Luca86
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Knihu jsem přečetla jedním dechem, ostatně jako všechny od této autorky. V této je však podle mě nejvíce tísně a beznaděje (v těsném závěsu je Listopád). Pořád jsem čekala na nějakou naději, a i když se občas zdálo, že se blýská na lepší časy, zase přišla nějaká rána. Úplný závěr mě rozsekal. A ještě dlouho po dočtení jsem nad tím přemýšlela. To téma, navíc dokonale zpracované, je silné a aktuální. A když si odmyslím to nejhorší, přemítala jsem i nad tím, jak se nejlíp chovat ke svému dítěti a jakému jednání se vyvarovat. A vsadím se, že jsem nebyla jediná.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
První a druhý díl jsem četla před delší dobou a trvalo mi, než jsem se zorientovala, takže jsem ocenila, že autorka přidala rodokmen. Doporučuju přečíst všechny tři díly brzy po sobě, aby Vám něco "neuniklo"
Poslední díl je nejrozsáhlejší a dává mi smysl, že trilogii uzavírá. Opět jsem zaujatě hltala osudy postav v drsném regionu na pozadí velmi složité doby. I přesto, že v této době a prostředí vlastně téměř všichni byli takříkajíc vhozeni do jednoho pytle, i přesto je tu prostor pro odlišnosti. Nejvíc jsem byla zvědavá na Ženku a Julku. Ve Wojtkův osud jsem zpočátku neměla moc důvěry. Barku bych korunovala za její prostou lidskou moudrost. Myslím si, že taková Barka by byla leckde zapotřebí. Hodně mě bavilo zapojení skutečných osob do děje. Přílohy na konci knihy, jako právě medailonky těchto skutečných osobností mě dost zasáhly, stejně tak jako fotodokumentace zničeného města. Celá trilogie má obrovskou hodnotu a já velmi oceňuju autorčinu píli a vytrvalost. Klobouk dolů.
Ostrov Entry
Peter May
May prostě v tomto prostředí umí nejlíp! Detektivní zápletka v současnosti tady není rozhodující a já ji odložila na druhou kolej. Bylo to čtivé, ale detektiv Sime měl těch problémů až příliš a mě prostě znepokojovalo, že usne, kde nemá nebo si způsobí nějaký další problém. A než jsem odhalila, co je na manželce oběti tak zajímavého, byla mi její postava trochu nepříjemná. Prolnutí obou časových linií bylo fajn a dojemné.
Historická linie knihy je o mnoho důležitější, příběh hrdiny (a že je to fakt hrdina s velkým H) z minulosti byl strhující a k tomu máte naservírovaná fakta o hladomoru a násilném potlačování obyvatelstva na ostrovech. Obecně je vždycky hrozně fajn si připomenout osudy houževnatých předků, kteří mnohdy museli bojovat o holý život, o území, budovat obydlí a tvořit základy společnosti, zatímco my si dneska v tomto ohledu víceméně sedíme v klídku na zadku. Možná, že by tento příběh mohl klidně být samostatným historickým románem.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Podle mého nejlepší kniha ze série o oddělení Q. To, že se dobře čte a je napínavá snad už ani není nutné zmiňovat. Velkou výhodou je zvolené téma a souvisejicí problematika. To je naprostá pecka. A konec jsem teda vůbec nečekala. Paráda!
S Gretou si nic nezačínej
Susanne Abel
Skvělý zážitek. Smutné téma, ale v mých očích svěží a občas docela vtipné. Obě dějové linky byly výborně zpracované, více jsem si oblíbila tu historickou, kdy jsem se mimo jiné dozvěděla něco o poválečných peripetiích obyčejných Němců a hlavně o dětech, které zažívaly vyčlenění ze společnosti. Tom mě občas trochu lezl na nervy, Greta byla skvělá celou dobu. Neseděl mi ale uspěchaný konec. A navíc jsem moc nevěřila Tomovi, že by najednou tak prozřel.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Jak mi některé novější díly už přišly slabší, tak tady to rozhodně neplatí. Konečně zase to pravý ořechový. Přečteno jedním dechem. Závěr mě dostal, vůbec jsem netušila, kdo je pachatel.
