luc_hru komentáře u knih
Tuhle mini knížku jsem si našla v knihovně jakožto jeden z cestopisů, co vyšel minulý rok. O Srí Lance nemám velké povědomí, takže jsem si říkala, že dám šanci neznámému autorovi a dojmy jsou rozporuplné. Knížku přečtete asi za hodinu, je velmi malá a z půlky jsou v ní naprosto zbytečné informace na které narazíte na wikipedii a googlu. Druhá část knížky je ovšem opravdu skvělá a čtivá. Autor zde sdílí příběhy ze svého vlastního několikaletého pobytu na ostrově, práce v místním resortu a života s místními lidmi trochu za hradbou turistického cirkusu. Škoda, že autor tento svůj repertoár příběhů trochu víc nevyužil. Pokud se chystáte na Srí Lanku, je to asi dobré čtivo před cestou, pro nás ostatní co rádi čteme cestopisy je to průměr.
Skvělá a pohodová knížka o cestě východní Evropou o které jsem nevěděla nic moc a po přečtení mám docela velkou chuť se tam sama vydat. Autorka je velmi sympatická, cestu i okolí popisuje hodně čtivě, navíc má knížka super ilustrace i fotky. Měla jsem ji přečtenou za 3 dny. Nejméně pro mne byla zajímavá asi část s projektem v Banátu, tak nějak mi to do celkového příběhu nezapadlo. Další knížky od autorky si určitě ráda přečtu.
Velký dík za tuhle knížku. Feministickou literaturu mám docela načtenou, ale málokdy se objeví něco přímo z ČR, co by odráželo současnou rétoriku a situaci, kterou tu máme. Autorka velmi trefně popsala situace žen, které se z nějakého důvodu rozhodnou, že nepůjdou běžnou cestu svých babiček a matek a budou žít život trochu jinak, než od nich většinová společnost očekává. V tomto jsem se s knihou ztotožnila velmi a bohu potvrdit, že na takovéto cestě se skoro se všemi problémy sepsanými v knize potkáte až jsem se musela u některých pasáží zasmát, jak trefně jsou popsané, jako by u těch situací autora byla se mnou. Velmi se ztotožňuji i s názorem autorky na výchovu dětí a kritikou pohledu české společnosti nejen na malé děti, ale i na jejich rodiče. Uvidíme, jestli se za pár let dočkáme pokračování a kam se nějaká v knize popsaná témata pohnou.
Poslouchala jsem knihu jako audioknihu a rozhodně je to nejlepší dílo, které jsem kdy slyšela/viděla s tématem jak Heydricha tak atentátu na něj. Velmi příjemný byly i občasné promluvy autora o tom jak si jednotlivé kusy historické skládačky pořizoval a jaký na ně má názor, to dokázalo oživit knihu i tam, kde jsem trochu ztrácela pozornost.
Byla jsem na tuhle knihu hodně natěšená, ale dočíst se mi ji podařilo až po 3 měsících. Kulisy nastupujícího nacismu v Německu jsou v ní totiž popsány jako by v mlze skrz kterou nevidíte přes různé diplomatické aktivity hlavního hrdiny, které zdánlivě s dějem vůbec nesouvisí. To ovšem nakonec na knize bylo to nejlepší, trochu to ukazovalo na ten plíživý nástup opresivního režimu a na tu lhostejnost všech okolo. Postrádala jsem ale nějaké postavy se kterými bych se mohla alespoň trochu identifikovat.
Tohle české vydání knihy se ke mně dostalo v rámci nákupů na Velký knižní čtvrtek. Autora jsem předtím neznala stejně jako toho moc nevím o Číne. Knížka je naprosto skvělá po všech stránkách a naprosto splňuje všechny požadavky, které mám na výborný cestopis. Autor Čínu zná velmi dobře, mluví místním jazykem a navíc je z každé stránky cítit, jak má zemi o které píše rád, i když to i tam někdy není jednoduché. Asi nejlepší stránkou knihy je popis první návštěvy autorovy čínské ženy v Evropě, který mi dal dost námětů k přemýšlení o tom kam jako společnost spějeme. Pokud by se autor chtěl pustit do dalšího pokračování, určitě se hlásím jako věrný čtenář. Teď se alespoň pustím do čtení blogu, na který jsou v knize četné odkazy.
Skvělá kniha na pomezí reportáže a cestopisu. Skvělý úvod do nečeho tak velmi odlišného jako je severokorejská kultura a společnost. Líbí se mi, že autorka situaci kterou pozoruje nějak zásadně nehodnotí a nechává čtenáře si trochu popřemýšlet. Určitě si přečtu i další její knížky.
