Lukyn96
komentáře u knih

O myších a lidech jsem si přečetl v rámci povinné četby z ČJ. Nejvíce mě v knize bavily situace, kde vystupoval Lennie. Jeho zmatené chování a hlášky mně vždy vykouzlily úsměv na tváři (např. když trval na fazolích s kečupem).
Rád jsem pozoroval vztah zdravého k postiženému.


Dobrá kniha o Pavlu Bělobrádkovi a jeho názorech. Druhá polovina je věnovaná programu KDU-ČSL. Řemeslně kvalitně zpracovaná politická agitace, proti Bělobrádkovi a KDU-ČSL nic nemám, ale literárně hodnotné to zas tolik není, proto hodnotím třemi hvězdičkami.


Angela Merkelová v této knize rekapituluje svoji desítky let dlouhou politickou kariéru, z níž 16 let byla kancléřkou Německa a řadila se mezi nejmocnější politiky světa. Po pádu Berlínské zdi se Merkelová stala poslankyní, ministryní a poté zatím jediným šéfem vlády z bývalé NDR. V průběhu času Merkelová musela řešit mnoho globálních problémů - například krizi eura, migraci, agresivitu Ruska nebo pandemii Covid-19. Kniha je zajímavá a nechává nahlédnout do zákulisí vysoké politiky, summitů a jednání, ale třeba v otázce masové migrace do Evropy nebo odstavení jaderných elektráren bych od Merkelové čekal větší dávku sebereflexe.


S většinou tezí Fialy a Mikše souhlasím, takže se dále věnuji jen bodům, u kterých mám trochu jiný názor.
Především mě trochu zarazilo, že autoři zpochybňují zásluhu evropské integrace na téměř osm desetiletí trvajícím míru na našem kontinentu (bývalou Jugoslávii nepočítám, protože tyto státy se tehdy na projektu sjednocování Evropy ještě nepodílely). Podle mě však tyto faktory úzce souvisí, protože EU nabízí platformu, kde spolu jednotliví představitelé komunikují, vyjednávají, a tak ve výsledku není důvod sahat ke zbraním.
Dále autoři knihy vyjadřují stanovisko, že si nepřejí hlubší integraci EU, ale o několik kapitol dál volají po tom, aby spolu státy spolupracovaly v boji proti masové migraci prostřednictvím úpravy sociálního systému všech členských států tak, aby sem migranti nepřicházeli za ekonomickými výhodami, budováním azylových táborů a vojenské přítomnosti uvnitř nestabilních regionů nebo prostřednictvím společné ochrany hranic Schengenu. Tyto teze vnímám jako vzájemně neslučitelné: buď státy mezi sebou budou intenzivněji spolupracovat a posílíme roli EU, a nebo to nepotřebujeme a unijní pravomoci zůstanou stejné.
Podle Fialy a Mikše je špatně, že staré členské státy chtějí, aby se nové členské státy podílely na řešení migrační krize. K tomu bych podotkl to, že horší pozice západních zemí je do značné míry zapříčiněna prostě geografií, neboť migranti se do Evropy ve velkém měřítku dostávají přes od nás vzdálené Středozemní moře. Proto se domnívám, že i východ by některou formou měl přiložit ruku k dílu.
Moje předposlední poznámka se týká "hejtu" autorů na členství Řecka v eurozóně -přece ekonomicky chudší stát nemá mezi ostatními členy co dělat! S tím také úplně nesouhlasím, protože eurozóna je hlavně politický projekt. Vždyť například ve všech 50 státech USA se také platí stejnou měnou, i když jednotlivé části federace jsou mezi sebou taktéž velmi různorodé - i tam mezi státy existuje solidarita.
A nyní můj poslední postřeh, Brexit. Ano, EU rozhodně není dokonalá, ale zároveň nemám pocit, že by si Velká Británie po svém odchodu polepšila (naopak čelí odlivu levné pracovní síly a s tím souvisejícím problémům, obnovení cel atd.). Navíc politická kampaň pro brexit uvnitř Británie byla do značné míry lživá (onen nápis na autobusu slibující obrovské ušetřené finanční prostředky), což autoři v textu zcela pomíjejí.
Kniha určitě stojí za přečtení, byť já osobně mám blíže ke křesťanské demokracii, než ke konzervativní pravici Fialova typu.


Krausovi jsou opravdu zajímavá a úspěšná rodina. O paní Elišce jsem se vlastně dozvěděl až díky této knize a ukázalo se, že o její osobě rozhodně obě uvedené charakteristiky také beze zbytku platí. Obdivuji paní Elišku, že se tehdy rozhodla opustit domov a bez jasného plánu zamířila tisíce kilometrů daleko. Vyšlo to, v Kolumbii se přes určité potíže dokázala prosadit. Sám bych životní příběh paní Elišky v něčem potřeboval následovat, jelikož ve studiu španělštiny se považuji za věčného začátečníka.


Dobré shrnutí Trpišovského kariéry, ale já jako fanda s hlubším zájmem o fotbal jsem se téměř nic nového nedozvěděl.


Poučná kniha obsahující medailonky všech prezidentů českého státu. Osobnosti zastávající svůj úřad lépe či hůře, v klidnějších i turbulentnějších časech naší historie. Nikdo z nich se nevyvaroval chybám. Ti demokraticky smýšlející si zaslouží náš respekt a odpuštění některých pochybení.


