m.zirhut komentáře u knih
(audiokniha) Kniha se zajímavým rozdělením do tří přeházených časových rovin a odlišných pohledů různých postav.
V jednom internetovém rozhovoru s paní Mornštajnovou mě zaujala tato poznámka ke knize: "Záměrně jsem nechtěla, aby holocaust byl těžištěm mé knihy. Chtěla jsem spíš ukázat, jak se lidé chovali k těm, kteří ho přežili..."
V knize autorka krásně vystihla, jak je pro lidi obtížné se vcítit do druhých. Pochopit, proč jejich chování, jednání a vzhled je takový jaký je.
Je smutné, jak snadno sklouzneme k unáhleným soudům a domněnkám, aniž bychom znali jejich životní osudy.
"Musela jsem snášet kradmé pohledy a poslouchat řeči o tom, že lidé ve městě to neměli za války lehké. Jídla bylo málo, říkali, ale uhýbali pohledem. Člověk nikdy nevěděl, kdy si pro něj přijdou, a to hrozné bombardování na konci války – ale je třeba nepoddávat se těžkostem. Vždyť vy si ani neuvědomujete, jaké jste vlastně měla štěstí. Vy v táboře jste byli v bezpečí před spojeneckým bombardováním, tu hrůzu, kdy jsme se báli o své děti, si neumíte ani představit. Musíte se přece vzpamatovat, opakovali mi, sebrat se, přestat se litovat a žít dál. Bla bla bla "
Přestože je kniha velmi působivá, tak to pro mne bohužel nebyl jeden z těch poslechů, od kterého bych se nemohl odtrhnout.
Také v množství jmen a příjmení jsem se občas ztrácel. Ale poté, co jsem si asi v polovině knihy udělal mapu postav, už jsem se celkem orientoval.
Jsem ale zvědav, co konkrétně mi z této knihy po letech utkví v paměti, protože v zapomnění určitě nezůstane.
Příjemné překvapění pro mne neznámé dětské knihy, kterou jsem našel na chalupě na horách. Z dětí kniha nejvíce zaujala sedmiletou dceru.
(audiokniha) Jednoduchý, ale silný příběh o strastiplné cestě k sebepoznání. Je až obdivuhodné, kolik v sobě tento prostý stařík má odhodlání, pokory a lidskosti - prostě krása.
(audiokniha) Na prvních cestách chodil Ladislav pešky. Tentokrát se vydává stopem, což je předpokládám kvůli bolavému koleni. Jsem rád, že ho zdravotní problémy neodradily od dalšího cestování. Byla by to velká škoda, protože jak je vidět, tak dokáže napsat otevřenou, vtipnou, inspirativní a zároveň poučnou knihu z jakékoli cesty.
"Chci se vydávat do světa. Každé dobrodružství totiž člověku pocitově prodlouží život. Nejprve si ho užije v přítomnosti a pak ještě mnohokrát ve vzpomínkách. Zážitky navíc zrají jako dobré víno. Všechno špatné se časem změní v legrační historku a všechno dobré se stane ještě krásnějším."
Kniha, ve které se na poměrně malém prostoru odvíjí osudy pár lidí, které by se daly charakterizovat vlastnostmi jako zášť (Izumi), hamižnost (tchán), egoismus (Shimamoto) a pokora (Jukiko). Nicméně nejvíce prostoru dostává Hadžime, který v soužití s těmito lidmi postupně poznává sám sebe. Hledá smysl života a tápe, kde je jeho místo. . . . Jak jen je mi to blízké . . .
(audiokniha) Rád si pustím audioknihu, aniž bych si o ní cokoliv dopředu zjišťoval a u této knihy to bylo o to zajímavější.
Jsem rád, že mě neodradil poměrně zvláštní a strohý přednes Matouše Rumla, který byl tak nějak bez emocí. Až časem jsem z kontextu a jednání Christophera pochopil, že je to záměr, protože je kniha psaná z pohledu autisty.
Jsem rád, že existují romány, díky kterým můžeme nahlédnout do různých nelehkých světů nevětšinové společnosti.
Z matematických úloh se mi nejvíc líbil fascinující Monty Hallův problém s kozami a autem.
(audiokniha) Opět úplně jiné, než co jsem čekal. Je skvělé, že jsou takovéto skvělé romány, které lidem přiblíží téma, o kterém většinou asi ani nevěděli.
