Luciluc komentáře u knih

Grišu jsem na seznamu knih k přečtení měla už delší dobu, ale až seriál na Netflixu mě přiměl konečně se začíst. Byla jsem tedy už ovlivněná seriálem a věděla co se stane, ale i tak se mi knížka líbila a těším se na další dva díly. Trochu mě mrzí, že jsem si nepřečetla Zjizveného krále až po Griše, asi by mi pak některé věci byly jasnější...Z postav jsem si oblíbila Žeňu, k Alině a Malovi jsem měla neutrální vztah a Temnyj.. "bad boy" s jistým druhem charizmatu :-) Líbí se mi, jaký svět Leigh Bardugo stvořila - Malý palác, kefty, typy grišů (korporálčici, eterálčici, materiálčici) a jejich schopnosti..- a řadím ji k mým oblíbeným autorkám. Kniha se čte lehce a rychle, děj hezky plyne.

6 26.05.2021

Na Zjizveného krále jsem se těšila. Od Leigh Bardugo jsem četla Šest vran a Prohnilé město, které se mi moc líbily. Tato kniha mi ale "dala zabrat" a strávila jsem s ní dlouhý čas. Část Tonoucí muž se mi četla špatně, pořád jsem se nemohla začíst a dějová linka Nikolaje a Zoji mě ani moc nebavila. Líbily se mi jen kapitoly, které pojednávaly o minulosti postav (Nikolajovo dětství, Zojina cesta k velitelce grišovské armády) a popichování mezi králem Lantsovem a velitelkou Nazjalenskou. Naopak jsem se těšila na kapitoly, ve kterých vystupovala Nina, kterou jsem si velmi oblíbila z dvou předchozích knih (bolestná vzpomínka na Matthiase a Ninina snaha najít mu vhodné místo k pohřbení). Čtení mě začalo víc bavit až s částí Čarodějka v lese, a nejvíc mě zaujal konec, který byl akční a napínavý. Zajímavá byla také dějová linka Isaaka, zvrat na konci knihy byl překvapivý. Fjerdská zápletka mi přišla lepší než Temnyj a Vrása stínu (vše okolo toho, svatí Jelizabeta, Juris a Grigorij...nějak mi to nesedlo).
Z vedlejších postav mi byla sympatická Žeňa a Hanne (překvapivým momentem bylo kdo je otcem Hanne). Trochu matoucí může být pro čtenáře pojmenování dvou postav podobnými jmény - Juri a Juris.
Původně jsem vůbec neměla v plánu pouštět se do dalšího dílu, ale konec knihy mě přeci jen "přemluvil".

"Co myslíš, že živí její vztek?" zeptal se Nikolaj.
"Nenávist?"
"Jistého druhu. Každé palivo hoří jinak. Některé rychleji, jiné žhavěji. Nenávist je jeden druh paliva. Ale nenávist, která začala jako oddanost - z té bývá úplně jiný druh plamene." (Kap. 22, Nikolaj)

"Většina z nás dokáže skrývat své největší bolesti a touhy. Tak přežíváme každý den. Tváříme se, že bolest není, že si neseme jizvy místo ran." (Kap. 25, Zoja)

6 09.01.2021

Byla jsem mile překvapena, když jsem v knihovně objevila "volné pokračování" Letopisů pozůstalých. Styl psaní Mary E. Pearson mě baví a ne jinak tomu bylo u Zlodějského tance. Dívčí rahtanskou trojici Wren-Synové-Kazi jsem si hned oblíbila a byla jsem ráda, že se v příběhu vyskytly, byť třeba i jen okrajově, některé postavy z předešlého vyprávění (Natyia, Eben, Griz, královna Lia, král Jaxon). Jase Ballenger mi přirostl k srdci až časem, líbila se mi jeho početná rodina, její příběhy a historie rodu. Popis Skaliska mě upoutal, chtěla bych v něčem takovém chvíli žít :-) A vidět tembrisy. Kniha je velmi čtivá (na rozdíl od Letopisů mě tenhle příběh "chytil hned"), napínavá, nechybí dobrodružství, ani romantika. A jako bonus má hezkou obálku. Co bych ale vytkla je poměrně dost překlepů v textu. Za mě konec dopadl "až moc růžově", ale těším se co přinese Zlodějská přísaha.

