lucie.8 komentáře u knih
Čekala jsem něco jiného. Na můj vkus to bylo málo o vyšetřování a Rozparovači a až moc to připomínalo červenou knihovnu.
Další setkání s Lhářem mě nadchlo. Povídky mají spád a vtip, přesně jak jsme byli zvyklí z prvních dvou dílů.
Trochu nešťasné první setkání s Agathou Christie. Filmy se špionážní tématikou mě nikdy nebavily a po přečtení Cestujícího do Frankfurtu zjišťuji, že u knih to je stejné. Přišlo mi to celé zmatené a s odstupem času vlastně nedokážu říct, o čem kniha byla.
Tohle je možné snad jedině v Rusku - ten neuvěřitelný bordel, šlendrián a samozřejmě chlast...
Knihu jsem dostala jako doplnění mé zaklínačské knižní sbírky. Knihy jsem četla všechny, hru jsem nehrála žádnou. Proto jsem se trochu bála, jestli bude tato kniha i pro mě. A ano, je :) Informace z Geraltova světa jsou pěkně rozdělené, hodně se mi líbila kapitola o magii a zaklínačích. Jediné minus vidím (stejně jako fvalek) v tom, že kniha mohla obsahovat více "knižních" monster.
Čekala jsem úplně něco jiného, ale zklamaná nejsem. Podle anotace jsem myslela, že to bude samá sranda a vtípek. Ale většina knihy je spíš smutná a k zamyšlení.
Od téhle knihy jsem toho asi čekala moc. V první polovině se téměř nic neděje a musela jsem se nutit, abych vůbec četla dál. Pak se děj "rozjede" a najednou je konec.
Dlouho jsem si říkala, že si tuhle knihu rozhodně musím přečíst, ale jsem z ní docela zklamaná a nenechala ve mně žádný hlubší dojem.
Začátek této knihy mě trochu vyděsil - ono se to jako bude odehrávat v našem současném světě?! Chvíli mi trvalo než jsem se přes ten počáteční šok přenesla. Pak mě kniha naprosto uchvátila. Je totiž plná nových záhad - co je Hirka zač, jak to bylo se slepými a Vidoucím v Ymslandě atd. a střípků informací, které do sebe nakonec zapadnou. Druhý díl Havraních kruhů se mi líbil snad ještě víc než první a už se nemůžu dočkat závěru série.
Už čtvrtá kniha povídek od Kinga, kterou jsem přečetla a autor opět nezklamal. Mám pocit, že jeho knížky jsou prostě sázka jistotu.
Krom samotných povídek se mi hodně líbily poznámky, kde autor píše, jak ho napadla zápletka nebo třeba hlavní hrdina. Nejvíc se mi líbily povídky Pán v černém obleku a Pitevní sál čtyři.
Trochu váhám jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu se mi líbilo prostředí (viktoriánská Anglie je prostě sázka na jistotu) a ten nápad s kouřem byl úžasný. Ale ... děj se docela vlekl a chvílemi jsem se musela nutit číst dál.
Všeobecně čtu dost málo knihy ze současnosti, detektivky a české autory. A o to víc mě tato kniha nadchla. Popis světa ruské mafie a jejích členů byl neuvěřitelně věrohodný a kniha se četla úplně sama (přečteno za 5 dní). Takže doporučuji i lidem, kteří na detektivky normálně moc nejsou :)
Proti knihám Mlha a Mrtví se někdy vracení trošku slabší sbírka povídek. Nejvíc se mi líbily povídky Duna a Batman a Robin mají spor.
Zvláštní kniha ... Útok na pekárnu se mi líbil více, ale k tomuto autorovi se určitě ještě vrátím.
Knížka se mi moc líbila především proto, že není jen o módě, ale ukazuje ji v kontextu doby - přešívání nebo náhražkové materiály kvůli přídělovému systému. Doporučuji všem milovnicím černobílých filmů a elegance.
Když jsem Hlavu XXII zkoušela číst poprvé, vydržela jsem jen pár kapitol. Působila na mě zmateně a chaoticky, nechápala jsem, jak se tahle kniha může tátovi tak líbit. Nicméně za rok či dva se mi to rozleželo a dala jsem Hellerovi ještě jednu šanci. A nelituji! Na podruhé už mi styl vyprávění sedl a kniha mě naprosto uchvátila. Nahlas jsem se smála v autobuse a nejlepšími částmi bavila (nebo otravovala) své přátele. Bláznovství z této knihy je nejspíš nakažlivé.
Je skoro nemožné, aby armáda nebyla takový šílený "podnik", když jí tvoří lidé jako major Major Major (kterému se rodiče pomstili jeho jménem), věčně kvílící Hladový Joe, Milo (obchodník celým srdcem) a hlavně Yossarian.
K této knize se budu vždycky ráda vracet.
Tato kniha byla mým prvním setkáním s finským podivnem. Překvapilo mě, jak moc mi tento styl sednul a rozhodně se chystám přečíst si více takových podivných knih.
První věc, která mě jako komentář k této knize napadá (stejně jako několik uživatelů níže) je: MILÁ. Tato knížečka je totiž opravdu strašně milá :)
Nečekejte žádný veledůležitý příběh světového významu, ale střípky z každodenního života obyčejných manželů v době, kdy japonská společnost poměrně rychle měnila staré pořádky. Tuhle knížku si budu dlouho pamatovat.
Tahle kniha mě bohužel moc nenadchla, děj se docela vlekl a rozuzlení se odbylo na pár stránkách.
I druhý díl jsem přečetla z nostalgie a opět se mi líbil, i když už nejsem v cílové skupině čtenářů :)
Velmi čtivá kniha o lidech, kteří zpackali snad každé životní rozhodnutí a podle toho taky dopadli. Michal dostal spoustu šancí začít znova, ale nevyužil jedinou. Přečtení této knihy mě jen utvrdilo v tom, že pokud takoví lidé nechtějí sami, nemá cenu zkoušet jim pomáhat.