ludek.n komentáře u knih

"Co se má stát, to se stane." Přesně tak vyznívá závěrečný díl ságy o Konfluenci, uměle sestrojeném světě, obývaném tisíci rasami. Jestliže předchozí kniha bublala nespočtem dramatických událostí, které se proháněly jejími stránkami z jednoho konce na druhý, tady se situace vyostřuje a neodkladně směřuje k velkému třesku, po němž se vrací všechno na začátek a nám se dostává vysvětlení, ne-li všech, tedy alespoň valné většiny záhad, kterých jsme byli od začátku svědky, a dá se říct, že i přímými účastníky. Troufám si totiž tvrdit, že Paul McAuley nás svým živým vyprávěcím stylem vzal na cestu do hlavního města Ys a posléze i po Velké řece až na Okraj světa opravdu s sebou. Jeho hrdinové jsou opravdoví, nejsou nepřemožitelní a dělají dokonce i chyby, ale tím spíše jim věříte, že to, za čím jdou, má smysl a cíl, ať už je dobrý nebo špatný. Proto také fandíte Yamovi, soucítíte s Pandarasem, nenávidíte doktora Dismase a prefekta Corina byste nejraději zabili v té chvíli, kdy se objeví na scéně. Na jedné straně slumy, svatyně a kasty, polointeligentní zvířecí společenstva, báje a legendy, na druhé vyspělá technika, samoopravující se kybernetické stroje, časoprostorové tunely. Mix, který v rukou Paula McAuley funguje a baví. Hvězdná svatyně je pak důstojným a inteligentním zakončením celého jeho snažení.

5 04.09.2023

Svět, kterému vládnou ženy a svět, v němž se lidé rodí v podobě kentaurů. Nad tím vším stále projekt virtuální reality Matouše Branda, který jakoby se vymkl z pod kontroly a žil si vlastním životem v nekonečném cyklu nepřetržitě se měnících realit, které s sebou vlečou padesátku "Vyvolených". Chalker nám v každém díle své trilogie představil jiný svět, jinou realitu, jiné výchozí parametry pro všechny zúčastněné. Hlavní postava Cory Maddox byl muž, žena, dítě a nakonec dokonce kentaur, přičemž ve všech podobách si vedl, jak nejlépe mohl. I ve třetím a posledním díle je houština událostí a zápletek dost bohatá na to, aby nebylo snadné dohlédnout cíle. Se všemi těmi inkarnacemi a reinkarnacemi je docela složité udržet si přehled o tom, kdo je kdo a na čí straně zrovna stojí. Postavě, které jste v předchozích dílech věnovali jen málo pozornosti, protože nebyla důležitá, na vás najednou vyskočí jako čertík z krabičky a začne určovat, co se bude dít dále. Nicméně je tu finále, a tak je potřeba dobrat se nějakého rozuzlení. Chalker se nenechal zlákat k nějakému bombastickému úhybnému manévru, ale pěkně logicky, civilně a poměrně srozumitelně nám podal výklad celé své vize Kraje divů. Líbí, nelíbí? Je to na vás...

5 08.08.2023

Jestliže vám první díl Chalkerovy trilogie z Kraje divů nasadil brouka do hlavy, co že je tady vlastně skutečné a co pouhá simulace, můžete si vsadit na to, že pokračování vám to zamotá ještě o poznání víc. Po transformaci světa se vybraní mužští hrdinové proměnili na ženy, ženy se naopak změnili na muže a někteří jedinci dokonce existují v obou variantách současně. Nikde navíc není napsáno, že to nemůže pokračovat dalšími variacemi, ať už si pod tím představíte cokoli. Je to sofistikovaný kyberpunk s emocemi a pořádně ostrými náboji v hlavni ostřelovačské pušky s ultrapřesným zaměřovačem, ale právě ono úzce ohraničené míření dělá románu medvědí službu. Nadšenci žánru budou jistě vrnět blahem a učurávat potěšením, ostatní se však nejspíš nechytnou a většinu času se budou nudit. Přestože mě správa počítačových sítí živí, nemůžu říct, že bych spadal do první kategorie a spíš než s velkolepým pocitem znalce věcí, jsem knihou projel se zapnutým setrvačníkem, který mě dostrkal až k závěrečným řádkům. Nebyla to ztráta času, ale nebylo to ani světoborné dílo hodné Pulitzerovy ceny.