6 21.07.2020

Říká se „nesuď knihu dle obalu“ a u Clayova mostu bylo dobré se tím řídit, alespoň pro mě, protože obálka je docela odrazující. Po knize bych možná ani nesáhla, nebýt toho, že jsem od Zusaka četla už Zlodějku knih a Posla, knihy, které se mi líbily.

Musím přiznat, že se mi to zpočátku špatně četlo, nevadila mi ale nespisovná čeština, tentokrát mi Zusakův styl popisování děje přišel „až moc květnatý“ a kniha mohla být klidně o něco kratší. Poklona překladatelce Dominice Křesťanové, překlad do češtiny musel být asi oříšek.

Kdyby byl Clayův most první knihou, kterou bych od autora četla, skončila bych s vypětím sil kolem strany dvě stě a už bych si od něj nic dalšího přečíst nechtěla. Bylo to pro mě zprvu i docela zamotané, některé věci určitou dobu nedávaly smysl, vše se ale nakonec odkryje v ten správný čas.

Clayton Dunbare. Nejdříve nevíte proč je takový…zvláštní. Na konci se ale jen divíte, kolik toho jeden mladý kluk dokázal snést („potřebuje takovou bolest, aby ho skoro zabila.“). A ten kolíček…:(

Carey Novacková, achjo, alespoň tady jsem doufala v dobrý konec („…byl to úsměv, co člověk nasadí, aby neumřel, nebo se nerozplakal, nebo možná obojí, Clay si nebyl jistej, co z toho.“).

Nejvíce se mi líbila pátá část (příběhy), která popisovala dobu, kdy byli ještě všichni pohromadě a šťastní. Při čtení se dovzděláte v oblasti umění, stavění mostů i dostihů. Přiznávám, že koně a dostihy mě vůbec neberou, ale během čtení jsem si šla zjistit pár informací o Phar Lapovi.

Zajímavý pro mě byl i „bratrský svět“ Matthewa, Henryho, Roryho, Claye a Tommyho a jejich způsoby projevování lásky.

Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, ale když už jsem se začetla, četla se dobře, i když to pro mě nebyla žádná oddechovka a strávila jsem s ní dost času. Přesto má něco do sebe, a stejně jako předešlé dvě Zusakovy knihy, i tato ve mně něco zanechala.

„Když sledujete něčí umírání, nevidíte umírat jen jeho...tu ženu držel v náručí: ženu s dávno ztraceným piánem, která umírala, ale nemohla umřít, nebo hůř, žila, ale nemohla žít.“

6 27.04.2020

Kniha mě v knihovně upoutala názvem, anotací i obálkou. I přes nízké hodnocení zde jsem jí chtěla dát šanci, ale musím říct, že u mě spadla do kategorie „za pár měsíců si na tuhle knihu ani nevzpomenu“. Je to v podstatě oddechové a nenáročné čtení, u kterého se člověk místy zasměje, protože některé pasáže jsou i vtipné, …a někdy pravdivé. Dost často mi ale kniha přišla zvláštní a přehnaná. Co mi vadilo, bylo nadužívání sprostých slov, zřejmě za účelem vtipného vyznění. Ale paradoxně na mě tato slova v textu působila opačně než měla, místy mi to připadalo až trapné. Přitom by se to dalo vtipně napsat i bez vulgarit. Štval mě i výraz „kozy“, její neustálé odpočítávání, kdy se konečně vrátí do práce a to, že o svém dítěti někdy mluví jako o „pitomém harantovi“ a „potměšilém hajzlíkovi“. O tom, že měla Annie radši svého kocoura Doogana než vlastního syna Sama, ani nemluvě…Možná, kdyby pořád nečučela na televizi, měla by víc času na sbližování se a vytváření si vztahu se svým dítětem a nemusela tak pořád dokola opakovat, že Sama v podstatě nezná a je to pro ni cizí člověk...svého kocoura před sedmnácti lety taky neznala a musela si k němu vytvořit vztah, tak to v životě chodí. Na to, že Annie bylo 36 let, měla někdy uvažování dítěte (a tím rozhodně nechci shazovat dětské uvažování! :) ). Vím, že kniha měla působit vtipně a odlehčeně, ale moc se jí to nepodařilo. Je to čtení spíše pro ženy, které si mateřskou zažily na vlastní kůži, ale když si knihu nepřečtete, rozhodně o nic nepřijdete.

