Lukyn96 komentáře u knih
Haně jsem se dlouho vyhýbal, protože jsem si myslel, že je to jedna z moderních povrchních knih. Opak se ukázal být pravdou, když autorka píše o tak závažných věcech jako je epidemie tyfu, komunismus, nacismus a o dalších jevech. To vše vykresleno na pozadí hezky vystavěného příběhu několika rodin z různých časových období v menším městě tehdejšího Československa. Oslovilo mě, že autorka zmiňuje i některá historická fakta ve vztahu k Židům včetně jejich živoření v koncentračních táborech. Také mě zaujalo, jak příběh zpočátku vykresluje Hanino podivínství a v průběhu času vyplouvá na povrch, z čeho její chování pramení. Ztotožňuji se s vysokým hodnocením knihy zde na databázi a také já ji doporučuji k přečtení.
(SPOILER) Velkou Británii i celý svět zasáhla ničivá rostlina druhu trifidů, jejichž uměle vyvolaný vznik nedokázal nikdo zachytit, což tak trochu představuje paralelu s dneškem, kdy se potýkáme s virem Covid-19: "Rusové, jak jim bylo vlastní, původ trifidů tajili a mlčeli jako hrob".
V knize mě nejvíce zaujal začátek, který vysvětluje původ a vlastnosti trifidů a zobrazuje,, jak tyto potvory obrátily planetu vzhůru nohama. Dobrá, byť o trochu slabší, mi připadala druhá polovina příběhu vykreslující proces vytváření si přeživšími jakž takž bezpečného zázemí v té okolní spoušti. Nejnudnější pro mě bylo číst o vztahu Billa a Joselly, který v ději však dostává značný prostor. V knize taktéž spatřuji i v rámci fikčního světa některé nelogičnosti: Proč vláda hned po zaznamenání nebezpečí nevyslala své ozbrojené síly do akce? Proč daleko dříve než po těch mnoha letech nezačal sofistikovaný výzkum trifidů a možného boje proti nim?
Celkem vzato mně ale přelouskání Dne trifidů zajistilo čtenářsky příjemné zakončení letošního roku.
Knihu jsem prvně otevíral s tím, že budu číst o drogově závislých lidech kolem dvacítky, takže jsem byl velmi překvapen, že se takové věci můžou týkat i dětí dávno předtím, než vůbec dostanou občanku. Příběh mě bavil, hlavně jeho první část, kde se dozvídáme informace o Christianině zázemí a o tom, proč těm svinstvům propadla. Potom už se to dost opakovalo, přesto jsem pořád četl se zájmem.
Příběh dvou zamilovaných, kteří se navzdory okolnostem oddávají jen své lásce, ale krutá realita války je přesto dostihne. Hezká klasická knížka, jejíž četba zabere jen chvíli.
Příběh o obyčejné české rodině, která musí dělat kompromisy s vládnoucím komunistickým režimem tak, aby se příliš neušpinila a zároveň tak, aby se vyhnula těm největším represím. To vše na pozadí dospívání hlavní postavy Kvida. Kniha podle mě osloví zejména ročníky, které minulý režim zažily a s příběhem se tak mohou lépe ztotožnit. Ale i mně jako člověku narozenému dlouho po revoluci se kniha líbila a dávám jí 4*. A to už jde, ne? :)
Kniha zachycuje život obyčejného dospívajícího chlapce na českém maloměstě na konci druhé světové války. Přestože v příběhu právě končí nejhorší válka v dějinách lidstva, hlavní protagonista Danny Smiřický řeší především záležitosti svého mikrosvěta, tedy holky a hudbu.
Škvorecký se prostřednictvím knihy vysmívá těm Čechům, kteří proti nacistickému Německu dosud nijak nevystupovali, ale na konci války, když už byla porážka Německa jistá, se přidávali k odboji, aby si zajistili vlastní lepší pozice v poválečném společenském uspořádání.
Výsledkem vydání Zbabělců se Škvorecký dostává do nemilosti komunistického režimu, jemuž se nezamlouvá, že kniha události končící války popisuje satiricky a naturalisticky.
Vám knihomolům doporučuji na Youtube sledovat kanál "Na potítku", kde jeden mladý odborník na literaturu analyzuje významné knihy včetně Zbabelců.
