LukasB.453 komentáře u knih
rád potkávám tohoto milého (již postaršího) pána na běžkách a vždy je to příjemné setkání. a moc rád potkávám v hospodách jeho piána. a nejradši jej potkávám za jeho piánem. ohledně televize a reprodukované hudby playlistů v hospodách se s ním shoduji téměř absolutně.
no a ta kniha. to je jen taková sranda, hospodské kecy psané pseudovědeckým žargonem, a je úžasné a fascinující, kolik blbů a blbek to dokáže brát úplně vážně a bez uzardění z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry o nesmrtelnosti chrousta a páchat amatérské psychoanalýzy jeho citového zrání a zakončit svůj post naivně nablblým nadřazeným rádobyvtipem. budiž Vám přáno, bubliny, užijte si svá pivíčka, knedlíčky, řečičky a pravdičky.
jak je sakra možné, že před sedmdesáti lety tak brilantně popsal současné korporáty? nebo ty korporáty byly takové vždy? měl jsem za to, že v americe 50. let byla "sociální prostupnost" (nebo jak se tomu říká, možnost dítěte ze sotva gramotné rodiny vystudovat a stát se "něčím") největší možná, jaká nikdy a nikde v historii nebyla.
už v dětství, kdy jsem tuto knihu poprvé otevřel (někdy v osmi-devíti letech?) mi bylo něco zatraceně divné. až jsem pak na to přišel později, to divné byly ty De Neuvillovy rytiny zobrazující interiéry Nautilu - v ponorce přece nemůžou být tak vysoké stropy a takového místa všude, obrazy otomany, sochy...
při čtení mi neodbytně vyskakovalo - ten příběh přece znám. a ano, pak mi to došlo, to je přeci úplně stejný motiv, jako Hrabalovo "obsluhoval jsem anglického krále", ale syrovější a opravdovější, příběh zlého omezeného trpaslíka v dramatické době. (tím vůbec nechci Hrabalovi nasazovat psí hlavu, obě knihy mám, rád)
kniha pro ty syny, co se museli vzbouřit proti svému otci a pak se s ním smířit, pro táty, kteří mají syny kteří se proti nim vzbouří aby se opět snad smířili. a pro ty ženy, které to všechno vidí kolem sebe. když jsem to kdysi četl jako student, tak jsem nechápal, a asi stále nechápu, co vidím na stáří, které mě snad čeká, jako pozitivní je to, že to snad pochopím.
a audiokniha namluvená janem kačerem je, oblíbeným cizím slovem, kongeniální.
prostě žrádlo (tak říkal jeden z mých předků mizerné dobrodružné spotřební knize, od které se nemůžeme odtrhnout). v půlce devadesátek na tři etapy přečtené na stojáka v knihkupectví na kulaťáku v podchodu (třicet korun byly tenkrát pro študenta nějaký peníze)
velmi mrazivé. vede to k pochybování o sobě sama. je ten svět co vnímáme skutečný svět? chápeme jak funguje? je to co cítíme láska, nebo jen majetnictví? nehrajeme jen nějaké role v absurdním divadle?
přetrpěl jsem. z mého pohledu ukrutná zupácká paznechťárna.
spolu s Božími muky nejlepší Čapek. kousek Bedy Foltena je v každém z nás.
v popisech středověkých bojových a loveckých scén se Sienkiewitzovi nikdo nevyrovná.
zapamatoval jsem si "dostal ji až lejno vypustil" (při ulovení zubra šipkou z kuše)
četl jsem zhruba před dvaceti lety, kniha mě úplně zajala, přežvýkala, zmátla a vyplivla a dosud nevím co si o tom všem myslet. je to něco jako první doušek alkoholu, první cigareta, první poluce, první pohled na mořský příboj. zvláštní, silné, iniciační.
zásadní kniha pro starou generací českého trampingu, která z víkendových lufťáků a výletníků udělala divoké tuláky, pistolníky, westmany a zlatokopy. Jack London se vším všudy, včetně rozvláčného úvodu a diletantského filosofování, ale je to i po stodvaceti letech pecka a "holubicím dál rostou křídla dravců, družstevním rolníkům touha mořeplavců"
mrazivá sonda do ruského způsobu myšlení, světového názoru a uspořádání společnosti.
ach bóže, jak mě irituje to salonní levičáctví intelektuálů ze zemí, kde nepoznaly hrůzy stalinismu a maoismu.
jinak pěkná košatá detektivka, pěkné spotřební čtivo, po čapkovsku řečeno "dobrá pazourková sekyra"
softporno pro snoby - jako ostatně (skoro) všechno, co kdy Kundera napsal. trochu to připomíná televizní taneční soutěž.
to mi ovšem nebrání dát za směšné lásky čtyři hvězdičky. je to dobré softporno.
"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu...
já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost.
mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...
nebudu nosit dříví do lesa. jenom malou perličku:
z pořádné knihy se člověku dostane pod kůži nějaký drobný postřeh, třeba z Hugových Bídníků si odnese zájem o budování kanalizačních sítí velkoměst. zadře se mu tříska zvědavosti a už nepustí. zde jsem si odnesl postřeh, že stavíme-li módní dům, stavíme jej vlastně ve špatném vkusu poplatném okolí a poplatný době, když současní bohatí rozum brali, a postavíme něco zastaralé a pitomé v čem se žije strašně špatně.
strhující kniha. kdo po přečtení nevyrazil bosky na dlouhý osamělý přespolní běh, ten nemá srdce.
docela pěkný je popis Zátopka pohledem amerického žurnalisty.
miloš kopecký jako hlavní role v audioknize je můj oblíbený strýc (tedy samozřejmě není můj strýc, ale takového strejdu bych chtěl) . vtipné, zábavné! a což teprve větrovec v sebeironické roli a mladičký eben. znovu a znovu můžu.
tahle kniha je něco jako rebarbora nebo zrající sýr. nelze k ní mít neutrální vztah. dulcián jako pohlavní život starých římanů, žánop.