Lutzka komentáře u knih
Čtivá oddechovka cynické matky pro cynické matky :) Aby neměly pocit, že v tom jsou samy :)
Zajímavé počtení pro překladatele, kteří se zajímají o titulkování :)
Přečteno jedním dechem :-) Začátek mě hned nechytl, ale pak jsem s napětím sledovala, jestli se hrdinové srovnají s minulostí, odpustí sobě i okolí, překonají svou neschopnost komunikovat a tím i svou samotu...
Přečteno jedním dechem. Kniha o problematickém vztahu adoptivní dcery a matky, který vystihuje citát "všechny její kamarádky jsou vlastně nešťastné. Jedny proto, že děti mají, a ty druhé proto, že je nemaji." Člověka vede k zamyšlení, jestli své děti vychovává dobře, jestli něco nepřehlíží, není moc přísný, jestli mají dobrý vztah. Taky vede k zamyšlení, co když se se svými dětmi člověk dostane na obdobné scestí. A pak otevřený konec, který už u Hanišové znám :-)
Tak to bylo hodně špatné. Už dlouho bojuji s tím, že Viewegh se stává nečitelný (míněno nedá se to číst). Vhodné leda na zabití času do vlaku a následnému použití na založení ohně. Přečteno jen proto, že v době koronavirové byla nabízena e-kniha zdarma.
Zajímavý náhled do hlav lidí s různými/protichůdnými náhledy na svět. Jen mi rozovory místy připadly už moc zdlouhavé/zbytečné a nikam nevedoucí. Závěr jsem nečekala, ty se u Soukupové moc nevyskytují :), ale i tak by mně vyústění situace u některých hrdinů zajímal :-)
Knihu jsem přečetla jedním dechem, velice čtivá, ale závěr mě trochu zklamal, očekávané rozuzlení/pochopení se nedostavilo.
Kniha je hezky graficky zpracovana a obsahuje zakladni onformwce o kontinentech. Zakoupila jsem pro deti 4 a 2.5 roku, ale myslim, ze je vhodnejsicl jeste chvili pockat.
Oddechovka. Kniha, ve které se toho děje hodně, ale velmi povrchně. Ačkoli se mi zdála kniha ze dvou stran, ze dvou úhlů pohledů zajímavý nápad, v reálu tato kniha z tohoto pojetí moc nevytěžila. Asi by to byla dobrá předloha pro nekonečný televizní seriál. Ale pro náročnějšího čtenáře to není.
Velmi čtivá kniha, škoda, že závěr byl trochu překotný... Zasloužil si trochu propracovanější ukončení :-) Velmi oceňuji jazyk :-)
Příběh je to silný, autorka je mi sympatická mnoha svými názory, ale myslím, že tato kniha by byla lepší opravdu v blogové verzi (což z velké části původně byla), protože u knihy očekávám nějaký vývoj (což tady není, protože kniha není psána ani chronologicky, ani nijak vývojově), nebo sbírku povídek, což taky úplně není tato kategorie. Jak již bylo zmíněno v předchozích příspěvcích, některé myšlenky se objevují opakovaně, trochu jsem měla pocit "tohle už jsem přece četla". Trochu jsem s dočtením bojovala. Ale myslím, že číst tato zamyšlení na blogu, by bylo beze sporu "příjemné čtení", pokud se to dá o tématu smrti říct.
Petra Soukupova opet nezklamala. Pribeh 10leteho Viktora, jeho matky a babicky vypraveny stridave z uhlu pohledu vyse zminenych...jejich nazory na tutez udalost, mezigeneracni rozdily, rozpory na vychovu problematickeho kluka... Nahled do zivota soucasnych vetsich deti, jejich problemu, privykani si venkovskemu zivotu bez vymozenosti velkomesta. Jako obvykle zadny happy end, ale ani zadne tragicke konce, PS se zameruje na necely rok Viktorova zivota, co bylo predtim a bude potom je ve zkratce nastineno...
Doporucuji vsem matkam, ktere vnimaji materstvi jako vycerpavajici vyzvu - nejsme v tom samy :-) Kniha otevira spoustu bolestnych temat a dilemat matek. Obesla bych se v knize bez popisnych jidelnich pasazi, ale jinak knihu doporucuji.
Kniha ve mne zanechala smisene pocity. Prolinani casovych obdobi, myslenek, neoddelenost primych reci pro me byla spis matouci... V nekterych az prilis popisnych pasazich jsem se ztracela a netusila, proc tam vlastne jsou zarazeny... Docteno jen kvuli vyzve.
Absurdita a originální, někomu může vyhovovat, někomu ne. V každém případě je to "něco trochu jiného". Hodnotím tak na 70%.
Vtipné :-) Oceňuji i to, že je překlad zveršovaný. Jestli to dětem pomůže k naučení na nočník se teprve uvidí...
Na jednu stranu je zajímavé se podívat se do každodenního života vězně, na druhou stranu jsem marně čekala na závěr knihy. Některé příběhy byly zajímavé, víc mě ale zaujal popis toho, jak to ve vězení chodí. Ale nenazvala bych knihu strhující.
Naprosto mě nadchlo vyprávění téhož příběh z pohledu různých účastníků, obzvlášť popisy očima dětí, a to včetně nespisovného, hovorového stylu. I když byly všechny příběhy smutné a líčí problematické rodinné vztahy, popis vztahů působí hodně reálně. Nemám ráda pohádkové šťastné konce...a tady mě zklamání opravdu nečekalo. Má první kniha od Soukupové...a navnadila mě k dalšímu čtení...