lucakuca komentáře u knih
Takové zvláštní.
Samozřejmostí jsou krásné obrázky, ponaučení, velké přátelství a bum bác nic.
Na konci jsem byla rozpačitá.
Milé čtení o přátelství. Duchařinka, která zahřeje, i když je plná stínů a tmavých zákoutí...
Taková Wednesday po česku. Amélie není ostrá jako břitva, když je potřeba, umí být nepříjemná jako rozzuřené kotatko....
Výbuch smíchu.
"Zase si čteš?"
"Jo."
"A co?"
"Kde je ten pravý balon?"
"Uka!"
Víc není třeba. :-)
To byla ale hustá kniha!
Začátek měl úplně skvělý rozjezd, dokud nenastala poslední třetina, která to totálně zabila. Tam se to tak divně motalo a táhlo, až mně narostly nehty a musela jsem si je ostříhat. Pak jsem musela zavřít okno, vynést odpadek a... Proč si vlastně nečtu? Asi výhybka???
Usínala jsem při ní a přemýšlela, kdo je vlastně zlo a kdo hodňousek. Jako bych byla omámená, čtení mi přišlo těžkopádné, a čím to autorka chtěla nakopnout, tak mě to podráželo nohy a zpomalovala jsem ve čtení. Ale dočetla.
Hm jasně, tak za všechno může jen... My přece ztráta paměti.
Bohužel.
Dočetla. Ale teda.... Raději mé vnitřní já upadlo do kómatu, než abych se v čtení posunula o pár centimetrů.
A sama žasnu, že když vypravím o knize svému okolí, že je ta kniha vlastně zajímavá. Tak proč si ji syslím? Co den to stránka někdy i dvě...
Ten začíná tady:
Jakože :-) :-) :-)
Když se hlavní hrdinky borec upíří zeptá na randeti, co dělá obvykle celý den a ona začne:
"Vstanu, vyčistím si zuby, oholím si nohy, vezmu si čisté prádlo..."
Pěkné, vtipné a dost těžké :-).
Zámek prince Bordelníčka či Zámek princezny Čurbesky je velmi podobného takřka stejného principu, až okopírované jistoty úspěchu hledačky.
Jak by řekl klasik: "Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?"
Vauuuu.
Četla jsem i dodatek, který mě mile překvapil a nemile šokoval.
Je až děsivé zjistit, kolik toho bylo v knize skutečného. Nechci vědět, co je fikce. Chci zůstat, co nejdéle to jde, za naivní růžovou mlhou a věřit v jednorožce a dobro.
To jako vážně jsem se snažila to dočíst. Dokulhala jsem až do strany 183 a... Ne e. Moje první letošní nedočtená. Mrzí mě to, ale jako nejde to.
Das ist grosse fakt grosse sesbíranej ze špajzek celého města a hezky zamíchanej čtecí Eintopf. Tady vařil das Hund s Mütze Katze.
Jak to říct čte se to lehce, ale o čem to teda je? Jak viz dole čtenářka avizovala je tam opravdu všechno, jen mi tam (teda jen do strany 183) ještě chybělo ufo, únos prezidenta, James 007 a tak.
Netradiční pohádkový příběh za časů cholery :-). Příběh laskavého přátelství, že ve dvou se to lépe táhne, najdeme se a pak prostě jenom budeme.
Příběh začal odnikud, chvíli nějak pokračoval a skončil nikde...
Ilustrace úžasné!!!!
Milé, čtivé, dobré až láskyplné a hlavně silně romantické. Ředila jsem detektivkou.
Pozvěte si na návštěvu Němku a tuto bude presto ajnc cvaj v richtiku!
Tomuhle se říká duchařina! Echt duchařina - s duchy pod duchnu a bát se!
Jiné než první díl. Každý díl jiný druh strachu a děsu.
Libilo se mi to. Opravdu temné, opravdu jiné a přitom tak blýskavé a barvité.
Krása důležitější než kus žvance.
Zajímavý svět, který je postupně odkrýván jako cibule. Čtením sloupávám jedno tajemství za druhým a stále naskakuje další... A když už jsem na konci, tak se mi chce brečet, protože KONEC.
A vím stále kulový! Tolik nezodpovězených otázek!
No... Doufám, že další díl je už někde na cestě - autorkou napsán, nejlépe už v tisku.
Příjemné, pomalé čtení.
Euforie z čtení jak průřez láskou.
Nejdřív: joooo božíiiii! Origoš! To bude šrumec!
Přecházelo do: to bude ještě zajímavé... Jak tam tak přemýšlí, že jo, nehrne se hned do všeho, tak to já se taky nepohrnu, hezky pianko..
A skončilo: tak když už jsme si spolu něco kniho začali, tak to asi nějak dobřinknem a doukousáme se navzájem ke konci, co?
Byl a žil. Pak ho to přestalo bavit, tak šel. Šel, šel a šel. Pak se vrátil. Starší a spokojenější...
No asi tak. Obrázky jsou fajn.
Druhý díl neni tak zářivý a úžasný jako první. Zas tak špatný není. Nápad zajímavý, což o to.
Ale!
Druhá nejlepší v ročníku, která je vykreslená jako neorganizované štěně, má mnoho kamarádů a našlápnuto na bezvadný srandapříběh. No, jen našlapnuto... Pak jsem se musela odrážet nohama...
Čtivé, konec doják a poučení.
Letní lovestore jako malovaný obrázek!
Dobrý :-)
Komiks pro holky se zajímavými hrdinkami.
Líbivé, pohádkové a zábavné.
Nedočteno. Pouze na stranu 44. Nic se nedělo, jen se tesknilo....
Četla jsem těch 44 stránek tři dny a pořád jsem odkládala a dávala přednost jiným.
Tak tuhle knihu pomatení jsem nedala. Pouhých 30 stránek bludů mě utvrdilo, že fantasy na motivy (teď to teda zjednoduším) vzácné duševní poruchy není nic pro moje křehké bytí.
19 různých pomatení a každé utváří svoji realitu.
Láká vás? Prosím, jen si ji vychutnejte.
Jako italská kuchyně. Stačí pár ingrediencí a je z toho nečekaný čtenářský zážitek.
YA - líbí se mi její stručnost, poselství a minimum žvanění.