řeší, kde se s někým seznámí. Nejdříve na Tinderu a pak i jinak, tohle je vlastně hlavní linka co si z knihy pamatuju. Na druhou stranu uznávám, že celkový styl cestování autorky mi není blízký a to se hodně odráží i na hodnocení. Knihu bych asi doporučila těm, kdo plánují cestu okolo světa v komfortním stylu a dvě hvězdičky jsou hlavně za téma sólo ženského cestování, jehož propagace není nikdy dost.
Kamínky po kapsách
Karolína Kváš
Nevím jestli je to obecně dobré nebo zlé znamení, ale tuhle knihu jsem přečetla cca. za 2 hodiny. Původně jsem si ji koupila se záměrem přečíst si cestopis o Velké Británii. Cestopis to nebyl a o Británii tam toho taky moc nebylo, to ovšem uznávám jsou jen moje špatná očekávání. Faktem ovšem je, že kniha vznikla souhrynným vydáním deníku, který autorka psala několik let a ač uznávám, že její životní příběh by mohl být i zajímavý, moc se z něj nedozvíme. Hlavní a jedinou linku co si totiž z knihy pamatuju je, že autorka pořád řešila s kým chodí, chodila a bude chodit. Zajímavé postřehy ze zemí, kde žila, z jejího studia zahraničí nebo i ze soužití s lidmi v jiných zemích najdeme pomálu a přitom právě v tom vidím jedinou naději na zajímavost v jinak celkem nezajímavé dějové lince. Další autorčiny knihy asi vynechám a nemohu ani doporučit toto její dílo.
Země nomádů
Jessica Bruder
Myslím, že pro každého z vás kdo je konzument trendu videí o ideálním životě v obytné dodávce je tohle prostě povinná četba. Autorka popsala život na kolech ve všech jeho barvách, i když se vlastně pohybuje jen v USA. Příběhy lidí v knize popsané nejsou většinou vůbec veselé, ale tak nějak na mne dílo jako celek působilo pozitivně. Kromě toho obsahuje nezpočet typů jak vlastně život v dodávce na full time přežít, takže se může částečně jednat i o návod popř. varování pro každého, kdo se na tuhle cestu chce vydat. Knížku jsem slyšela jako audioknihu v češtině a zpracování bylo skvělé.