Knížka pro mě byla spíše zklamání asi i proto, že jsem si ji přečetla se záměrem dozvědět se něco o cestování ve Švédsku. Musím uznat a mám to ráda u všech knih, že autorka zemi kde žije opravdu zná a dokáže o ni velmi poutavě mluvit. Skvělá je i grafika knihy. To co mi ale celý dojem rušilo byly neustálé návody jak si ty švédské vychytávky mám udělat u sebe doma. Pro toho kdo tyto návody naopak hledá bude kniha určitě skvělým průvodcem a právě tomu bych ji doporučila.
Dvě hvězdičky dávám hlavně za grafické zpracování a fotky, které text velmi trefně doplňovaly. Velký dík také patří autorovi za mapu, kde bylo možné sledovat jeho postup. Jinak byla pro mne kniha velkým zklamáním. Latinskou Ameriku mám fakt ráda a pochopila jsem, že autor nejen umí španělsky, ale už tu i byl. Navíc jeho cesta měla být pěšky a stopem, takže úplně ideální konstelace dozvědět se nějaké zajímavé příběhy lidí v zemi kudy cestuje a zasadit je do obecnějších faktů, ale autor v této knize spíše ukázal svoji introvertnější polohu. Nejsou tu tedy žádné zajímavé vhledy do kultury Kolumbie, ale občas zajímavé popisy okolní přírody ve chvílích, kdy autor sám kráčí krajinou. To co na knize opravdu irituje a ničí celkový dojem jsou občasné autorovy ostentativní výstřelky oproti veřejným pořádkům, které mi tak nějak dokreslují dojem, že autora vlastně země, kde cestuje příliš nezajímá. Nechce jí znát hlouběji, chce tudy prostě projít a udělat co měl naplánováno bez ohledu na to co si místní lidé přejí a to znehodnocuje každý cestopis a z tohohle je to cítit obzvlášť.
Cestopis patřící do v posledních letech velmi oblíbeného žánru šamanské cestovatelské literatury. Autor se do Mexika dostává víceméně náhodou, ale jeho záměr je zcela jasný, zažít tu spirituální cestu. Knihu jsem si úplně původně kupovala, abych se dozvěděla něco o Mexiko. Tento záměr se úplně nenaplnil, ale kniha mne bavila a myslím, že autor má nadání psát. Škoda, že toto dílo je asi jeho poslední.
Tohle byla moje první kniha od Kapuacinskeho přečtená těsně před začátkem války v únoru 2022 a myslím, že můj dojem z ní je s tím těsně spojen. Celým dílem autor časem i prostorem cestuje Sovětským svazem. Hodně silně působí reportáž z Kolymy, ale i ze samotné Moskvy, která si toho během 20. století zažila víc než dost. Celým dílem prostupuje pocit, že v této části světa se nikdy nežilo snadno.
Na začátek to chce trochu nostalgie. Nevím jestli je to první cestopis co jsem kdy četla, ale rozhodně první co se mne do žánru nadchnul. Přesně si pamatuju, kde jsem před dvaceti lety seděla, když jsem ho četla. Amazonka to je samozřejmě cestopisně atraktivní téma samo o sobě, ale autor naprosto přesně vystihnul co má dobrý cestopis obsahovat: znalost historie místa, kde cestuje a napínavý příběh, který místo kde autor cestuje dobře popíše. Kniha není úplně čistým cestopisem, protože její hlavní část se zabývá dějinami celé amazonské nížiny a všemi významnými událostmi a lidmi, kteří regionem prošli až do roku cca. 1968. Dozvíme se o prvním výpravách španělských a portugalských dobyvatelů , včetně slavné Orellanovy výpravy, která je v knize tak poutavě popsaná, že dodnes si pamatuji líčení o tom, jak museli dobyvatelé z nouze jíst podrážky svých kožených bot. Mne samotnou pak zaujaly zejména kapitoly o kaučukové horečce, o které jsem potom hledala další informace a zjistila, že autor byl vlastně jeden z prvních kdo téma alespoň trochu historicky věrohodně téma popsal. Kniha obsahuje i postřehy z cesty autora, ale nejsou úplně její podstatou. Pokud vás Amazonie zajímá, tak toto je jednoznačně dobrý úvod do toho o čem tento region je.
Určitě jde o dobrý přehled, bylo tam pro mne spousta zajímavých informací nebo dobrých shrnutí již známého, ale asi jsem čekala víc, hlavně jakousi nadčasovost. Knihu jsem přečetla až teď v roce 2022 a hodně částí už jsem jen přeskočila díky neaktuálnosti.
Knihu jsem přečetla za den, skvěle mne vtáhla do děje a příběh autorky mne inspiroval udělat něco i se svým životem. Jde o moji první knihu o hřebenovce a tak nevím, zda jsou podobné příběhy běžné, každopádně bylo skvělé sledovat proměnu autorky během treku.