m_pastorka komentáře u knih
Z této knihy mám rozporuplné pocity, proto jen tři hvězdy. První polovina super (školství, chudoba, dělení společnosti), ale v druhé půlce jsem měla pocit, ze čtu úplně jinou knihu. Vůbec mě to nebavilo, měla jsem tendenci přeskakovat očima, ale nedostala jsem se k lepšímu textu. Druhá půlka tedy pro mě velké trápení a nezazivnost. Proto jen 3 hvězdy.
Jo! Bylo to super. Moje první kniha od Klevisové, začala jsem netradičně ne detektivkou a příběh se mi líbil, stejně tak i jeho gradace a vykreslení postav. Za mě palec nahoru.
Úcta ke klasice a tedy 4 hvězdy. Přiznám se, ze ve filozofickych pasážích jsem měla tendenci nesoustředit se a jen letmo dane přeletět očima. Za mě Zločin a trest určitě lepší dílo a více čtivé od daného autora. Asi nedokážu tolik ocenit všechny rozměry díla, které se pečlivému a zapálenému čtenáři mohou tolik libit. Jsem rada, ze jsem tuto klasiku přečetla, ale už se k ni pravděpodobně nevrátím.
Díla Delphine de Vigan jsou pro mě už zárukou kvalitní literatury se silným příběhem hlavních postav.
O to více si cením částečně autobiografie a otevírání rodinných ran, tajemství a problému. Nejsou to jednoduché okolnosti, za kterých dětství, ale i dospělost autorky byla utvarena a formována.
Delphine de Vigan má obrovský dar psát teskně, ale ne umorne a především kvalita překladu zde bude taktéž hrát velkou roli.
Už na mě čeká v knihovně další.
Nejlepší kniha Markéty Lukáškové. Po Vlaštovce v bublině jsem hodně dlouho zvažovala, jestli vůbec číst další knihu, ale jsem rada, že jsem i s tímto předsudkem knihu otevřela a četla a četla a četla. Příběh krásně plyne, nemá sice jazyk, který vás třeba hladi po duši, ale je to psáno dobře. Dá se to zhltnout za par dni velmi jednoduše. Paráda, líbilo se
Nevím, jestli to je možné, ale druhy díl je ještě o kus lepší, než díl první. Místy je jazyk, kterým je kniha psaná až básnický a člověk se rozplývá nad každou větou, kterou čte a srdce mu plesá, když vidí, jak se dá s jazykem nádherně hrát a vyvolávat díky tomu emoce. Šikmý kostel 2 je prostě paráda a já opět děkuji i za rozšíření povědomí o tomto “českém” kraji.
Dlouho sem premyslela, jestli se mi vlastně kniha líbí a nebo ne. Ale člověk se na to musí dívat jako na příběh mladých skoro dospelaku a podle toho i případně hodnotit. Ve výsledku hodnotim velmi kladně a to především kvůli příběhu a opět přiblížení toho, jak nás prostředí, ve kterém vyrustame, formuje a ovlivňuje naše budoucí vztahy. Velmi zajímavé čtení, při kterém mate chuť hlavní hrdiny někdy obejmout a někdy jim dat facku :).
Tohle je prostě paráda! Ale musím se přiznat, ze mám nacteno už asi hodně detektivek, když toho správného člověka podezřívam už od začátku, jen ty motivy nikdy nevím :).
Na debut skvělá kniha autora. Homosexuálem v Polsku až už v roce 1980 nebo dneska asi nebyl/není a nebude žádný med. Z knihy však více, než zakázaná láska, vyplývá chuť a vůle svobody.
Tenhle román je můj styl, a proto nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězd. Vykreslení lidského utrpení na pozadí komunistického režimu je reálné a věrohodné. Líbí se mi, že v těchto knihách je vždy prostor i pro naději. Čtení ke kávě, které rychle ubíhá.
Začátek a konec knihy se mi velmi líbil, na konci mi dokonce i nějaká ta kniha ukápla, ale ten děj uprosřed se mi nějak moc táhl a úplně mě nezaujal. Celkově to bude asi kniha, která mi upadne v zapomění. Každopádně jsem rada, ze jsem četla knihu, na jejímž pozadí se odehrávají dějiny Afghánistánu.
Naprosto chápu to nadšení kolem této knihy a sdílím. Už se těším, až se dostanu k druhému dilu
Delphine de Vigan je proste skvělá. Jen člověk nemůže očekávat, ze to skončí tak, jak by si přál. Vzhledem k tomu, ze je to již moje třetí kniha od autorky, tak se člověk má už se svými očekáváním na pozoru. Určitě doporučuji.
Jedná se vlastně o tři samostatné příběhy, ale nejvíce ze všech mě zaujal hned ten první. Stylem psaní u mě autorka vyvolával pocity úzkosti, jak skvělé vykreslene situace a příběh samotný byl. Moc se mi líbily i ty terapeutické poučky, to dodávalo knize ještě zajímavý další rozměr. Za mě rozhodně doporučuji!
Přiznám se, že jsem ke knize přistupovala s odporem, ale začetla jsem se. A začetla jsem se tak moc, že jsem ji měla za 2 dny přečtenou. Bavilo mě to, ale i spíš tak nějak že zvědavosti "jak na to". Člověk nedostane nějaký jednoduchý návod, ale může si ucelit nějaké myšlenky nebo si připomenout, co už třeba zapomněl. A o tom to je, nezapomenout pracovat. A hlavně komunikovat.
Že začátku jsem cítila, že to není jako první díl - Medvědín, ale minimálně od půlky má kniha svůj vlastní silný příběh, který mě dojímal a občas donutil i utřít slzu. Příběh je v každým z nás. Bavilo mě to, zanechalo to ve mě emoci a to je pro mě strašně důležité.
Pořád tuhle knihu nedokážu nějak specifikovat. Ano, bavilo mě to, ano, bylo to zajímavé, ale thrillerem bych ji nenazvala. Závěr byl pro mě překvapivý, ale není to detektivka, která vás drží v napětí napříč jednotlivými stránkami. Doporučila bych ji k přečtení, ale příliš hluboký zážitek ve mě nezanechá.
Uff, těžké hodnotit. Moc jsem vlastně nechápala, kam kniha směřuje. Druhá půlka byla pro mě trošku ve stylu "přečti to abys měla už klid". Takže trošku zklamání z Ferrante
Bylo to jiné, než první díl, trošku místy i přitažené za vlasy, ale za mě to bylo super. Jedna část (asi spoiler!) - chvíli před koncem, ne úplný konec, příběh dostane úplně jiný spád a směr a přišlo mi to smutný, že se autor ve vyprávění stočil právě na vulgárnější styl. Tahle část mi do knihy skutečně nezapadala a bála jsem se, že to tak bude až do konce a já budu zklamaná. Ale! Nakonec se dynamika vyprávění zase změnila a já byla koncem nadšená, protože konec naprosto naplnil to, jak to vlastně mělo logicky skončit a za to dávám obrovský palec nahoru, že se autor nenechal unést a zakončil to tak, jak měl.
Forma zajímavá, obsah za mě už tak moc ne. Musím říct, že hlavní hrdinka Emmi si mě nezískala, přišla mi dost otravná. Pokud to člověk míní jako oddechovou jednohubku, tak proč ne. Tahle kniha mi neuvázne v paměti.