6 13.11.2019

Knížka byla oddechovkou, která se dobře četla. Posledních cca sto stran bylo nejzajímavějších. Trochu mě jen překvapilo, že Aimee nezačala Jamese hledat dříve. Hodně jsem si oblíbila Iana, fandila jsem mu. Doteď jsem nevěděla, že existuje něco jako disociativní fuga, takže mě kniha i něčím obohatila.

6 15.03.2019

Pěkná knížka, která mě mile překvapila. Více zde v recenzi.

6 06.03.2018

Tento díl mi přišel o trochu slabší než díl první. Pořád se to dobře a rychle četlo, ale postrádala jsem více zvratů. O rebelech jsem se nic moc nového nedozvěděla, alespoň, že padlo několik zmínek o historii země prostřednictvím Gregoryho deníku. Přibližně do str. 200 šlo jen o to, jestli Aspen nebo Maxon, Aspen nebo Maxon? Když byla America s Aspenem, chtěla Aspena, když byla s Maxonem, chtěla Maxona, pak už mi ta její nerozhodnost vadila. Navíc jsem v některých situacích ani nechápala její chování.. Nejzajímavějších pro mě bylo posledních asi 80 stran. Z krále se vyklubal celkem zloduch, Celesta mi zde vadila méně než v předchozím díle (kupodivu) a Aspen mi prostě vadí pořád. Marlee mi bylo líto, ale nakonec to pro ni dopadlo ještě docela dobře. Maxon byl v některých situacích až přehnaně chápavý stejně jako v prvním díle. Obálka knihy opět nezklamala, velmi pěkná.

6 29.07.2016

Druhý díl bych zhodnotila podobně jako ten první. Stále mi chybělo více tajemna a nějaká větší zápletka, ale i tak se kniha opět velmi dobře četla. Byla jsem zvědavá, jak se vyřeší Miina náměsíčnost.. no nakonec to bylo vcelku jednoduché řešení.. :) Ocenila jsem, že bylo věnováno více prostoru Graysonovi, kterého jsem si hodně oblíbila (kdo by si neoblíbil milého, chytrého, starostlivého a hezkého kluka, který se po večerech po domě promenáduje jen v kalhotech od pyžama :D). Nechápala jsem, jak někdo jako Grayson vůbec mohl začít chodit s nějakým jako je Emily, byla na ránu..Liv měla i tady dobré hlášky, možná trochu slabší, než v prvním díle, ale i tak to bylo milé. Okrb byla dobře nesnesitelná a ta záležitost s panem Tulínkem...tolik povyku pro keř..Škoda, že byl Henry vůči Liv tak uzavřený, fandila jsem jim.. i když by se mi Liv možná hodila víc ke Graysonovi, ale vzhledem k tomu, že z nich budou nevlastní sourozenci, by to bylo asi dost divné..:) Velmi se mi líbila obálka knihy, je opravdu kouzelná a "ornamenty" na stránkách u začátku kapitol jsou také pěkné. Těším se na další díl, určitě si ho přečtu, jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne a i na to, kdo je Secrecy.

