lucie3944
komentáře u knih

Já jsem prostě spokojená. Tohle se, aspoň pro mě, četlo samo. Celá kniha směřovala k jednomu okamžiku, který se vlastně za chvíli vyřešil. Ale ta cesta! Ta byla moc pěkně popsaná.
Je tedy pravda, že jsem měla občas problém se zorientovat ve jménech, kdo je kdo, protože přátel kolem bylo opravdu dost, ale hlavní je, že jsem vždycky věděla, kdo jsou hlavní hrdinové...
Jak už jsem napsala, za mě spokojenost a i když jsou knihy Nory Roberts psané jako přes kopírák, stejně se do každé další pustím ráda.
Nora to má za ty roky v malíku a já se stejně pořád nadšeně vrhám do dalších a dalších knih.


Za mě velmi dobré. Už jen to, že jsem spěchala číst, je po mě dobré znamení. V poslední době mi čtení spíš nejede, proto jsem překvapená, že knihu mám přečtenou za pár dní.
Přiznám se, že asi nechápu hru Vadí - Nevadí. Ale to celkem ničemu nebránilo. Jinak si myslím, že rozhodně není tak "easy" se vyrovnat s takovým zážitkem, i když si ho člověk nepamatuje.
Ale závěr se mi moc líbil a kdyby byl díl i o Daneovi, určitě bych si ho ráda přečetla.


Hvězda dolů za ten vytvořený pseudoproblém... Protože kdyby se náhodou nepohádali, nerozešli a zase nesešli, nebyla by to kniha, že.... Jinak mi trvalo se srovnat s těmi časy, kdy se co dělo a děje. Tentokrát to pro mě nebylo tak dobré, jako obvykle bývá. Bavilo mně hlavně to, jak si přepisovali jména v mobilu...
A nedivila bych se, kdyby byl další díl o Travisovi a Tatianě.


(SPOILER) Já nevím. Holku s takhle nízkým sebevědomím člověk aby pohledal.
Joellen je tak... divná, naivní. Deset let někoho miluje a přitom ho ani nezná. Její sebevědomí je na nule a přitom se nediví, že k ní její idol zahoří nečekanou nákloností. Byla mi vlastně dost protivná, než se sama sobě začala aspoň trochu líbit.
Cameron je fajn, sice občas vlezlý, ale taky vtipný, milý a pohotový. A má před sebou těžký úkol, vzbudit trochu odvahy a sebevědomí v dívce, kterou vidí úplně jinak, než ona sama.
Jako oddechovka dobrý, ale člověk nad tím nesmí moc přemýšlet.


Jsem zvyklá na víc.... Víc akce, víc zvratů, víc citů. Pořád jsem čekala, co bude ten šokující efekt, a myslím, že nic tak zásadního tam nebylo. Ale... jak jsem čekala, četla jsem pořád dál a najednou jsem byla na konci. A v očích jsem měla poněkud mokro. Je to krásný příběh o přijmutí, smíření a nalezení, odpuštění - a to v několika liniích příběhu. Ráda se Budbury zase vrátím, když bude šance.


Není to na plný počet. Už jsem přečetla spoustu knih podobného ražení, a tak porovnávám. Popis chování, jednání a pocitů u Sage je na můj vkus až dost. Zároveň mě mrzí, že tam jsou velmi povrchově popsána sezení u psycholožky. Všechny pokroky v traumatu jsou vysvětleny jen domněnkami Sage. Konec knihy mi přešel trochu na sílu, Luca si spoustu věcí dokáže uvědomit, ale že ho Sage na konci úmyslně zraní, to mu nedojde? Pro mě je to klouzání po povrchu tam, kde bych chtěla vědět mnohem víc, ale není to špatné. A tak jdu na další díl...


Člověk si občas musí říct, co všechno může ovlivnit děti a jakou škodu na psychice způsobí nešťastné dětství. Musím říct, že taková hloubka sebepodceňování - to musí být práce se s tím nějak vypořádat. Není to úplně lehké čtení. Ale vždycky mně zaráží, kolik problémů je vytvořených kvůli špatné komunikaci. Jenže - o čem by pak byli celé stránky knih, že? Za mně lepší průměr.


Nějak nevím. Sladké to bylo na zkažení zubů. Číst ještě chvíli miláčku, pusinko, srdíčko a já nevím co ještě, tak mě klepne. To jsem už na konci přeskakovala. Myslím, že žádný normální chlap takhle nemluví 24 hodin denně. Předobraz tu vidím v Přemkovi Forejtovi, ale samozřejmě se můžu mýlit. Čekala jsem, co se pokazí a autorka vytáhla ten nejtěžší kalibr. Na druhou stranu, bylo to popsáno celkem věrohodně, až na pobyt na JIP. Nemyslím, že by tam návštěvu nechali přespat... Ale.. Něco člověka nutí číst pořád dál, takže kniha byla přelouskaná za pár dní. V podstatě limonáda pro dámy. Jo, a ten věk tam prakticky nebyl vůbec řešený, anotace trochu zavádí.


No nevím. Za prvé - na prvotinu to docela jde, ovšem kdo dělal korekci textu? Spisovná čeština, jakou dneska nikdo nemluví, a přijde na sex a sprostota z nich jen padá. Za druhé - pokud správně chápu, bylo tu popsáno jen pár dní. Netuším, jestli je možné se do někoho tak rychle tak moc zamilovat, že člověk nevidí, neslyší. To neposoudím. Ale abych klukovi dovolila takové věci, co nechci a nelíbí se mi...? To mu tolik věří? Slečna v sobě má pěkný zmatek. Za třetí - přišlo mi to nedomyšlené, vztahy v jedné i druhé rodině nedovysvětlené, všichni se tváří, jako kdyby on někoho pomalu znásilnil nebo zabil. Pořád nechápu, co je na Danielovi vlastně tak hrozného. Že má rád tvrdý sex? Že se k holkám choval hnusně? No a? Kdyby to byl namyšlený blbec, byl na ni zlý, zabíjel zvířátka, tak prosím.. Ale takhle? Jsem z toho rozpačitá.
Do dalšího dílu jdu hned, uvidíme, jestli se dozvím, co chci vědět.