5 08.08.2023

"Všechno, co si myslíte, že znáte, je špatně..." Když Cory Maddox dostal tuto zprávu, začala se jeho noční můra. Je v jeho životě něco opravdu skutečného, nebo jsou jeho vzpomínky pouze počítačem vygenerovaná virtuální realita? Jack L. Chalker nás v prvním díle trilogie Smrtící gambit v Kraji divů zavádí do světů, v nichž neexistuje žádná jistota, že nejsou pouze počítačovými programy, které lze, pokud člověk zná klíč, libovolně měnit. Zásadní otázkou, na niž hrdinové románu hledají odpověď, je, zda si člověk vůbec dokáže uvědomit, že nežije v reálném světě, ale pouze v simulaci. Je to trochu zmatené z hlediska cílů jednotlivých subjektů, ale jsme v prvním ze tří dílů tak je jasné, že autor nevyloží všechny své karty na stůl a neodkryje nám pozadí kybersvěta, v němž se vše odehrává. Na druhou stranu je nutno přiznat, že se mu daří poměrně nenásilně udržovat čtenáře v napětí a očekávání, co se z toho všeho vyklube. Bomba, bez které bych nemohl být, to není, ale jsem upřímně zvědavý na další rozvinutí zápletky.

5 08.08.2023

Název tohoto šesti sešitového souborného vydání je skutečně trefný, neboť jestliže některý z členů Sebevražedného oddílu v minulosti zemřel, tady se s malou či velkou pompou vrací zpět do děje. Že je to nesmysl? Tak to pardon, ale bohužel se to děje. A dokonce se to netýká jen členů týmu, ale i kterékoli jiné postavy. Smrt je v téhle sérii jen taková malá bezvýznamná epizodka, která se dá rozchodit, chce to jen trochu času. Adam Glass a Fernando Dagnino nám hned na úvod servírují dvoudílné Hrátky s ďáblem, které jsou maniakální non plus ultra magořina. Tahle úchylná kočkovaná s Jokerem a Harley Quinn v hlavních rolích opravdu není můj šálek čaje. Příběh tak pro mě začíná až sešitem #16, v němž se po historickém okénku vracíme k plnění úkolů pro Amandu Wallerovou. Výtvarnou stránku převzal na svá bedra Henrik Jonsson a s podporou inkera Sandu Florea se mu daří držet laťku pořád zatraceně vysoko. Čeng Ming Zu alias Red Orchid je v jeho podání opravdu ďábelská. Třetím do party, kdo se přičinil o kresbu je Cliff Richards, který mistrovsky namaloval poslední sešit Rudý déšť. Na scéně se objevují Omac, Trench a především Neznámý vojín. Ten se však ještě ani nestačí rozkoukat a je konec. Současně je to labutí píseň i pro scénáristu Adama Glasse, protože pokračování už bude režírovat někdo úplně jiný.

