Luccinda komentáře u knih

Pokoušená překvapivě udržela tempo předchozího dílu a přestože jsem si myslela, že Pronásledovaná bude první a taky poslední díl Školy noci, který budu hodnotit plným počtem hvězd, nakonec jsem musela stejně ohodnotit i šestku. Ze začátku to přitom s Pokoušenou nevypadalo vůbec dobře, první polovina se hodně vlekla, děj stál víceméně na místě a dokonce se vytratila ta úžasně mrazivá atmosféra, kterou jsem v těch předchozích dílech tak milovala. Ve druhé polovině ale nastal obrat o 180 stupňů! Příběh se najednou rozjel přímo zběsilým tempem, stránky mi mizely pod rukama a celá knížka pak vyvrcholila naprosto úžasným a šokujícím zvratem, který jsem absolutně nečekala, a to i přesto, že jsem už knížku jednou četla.

Příjemná změna nastala také ve stylu vyprávění - autorky začaly psát kapitoly z pohledu více postav, což příběhu dodalo šťávu a zároveň nám to umožňovalo sledovat děj odehrávající se i na jiném místě, než se zrovna nacházela hlavní hrdinka. A když už mluvíme o Zoey, musím uznat, že její charakter od prvního dílu prošel velkým vývojem, a že je jako postava s každým dílem snesitelnejší. Tak doufám, že jí ta změna vydrží!

1 19.10.2020

Knížka Oba na konci zemřou u nás ihned po svém vydání sklidila obrovský úspěch. Každý miloval tragický příběh Matea a Rufuse a já jsem schválně se čtením hodně otálela, abych se vyhnula tomu šílenému hypu. Bohužel, i přesto se zdá, že má očekávání byla až příliš vysoká. Knížka sama o sobě mi hodně připomíná Greenovky, až na to, že John Green by to určitě zvládl napsat lépe. Adam Silvera podle mého názoru nezvládl využít ten obrovský potenciál, který knížka měla. Nápad s Hodinou smrti, která vám zavolá v den, kdy zemřete, je sice fakt úžasnej, ale chybělo mi tam aspoň miniaturní vysvětlení, jak to celé vlastně funguje.

Postavy jsou zajímavé, ale nějak jsem je nedokázala mít ráda a soucítit s nimi. A nijak zvlášť mě nenadchl ani příběh, obzvlášť teď po dočtení mám pocit, že se v té knížce vlastně nic moc nestalo. Co mi tam ale opravdu chybělo byly emoce a jakákoliv hlubší myšlenka. A právě to je ten důvod, proč si myslím, že by to John Green zvládl napsat lépe. U všech jeho knížek jsem totiž bulela jak želva a měla jsem nutkání vypisovat si každou druhou větu, protože mě nějak zasáhla. Tady tomu tak bohužel nebylo...

1 19.10.2020

KO-NEČ-NĚ. Tak dlouho jsem čekala na díl, kterému budu moct dát plný počet hvězd, a konečně jsem se dočkala! A čím si to Pronásledovaná vlastně zasloužila? Především asi tím, že mě to vážně bavilo. Knížka byla stejně čtivá jako předchozí díly, ale tady jsem úplně poprvé pocítila takovou tu potřebu číst dál a dál, abych věděla, jak se bude příběh vyvíjet. A když už jsme u toho příběhu, to byla úplně jiná liga než doposud. Romantika byla víceméně upozaděná a děj se konečně začal točit i kolem někoho jiného než jen kolem hlavní hrdinky.

A panebože, ta atmosféra! Bylo to tajuplné, napínavé a děsivé a já jsem si to čtení vážně užívala. Jasně, pořád to má své mouchy, příběh je hodně natahovaný, hlavní hrdinka je stále ufňukaná, ale už jen z pocitu nostalgie jsem ochotná alespoň u tohohle jednoho dílu Školy noci zavřít oči nad těmi drobnými nedostatky, protože se bojím, že další šance dát některému dílu 5*/5* už nebude. I když, kdo ví?

1 19.10.2020

Čteno v angličtině.

