lucifess komentáře u knih
Některé myšlenky jsou určitě dobré, ale ne vše je aplikovatelné v naší kultuře. Žijeme prostě jinak. Kdybych všechny věci, které Marie Kondo doporučuje dát do šatní skříně pod oblečení do ní opravdu dávala, tak se rozhodně nevejdu, i kdybych vystěhovala oblečení svého muže :)
Přínosem jsou pro mě proti první knize vizualizace skládání jednotlivých věcí. Podle první knihy jsem ne vše pochopila a tak jsem hledala videa na youtube.
Super krimi. Mám velmi ráda, když se při vyšetřování postupuje logicky a vědecky. Theo jako hlavní hrdina, kterému nikdo nevěří, že se jedná o vraždu je biolog s nadprůměrným IQ a řekněme i s lehkou sociální poruchou. No, pro mě prostě ideální základ pro knihu, která vtáhne do děje a nepustí až do poslední stránky. Vrah je skutečně odhalen až na konci, takže fakt napínavé. Moc mě to bavilo.
Absolutní top. Sama sobě jsem si knížku - další příběh - dávkovala za odměnu, aby mi to vydrželo dýl a nepřečetla to na jeden zátah. Škoda, že jen 7 příběhů a doufám, že autorka připraví ještě další publikace. Rozhodně všem doporučuji přečíst. Jsem ráda, že žiju kde a jak žiju, i přes lockdown a worst in covid.
Velmi mě baví číst o době minulé a pronikat tak do do způsobu dřívějšího života.
Žena je méněcenná, nemá dost rozumu, aby bez manžela byla vůbec schopna žít sama nebo se o sebe postarat, mohla vůbec studovat a vykonávat nějaké "mužské" povolání jako být lékařka, právnička či architektka. V rámci společenské konverzace je nemyslitelné, aby žena vyjadřovala svůj názor na politiku. Naprosto nemyslitelné.
Mužská nevěra je přeci běžná, protože je to jejich přirozenost. Ženská nevěra ale nepřipadá v úvahu. Rozvod vlastně neexistuje a rozhodně ne ve vyšší společnosti.
Jsou zde popisovány i cesty a způsoby chování NY smetánky, jak je těžké se do ní dostat a zároveň se zde i udržet. Kdo a co určuje, že bude společensky vyvolený a kdo opovrhovaný.
Sňatky pro peníze nebo společenskou prestiž.
Doba je to určitě zajímavá a být v tomto období mužem je každopádně lepší, být bohatý muž s vyšších kruhů je rozhodně výhra s jackpotem.
Pecka! Zase jsem se smála nahlas, jako u prvního a druhého dílu. Čtyřka byla velkým zklamáním, že do pětky se mi skoro ani nechtělo. Ale říkala jsem si, dám ještě jednu šanci. Ještě, že! Přidávám všechna možná superlativa a těším se na nový díl. Škoda jen, že kniha není delší, vůbec by mi to nevadilo.
Četla jsem ze zvědavosti, ráda čtu životopisy a chtěla jsem minulý režim vidět popsaný z dalšího jiného úhlu pohledu, než nabízí dobové dokumenty. Literárně je to ale dost špatné. Některé informace se i vícekrát v knize opakují. Autor se popisuje jako nezastavitelný mačo a ředitel zeměkoule. Chápu, že byl pravděpodobně velice schopný, minimálně vzhledem k tomu, co dokázal a jak proplouval režimem, ale nechtěla bych být ani jedna z jeho 2142 žen. Jeho manželky a dětí mi bylo líto. Jediné, čeho si vážil, byl jeho pták, který mu řídil život.
Nečekala jsem nic, takže jsem byla celkem příjemně překvapená. Ničím mi kniha úplně nevynikala, ale ani nevadila. Závěr pro mě byl velmi překvapivý a skoro mě takový až mrzel. Představovala jsem si různé možnosti konce, takový mě ale nenapadl a možná by se dalo říct, že až zklamal.
Pořád ještě nevím, co si vlastně o knize myslet. Byla vlastně naprosto o ničem. Za celou dobu se tam vlastně skoro nic nedělo. Působilo to na mě jako zapsané tlachání o ničem. Stylistika a práce s českým jazykem ok, obsah pro mě už bohužel.
Kniha pro mě ničím nevynikala. Nemůžu říct, že to bylo špatné, ale během pár dní/týdnů mi naprosto zapadne. Jako oddechovka není nijak špatná, do čtení jsem se nutit nemusela, opravdu naprostý neutrál.