Neřekl bych, že bychom se měli bránit pokroku a nestavět žádné elektrárny, dálnice a jiné(i když samozřejmě s rozvahou). Ale pokud, je někdo donucen opustit svůj domov a své kořeny, tak by mu rozhodně mělo být nabídnuto rovnocenné bydliště + přidaná hodnota za to, že přijde o své rodiště.
Je smutné kolik utrpení a zkázy za sebou bezohlední mocichtivci zanechávali a vlastně i zanechávají.
(audiokniha) Tenhle člověk mě nepřestane překvapovat svým optimismem a nadhledem nad všemi strastmi a nepohodlím. V srpnovém vedru, desítky kilometrů denně po rušných tureckých silnicích, s puchýři na nohou a se začínajícím tinnitem v uchu, může jít opravdu asi jen Ladislav. Přesto člověka vysloveně nadchne pro cestování. Škoda, že si většina(včetně mě) hledá plno malicherných důvodů, proč takovou cestu podniknout nemůže.
PS: Oceňuji osvětu ohledně tinnitu. Hned jsem si o této problematice dohledával víc a následně upozornil alespoň své blízké okolí. Všem kdo tímto trpí, přeju brzké uzdravení nebo alespoň vytěsnění z mysli.
(audiokniha) Musím přiznat, že mě poslech opravdu bavil. Mimochodem skvěle načteno Dušanem Sitkem. Bohužel byl Hynek až nějak moc dokonalý, čestný, chytrý, udatný, všemi oblíbený, dokonce dokázal přežít i úder bleskem, prostě úplný superman - škoda.
Co se mi ale například líbilo, byly různé Tasovi a Kadrnoškovi uštěpačné poznámky k panovníkovi, historické zasazení jen do pár let života Václava IV. a vhled do života na královském dvoře oné doby.
Určitě to není poslední kniha, kterou jsem si od autora poslechl.
Tahle knížka mě nikdy nelákala a ani mi nepřišlo, že by vyprávění z pohledu kotěte bylo pro děti zajímavé. Pětiletý syn mě ale svým nadšením a zaujetím přesvědčil o opaku.
Nevím jak moc se liší nová vydání od toho původního. Já jsem četl dětem pravděpodobně jedno z těch prvních a je to na textu docela znát. I přesto příběh děti hodně bavil (hlavně holky 8 a 9let) a vždy se těšily na další čtení. Jen pětiletý syn se v ději trochu ztrácel a stále se k nelibosti holek na něco ptal :)
(audiokniha) I přes poměrně dost hluchých míst musím hlavně vyzdvihnout postavu Atika. Jeho morální postoje, zdravá zásadovost, vyzrálost a citlivý přístup k dětem jsou pro mne velkým zdrojem inspirace.
Obzvláště je pro mne velkým vzorem právě v roli otce. Schopnost volit vhodná slova nebo naopak umět mlčet v tu správnou chvíli. Řekl bych, že Atikův citlivý a pokorný přístup k dětem se krásně odrážel i ve vztahu dětí k němu samému. Hold je ještě hodně se co učit.
Knihu si určitě zařadím mezi ty, které si jednou rád poslechnu znovu - mimo jiné je velmi dobře načtena Klárou Issovou.
"Jsi moc hodný, strýčku, ale dětem moc nerozumíš. Tak předně si mi vůbec nedal možnost, abych ti to vyložila ze svýho hlediska - hned jsi na mě vyjel. Když se s Jemem porafáme, Atikus nevyslechne jenom Jema, vyslechne i mě ..."
"Atikus říkal, že je zdvořilé hovořit s lidmi o tom, co zajímá je, nikoliv o tom, co zajímá nás."
"Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní."
(audiokniha) Docela dlouho mi trvalo, něž jsem se zaposlouchal. Naštěstí ta detektivní část byla pouze ze začátku a jakmile se kniha dostala k románovému rozplétání minulosti, hned začal být poslech zajímavější.
Závěr byl možná zbytečně moc dramatický, ale celkově mám z knihy dobrý pocit a těším se na další ze serie.
PS: Na rozdíl od některých pisatelů těchto komentářů, já bych si teda po poslechu této knihy Guga nikdy nedal.
