lucie.8 komentáře u knih
Příběh s dalším klanem se mi líbil, ale začátek měl pomalý rozjezd. Na to u Kočičích válečníků nejsem zvyklá.
Knize by prospělo vyškrtat tak polovinu případů a pořádně se věnovat jen té půlce, co by zbyla. Ocenila bych hlubší zpracování klidně menšího počtu případů. Zkrátka radši kvalitu než kvantitu.
Proti předchozím dílům, které nasadily laťku velmi vysoko, trochu slabší kus. Působí, jako by se teprve stavěly figurky na šachovnici a závěrečná bitva nás teprve čeká.
Knihu jsem měla doma asi rok, než jsem se do ní pustila a teď lituji, že jsem to neudělala dřív. Dozvěděla jsem se spoustu informací z novodobé historie Ukrajiny i Ruska. Proč došlo k Majdanu, jak se žije národnostním menšinám na Krymu, co si myslí obyčejní Ukrajinci a Rusové...
Oceňuji hlavně část věnovanou zřízením v ostatních státech východního bloku. Musím se přiznat, že jak fungoval socialismus třeba v Bulharsku a kdo byli jeho představitelé, jsem nevěděla.
Kniha je přehledná a poskytuje základní informace o nejčastěji zneužívaných drogách. Jako minus hodnotím fakt, že některé informace jsou už dnes neaktuální, přeci jen byla vydána v roce 2001.
Jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla (pokud ne úplně nejlepší, ale je teprve říjen). Autorka s humorem píše o různých vědeckých disciplínách, které stojí za armádou a jejím vybavením. Ne všechny experimenty se dočkaly úspěchu (jako třeba uměle vytvořený smrad na demoralizaci nepřítele), ale člověka ani nenapadne, kolik je práce za něčím tak obyčejným jako je třeba uniforma.
Krásná knížka, po letech jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Ohromná nostalgie.
Narozdíl od podobných ideologických spisů (Mein Kampf, Komunistický manifest atd.) se to aspoň dalo číst a bylo to krátké. Tolik ke kladům.
V textu se dost často opakují celé věty, jen lehce upravené, jako u studenta, který musel splnit určitý počet normostran. Nápady na změnu světa byly z velké části naprosto absurdní, jako třeba zrušit peníze a povinné formální vzdělání pro všechny. Přesto se autor v podstatě tváří, že aplikací své teorie spasí svět. V Lybii vládnul přes 40 let a ráj na zemi, který sliboval, se jaksi nedostavil. Spíš naopak.
Útlá knížka s velmi silným obsahem. Sama pocházím z českoněmecké rodiny a asi proto se mě kniha dotkla o to více. Pořád nechápu, jak se mohli ze dne na den sousedi otočit zády ke svým někdejším přátelům nebo si na ně vymyslet nějaké falešné udání. O této kapitole našich dějin se příliš nemluví, ale je důležité nezapomenout.
P.S. pokud někdo víte cokoliv o odsunech Němců z Jiřína u Vyskytné nad Jihlavou, kontaktujte mě prosím. Odtud pochází má rodina a snažím se zpracovat rodinnou historii.
Z Shakespearových tragédií se mi zatím líbil Makbeth asi nejvíc. Pro srovnání: četla jsem Romea a Julii, Othella, Tita Andronica + pár komedií.
Vánoční koleda je prostě úžasná a ve vydání z roku 2019 od Petrkov má i krásné ilustrace, které vás ještě víc vtáhnou do děje.
Úplně jiný příběh než film Králíček Jojo, v tom mi byl Johannes daleko sympatičtější.
Nikdy by mě nenapadlo, že se pustím do Babičky a už vůbec ne, že se mi bude tak líbit. Na poněkud archaický jazyk jsem si zvykla po pár stránkách a pak už jsem si jen užívala klidné tempo vyprávění o idylickém životě na venkově. Nehledejte v tom reportáž o skutečných dobových poměrech, ale spíše vesnickou pohádku, kde jsou spolu všichni zadobře.
Příběh sám o sobě mě pořád baví, těžko se od knihy odtrhnout. Ale v případě čtvrtého dílu musím jednu hvězdičku ubrat za téměř neexistující korekturu - to mě u tak dobré a čtivé knížky vážně mrzelo.
Druhý díl se mi líbil asi ještě víc než ten první. Rovnou jsem si objednala další dva :)
Moc zajímavá kniha o poměrně kontroverzním tématu. Jen by jí prospělo kapitoly trošku více "učesat". Myslím, že zpětně nemám šanci nějakou konkrétní informaci najít.
Základní myšlenka se mi moc líbila: vybírat si, co si necháme a ne, co vyhodit. A nechávat si jen ty věci, které nám přináší radost. Musím říct, že i jako zapřisáhlý nepřítel zbytečností v domácnosti, jsem si z knihy něco vzala.
Bohužel tam byly i dvě věci, které nikdy nehodlám přenést přes srdce: vytrhávání stran z knížek (fuj! to se prostě nedělá) a vyhazování všeho rovnou do smetí (jsem raději, když z mých nechtěných věcí má užitek někdo další).