5 01.08.2023

"Za naši práci se nám nedostane uznání, medailí, průvodů a ani poděkování. Přijde jen smrt A to je naše jediná útěcha." Sebevražedný oddíl pod vedením Deadshota má za úkol zajmout Mitche "Ressurection Mana" Shelleyho a posléze udeřit proti organizaci Bazilišek. Že to nebude procházka růžovým sadem, je snad každému jasné. Adam Glass se s tím opět nemazlí, i když tentokrát začíná poněkud podivně. Sérii skečů o důsledcích konání jednotlivých členů Operační skupiny X bych ještě pobral, ale celou část o Ressurection Manovi považuji za samoúčelnou (možná se v budoucnu dozvíme, k čemu sloužila, ale v tuto chvíli je to nikam nevedoucí odbočka (nehledě na to, že výtvarníci Jesus Saiz a Andres Ginaldo v závěru mise razantně změnili vzhled Amandy Wallerové). Podobně je na tom i Jidášův úder v sešitě #10, jehož kontinuita a vazby k sérii jsou tak nesmyslně křečovité, že to až bolí. Chápu, že se má jednat o oslí můstek k "Regulovské misi" (v jejímž průběhu současně řešíme i problém zrádce), ale hůře už to snad ani udělat nešlo. Z celého souboru mi jako nejpřínosnější, nejlogičtější a nejvíce cool přišlo ono nulté číslo o Amandě Wallerové (díky Fernandu Dagninovi už v její přirozené podobě). Z knihy mám rozporuplné pocity: kresba drží fazónu, ale příběh se rozpadá do zmatených chuchvalců, vedoucích odnikud nikam.

5 01.08.2023

Superpadouši, naverbovaní ve věznici Belle Reve, plní tajné úkoly, s nimiž se normální hrdinové nechtějí špinit. Nazývají se Operační skupina X nebo také příhodněji Sebevražedný oddíl. Složení tohoto úderného týmu není pevně dané, nýbrž se mění s každou další misí (v tomhle businessu se totiž na ztráty příliš nehledí a každý jeden z členů je postradatelný). Úvodním sedmi sešitům scénáristy Adama Glasse (vydaných souborně pod hlavičkou Kopanec do zubů) nicméně vládnou Floyd "Deadshot" Lawton, dr. Harleen Quinzelová alias Harley Quinn a Chato El Diablo. Každý z nich má svou hříšnou minulost a bezpochyby i nejistou budoucnost. Ostatní členové skupiny jsou jen příležitostní spoluhráči, kteří se objevují a stejně rychle i mizí, jak to situace vyžadují. Všemu pak pevnou rukou vládne vrchní dohlížitelka Amanda Wallerová. Glassův scénář sází na téměř permanentní akci, takže přecházíme plynule z jedné bojové scény do další, aniž bychom se příliš zdržovali s mrtvými či zraněnými. Kresba tomu odpovídá: dynamická, rozpohybovaná, smrtící a se spoustou figur v záběru. Ať už ji má v rukou Federico Dallocchio, Cliff Richards nebo Clayton Henry, pořád je na co se dívat a čím se kochat. Tohle je na začátek opravdu pořádná rána, ať už ji schytáte do zubů či kamkoli jinam.

5 01.08.2023

"Zabíjíš stejně snadno, jako dejcháš! Vraždíš bez přemýšlení!" Čtyři sešity řezničiny v podání Warrena Ellise a mladého výtvarníka Leinila Francise Yu. Wolverin kontra stárnoucí zabiják McLeishi. Krátké, drsné, dynamické, maniakální, výbušné, ale tak trochu bez hloubky, bez smyslu, bez minulosti i bez budoucnosti. Pokud si tenhle příběh přečtete, fajn. A pokud ne, zřejmě se nic moc zásadního nestane. Nezískáte, ani neztratíte. Ještě žiju je prostě jen jedna taková nevýznamná epizoda, fragment, který neuchvátí ani nezklame. Zruční řemeslníci by takových namlátili dvanáct do tuctu a ještě by ten den stihli pozdní oběd. Na jednu stranu je skvělé, že se jedná o samostatný uzavřený příběh, na druhou stranu je absence jakýchkoli vazeb či asociací k základním kamenům wolverinovského univerza jen výstřelem do prázdna a je úplně jedno, zda máte nabito adamantiem nebo obyčejným střelivem.