Dojemný příběh o síle lásky a přátelství, o ztrátě milovaného člověka, o procesu uzdravování a nalezení sebe sama. Asi tak bych shrnula román Forever, Interrupted od Taylor Jenkins Reid. A musím říct, že mé první setkání s jednou z nejpopulárnějších autorek současnosti nemohlo dopadnout lépe! Taylor píše neskutečně citlivě, nutí vás vidět svět očima hlavní hrdinky, takže všechnu bolest, lásku, pocity štěstí i zoufalství prožíváte společně s ní. No, už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký romantický příběh takhle vnitřně rozložil...

Autorka navíc odvedla skvělou práci i s hlavními postavami, které jsou tak reálné, že se s nimi na sto procent ztotožníte. A to ani nemluvím o příběhu, který je sice jednoduchý, ale zato brilantně napsaný! V knížce se střídají kapitoly z minulosti, kdy jsou Elsie a Ben šťastně zamilovaní, s kapitolami z přítomnosti, kdy se Elsie snaží vyrovnat se ztrátou Bena. Tento styl vyprávění dělá z knížky jakousi emocionální houpačku, kdy se chvilku smějete s hlavními hrdiny a prožíváte jejich lásku, chvilku jste zase zlomení a smutní. A že u knížek normálně nebrečíte? No, tak u téhle budete!

1 19.10.2020

Byla bych schopná tu vyjmenovat celou řadu pozitiv, ale tím nejvýraznějším byla jednoznačně atmosféra celého příběhu. Zčásti jí tvořilo prostředí malé zapadlé vesničky obklopené hustými lesy, zčásti také samotný příběh, který se točí kolem podivných událostí a děsivých nočních můr. Zajímavé bylo, že stylem psaní mi knížka připomínala pohádku, jen hodně temnou a chvílemi i dost strašidelnou. Příběh i atmosféru krásně dokresloval jazyk a použité nářečí, a také mytologie a náboženství, které má svůj základ ve víře ve staré bohy. V tomto ohledu se mi hodně líbilo, jak dobře bylo v knížce zobrazeno myšlení a nátura obyvatel vesnice, kteří stále uctívají zvyky a tradice vytvořené jejich předky.

Oproti zbytku knížky, který je takový rozvláčný a spíše pocitový než dějový, je konec docela dost zrychlený. Po zhlédnutí besedy na letošním HumbookFestu ale chápu, proč to tak bylo, i když osobně by mi vůbec nevadilo přidat knížce pár stránek navíc, čistě jen kvůli tomu, abych si mohla déle zachovat ten krásný čtenářský zážitek.

1 19.10.2020

Na Z kouře a kamene jsem se hodně těšila. Anotace zněla skvěle, ohlasy čtenářů byly vesměs pozitivní, tak jsem si řekla, že už nemá smysl to déle odkládat. Zpočátku jsem byla nadšená! Prolog na mě působil jako dobrý úvod ke kvalitní fantasy a moje očekávání od zbytku knížky tak byla obrovská. Čím déle jsem ale četla, tím víc jsem měla pocit, že je to na mě prostě málo. Málo popsaný svět, málo propracované charaktery postav, málo děje, málo originality. A ve výsledku mě to strašně mrzelo, protože potenciál knížky byl veliký, autorka ho ale bohužel nedokázala naplno využít.

Příběh by se mi líbil mnohem víc, kdyby byl trošku obsáhlejší. Třeba to, jak hlavní hrdinka Carys trénuje a zlepšuje se v používání magie, nebylo v knížce vůbec popsané, a stejně tak spousta dalších věcí... Bylo to zkrátka příliš stručné a častokrát autorka určité události jen tak letmo zmínila, abychom věděli, že se odehrály, ale neměli jsme možnost je prožít spolu s postavami. Anotace navíc prozrazuje podstatnou část děje a pokud máte v YA fantasy něco načteno, asi si snadno domyslíte konec. Vyprávění z pohledu více postav bylo podle mě spíš na škodu, nedokázala jsem se vcítit ani do jedné z nich. A v neposlední řadě bych uvítala detailnější popis toho, jak v tom světě funguje magie. Nějaké nastínění její podstaty tam bylo, ale opět to bylo prostě málo.

