Lucopatka komentáře u knih
U nás aktuálně velmi oblíbené (syn bude mít 4 roky). Máme ji necelý týden a musíme číst každý večer :-) Oceňuji délku příběhů, ideální pro udržení pozornosti. A ilustrace jsou vážně subjektivní věc. Nám se líbí oběma :-)
Ač už dlouho dospělá, přečetla jsem s nadšením na jeden nádech. A smála se. Nahlas.
A na konci si posteskla, proč si těch přání Miládka nenastřádala do svého škapulíře více.
Skvělá knížka. Za mě jediné mínus - ilustrace. Mně se prostě nelíbí (ale to je můj boj:)).
Proto jen 4 *.
Jedna z mála knih, kterou jsem, ač byla útlá, nedočetla. Pro mne nicneříkající. Bez energie. Ale obálku, tu má hezkou :)
V mých sedmnácti jsem jí byla uchvácena. Od té doby jsem na ni narazila ještě jednou, ale taková "síla" jako poprvé to nebyla. Asi to bylo tím bouřlivým obdobím citů...číst znovu už ji nebudu. Zakonzervuji si ji jako nejlepší knihu o lásce, jakou jsem v během dospívání četla (ještě teda od Lanczové Počkej na mě, Radko, ta mě drtila asi o rok dříve, ale ...je neuvěřitelné, kam se člověk může za rok posunout :D)
Po přečtení mi tu visí jedno velké ale...moc postav. Méně je mnohdy více. Ale dobré to bylo :-)
Po pár stránkách jsem si říkala - uau, tak tohle bude Kniha. Není.
Po zmizení Půlnoce to pro mne ztratilo šťávu. Neříkám, že mě to nebavilo, ale celé to pak začalo být jakés takés rozvláčné, ještě když se přidalo vyprávění Morri...škoda.
Ale přebal, přebal má kniha krásný. To se musí nechat.
Díky Kudláčkovým obdivuhodným ilustracím patří k mým nejoblíbenějším knížkám z dětství...
Se přiznám - Milady jsem přečetla jen tři. A pak jsem je přeskakovala, neb mě rušily od Báry :-) Ta se mi líbila moc!
Četlo se mi to docela ztuha. Myšlenka byla zajímavá, ale nějak jsem si nerozuměla s Edem.
Divný pavouk.
Za mě "neurazí, nenadchne".
Prvních asi 50 stran jsem čekala, že se něco začne dít. A ono pořád nic. A tak jsem zatnula zuby a knihu dočetla do konce. Nerada opouštím bez boje.
Hlavní hrdinka byla pěkně protivná. Chladná, konzervativní učitelka. Nemám ráda takové typy, možná i to ovlivnilo můj celkový dojem ... :)
A taky jsem vůbec nebyla připravena na tu spoustu pojmů a tezí. Všechno mi to v konečném důsledku splynulo v jeden velký zmatek.
Knihu hážu do škatulky "přečteno, nedoporučuji".
Po přečtení smutná...z toho, kolik času jsem jí darovala, než jsem ji konečně dočetla. Nuda, nuda, nuda.
Jednou takhle v levných knihách hledám něco lehoučkého, co se mi nepronese cestou, ale zabaví při čekání na milého - a vida, tahle by mohla být dobrá. Útlá, se zajímavým námětem...přečtena na tři otevření. Psáno poutavě, nikterak roztahaně...když jsem dorazila domů, chtěla jsem se vrhnout na pátrání, kolik je v knize pravdy, ale zavrhla jsem to a rozhodla se, že příběhu uvěřím, do poslední tečky :) Pro mě milé překvapení.
Život Fridy byl bezesporu zajímavý (ostatně asi jako život každého z nás), těšila jsem se po zdejším hodnocení na krásnou knížku. V tomto podání však pro mne nezáživné, ploché, táhlé, neschopné mne vtáhnout do děje. Dočetla jsem s přemáháním.
Kreslení mumínci jsou boží. Knížka už mě ale tolik nebaví. Asi tak nějak málo akční nebo co...zůstávám u animáku :)
Koukám, když čtu ty komentáře, že názor na knížku máme všichni jakýs takýs podobný, ne-li stejný.
Tajemná mrtvola v šachtě? Hmmm, to vypadá zajímavě. Ani ty historické úseky mi nevadily, naopak, období třetí říše můžu. Ale pak se to začalo motat a zamotávat čím dál víc, až se to zašmodrchalo v jednu velkou motanici. Na konec jsem se dostala s vypětím všech sil.
Ano. Někdy méně znamená více.
Kam se poděl můj milý Paasilinna? :( Tohle se vážně nepovedlo.
Krapet mi tam ti biskupové, arcibiskupové a jiná cháska, splývali, ale osud templářského řádu sám o sobě je natolik zajímavý, že toto lze přehlédnout....
Pro mne bez jiskry. Taková "tuctovka", co neurazí, ale ani nenadchne.