5 17.07.2023

Bouře noci svatojánské je podle anotace volným pokračováním cyklu Holger Danske, ale tato návaznost je natolik nepatrná (snad kromě několika prchavých náznaků), že není skoro žádná, a tak lze tuto knihu číst jako zcela samostatný román bez jakékoli ztráty kontinuity. Příběh nás zavádí do okamžiku, kdy vrcholí boj mezi starým a novým přístupem k životu, léta prověřenými tradicemi, sepětím s přírodou a inovacemi lidského ducha, odvržením všeho, co ho drží při zemi a zabraňuje mu uspíšit průmyslovou revoluci. Vzletný sloh plný patosu a nadšeného veršování, scény jako z výpravného divadelního představení, postavy bez hloubky obklopené papírovými kulisami a vyprávění, které se spíše než na dějovou linku soustředí na oslavu slova, to vše dělá z Bouře noci svatojánské podivný slohový útvar, jenž hodně vzdáleně a s notnou dávkou fantazie připomíná zkomolenou verzi heroické fantasy nebo snad pohádky pro dospělé. Poul Anderson možná chtěl servírovat svěží perlivé víno, ale ve sklepě našel jen těžké burgundské červené, kterého když vypijete více, rozbolí vás hlava.

5 12.07.2023

Poul Anderson vzal všechny klasické fantasy propriety a pohádková klišé, pořádně je zamíchal, protřepal a pak jimi s rozmyslem a fortelností zkušeného vyprávěče pokryl stránky Tří srdcí a tří lvů. Setkáme se tak se starou čarodějnicí, proradnými Farizeji, drakem, kamenným obrem, vlkodlakem, vodní vílou, strašlivými kanibaly, nesmrtelným trollem, trpaslíkem nebo nádhernou labutí pannou. Samozřejmě nesmíme zapomenout na hlavního hrdinu - rytíře bez bázně a hany, dánského prince a osvoboditele utlačovaných, Holgera Carlsena, který unikl hrůzám války v jednom světě, aby zapadl do víru válečných příprav ve světě druhém. V jeho postavě jsme pak svědky hledání sebe sama, svého poslání, ztracených vzpomínek, ale i lásky, štěstí a naděje. Je to dobrodružné, pohádkové, veselé a zábavné vyprávění, které nicméně ničím nepřekvapí a je na jednu stranu až příliš hodné a bezzubé. Překážky, které musí Holger na své cestě za naplněním osudu zdolat, jsou spíše zídky než zdi, což ve výsledku znamená ztrátu dramatického náboje a nějakého toho očekávání věcí příštích.

5 12.07.2023

Kam nemůže čert, nastrčí... fašistu aneb ovládnutí mytologické Valhaly a posléze i celého Ásgardu a Země nacistickými vojsky. První díl trilogie Františka Novotného, kterou vydalo nakladatelství Altar jako zahraniční dílo jistého Franka N. Skippera. Hrdinou, který nám po celou dobu dělá společnost a provede nás Valhalou, je pilotní eso, rytíř Arnim von Gallwitz. Jeho účast na popisovaných událostech je ve všech okamžicích vyprávění klíčová a nikdy ho nadlouho neztratíme z dohledu. Arnim se se svými společníky, letci z první světové války, pustil do záchrany Odinovy Síně padlých, ohrožované Súrtem, vládcem Múspellu s jeho draky a démony. Vzdušné souboje motorem poháněných strojů s živými polétavci, dštícími oheň, jsou základem, na nichž Novotný buduje kostru příběhu. Ve Valhale se však s příchodem nacistů rozpoutá chaos, který záhy prostoupí celým příběhem, tím spíše, když se do akce zapojí časové smyčky a zdvojení či ztrojení některých účinkujících. Nacističtí vůdcové chtějí přepsat dějiny světa a ke škodě všech zatemní a svedou na scestí i původní myšlenku románu, která se ztratila pod jejich okovanými botami.