Když to ale vezmu kolem a kolem, tak na to, že je to prvotina, si knížka vedla celkem dobře. Obzvlášť když vezmu v potaz, že v době vydání byla Bětka Bílková jen o rok starší než já. Takže klobouk dolů! Já osobně bych Z kouře a kamene doporučila spíš mladším čtenářům (cca 12 – 14 let), nebo těm, kteří s žánrem fantasy teprve začínají.

1 19.10.2020

Čteno v angličtině.

Knížka je vyprávěná způsobem dvou alternativních dějových linií, což je zároveň důvod, proč jsem z ní byla zpočátku tak nadšená. Těšila jsem se, jak se budou obě dějové linky vyvíjet a doufala jsem, že se Maybe in Another Life vyrovná dvěma předchozím knížkám autorky – Forever, Interrupted a After I Do. Bohužel se tak ale nestalo. První dějová linka mě ještě docela bavila, zato ta druhá, ve které Hannah zůstala s Ethanem, byla po dlouhou dobu dost stereotypní a nezáživná. V knížce se hodně opakovaly ty samé myšlenky a pocity pořád dokola, což je věc, které já v knížkách obecně moc nefandím. A ani hlavní téma, kterým je osud a pravá láska, mě příliš nezaujalo.

Nechci říct, že by byla knížka špatná, to ani náhodou. Ale když to srovnám s předchozími knihami autorky, které jsem četla, byla jsem upřímně trochu zklamaná. Čekala jsem emocionální bombu, silný příběh plný krásně napsané romantiky, zkrátka něco, nad čím budu přemýšlet a co nedokážu odložit, dokud se nedozvím, jak to dopadne. Místo toho jsem ale dostala krapet filozofickou oddechovku s jedním zajímavým prvkem, kterým byly dvě alternativní dějové linky. Nic víc, nic míň.

1 19.10.2020

Musím přiznat, že jsem se téhle knížky hodně bála. Hlavní hrdinka Bri se totiž touží stát úspěšnou raperkou a já a rap nejsme zrovna velcí kámoši. Moje obavy byly ale nakonec úplně zbytečné, a naopak mi přišlo skvělé, že autorka přišla s takhle originálním námětem.

Příběh se ale ani zdaleka netočí jen kolem rapu. Kromě toho tu máme dobře vykreslenou černošskou komunitu a řeší se tu také téma rasismu, které bylo do příběhu přirozeně zakomponováno. Hlavní hrdinka se snaží bojovat proti předsudkům, které vůči ní ostatní lidé mají, a poukazuje na to, že k lidem jiné barvy pleti se automaticky přistupuje trochu odlišně. Jenže mi přišlo, jako by autorka tyto předsudky částečně sama podporovala. Hlavní hrdinka se málem ocitla uprostřed války gangů, její teta prodávala drogy a všem to tam přišlo úplně normální. Dokonce i chování samotné Bri bylo občas dost přes čáru. Je teda pravda, že já jsem dost velká slušňačka, takže možná to přijde přes čáru jenom mně. Ale abych pravdu řekla, v tomhle prostředí, jak ho autorka vykreslila, bych rozhodně žít nechtěla.

Hodně se mi líbilo, jakou práci si autorka dala s vytvářením charakteru hlavní hrdinky. Ano, sice jsme si úplně nesedly, protože povahově je Bri můj úplný opak, ale i tak musím uznat, že jako postava se vážně povedla! A nejen ona, vlastně většina postav v knížce působila hrozně reálně. Díky tomu i romantická linka z příběhu přirozeně vyplynula.

Na závěr musím pochválit ještě styl psaní Angie Thomas a s tím i překlad, který se podle mě povedl. V textu byla použita spousta slangových výrazů, které vyzněly dobře i v překladu, a skvěle dotvářely prostředí, do kterého autorka příběh zasadila. A výborné byly také písničky, to byla fakt pecka!