Hvězdy na cestě
Karin Krajčo Babinská
Od této knížky jsem nic zásadního nečekala a možná o to víc mě příjemně překvapila. Krásný čtivý příběh, pěkný popis osob i prostředí a hezky to odsýpá. Jako oddychovku na dovču můžu doporučit.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Dokonalá, bravurně napsaná kniha! Povinná četba prosím pěkně :)
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Kalmanna jsem si oblíbila. Autor ho bezvadně vystihnul, stejně tak jako prostředí. Island, svérázný hrdina, trocha humoru, detektivní zápletka a JE TO!
Exodus. (Kniha I-V)
Leon Uris
Tak tohle je výjimečné dílo s velkým přesahem, při čtení si člověk uvědomí spoustu věcí, například, jak je omezený povětšinou jen na evropskou společnost a na to co se učí ve škole. Nebo tedy alespoň já to tak měla (trošku ostuda). Abych byla upřímná, tak moje znalosti o židovském národě byly zúžené na předválečné a válečné události v Evropě, na holocaust, právě protože je v literatuře a dalších materiálech tolik dostupný a tak zlý. A víte, že přirozeností lidské povahy bývá větší touha po vědomostech o zlém než o dobrém, nota bene když to zlé je vlastně iracionální?
Nejvíce jsem hltala příběhy Dova a Karen, protože jsem měla pocit, že se pohybuju ve známých vodách... Zaujalo mě, jak moc silný byl antisemitismus v Rusku. Zhruba do půlky se mi román četl lehce, ale jak Barák a Akiba dorazili do země "neznámé", četlo se mi hůř, skoro jakoby ruku v ruce s břemenem lidí, kteří na neúrodné pustině toužili postavit osady, pole a infrastrukturu. Budovat to holýma rukama z ničeho, ve dne v noci s vědomím, že se nemusí dožít druhého dne, pod prapodivnou britskou správou a obklopeni nepředvídatelnými arabskými výpady...
V druhé půlce knihy se románová linka dostává víc do pozadí a na prvním místě jsou fakta o poválečné Palestině a o vzniku státu Izrael. Zejména naléhavá a nikdy nekončící snaha o kus země pro židovský národ je hmatatelná, všem překážkám navzdory. Vzdělanost, vynalézavost a neohroženost židovského lidu (i žen) jsou v knize dost vyzdvihovány, ale v tomto případě je to asi pochopitelné a nevadilo mi to. I když…občas jsem si pomyslela, že snad ani není možné, aby se v Gan Dafna a jiných osadách na horké půdě žilo tak harmonicky. Z Kitty a Ariho jsem měla občas dojem, že jsou něco jako nezničitelní roboti a jejich milostný příběh byl okrajový a moc mi tam nezapadal. Na druhou stranu, u posledních stránek nezůstalo jedno oko suché.
Pominu-li, že jsem se v druhé polovině občas ztrácela ve faktech a množství osob, tak jsem ráda, že jsem po Exodu sáhla. To co vzniku Izraele předcházelo, v té knize prostě být musí a v učebnicích to asi nenajdete. Mimochodem, příjemně mě překvapila podpora tehdejšího Československa... Pokud se o dějinách židovského národa chcete něco dozvědět, vezměte do ruky tuto knihu, koneckonců třeba i s ohledem na současné dění v této oblasti. Taková je bohužel realita.
Království
Jo Nesbø
Tahle knížka se JN moc povedla. Postavy byly skvěle propracované, prostředí a celková atmosféra stejně tak. Bylo to takové vzrušující a znepokojivé. A na to já slyším.