5 23.06.2023

Klasický pulp magazine z nakladatelství Ivo Železný, které ve své době chrlilo podobná periodika jako na běžícím pásu. Sešitová forma, lákavá barevná obálka, jednoduché příběhy bez jakéhokoli úvodu, komentáře nebo medailonku autora, jinými slovy čtení na jedno použití, byť zaštítěné jménem velmistra žánru. Autoři neznámí, snad jen s výjimkou Andrewa Weinera, který je také tvůrcem zřejmě nejlepšího kousku tohoto sešitu. Jeho psycho "Ve snách" má docela zajímavý nápad a volně plynoucí děj. Shockleyho "Dávní soupeři" jsou jakousi historickou reminiscencí na Odyssea, převlečenou do moderního kabátu, Paynův "Pytlík pudingu" se za každou cenu snaží být zábavnou zvířecí hříčkou a Watt-Evansův "Výcvik strojů" je poněkud hloupoučkou jednoaktovkou k okamžitému zapomenutí. Vlastně tu není nic, co by stálo za uložení do knihovničky, ale jako výplň do MHD funguje a víc asi nebylo cílem.

5 23.06.2023

"Z druhé strany obrazovky se všechno zdá tak snadné," říká programátor a průkopník digitalizace Kevin Flynn předtím, než se ztratí ve svém virtuálním světě. Jeho syn Sam se ho po letech vydá hledat. Přestože scénárista Stefano Ambrosio není původním stvořitelem Gridu - světa, kterému vládnou počítačové programy a avataři, a kde se bojuje pomocí her - snaží se společně s výtvarníkem Paolem Matturem využít všech možností, které mu toto fantastické prostředí nabízí. Daří se mu to bohužel jen z poloviny. Příběh, mířící svým pojetím a zaměřením do řad dospívající mládeže, je místy značně kostrbatý, přechody násilné, scény nedotažené a vyprávění jako celek působí značně humpolácky a nevyváženě. Nejhorší je, že i přes tu spoustu akce, řítící se na vás z každé stránky, to vlastně nikam nesměřuje. A tuhle prázdnotu bohužel nevyplní ani Paolo Mattura, který sice má vyzrálý cit pro techniku a futuristické scenérie, ale s faceliftem zápasí, jak je komiks dlouhý. V konečném sčítání pak oba autoři prohrávají na body, přestože pár pěkných momentů tu člověk objeví.

5 16.06.2023

Z Faetona Radamanta se stal vyhnanec zbavený všeho vlivu a výsad. Jeho sen o cestě ke hvězdám však stále žije a on je odhodlán se ho nevzdat, přestože šance ho uskutečnit je pro danou chvíli zanedbatelně malá. Fénix vítězný začíná přesně tam, kde skončil jeho předchůdce, a to bez jakýchkoli řečí okolo nebo uvedení do situace. Čtenář, který nezná obsah Zlatého věku, bude pravděpodobně zmatený jak octomilka v šampaňském a vůbec nebude chápat, o co tady jde. Začíná se nicméně svižně a poměrně čtivě. Ráz dobrodružného příběhu se však s přibývajícími stránkami vytrácí a Wright opět sklouzává do rozsáhlých ploch nic neříkajícího filozofování. I dialogy jeho postav jsou často jen hromadou slov a slovních spojení, z nichž se nedozvíte ani to nejzákladnější: proč se spolu ony postavy vlastně baví. Na druhou stranu se oproti předchůdci zlepšila dynamika a celé to vyprávění má konečně i nějakou tu myšlenku. Bohužel nedokončenou, protože nakladatelství Laser-books hodilo ručník do ringu a závěrečný díl už v Česku nevyšel.