(SPOILER) Kniha je o tom, jak se z obyčejného kluka stává nacistická zrůda. Hlavní postava Rudolf Lang touží už jako nezletilý vstoupit do německé armády a sloužit říši. Důsledkem své oddanosti Německu a velkým organizačním schopnostem to dotáhne až na ředitele koncentračního tábora Osvětim, ze kterého se pod jeho vedením stává jakýsi dokonalý závod na zabíjení Židů. Lang se ke svému úkolu staví jako k poslání a k zabíjení lidí přistupuje s takovou horlivostí a cynismem, jako by likvidoval obtěžující hmyz. To vše je doprovázeno realistickými popisy. Vzhledem k nyní vzrůstajícím antisemitským náladám doufejme, že se historie v tomto nebude opakovat.
Za okny padá sníh a je mráz a já se prostřednictvím Bílé Masajky v myšlenkách přesouvám do horké Keni. Čtení to je zábavné i poučné, rád se dozvídám o různých zvyklostech v Africe. Byla to však právě rozdílnost kultur, která přispěla k tomu, že štěstí Corinny a jejího nesnesitelně žárlivého manžela Lkepingy dlouho nevydrželo. V knize mně trochu vadí mělkost emocí - Corinna například opouští jí do té doby známý život a své myšlenkové pochody vlastně odbývá pár větami.
Další kniha, díky které můžeme lépe poznat, jak to v koncentračních táborech chodilo. Avšak vžít se do pocitů transportovaných žádné listy papíru neumožní. Tak si užívejme svobody a všichni dělejme maximum, aby se něco jako holokaust už nikdy neopakovalo.
Trochu zavádějící název, geografie je jen jeden díl skládanky, ve skutečnosti se jednotlivé kapitoly odkazují i na řadu dalších faktorů: náboženství, historické animozity, politická spojenectví.
Teprve na základě tohoto výčtu autor celkem zdařile popisuje mocenské soupeření mezi státy a důvody ekonomické (ne)rozvinutosti jednotlivých regionů. Zde ale podle mě Marshall málo bere v potaz míru kompetence k vládnutí. Vemme si třeba příklady států DR Kongo a Katar. Oba mají obrovské nerostné zdroje, zatímco první ze států můžeme považovat za nefunkční plný vnitrostátních konfliktů, Katar má taky svoje problémy, ale v porovnání s Kongem z toho jistě vychází mnohem lépe.
(SPOILER) Kniha především shrnuje ty nejdůležitější události, které Tomáš Etzler v Číně pro CNN a ČT zpravodajsky pokrýval. Většinou jde o investigativní reportáže, které tamnímu režimu lezou na nervy, a proto je Etzler objektem zatýkání, výhrůžek, obtěžování, odposlouchávání a jiných druhů obtěžování ze strany vládní moci (strana 426). Čína se zaštiťuje rovnostářskými ideály, přesto jejich dělníci nemají žádné sociální jistoty, na ekologii se absolutně nedbá, nomádi jsou násilně přeučováni na jiný způsob života, korupce bují a Tibet se velkého bratra bojí.
Kromě toho Etzler popisuje také samotnou práci zahraničního zpravodaje a uvádí, jak obtížně jeho reportáže od nápadu až po realizaci vznikají. Doplněno o některé informace z autorova osobního života včetně toho, co ho k přesunu do zasmogovaného Pekingu vedlo a jakým vývojem jeho vztah k Říši středu prošel. Zkrátka zajímavé a dozvěděl jsem se mnoho nového.
Vždy, když jdu ve svém městě kolem nějaké lidské trosky, na Zabijáka si vzpomenu. Určitě si přečtu Štěstí Rougonů a potom pravděpodobně i celou sérii Rougon-Macquartů.
Zajímavé a zároveň smutné čtení o mladém muži a jeho kumpánech, kteří se z normálních lidí stávají závisláky a troskami. Závěr byl pro mě nečekaný a Michal jako hlavní postava zřejmě nemohl dopadnout hůře.
Zde by se hodilo srovnání tematicky velmi podobných knih Memento a My děti ze stanice ZOO. Ač obě knihy jsou kvalitní, ZOO se mi líbila ještě o trošku více, protože podle mého názoru lépe vykresluje psychologii postav a jejich motivace užívat drogy - asi je to tím, že knihu napsala sama feťačka.