1 19.10.2020

Já tyhle romantické oddechovky nemám příliš v lásce a kdybych se z různých recenzí nedozvěděla, že se v knížce řeší i vážnější témata, Sedm rozchodů Amy a Craiga by mě nejspíš minula. Nakonec jsem ale ráda, že jsem podlehla tomu obrovskému hypu a knížku si pořídila. Moje očekávání nebyla nijak vysoká, takže i když to pár chybiček mělo, byla jsem dost překvapená, jak moc mě to bavilo. Dokonce natolik, že začínám přemýšlet, že bych ty feel-good contemporary mohla zase začít číst trošku častěji.

Ale teď už k samotné knize. Jako první bych chtěla zmínit, že není vyprávěná chronologicky. Jednotlivé kapitoly jsou vlastně takové „epizody“ z Craigova života, které na sebe navazují spíše tematicky, ale časově jsou seřazené na přeskáčku. Já jsem o tom naštěstí věděla dopředu, takže jsem na to byla připravená a nevadilo mi to tolik jako ostatním. Možná bych i řekla, že je to takový zajímavý prvek, který tu knížku určitým způsobem ozvláštňuje.

Hlavní hrdina Craig byl za mě úplně top! Je to přesně ten typ kluka, který úplně nevyniká v sociální interakci a rád tráví večery čtením komiksů nebo hraním Dračího doupěte se svými stejně „divnými“ kamarády. Jeho úžasný smysl pro humor a schopnost dělat si sám ze sebe tak trochu srandu byly na téhle knížce asi úplně to nejlepší. Uznávám, že dát dohromady někoho jako je Craig s krásnou, inteligentní a všemi oblíbenou Amy je už trošku klišé, ale v tomhle podání mě to zkrátka bavilo.

Asi od poloviny se v knížce také konečně začíná řešit pár vážnějších témat, což já mám v contemporary hodně ráda, když tam nejde jen o tu romantickou linku a hlavní hrdinové musejí řešit i závažnější problémy ve svém životě. Sice si myslím, že se jimi mohl autor zabývat více do hloubky, ale to už bych asi chtěla příliš. I tak jsem si čtení moc užila, přestože to není žádná převratná literatura.

1 19.10.2020

Po třech dílech neskutečně otravné romantiky tu konečně máme knížku, ve které se řeší i něco jiného než vztahy. Konkrétně tu na scénu vstupuje děsivé proroctví, které je předzvěstí něčeho velkého, temného a nebezpečného, a s ním spojený boj dobra se zlem, který tvoří hlavní příběhovou linii prakticky v celém zbytku série.

Nezkrotná přímo navazuje na předchozí díl, takže se v první polovině knížky bohužel musíme opět vypořádat s ufňukanou chudinkou Zoey, která přišla o své tři kluky. Ale to přece vůbec nevadí, protože autorky jí okamžitě pošlou do cesty novou lásku. Ve Škole noci se totiž objevuje tajemný Stark, do kterého se hlavní hrdinka zamiluje asi pět minut poté, co ho poprvé spatří. Nechme ale romantiku romantikou, protože ta se v téhle sérii asi nikdy nezlepší...

Příběhově jsem byla se čtvrtým dílem celkem spokojená. Ve druhé polovině knížky se děj krásně rozjíždí a jestli se v tomto duchu ponese i pokračování, myslím, že tu máme zaděláno na docela kvalitní počtení. Teď už jen doufám v to, aby autorky ten obrovský potenciál nepromarnily.

1 24.08.2020

Zoey Redbirdová se pomalu, ale jistě dostává na pomyslný vrchol mého imaginárního žebříčku nejotravnějších knižních hrdinek všech dob. Celý třetí díl této série se točí v podstatě pouze kolem jejího zdánlivě neřešitelného problému s kluky. Ale pozor, téhle holce nestačí kluk jeden, nebo snad dva. Zoey je přece výjimečná, nejnadanější mládě v upířích dějinách, takže si nabrnkne rovnou tři kluky naráz! A přestože v průběhu celé knížky v jednom kuse přemýšlí, jak jednoho či druhého pustit k vodě, stále si hledá důvody, proč s tím či oním zůstat. To všechno vyústí až k velkolepému závěru, kdy se konečně stane nevyhnutelné a Zoey dostane lekci, kterou si upřímně řečeno opravdu zaslouží.