Závěr mě trochu nemile překvapil, ale zpětně v kontextu celého příběhu jsem musela uznat, že to do sebe skvěle zapadalo.
Zimní hrob
Peter May
Nejsem fanoušek příběhů z budoucnosti a žánru sci-fi, takže jsem nebyla moc nadšená, že můj oblíbenec zasadil děj do budoucnosti, byť blízké. Nicméně to pojal citlivě a reálně. Důsledky klimatických změn a technický pokrok jsou zmiňovány okrajově. Hlavní pilíř vidím v tom, jak vás pohltí skotská krajina a nehostinné počasí. Tohle May umí. Samotný příběh byl fajn, ale docela předvídatelný a občas takový rozvláčný. A vlastně tam stejně byla pořád někde "za rohem" cítit bezútěšnost neveselých časů. Hodně jsem ocenila pohledy do minulosti hlavního hrdiny, v těchto pasážích to i pěkně odsýpalo. Pak mi přišel zajímavý i prvek manipulování se skutečností, respektive její zkreslování. To je samo o sobě dost aktuální. Jo a ten hotel byl super, když se tam něco dělo, vzpomněla jsem si na Osvícení :)
Hlasy
Ursula Poznanski
Další knížka po které jsem v knihovně jen tak sáhla bez předchozích informací. A dobře jsem udělala. Četlo se to samo a líbilo se mi prostředí psychiatrické léčebny. Navíc mám ráda, když se o ústředních postavách dozvídám i něco osobního. Lépe si je pak dovedu představit. Někdo tvrdí, že to je rušivé, ale v tomto případě to bylo docela pěkně sladěné. Chemie mezi vyšetřovateli byla fajn. Vraha jsem tušila tak padesát na padesát a až hodně ke konci.
Pavouk
Lars Kepler
Bohužel mi kniha moc nesedla. Už nějakou dobu mám dojem, že tato série má sestupnou tendenci a myslím si, že ji autoři měli uzavřít dřív. Zaprvé jsem se nemohla moc začíst, přistihla jsem se, že mě už unavuje schéma vražd jedna za druhou jak na běžícím páse a nic nového pod sluncem. Až zhruba v půlce mě kniha víc chytla. A závěr byl vážně postavený na hlavu. A co víc, rozčilovalo mě tentokrát, jak jsou Joona i Saga vykreslení jako zlomení lidé, bez perspektivy. Joona už mi delší dobu připadá takový "plochý" a nemastný neslaný a třeba Valerii si nějak vůbec nedokážu představit. Možná už mám v hlavě prostě "přeKeplerováno" :)
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Tak tohle nebyla žádná detektivka, ale spíš horor. Bylo to napínavé jak kšandy, celou dobu jsem se krásně bála a čekala, co bude, nutilo mě to pořád číst dál a dál. Jenže některé věci mi připadaly neobjasněné a z konce jsem měla nečekaně nepříjemný pocit. A tenhle divný pocit se mě chvíli držel.
Osm
Radka Třeštíková
Dle mého názoru asi nejlepší knížka autorky. Je to svižné, čtivé a napínavé. Vývoj událostí mě kolikrát překvapil a detektivní zápletka příběh zpestřila.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Knížky tohoto autora mám moc ráda, když se potřebuju odreagovat, ale u této jsem už v druhé půlce trošku vypouštěla a už už jsem to chtěla mít odbyté. Nápad výborný, kniha se skvěle čte a je vtipná, ale zkrátila bych ji. Na můj vkus se autor na hlavním hrdinovi dost vyřádil a když už to vypadalo, že konečně bude mít klid, tak se ukázalo, že nebude.
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Ale jo, fajn povídky. Na zadek jsem si z nich ale nesedla a hned se mi vypařily z hlavy :) Nejvíce se mi líbily povídky Londýn, Fronta a Náušnice. Povídka Žárlivost byla zbytečně zdlouhavá, přitom nápad nebyl vůbec špatný.