Naturalisticky výborné. Nejvíce se mně zaryla do paměti ta situace, kdy se paní Raquinová, vězeň ve vlastním těle, dozvídá onu krutou pravdu a jednoho čtvrtečního večera se pokouší sdělit ji celému světu...
(SPOILER) Pojednání o největších systémových problémech ČR podle sociologa Daniela Prokopa. Nejvíce mě zaujala asi kapitola o exekucích. Přestože jsem je už předtím považoval za velkou slepou skvrnu naší společnosti, kniha mně odhalila některé další souvislosti. Dále je zajímavé například to, jak možnost předškolního vzdělávání by dětem z chudších českých rodin významně zlepšila jejich budoucí život, a navíc by na tom stát vydělal. Dobré byly také části o migraci (málokdo je absolutně pro nebo absolutně proti, existuje řada mezistupňů) nebo předvolebních modelech veřejného mínění (často chybná metodologie výzkumníků). Celkově je v textu hodně myšlenek, se kterými se i já jako umírněný pravičák ztotožňuji.
Když spatřím kanál, skoro vždy si vzpomenu na Pennywise. A když při tom prší, je atmosféra ještě více mainská a kingovská. A pokud musím udělat něco nepříjemného, vybavím si TO. To je téměř všudypřítomné.
Tady půjdu proti převažujícímu hodnocení od zdejších uživatelů. Mně se kniha příliš nelíbila. Celou první polovinu se to hrozně vleklo. Až potom se začalo dít něco zajímavého, ale ani tak bych tomu strhující děj neříkal. Kromě toho mně některé důležité aspekty příběhu unikaly a budu rád, když mi je někdo do soukromé zprávy třeba vysvětlí :-) Proč se pořád řeší nějaký zvon? Proč proti těm příšerám bojuje zrovna parta chlapců? Asi je moje chyba, že jsem toto nepochopil, ale prostě Simmonsovo Temné léto nebylo dost zajímavé na to, abych se do jeho děje naplno ponořil. Za mě je kniha o dost slabší než Kingovo To, se kterým je často srovnávána.
Styl psaní mi vyhovoval. Žádné přestřelky zpoza zákopů, Zuzak zachytil hrůzy II. světové z pohledu malé holčičky. Ne Liesel, to krutá vypravěčka s vlídnými slovy krade ze všech nejvíc. Lidské životy...
Knihu jsem dočetl jen pár dní poté, kdy Putinův režim v trestanecké kolonii zavraždil opozičníka Navalného. Byl jen dalším v řadě po Němcovovi, Politkovské a mnozích dalších, kteří se ruské politické elitě vzpírali. Vraždy jsou ale jen vrcholem všeho, méně viditelnými problémy jsou třeba cenzura a zákaz demonstrací proti mocným. Co chtít od režimu, který dodnes vyzdvihuje Lenina a Stalina. Mnohé z toho Miroslav Karas ve své knize zachycuje. Zaujaly mě také pasáže o konfliktu na Krymu, na kterém se přece žádní ruští vojáci nepodíleli! Pro sebe asi hlavní přínos knihy vidím v tom, že jsem si osvěžil paměť ohledně teroristického útoku v Moskvě v roce 2002 a o zřícení letadla s Alexandrovci v roce 2016. O tom jsem předtím nevěděl, respektive jsem to téměř zapomněl. Tato vážná témata autor prokládá zápisky z návštěv krásné ruské přírody. Knize bych vytkl dva spíše detaily. Je nestrukturovaná a bez kapitol (jak ostatně podotýkají i ostatní čtenáři zde v diskuzi). Potom bych uvítal přehlednější přepis rozhovorů (tím myslím třeba dotazy psát tučným písmem, odpovědi normálním písmem). Celkově jde o velmi dobrou knihu s poučným pohledem na dnešní Rusko.
(SPOILER) Kniha odhaluje katastrofální stav lidských práv v Saúdské Arábii. K ženám se tam chovají jako k odpadu, ten je také celý schovaný v pytli a ven se sám nedostane. Není tedy divu, že se Rahaf odhodlala k útěku z tohoto státu a od své tyranské rodiny do bezpečí, který se jí přes všechny překážky povedl zrealizovat. Přeji Rahaf, ať si užívá svůj nově nabytý svobodný život. Její rodná země se sice liberalizuje, ale jde to hooodně pomalu.