5 29.05.2023

(SPOILER) Sen Faetona Radamanta o vyvedení lidstva ze staletí trvající stagnace tím, že mu otevře cestu ke vzdáleným hvězdám, se nesetkal s pochopením vládců slunečního systému. Faeton je odsouzen ke ztrátě občanských práv a k vyhnanství. Nikdo mu nesmí poskytnout prostředky k životu, ochranu před nebezpečím, pomoc, radu ani cokoli jiného. Tak by se dal v kostce shrnout závěr prvního dílu trilogie Zlatý věk. Záměrně říkám "závěr", protože předchozích tři sta stran románu je jen filozofické krasořečnění o podstatě společnosti, jejíž příslušníci jsou nesmrtelní a téměř všemocní. Zkrátit těch tři sta stran na deset vět a přilepit k nim onen zmíněný finálový part, možná by to byla povídka, jež by stála za přečtení. Jako román je to však nuda k uzoufání. Také netuším, proč byl Zlatý věk zařazen do edice New Space Opera. Nic totiž není vesmírné opeře vzdálenějšího než Wrightovo dílko. Ještě tak kyberpunk nebo utopický román, ale určitě ne hvězdy a kosmické koráby, přestože se o ně hlavní myšlenka několikrát otře.

5 29.05.2023

Hvězdná loď Jasněnka, zaparkovaná na oběžné dráze nad Mingulay, probouzí v lidech stále ještě touhu po dobrodružství vesmírných letů. Ale po třech generacích usedlého života bude obtížné oživit staré znalosti a probudit kolos k životu. Ken MacLeod ve Věži kosmonautů koketuje se space operou, politickým thrillerem a kyberpunkem, vše smícháno dohromady ve dvou dějových liniích, které od sebe odděluje prostředí, technika i čas. Bohužel ani jedna z nich nenabízí nějaké to vzrušení či hodnotnou zápletku. Jedna se utápí v politice, druhá v mezidruhových interakcích a v obou je obtížné se dobrat hlavy a paty. Jasné je, že spolu obě linie nějakým způsobem souvisejí, ale díky zamlčení klíčových faktů si na propojení musíme počkat až na závěr knihy. Pokud ovšem čekáte ve finále nějaký velký třesk, nejspíš budete zklamáni. Věž kosmonautů je totiž teprve prvním dílem trilogie Engines Of Life (jejíž zbylé díly v Česku, jak se už stalo téměř pravidlem, nevyšly), a tak uspokojivé završení odysey vyhlížíte marně. Za mě úplně zbytečný nakladatelský počin.

5 29.05.2023

Dva roky po první sbírce vesmírných opusů přišli editoři Gardner Dozois a Jonathan Strahan s další kolekcí, jednoduše nazvanou New Space Opera 2. Vedle ostřílených veteránů žánru jakými jsou například Robert Charles Wilson, Mike Resnick, John Scalzi, Neal Asher, Bruce Sterling a další se objevují i relativní nováčci Cory Doctorow, Jay Lake, Bill Willingham nebo Justina Robsonová. Stejně jako o prvním souboru i o tomto se dá říci, že je napumpovaný energií, neotřelými zápletkami a originálními nápady až po střechu. Nejvíce u mě zabodovali Chameleoni od Elizabeth Moonové a Meaneyho Od srdce. Zahanbit se nenechal ani Tad Williams se svou Desátou múzou. Naopak nejméně jsem si rozuměl s Johnem C. Wrightem a jeho hodně imaginativním Odysseovým příběhem a nezabodoval ani vesmírný hrdina Joe Kipps Bruce Sterlinga. Nejveselejším kouskem se blýskl Mike Resnick, nejdepresivnějším se mi zdálo Zběhnutí Kristiny Katherine Ruschové. Každé z devatenácti vesmírných dobrodružství v této sbírce má potenciál zaujmout a je na každém, aby si z nich vybral své favority.