Teď už ale k příběhu. "Příběhu". Ono totiž není moc o čem psát, protože si nejsem vědoma toho, že by se příběh od druhého dílu někam výrazně posunul. Vyvolená je spíše jakási předzvěst něčeho velkého a temného, to něco ale budeme muset objevit až v dalších dílech. I přes to všechno byl ale tento díl zatím nejlepší z celé série, a to hlavně pro jeho čtivost. Celou knížku jsem zhltla během jednoho odpoledne a navzdory všem nedokonalostem jsem si její čtení opravdu užívala.

1 24.08.2020

Zrazená víceméně navazuje na události předchozího dílu. Díky tomu má knížka mnohem lepší rozjezd, hlavní zápletka je odhalená velmi brzy a celkově je Zrazená od samého začátku čtivější a plynulejší. Autorky se stále drží velice jednoduchého stylu psaní, ale naštěstí už knížka nepůsobí tak dětským dojmem, jako tomu bylo v případě Označené, takže jsem si čtení od samého začátku vážně užívala.

Trošku mě ale mrzelo, že celý druhý díl se točí v podstatě jen okolo vztahů. Jasně, pohybujeme se v žánru young adult, ale když už milostné problémy hlavní hrdinky zabírají dvě třetiny knihy, tak je něco špatně. A s tím se pojí i druhý problém tohoto dílu, kterým je samotná hlavní hrdinka. V prvním díle mi prostě seděla víc. Tady mi Zoey přišla hrozně ufňukaná, sobecká a panovačná, až mi to její neustálé "ach jo, co mám dělat, když mě chtějí tři kluci najednou a já si mezi nimi nedokážu vybrat" a "můj instinkt mi napovídá, že uvažuju naprosto správně a navíc jsem nejnadanější mládě v celé upíří historii, takže to prostě bude podle mě" lezlo pěkně na nervy... Už se těším na to, až v dalších dílech dostanou více prostoru i ostatní postavy, které zde byly trošku upozaděné.

Nicméně i tak se mi Zrazená líbila o maličko víc než první díl, konec navíc slibuje skvělou zápletku do dalšího dílu, a už se nám tu dokonce začíná projevovat největší padouch celé série, takže věřím, že Vyvolená posune laťku ještě o kousek výš.

1 24.08.2020

První díl trilogie Ohnivák byl pro mě obrovským překvapením, a to především kvůli tomu, že mezi čtenáří nemá takové ohlasy jako jiné YA série. Pokračování sice nedosáhlo takových kvalit jako předchozí díl, nicméně i tak jsem byla s knížkou nadmíru spokojená.

Jednu z největších změn prodělala samotná hlavní hrdinka. Marguerite jsem si v prvním díle oblíbila hlavně pro její rozhodnost a sebevědomí, tyto vlastnosti se ale v této knížce jaksi vytratily. Najednou tu máme nejistou Marguerite, která pořád dokola přemýšlí jen nad jejím "osudovém" vztahu s Paulem, což po pár stranách začne lézt pěkně na nervy. Bohužel ani nové dimenze už nejsou, co bývaly, připadají mi takové nemastné neslané. Na druhou stranu autorka opravdu umí psát, knížka je od začátku až do konce neuvěřitelně napínavá, na čtivosti jí přidávají i krátké kapitoly. Příběh plyne velmi rychle a provází ho jedna akční pasáž za druhou, takže se při čtení rozhodně nenudíte.

Poslední věcí, kterou bych chtěla zmínit, je milostný trojúhelník, který já bytostně nenávidím a tady ve druhém díle je snad ještě markantnější než v tom prvním. Navíc si prostě nedokážu vybrat, s kým by měla Marguerite nakonec skončit. V předchozím díle jsem byla jednoznačně tým Paul, ale teď u mě převládá spíš Theo.