6 27.07.2016

Pokračování se mi líbilo a už se těším na další díl, konce jsou vždy nejvíce napínavé... Čekala jsem však trochu víc informací ohledně Paula a Lucy (podle názvu knihy..). Xemerius byl skvělý, zpestřoval děj a jeho hlášky byly super :) Zpočátku jsem byla mírně zmatená z Gideonova chování ke Gwen, ale jinak skvělé čtení.

6 06.07.2016

Knihu jsem si v knihovně vybrala kvůli tomu, že mě zaujal její název a obálka. Abych pravdu řekla, byla jsem z knihy zklamaná. Námět nebyl zas tak špatný, ale nelíbilo se mi, jak byl podán. Hlavní hrdinové mi nebyli sympatičtí, nenašla jsem si k nim cestu. Edward se choval otřesně (nemluvě o jeho změnách chování k Diane - jeden den přátelský romantik, druhý den arogantní a hrubý blbec), Diane mi přišla někdy až moc hysterická a obešla bych se bez popisu toho, kolik cigaret kdo vykouřil. Příběh ve mě nic nezanechal.

6 02.07.2016

Tohle je u nás doma nejoblíbenější kniha, kterou si děti "čtou" kolem 2-2,5 let. Milovala ji dcera, nyní i syn. Dcerka mu ji teď ráda předčítá a prohlíží si ji spolu. Mě tenkrát před pěti lety zaujala hezkými ilustracemi a ani jsem netušila, že bude mít u dětí až tak velký úspěch :) oceňuji i "hmatové prvky", které spolu s výřezy knížku příjemně ozvláštňují. Taková naše malá liščí srdeční záležitost :)

5 04.11.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Viděla jsem na ni doporučení na internetu, a tak jsem ji vypůjčila v knihovně. Mají bohužel ale jen první díl, což je škoda, protože dětem se čtení líbilo (dokonce i 2,5 roku starý syn si zapamatoval, že králíci jedí svoje bobky). V příběhu je dobře vysvětlena gravitace. Ilustrace jsou hezké, mě se moc líbila ta, kde spolu Brumla a Remcík sedí v jeskyni a koukají se ven do noci. Postava Brumly byla sympatická, děj byl tak akorát dlouhý. Doufám, že se nám někdy do rukou dostane pokračování.
Doporučuji, určeno dětem 5+.

5 04.11.2024

Moje první kniha od Jacka Londona. V průběhu asi jednoho roku jsem na knihu několikrát narazila a říkala si, že je to znamení, že si ji mám přečíst. Anotace mě hodně zaujala, stejně tak tematika duší a cestování do „jiných sfér“, proto jsem si ji vypůjčila, plna očekávání a natěšená, z knihovny. Ale bohužel jsem skončila po pěti kapitolách. Špatně se mi to četlo, většinou jsem po pár stránkách začala usínat, takže jsem se pak ve čtení vracela zpátky a celkově mě to ke čtení knihy vůbec netáhlo. Asi ještě nenastal správný čas k jejímu přečtení. Zatím tedy zůstává nedočtená, proto nehodnotím, a vracím ji zpět do knihovny. Třeba její čas v budoucnu ještě přijde.

Knížka čtená dceři. Když jsem Houbové pohádky náhodou objevila v knihovně, měla jsem radost. Tento druh pohádek jsme si s dcerkou obě oblíbily, je to podobný koncept jako u knížek Pohádky z lesa a Co si stromy šeptají od Lenky Jakešové. Autorka Jana Burešová vydala ještě další knihy, které máme v plánu si přečíst (Bylinkové pohádky, Nové bylinkové pohádky, Stromové pohádky, Květinové pohádky a Čertovské pohádky o bylinkách). Ilustrace Aleny Schulz jsou krásné, obálka knihy vás upoutá na první pohled. Příběhy jsou krátké, jednoduché, s ponaučením (i já jako dospělá jsem se dozvěděla něco nového, např. jsem vůbec netušila, že z choroše se vyráběly čepice a drobnosti). Jediné, co hodnotím negativně je pohádka Trest, ta mi přišla hrozná. A Čertovská mapa také moc nezaujala. Jinak byly pohádky pěkné a knihu určitě doporučuji k přečtení.