(audiokniha) Tak nevím, jestli mě to má jako muže znepokojovat. Ale čím více mám poslechnutých audioknih, tím více se ukazuje, že častěji než kdejaké vychvalované detektivky mě zaujmou knihy, které mají jedno z klíčových slov "pro ženy" (např. Jana Erová, Dobrý proti severáku, Na větrné hůrce aj.).
U této knihy jsem dokonce s Annou tak soucítil, že mi nejednou zvlhly oči. Přišlo mi zajímavé, jak se z takové zaskočené a nesmělé dívenky stala tak sebevědomá a odvážná žena. Ale bylo to určitě tím, že se těžkým životním osudem nenechala zlomit, ale naopak se mu postavila čelem.
Líbilo se mi, jaký má děj spád a asi proto mi ani jednou od poslechu neutekly myšlenky. Což už se mi dlouho nestalo.
Vadilo mi pouze, že byla kniha napsaná formou vzpomínek, protože ono skákáni v čase do současnosti mi hlavní děj akorát narušovalo. Příběh Anny byl ale tak poutavý, že si ode mne kniha určitě zaslouží plný počet. Škoda, že není od autorky načteno více knih.
Moc pěkný příběh, který bavil tříletého syna i sedmiletou dceru. K tomu ještě příjemné obrázky, které příběh krásně doplňovaly.
(audiokniha) Po delší době zase román, který mě zaujal hned od začátku a nemusel jsem se hodiny nutit do poslechu, abych se zaposlouchal. Jakmile tedy došlo na čtení ze spisů s nudnou protokolární stavbou, tak moje nadšení trochu opadlo, ale zpětně musím uznat, že i tyto pasáže mají v knize patřičné místo.
Moc si vážim toho, že se autorka nenechala unést k přehnané dramatizaci děje okolo samotných bohyní, ale spíše se držela nastudovaných faktů, které jen spojila v pospolitý imaginární příběh. Opravdu smekám, kolik za tímto dílem musí být hodin studování různých spisů a kronik.
O gaslightingu jsem nikdy dříve neslyšel. Skoro se mi až nechce věřit, že by se někdo cíleně a prvoplánově snažil rozložit něčí osobnost, ale bohužel se to asi děje. Líbilo se mi, jak sám autor manipuloval s čtenářem. Často nebylo vůbec jasné, jaká byla vlastně skutečnost a některé věci se nevyjasnily ani po dočtení.
Velmi poutavá kniha, ale občas mi přišlo jednání postav přinejmenším podivné.
(audiokniha) Další vykonstruovaná detektivka, která by se v reálném životě mohla asi těžko stát. I když, některé pasáže s mediální honbou za senzacemi jsou bohužel i docela reálné (obzvlášť asi v Americe).
Děj se dost vlekl, tak jsem občas třeba deset kapitol přeskočil, ale vzápětí se ukázalo, že jsem vlastně o nic důležitého nepřišel.
(audiokniha) Skvěle napsaný román, který přesvědčivě dává nahlédnou do postupů, metod a dusné atmosféry protinacistického odboje.
Trochu jsem měl obavu, že kniha bude sklouzávat k soupisu statečných činů jedné nepolapitelné odbojářky. Kniha je ale spíše zajímavým spletencem osudů různých postav, které se rozhodli jít se svou kůží na trh. A to i přesto, že si uvědomovali svou nedokonalost a chyb, kterých se dopustili, poté také někteří jistě hořce litovali.
Postava Marian je výborně napsaná a její naprosto uvěřitelné ženské chování a jednání, mě také nejednou vytočilo :) Ostatně ženy byli v románu, tak dobře vykresleny, že jsem byl přesvědčen, že knihu musela napsat také žena. O to více jsem byl zpětně překvapen.
Závěr mě i trochu dojal, ale vzhledem k povaze hlavni hrdinky byl vlastně pochopitelný a navíc je v druhém díle i smysluplně vysvětlený.
Lucie Pernetová načetla knihu opravdu moc pěkně. Obzvlášť musím vyzdvihnout načtení ženských postav jako například Ivete. Ještě bych rád zmínil moc pěkné mezihry, které krásně dokreslovaly atmosféru celé knihy.
(audiokniha) Po bohyních a povídce o Bílé vodě z povídkového cyklu -Jestli vůbec někdy- jsem se na knihu moc těšil. Poslech mě ale vůbec nebavil a po čtyřech hodinách jsem to vzdal.