1 24.08.2020

Knížky s tematikou druhé světové války miluju a stále je vyhledávám, i když je pro mě už dost těžké najít něco originálního, co jsem v žádné podobě ještě nečetla. A konečně se mi to podařilo! Osvobození je určitě jedna z nejlepších knížek o druhé světové válce, které v poslední době vyšly.

Hlavní hrdinka Nancy je to, co celý příběh posouvá na vyšší úroveň. Nancy navenek působí jako rozmazlená panička, která dokáže maximálně sladit rtěnku s oblečením a utrácet peníze svého bohatého manžela. Což ona skutečně je, až na dobu, kdy bojuje po boku mužů a zabíjí nacistické vojáky. A ano, je to fakt tak hustý, jak to zní. Knížka popisuje, jak si Nancy postupně získávala svou pozici v tom mužském světě. Vojáci jí zpočátku nepřijímali, protože nechtěli, aby jim velela žena. Až díky Nancyině chytrosti, odvaze a drzosti jí začali uznávat. Musím říct, že jestli skutečná Nancy Wakeová byla tak drsná jako v knížce, nedivím se, že z ní měli Němci nahnáno…

Příběh sice nelíčí všechny historické události úplně přesně tak, jak se skutečně staly, nicméně jak se dočteme v poznámce na konci knihy, většina změn spočívala pouze v úpravě dat a časové posloupnosti nebo ve vypuštění některých postav z příběhu. Co mě ale trošku zamrzelo byl způsob, jakým byly v knize jednotlivé události podány. Styl psaní byl spíše věcný a takový „necitlivý“, příběh ve mně za celou dobu nevyvolal prakticky žádné emoce.

Jinak jsem ale z Osvobození nadšená! Příběh samotný mě opravdu bavil, kapitoly byly krátké a úderné, takže jsem měla potřebu ve čtení pokračovat pořád dál a dál. No a jak už jsem psala na začátku, líbilo se mi hlavně osvěžení tématu druhé světové války, nic podobného jsem dosud nečetla.

1 24.08.2020

Musím přiznat, že jsem se trošku obávala, jestli nepůjde kvalita po fantastickém prvním dílu strmě dolů, ovšem Marissa Meyer opět nezklamala. Protivníci byli hned v několika ohledech dokonce ještě lepší než Renegáti! Autorka tu bravurně rozvíjí svět superhrdinů, dozvídáme se spoustu nových informací z historie Výjimečných a vyvíjí se také charaktery hlavních hrdinů, především postava Adriana mě v Protivnících hodně bavila.

Knížka se opět zaměřuje na stále probíhající souboj Renegátů a Anarchistů a stejně jako v předchozím díle ani tady není nic černobílé. Obě strany mají svá pro a proti a ani jedna se nedá označit za čistě dobrou nebo čistě zlou. Přiznám se, že i když jsem se původně přikláněla spíše na stranu Renegátů, v tomto díle mi byli o něco sympatičtější Anarchisté.

Protivníci mě také utvrdili v tom, že Marissa Meyer píše opravdu úžasně. Knížka byla od začátku až do konce neskutečně čtivá, a přestože nebyla tolik akční jako první díl, nedokázala jsem se od ní odtrhnout.

1 20.08.2020

Muži v mé situaci jsem si chtěla přečíst hlavně z toho důvodu, že Per Petterson je velmi oceňovaný autor a jeho knížky jsou dobře hodnocené i u nás. Kromě toho mě na knížku neskutečně nalákala anotace, těšila jsem se na prostředí Norska, kde se příběh odehrává, a na takovou tu chladnou, skoro až mrazivou atmosféru, která je pro severské autory tak typická. Měla bych tedy být spokojená, protože všechno tohle jsem v knížce opravdu našla.