5 23.09.2023

Po přečtení Najděte si svého marťana jsem si chtěla přečíst i další autorovy knihy. U této mě zaujal název a Jsi tam, brácho? na mě čeká v knihovničce, aby doplnila trojici. Máma není služka, máma je dáma má formát "tak akorát do ruky " a vejde se i do kabelky, takže je to i "čtení na cesty". Kniha obsahuje krátká zamyšlení na různá témata, příhody z autorova života, které na sebe nijak nenavazují, takže lze číst i po částech a s časovými rozestupy. Stejně jako u Marťana s některými věcmi souhlasím a s některými nikoli. Ale asi každý si v tom něco svého najde. Je to oddechové čtení, u kterého se zamyslíte a občas i zasmějete :-)

5 19.07.2022

(SPOILER) Knihu jsem objevila náhodou v knihovně, zaujala mě jak obálka, tak název.
Líbil se mi námět knihy - ochutnávačství, jedy, magie,...Je to nenáročná oddechovka, která se dobře čte a má spád.
Hlavní hrdinka Jelena mi byla sympatická, silná osobnost, to co si prožila u Brazella a Reyada, brr šel mi z toho mráz po zádech.
Od Valeka jsem nejdřív nevěděla co čekat, ale vyklubal se z něj celkem sympaťák se zálibou v sochařství. Spočítala jsem to správně, že mezi Jelenou a Valekem je věkový rozdíl cca 14 let? :-)
Říkala jsem si, že to s tím motýlím prachem nebude jen tak..
Z vedlejších postav mi byli hodně sympatičtí Ari s Jankem.
Líbilo se mi, že první díl neměl úplně otevřený konec a těším se na pokračování.

5 10.04.2022

(SPOILER) Tento typ knížek moc často nevyhledávám, ale myslím, že v rámci žánru to bylo dobré čtení. Příběh je napsán čtivě a není vyloženě jen o sexu, ale i o vypořádávání se s tragickou minulostí.
Braden - z fyzické stránky se mi zamlouval hodně, ale nesedělo mi jeho majetnické chování a využívání fyzické převahy, to mi prišlo někdy až extrémní...ale s Jocelyn jsem mu fandila. A líbil se mi jeho vztah k Ellie a rodině celkově.
Ellie - bezelstná duše, byla mi sympatická od první chvíle, vztah s Adamem jsem jí přála, ale taky se v tom docela dlouho "plácali" a hráli trochu nesmyslné hry, doufala jsem, že autorka nebude drsná a napíše pro ni dobrý konec, že se uzdraví..
Jocelyn - Joss byla docela sympatická, bylo mi líto, čím vším si musela projít, navíc v tak mladém věku (ztráta rodičů a malé sestřičky, smrt kamarádky), chápu, že se po takových zkušenostech uzavřela před světem, ale její tvrdohlavost vůči odmítání vztahu s Bradenem mi v zavěru knihy přišla už unavující..
V příběhu není nouze i o pár překvapivých momentů, to mi taky přišlo fajn, oživovalo to děj. Romantické duše na konci zajásají.
Za mě dobrá oddechovka a časem si od autorky určitě ještě něco přečtu.