Knihu jsem četla poměrně dlouho. Lze se k ní kdykoliv vracet, protože jednotlivé příběhy na sebe nenavazují a číst i na přeskáčku. Jako rodilého Žižkováka mě nejvíc bavily samozřejmě příběhy, kde hlavní roli hrál můj milovaný Žižkov nebo pan Seifert popisoval jeho obyčejný život, pro nás dnes již většinou nepředstavitelný. Kniha je pro mě příjemnou a milou vzpomínkou, která patří do mé knihovny a v budoucnu se k ní zajisté vrátím.
Rozhodně zajímavá knížka, která stojí za přečtení. Měla jsem ji rozečtenou dlouho a ne a ne ji dočíst. Dnes jsem to vzala ještě jednou celé znovu. Je zde pár velmi zajímavých myšlenek, které je určitě přínosné dále rozvíjet. Ne vše lze na 100% aplikovat, ale donutí to člověka podívat se na své záležitosti jinak a položit sám sobě otázky, jak to mám vlastně nastavené já? A jak to chci mít dál?
Jednoduše wau! Knihu jsem skoro vdechla. Dostala jsem na ní doporučení od kamarádky a rozhodně nelituji. Silný příběh, vše uvěřitelné, přesvědčivé a realistické. Skvěle napsáno. Rozhodně doporučuji.
Od té doby, co jsem byla na exkurzi v Osvětimi čtu všechny knížky, které se osvětimského pekla týkají. V popisných seznamech jmen jsem se ztrácela, ale chápu, že je to tím, že kniha je více faktická než vyprávěcí. O bloku 10 jsem slyšela, ale jaké pokusy se zde na ženách prováděly ne. Z jiných knih jsem věděla, že se zde provádělo testování sterilizací a z dalších zdrojů, že jedním z typů bylo "aplikování" látek na bázi plynu a kterých tato kniha naopak nemluví. Každopádně díky za to, že takové knihy jsou a byly sepsány. Ke všem přeživším holokaustu chovám hluboký obdiv, já si to nedokáži představit, že bych zde dokázala přežít jediný den.
Zajímavé pohledy na obezitu z mnoha stran i kultur. Drobné příběhy prokládané výstupy výzkumů, laboratorních testů a různých studií byly pro mě čtivou kompilací. Obezita a způsob stravování na celém světě se žene nezadržitelně vpřed směrem k přijmutí nadváhy a obezity jako nemoci a běžnému standardu naší populace. Doufám, že nenastane doba, kdy jedinec s "normální" váhou nebo hubený člověk bude vlastně exot.
První kniha tohoto roku od které jsem čekala více.
Román mi nepřišel lehce humorný, ba naopak. Měla jsem spíš stísněné pocity při čtení a úzkost.
Co se týká jazyka, úplně jsem u toho viděla a slyšela svoji babičku a prababičku, to bylo jediné pozitivní a rozhodně neobvyklé v dnešní době a díky za to.
Je mi jasné, že takové postavy a příběhy se vyskytují ve všech koutech (republiky?úsvěta?), nejen v této dědině a je mi z toho smutno.
Přečteno v podstatě na jeden zátah. Čtu, čtu a najednou je konec. Vůbec jsem ho nečekala. Čekala jsem ještě více popisu místa a osvětimského života jako takového, ale i tak se mi kniha velice líbila, jestli se to u tohoto tématu dá vůbec napsat.
Oddychová klasika, která nezklame.
Když jsem se odprostila od toho, že v knize nebudu hledat filmovou adaptaci, bavilo mě to o to víc.
Poezie není moje parketa, četla jsem knihu v rámci čtenářské výzvy a dlouho jsem se nutila vůbec se do toho pustit.
Tímto autorem jsem byla ale velmi mile překvapena a ráda jsem se s ním seznámila.
Velmi zajímavá kniha. Kapitoly o samotném paláci, jeho stavbě a rodině Otty jsem naprosto hltala, četlo se to samo a klidně bych toho snesla ještě víc. Obrovský hrdina a frajer pro mě byl pan Pokorný, který se o palác staral a palácem žil, ať už v něm bydlel kdokoliv. Další kapitoly se postupem knihy četli již hůře, ale rozhodně byly zajímavé. Téměř závěrečné kapitoly s Shirley Temple Black byly dějově zase s větším spádem, ale to bylo dané i dobou, kdy u nás tato velvyslankyně působila. Je zajímavé vidět, jak cizinci vnímaly dobu režimů, jak o ní smýšleli.
Autor je pro mě takovou osvědčenou klasikou a ráda jsem sáhla po knize s novým vyšetřovatelem, respektive vyšetřovatelkou. Příjemné nenáročné čtení, nemám co vytknout a těším se na další knihu. Aneb když nevíš, co číst, sáhni po jakémkoliv Bryndzovi a nebudeš litovat.