Jako celek na mě ale knížka působí trošku rozpačitým dojmem. Nenabídne vám totiž nic víc než to, co už je popsáno v anotaci. Doufala jsem, že autor půjde při popisu myšlenek a pocitů více do hloubky, ale to se bohužel nestalo. Hlavní hrdina byl stejně chladný jako ta atmosféra, o které jsem mluvila na začátku. Rodinné vztahy, kolem kterých se vlastně celá knížka točí, byly vykresleny dost povrchně a spoustu věcí jsem si při čtení musela domýšlet, což mi popravdě příliš nesedlo.

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Styl psaní autora se mi zalíbil, knížka se četla dobře. I z toho důvodu si jsem poměrně jistá, že si své čtenáře určitě najde. Já už po své předchozí zkušenostmi s Odeonkami očekávám, že mě aspoň trochu emočně zasáhnou, ale to se o knížce Muži v mé situaci říct nedá. Za mě tedy lepší průměr, i když v tomhle ohledu jsem asi dost velká výjimka.

1 31.07.2020

Múza nočních můr byla stejně kouzelná a nádherná jako předchozí díl, přesto ale byla v něčem jiná. Ne horší, prostě jiná. Myslím si, že pokud vám Snílek nesednul z důvodu poetičtějšího stylu psaní a pomalejšího tempa vyprávění, měli byste dát Múze určitě šanci, protože zrovna v tomhle ohledu se Múza od Snílka liší nejvíce.

Na začátku se v knížce objevuje úplně nová dějová linka, která se ale s původním příběhem začne postupně prolínat a vysvětluje různé historické souvislosti a původ některých postav. Právě díky této nové dějové lince se příběh rozjíždí o trochu rychleji než ve Snílkovi, knížka je o dost akčnější, ale přesto si zachovává tu tajemnou pohádkovou atmosféru, díky které jsem si tuhle sérii tak zamilovala.

Vývoj postav tu byl úplně neuvěřitelný! Hrozně se mi líbilo, že tentokrát dostaly v knížce kromě Lazla a Sarai hodně prostoru i vedlejší postavy a mohla jsem se tak dozvědět více o jejich minulosti a sledovat vývoj jejich charakterů. S novou dějovou linkou samozřejmě přišly také nové postavy, které jsem si oblíbila úplně stejně, jako všechny ostatní! A když se pak osudy všech hrdinů propojily, všechno do sebe krásně zapadlo.

S blížícím se koncem přišla spousta akce a napětí, což bylo něco, na co jsem po zkušenostech se Snílkem rozhodně nebyla připravená. V jednom bodě jsem měla takový strach o životy postav, až se mi nechtělo věřit, že vážně ještě čtu tu pomalou pohádkovou fantasy. Závěr příběhu byl naprosto skvělý a dokonce mi přišlo, jakoby si autorka nechala pootevřená vrátka pro případné pokračování. Já jsem rozhodně pro!!!

1 31.07.2020

Když jsem si přečetla anotaci, nabyla jsem dojmu, že se mi do rukou dostalo akční sci-fi, nakonec se ale z knížky vyklubal spíše pomalejší psychologický YA thriller s detektivní zápletkou. Díky tomu byl ale příběh ještě originálnější a působivější, než jsem čekala. Více než na samotnou kometu, která má během pár týdnů zničit celou planetu Zemi, se příběh soustředil na psychologii postav, která byla zpracovaná na jedničku! V knížce bylo krásně vidět, jak různí lidé reagují na blížící se katastrofu různými způsoby: někdo se dá na víru v Boha, jiní si plní své sny, někteří se zas nechají zlákat drogami… Čtenář u takového příběhu musí přemýšlet, co by dělal on, kdyby mu zbýval měsíc života.