Líbilo se mi poděkování autorky, kde píše: "Ztráta by neměla být děsivá stvůra, nýbrž moudré stvoření, které nás má naučit nebát se, že zítřek možná nepřijde, a žít naplno, jako by hodiny ubíhaly stejně rychle jako vteřiny.
Někdy není hrdinství být silný a odvážný, ale nejstatečnější je užívat si to, co máme, a zachovat si optimismus kvůli tomu, co nám přináší štěstí. Bát se života je snadné a obyčejné. Mnohem těžší je obklopit se něčím dobrým a každý den kráčet k zítřkům jako bojovník."

P.S. chtěla bych ten byt na Dublin Street :-)

5 11.08.2021

(SPOILER) "Věčně jsme mysleli, že budeme mít další den, další týden, další rok. Jako by naše budoucnost byla jistota. Ne jen křehký příslib." (kap.15)

Chystala jsem se knihu vrátit do knihovny nepřečtenou...ještě, že jsem to neudělala :-) Ze všech knih, které jsem od C.J. Tudor četla, se mi Ti druzí líbili nejvíce. Příběh byl dobře propracovaný, spletitý, plný překvapení a bylo to ohromně čtivé. Autorka stylem psaní dokáže nalákat ke čtení další a další kapitoly... Oceňovala jsem, že nadpřirozeno bylo trochu upozaděno (po přečtení Jámy jsem byla připravená na existenci nějakého mystična), ale nejsem si jistá, jestli jsem tuhle dějovou linku správně pochopila...
Téma knihy bylo zajímavé:
- skupina na dark webu - líbilo se mi pojmenovaní "Ti druzí" - člověk si často myslí, že tragédie se ho netýkají, to těch druhých...
- odplata "oko za oko" - chápu tu potřebu člověka potrestat někoho za to co provedl, ale tenhle systém byl dost drsný aneb jak jedna "touha po spravedlnosti" dokáže ovlivnit osudy a životy několika dalších lidí
- jako mámu malé holčičky mě osud Izzy zasáhl, autorce se věrohodně podařilo popsat pocity bezmoci, zoufalství a životní degradace rodiče, který přišel o dítě
"Když se někdo pohřešuje, je to jiné, než když zemře. Svým způsobem horší. Smrt nabízí konečnost. Smrt vám dává svolení truchlit. Uspořádat poslední rozloučení, zapálit svíčky, položit květiny. Pustit.
Když se někdo pohřešuje, zůstanete v předpeklí. Uvíznete na divném bezbarvém místě, kde se na obzoru slabě mihotá naděje a zoufalství a utrpení kolem vás krouží jako sup." (kap.3)

SPOILER: Už po pár stránkách mě napadla spojitost Alice-Izzy, autorka si mohla dát trochu víc práce a mlžit...překvapila mě dějová linka Fran, a byla jsem ráda, že Gabe a Katie si k sobě začali pomalu hledat cestu.

Doporučuji k přečtení!

5 06.07.2021

(SPOILER) U druhého dílu se mi líbil začátek - Nová Země, a hlavně ta část, která se odehrávala na moři, mimo Ravku. Jakmile se děj přesunul do Malého a Velkého paláce, už to nebylo ono. Neschopnost Aliny mluvit s Malem o svých pocitech a obavách mě štvala. Je pro ni "celý svět" a nedokáže se mu svěřit. Alina versus Mal/Temnyj/Nikolaj, to bylo trochu překombinované... Jelikož jsem už četla Zjizveného krále, věděla jsem, kdo je Strumhond, Nikolaj je má oblíbená postava, takže jsem za jeho přítomnost v tomto díle byla ráda, jeho humor mi je blízký. Oblíbila jsem si Tamaru s Toljou, škoda, že Žeňa byla upozaděna, tu mám taky ráda, snad bude mít v příštím díle zase více prostoru. Závěrečný boj s Temnyjem na mě působil odbytě. Co mě na knize ohromně štvalo byl velký počet hrubek, překlepů a nesmyslů (např. záměna jmen Vasilij/Nikolaj). Třetí díl si určitě nenechám ujít a doufám, že bude akčnější.

5 13.06.2021