Jak někdo může mít tolik smůly? Pokud se tomu dá říkat smůla... Jesse byla neuvěřitelná, co na konci vyplavalo mě vůbec nenapadlo. Její matka?? Její rádoby otec?? Člověk se pak nediví, že je k okolí velmi nedůvěřivá. Roman nebyl žádný klaďas, některé věci byly za hranou. Ale když dojde na jeho blízké lidi, je ochoten pro ně klidně i zabít... Kdo by si to občas nepřál? Moc povedený závěr celé série. Za mně nejlepší díl byl Scandalous, ale tenhle je v těsném závěsu.


Přiznám se, že první dva díly se mi moc nelíbily, a i proto jsem si s tímto dala na čas. A vida! Za mě super! Pokud se do knihy nenutím, těším se na ni a zároveň nechci, aby skončila, je to znamení, že je vše OK. A tady se to všechno stalo. Naladilo mně to tak, že jdu okamžitě na Banea.


Zajímavé to bylo. Některé věci mně překvapily, některé ne. Zajímavý pohled na zemi, kam se nikdy nepodívám a kde nikdy žít nebudu.


Reid není nedotknutý jen v sexu, ale i v citech, v chápání rodiny, a ano, i v tom, že se téměř všechno dá vyřešit s dobrými lidmi kolem. To, že se nikdy nepokusil získat pas, že nežádal o půjčku, nenapadlo ho, že by mohl mít vymazaný rejstřík... To vše je důsledek toho, že byl bez rodiny, dokud si ji sám nenašel a neusoudil, že je jí hoden. A když poznal ´lásku´, začal věřit, že si zaslouží být šťastný. A o tom to vlastně je: Věřte sami sobě, neuhněte, a buďte dobří. V naprosté většině případů se to vyplatí.


Mně to extra nebavilo. Asi jsem už přesycená tímto typem knih. Musím si najít něco trochu jiného, pak se k těmto knihám snad zase vrátím.


Mně se to celkem líbilo, jen jsem se za celou dobu nesžila se stylem vyprávění. Vadil mi ten přítomný čas, nesedělo mi to. Ale jinak ano, jen jsem myslela, že to sbližování bude trvat trochu déle. A pro mě byly zajímavé i reálie kolem voleb prezidenta. Pokud je to první počin autorky, za mě dobrý začátek.


Za mně klasická Nora Roberts, jak jsem zvyklá. Ale přiznám se, že popis týrání a následných lží "rodičů" mě dostalo tak, že jsem v téhle časti občas něco přeskočila. Další části knihy už byla klasika. Takže jsem vlastně nadmíru spokojená.


(SPOILER) Během celé knihy mě napadalo, jestli se opravdu některé ženy, které mají poměr se ženatým mužem, cítí tak, jak je to zde popsané. Mně to přišlo moc. Nedokážu pochopit tak obrovské výčitky, které jsou popsané dost podrobně a popisně. Až si člověk řekne, jestli to za to stojí. Je to kniha, takže to samozřejmě musí pokračovat, ale myslím si, že v opravdovém životě by se to druhé setkání asi nestalo.
Příběh je krásný, ne úplně očekávatelný, ale já jsem tentokrát těm citům a pocitům měla problém uvěřit.
Jinak se konec dal čekat, i ta dramatická zápletka nepřekvapila.
Nejsem zklamaná, ale pro mě to na 100% prostě není.

(SPOILER) "Zabíjejí lidi a pak si dají banán v čokoládě?"
"Něco v tom smyslu."
"Během doby, co jsme spolu, už jsi stála proti řadě monster, ale tihle...jsou skutečně něco. Otec a dcera oslavují nad zmrzlinou smrt, zatímco rodiny truchlí."
A tím bych shrnula celou knihu. Sice dost brzy známe pachatele, ale tím kniha absolutně neztrácí tempo. Pro mě to byl fofr ve čtení.
Ale jestli mi něco dovede zkazit četbu, pak je to překlad. Chvíli si s Peabodyovou tyká, chvíli ne, s Reovou to samé. To mě fakt ruší.
Ovšem ani to mi nezabrání, abych si přečetla další příběhy Das a Ork.


Skoro bych řekla, že nám L.J.Shen trochu změkla co se erotiky týká. Ale psychologie postav byla celkem dobře vykreslená, a kdybych měla čas, kniha by byla přečtená za tři dny. Takhle mi to trvalo trochu déle. Dobrý průměr.


(SPOILER) Trvalo mi hodně dlouho, než jsem to dočetla. Kastrátorka, jak se Gemmě přezdívá, má být v soudní síni ostrá jako žiletka a přitom hledá manžela Hallmarkovského typu. Tento kontrast měl být asi zábavný, mně neskutečně otrávil. Její požadavky na muže... nesmysl.
Ben je do Gemmy údajně zamilovaný dva roky, nic se neděje a a pak to sfouknou pomalu během tří měsíců?
Jako málokdy jsem u knihy tohoto typu nechápavě zvedala oči vzhůru, málokterá kniha mě takhle nebavila. A i když jsem dočetla, vím, že k této sérii se už nevrátím.
