lucywilcox
komentáře u knih

(SPOILER) velmi se mi líbila pasáž o léčbě, minulosti a zapojení se do běžného života po absolvování režimového oddělení. vážím si otevřenosti, odvahy a přijetí zodpovědnosti.
ale jak už bylo zmíněno, pasáže o anonymním muži a vztahu na dálku na mě působily skoro až "toxicky", za sebe jsem vnímala přesmyk závislosti, který chápu, že zotavení může provázet, ale místy mi to bylo až nepříjemné.


skvěle vedená reportáž pokrývající drtivou většinu drogového prostředí, rozmanitost příběhů. za sebe mi trochu chybí rozhovory se sociálními pracovníky z terénních či ambulantních služeb, popis toho, jak pracují či rozhovor s klienty docházejícími k nim. rozhodně budu doporučovat dál :)


"Co člověku ještě zbývá, když už se nemůže spolehnout ani na vlastní nenávist?"


V patnácti (před deseti lety) bych z toho asi byla nadšená, teď je to pro mě spíš taková pocitová nostalgie. Ale jo, třeba si jí někdy jen tak z holčičího rozmaru koupim do knihovny :)


Příběh se mi líbí a velice příjemně se čte. Bohužel nemám mezi hlavními postavami žádného oblíbence, všichni mi jsou něčím nesympatičtí.. Ale jako čtení na léto určitě všem doporučuji!


Je to vlastně hloupost, ale velice příjemně mi zkrátila jednu dvanáctihodinovou noční, čtivě napsáno.


Četla jsem to dvakrát, jednou v patnácti a podruhé teď, v jednadvaceti. Těžko říct, kdy se mi z ní svíralo hrdlo víc. Doporučuju všem a vždycky, já si dám zas za pár let určitě repete.


"V krku mi roste knedlík, když si uvědomím, že jsem vším, co nenávidím, a že to musím mít rád. Že jsem skutečně zaběhlý ve svých kolejích a že budu celý život samotářem. Že do toho nikdo jiný nevstoupí."