Detektivní zápletka mi popravdě přišla zbytečná, ale nevadila mi. Myslím, že tam byla potřeba kvůli tomu, aby posouvala příběh dopředu a čtenář se tak měl stále na co soustředit. Co mi naopak vadilo byla délka knížky. Takřka 500 stran mi na knížku, kde se toho vlastně moc neděje, přijde celkem dost. Ne že bych se při čtení nudila, to vůbec, ale už tak od poloviny jsem měla pocit, že mi ten čas strávený u knížky vůbec neutíká. Kdyby se zkrátila na polovinu, bylo by to téměř dokonalé, takhle ale musím na hodnocení trošku ubrat. I tak vám ale Konec můžu jedině doporučit, pokud do toho půjdete dopředu s tím, že tam jde hlavně o psychologii postav (podobně jako třeba v knížce Sucho od Neala Shustermana), myslím, že nebudete zklamaní.

1 31.07.2020

Na začátek bych chtěla říct, že povídky nejsou úplně můj šálek kávy. A ani ty Zaklínačské mi bohužel příliš nesedly. Jako úvod do celé série mi to přijde trošku nešťastné, protože povídky nedávají příliš prostoru k tomu, abychom pořádně poznali svět, ve kterém se příběh odehrává, a také postavy, kterých se v knížce vyskytuje celkem dost. Prakticky po celou dobu čtení jsem měla problém určit, které postavy jsou hlavní, které vedlejší, a které se v příběhu jen mihnou. Nedokázala jsem si k postavám utvořit jakýkoliv vztah, tím pádem mě nezajímaly ani jejich osudy. Jednotlivé povídky pak pro mě byly spíš způsobem, jak se zabavit u oběda, než že bych si jejich čtení vyloženě užívala.

Jediným zpestřením tak byla postava Geralta, na kterém mě bavilo hlavně to, jak lehce dokázal vybruslit z každé nebezpečné situace. Upřímně jsem na tohohle hrdinu ještě hodně zvědavá a doufám, že se v dalších dílech dozvím něco víc z jeho minulosti, a že jeho postava dostane nějaký ucelený charakter.

1 31.07.2020

Temné a osamělé prokletí mělo obrovský potenciál k tomu, abych si ho zamilovala. Autorka mi byla známá už díky knížce Dopisy ztraceným, kterou jsem označila za jednu z nejlepších YA contemporary, jakou jsem kdy četla. Pohádku Kráska a zvíře mám moc ráda, pár retellingů už jsem četla a každý z nich mě dokázal něčím zaujmout. Ohlasy byly vesměs nadšené, takže jsem od knížky přirozeně měla velká očekávání. A já vám nevím, kde se stala chyba, protože já jsem nějak nebyla schopná vidět všechna ta pozitiva, která na knížce ostatní vychválili.

Hlavním problémem byl u mě příběh. Knížka byla až příliš dlouhá po celou dobu čtení jsem měla pocit, že se v knížce vlastně nic neděje. Chyběla mi tam pořádná romantická linka, protože od retellingu na Krásku a zvíře jsem přece jen nějakou tu romantiku očekávala. A ona tam skoro vůbec nebyla! Hlavní hrdinové mezi sebou neměli vůbec žádnou chemii, celou dobu kolem sebe jen tak kroužili a přemýšleli o tom, jestli k sobě teda něco cítí nebo ne.

Postavy byly takové nijaké, jejich charaktery rozhodně mohly být propracovanější. Na hlavní hrdince Harper bylo nejzajímavější to, že prodělala dětskou mozkovou obrnu, a i když na ní nemoc zanechala následky, bylo skvělé vidět, jak se s nimi vypořádává. Také její vztah s bratrem a nemocnou maminkou byl dobře vykreslený. Druhý hlavní hrdina Rhen se ale vůbec nepovedl, většinu knížky se dokázal jenom litovat a brečet nad svým strašným osudem. Z ostatních postav mě nejvíce zaujal Grey, jeho sarkastické poznámky byly vážně top! A na konci knížky to vypadalo, že by mohl ve druhém díle dostat více prostoru, i když já se na pokračování asi nechystám.

Z retellingů na Krásku a zvíře, které jsem přečetla, je tenhle bohužel ten nejslabší. Na knížce se mi líbilo akorát to, jak autorka dokázala propojit náš moderní svět s tím pohádkovým. Příběh mě ale nebavil, takže za sebe knížku bohužel doporučit nemůžu.

1 31.07.2020