Zajímavé střípky o životě ve Velké Británii. Asi nejvíce mě zaujala kapitola o školství, překvapilo mě, že Britové tak "hrotí" zameškané hodiny studentů, a to i když jsou omluvené od rodičů. Zajímavá byla například i pasáž o královské rodině a informace o plánu, co se rozpoutá po smrti královny. Důležitým tématem byl brexit. Nechybí třeba ani kapitoly o sportu či o britské historii, v níž důležitou pozici zaujímají hrdinské skutky sira Wintona. Na zajímavosti knize přidává velké množství fotografií.


Kniha, která se přečte za pár hodin a přitom se člověk dozví dost nových věcí, hlavně o J. Kennedym a o tom, jak vlastně svoji prezidentskou funkci vykonával.

Kniha je psána trochu neobvyklým jazykem, hodně spojovníků atd., nicméně bylo to zajímavé počtení. Dozvěděl jsem se mnoho nového. Například jsem nevěděl, že Baťa expandoval i mimo Evropu, to jsem myslel, že byla otázka až dalších generací. Nebo jsem netušil, že to byl právě Baťa, kdo u nás zavedl pětidenní pracovní týden. Určitě stojí za to si knihu o tomto skvělém podnikateli přečíst.


Hlavní hrdina nežije zrovna šťastně, a to podle mě ze dvou hlavních důvodů. Za prvé z těch ideologických tehdejší doby, líbil se mně uvěřitelně popsaný život jednoho Žida, jemuž nacistická zvůle klade nejrůznější překážky či ústrky, a dokonce usiluje o jeho holou existenci. Druhý problém Josefa Roubíčka je absence kvalitních mezilidských vztahů. Dětství strávil bez rodičů, u tety a strýce, k nimž nemá úplně blízko. Ani v dospělosti se Roubíček nemá vlastně na koho obrátit, a proto alespoň navazuje vztah s kocourem Tomášem.


Jana Krause uznávám jako chytrého člověka a dobrého moderátora, a i tahle kniha se mu náramně povedla. Pan Kraus má za sebou bohatý životní příběh, kterým jsem se rád nechal vtipně napsanou formou provést. Kromě humoru zde nechybějí ani kapitoly, které vybízí k zamyšlení, což platí třeba u příběhu se Šemíkem.


Kniha od bývalého amerického diplomata a ministra zahraničí se zabývá nejdůležitějšími událostmi světových dějin od 17. do 20. století. Čtenáři se seznámí s přístupy různých států a státníků k mezinárodním vztahům. Autor také vysvětluje zdroje amerického chování, proč se Spojené státy například zapojují do válečných konfliktů i mnoho tisíc kilometrů od svého území.
Doporučuji všem, kdo se chce čtivou formou něco přiučit o mezinárodně politických souvislostech.


Zajímavý příběh o tom, jak jedna návštěva muzea ve špatnou dobu může ovlivnit lidské příběhy. Theo už se nemá na koho spolehnout a navazuje podivná přátelství. Propadá drogám a až příliš tíhne k obrazu jménem Stehlík. Trochu mi to připomíná Glumovu závislost na Prstenu :-) Souhlasím s tím, že kniha je téměř nepřenositelná a obsahuje množství překlepů.


Rád jsem si přečetl vzpomínky legendárního fotbalového trenéra a manažera. Zaujaly mě hlavně informace o Fergusonových vztazích s hvězdnými hráči a různé zákulisní detaily. Například to, že domácí týmy zpravidla po utkání připraví do hostující kabiny občerstvení. Bylo také zajímavé nahlédnout do Fergusonova soukromí. Věděli jste, že se detailně zajímá o historii a kulturu USA nebo to, že jeho vášní jsou dostihové závody?


Myslel jsem, že Klaus umožní prostřednictvím této knížky čtenářům odlehčenou formou nahlédnout do zákulisí jeho služebních cest. Omyl. Vše se nese ve vážném duchu. Reálie navštívených zemí sice Klaus trochu přibližuje, ale celkově jsem čekal víc.


Paměti někdejšího vysokého představitele KSČ Zdeňka Mlynáře, které mně přinesly některé nové informace o souvislostech a osobnostech té doby. Názor na komunismus mám ale pořád stejný a nechápu, že ho někdo mohl desítky let prosazovat, byť z liberálnějších, reformních pozic. Autorovi slouží ke cti, že nakonec prozřel i to, že název knihy evidentně zvolil dost výstižně.


Příběh nic moc, ale knihu jsem četl hlavně proto, abych se něco dozvěděl o tehdejší politice Střední Ameriky, což se splnilo.


Autor mě stručně a výstižně provedl renesanční filozofií. Víc nepotřebuji, proto kniha plně splnila moje očekávání.


Dobře napsaná kniha, proti kapitalismu v zásadě nic nemám, ale v anarchokapitalismus prostě nevěřím. Kde by se stavěly silnice, když by všechno patřilo soukromníkům a někdo by třeba svůj majetek nechtěl poskytnout pro budování infrastruktury? Co doprava, když by v rámci jedné společnosti mohly být ustanoveny jiné dopravní předpisy? Jak by se řešily mezinárodní vztahy, když by neexistoval stát a nikdo by neměl mandát mluvit za celou společnost? Co cestování? Kdo jiný než stát by evidoval lidi zvenčí? To by každý soukromík hlídal svoje rozlehlé parky/pole/sady/chodníky..., aby zjistil, jestli se na území dané anarchokapitalistické společnosti nedostaly nežádoucí osoby?