5 29.05.2023

Kdysi špičkový chirurg, poté mistr okultních umění a nejmocnější čaroděj Země, doktor Stephen Strange se představuje ve vůbec prvním stripu řady Strange Tales, který mají na svědomí nesmrtelní Stan Lee a Steve Ditko. Jednoduchý děj, klasická úsporná kresba a na světě je nový hrdina, který svým tvůrcům (tehdejším i pozdějším) umožňuje zabývat se nejrůznějšími odnožemi magie, temnými artefakty, démonickými bytostmi a mystickými dimenzemi. O dvacet let později - konkrétně v roce 1984 - přichází Roger Stern s příběhy, které z tohoto základu čerpají a rozvíjejí to nejlepší, co může postava nejvyššího pozemského čaroděje poskytnout. Ať už je v sázce zdravý rozum hrdiny, životy nevinných lidí na výletní plavbě po moři, vojenské tajemství nebo snad osud celého světa, zotročeného jařmem despotické krutovlády, vždy je tu Doctor Strange, aby se postavil zlovolným silám a temnotě, hrozícím zvrátit rovnováhu sil. Výtvarníci Paul Smith, Bret Blevins a Mark Badger pokračují přesně tam, kde skončil Steve Ditko. Nepouštějí se do velkých experimentů ani inovací, a tak téměř nepoznáte, že mezi prvním stripem a jejich tvorbou uběhlo celých dlouhých dvacet let. Klasické, milé, poutavé retro, které sice ničím neohromí, ale v rámci možností pobaví.

5 02.05.2023

Je bohatý, pohledný a má křídla - Warren Worthington III. ve světě Marvelu známý spíše jako Angel. Stál na počátku kariéry X-Menů, byl členem týmu Champions, Defenders i X-Factor. Nikdo z jeho přátel a spolubojovníků neprodělal tak drastické proměny jako on. Scénáristé Arnold Drake a Roy Thomas společně s výtvarníkem Wernerem Rothem nám ho představují ve třech krátkých příbězích na úplném počátku jeho životní cesty, od dítěte školou povinného až mezi zakládající členy X-Menů. Následuje čtyřdílný epos Krvavý úsvit od Bena Raaba a Salvadora Larrocy. Warren zde vystupuje v podobě modrého Archangela, který se společně se starým Gomurrem musí postavit hrozivému démonovi Kuragarimu, aby zachránil svou lásku Psylocke a vlastně i celý svět před magickou temnotou. Hrozivý příběh, kterému nedostižný Larocca svou jedinečnou kresbou vtiskl vpravdě monumentální rozměr. Kuragari je tak strašlivý, že mu chybí už jen pověstné kopyto, Psylocke je kráska mimořádných proporcí v kostýmku, který toho mnoho neskrývá a konečně Warren se ze ztrápeného seladona ve žlutém obleku (který k té jeho modré kůži pasuje jako pěst na oko) propracuje až k andělu pomsty, pro jehož křídla jsou stránky tohoto komiksu doslova malé a nedostačující. Zase jedna parádní jízda bez brzd a bez držení

5 02.05.2023

Bývalá ruská špiónka Nataša Romanoffová alias Black Widow se poprvé představila v roce 1964 v sérii Tales Of Suspense, které v té době kraloval Iron Man a samotná Nataša zde vystupovala ještě v civilních šatech jako svůdná agentka, mající za cíl zlikvidovat Tonyho Starka. V další hostovačce, tentokrát u úžasného Spider-Mana v roce 1970, jsme svědky jejího přerodu z "růžové Madam Nataši" na skutečnou, v černé kůži oděnou, "Black Widow". Ani v jednom z těchto příběhů nehraje hlavní roli, přesto je nepřehlédnutelnou postavou. Když se jí v roce 2004 ujali spisovatel Richard K. Morgan a kreslíř Bill Sinkiewicz, aby ji v šestidílné minisérii Návrat domů poslali zpátky do Ruska, měla už za sebou úctyhodnou kariéru a něco v marvelovském světě znamenala. To však autorům nevadilo, aby si ji nevzali do parády a nerozebrali její život na prvočinitele. A nutno říct, že to dělají skvěle. Kresba úžasná, stylová a nenapodobitelná, příběh temný, drsný, moderní a poutavý. Oba umělci si na střídačku uzurpují svůj díl pozornosti a přihrávají si nápady, jakoby se jen proto narodili. Je to fantastická souhra textu a obrazu, parádní čtení ve všech ohledech. Troufám si dokonce tvrdit, že Návrat domů je zatím to nejlepší, co mi Nejmocnější hrdinové Marvelu nabídli.

5 02.05.2023