Ma-Kli komentáře u knih
Kdysi jsem od autorky četla Šťastní lidé čtou a pijou kávu, ta knížka se mi moc líbila, byla tak svižná, neotřelá, jednoduchá a přesto hluboká. Ta hudba ... je přesný opak, ani se mi nechce věřit, že to napsala stejná autorka. Roztahané, únavné, nezajímavé, zbytečné dlouhé opisy všeho až tak, že děj se v tom ztrácí. Nedočetla sem, nešlo to.
Knížka se moc dobře čte, příběh okamžitě vtáhne, nicméně mi přišlo, že autorka nemá jasno, jestli píše o 50. letech nebo o současnosti, pochybuju, že na vesnici uprostřed ničeho v 50. letech by lidé mluvili a konali tak jako v knize. Co se mi líbilo jsou skutečně různorodé postavy a jejich příběhy, to bylo moc fajn. Tilly jsem měla ráda, dokud nepřišlo na konec, ten moje sympatie k ní spolehlivě pohřbil. Co se mi nelíbilo byly některé situace až směšně přitažené za vlasy, např. ta rána pohrabáčem nebo náhlá zázračná změna stavu Molly, zbytečné vedlejší postavy a ze všeho nejvíc závěr - celou knihu mě provázel soucit s Tilly a přála jsem si, aby měla šťastný konec, ale na závěr se z ní vyklube akorát stejný psychopat jako je většina obyvatel města.
Milá pohádka pro dospělé. Příjemná oddechovka, velmi dobře se čte, jen trochu škoda, že je až příliš povrchní, postavy jsou totiž velmi zajímavé a zasloužily by víc rozepsat. Taková letní jednohubka :)
Mé pocity jsou rozporuplné. Knížka má ze začátku všechno, co na knížkách miluji, zápletku, zajímavé postavy, pělné opisy a poutavou atmosféru, děj se točí kolem knih...a přesto mě zhruba v půlce tak nějak přestala bavit a otevírala jsem ji z povinnosti. Nicméně dočetla jsem a je to takové oddychové čtení, když má člověk spoustu času, protože příběhu chybí spád a vleče se asi tak jako jízda těmi nekonečnými lány kukuřice, o kterých se v knize často mluví :-) V poslední třetině už ale knížce dochází dech a závěrem už jsem se musela donutit to dočíst, konec je už fakt neuvěřitelný a zbytečně roztažený.
Milé čtení, které nezachází nijak do hloubky, bylo to příjemné a odpočinkové, ale pro mě bohužel až příliš povrchní a přeslazené.
Četlo se celkem fajn, ale mně osobně moc neladilo dohromady zkoumání tučňáků s druhou světovou válkou. Příběhy Veroniky i Patricka jsou zajímavé, ale každý zvlášť, nevím proč, ale spolu to moc nefungovalo. Navíc mi ta Veroničina cesta přišla dost těžko uvěřitelná a příspěvky z blogu jsou rušivé. Kniha na mě celkově působila jako taková milá a povrchní pohádka, která ale obsahuje nějaké pěkné myšlenky a po přečtení zanechá příjemný pocit.
Příběh se mi moc líbil, výborně vykreslená atmosféra a postavy, místa a události. První dvě části knihy jsou úžasné a popravdě bych se vůbec nezlobila, kdyby ten krásný otevřený konec byl koncem celé knihy. Třetí část na mě působila spíš jako dlouhý epilog a už tam byla celkem zbytečná, nicméně potěší milovníky uzavřených konců.
První půlka knihy je dechberoucí, fascinující a nejde přestat číst. Jenže se to pak přehoupne do těžce uvěřitelné, za vlasy přitažené červené knihovny. Závěr je zbytečně dlouhý a kdyby příběh skončil o hodně dřív, bylo by to mnohem lepší.
Líbil se mi styl psaní, skutečně moc. Škoda, že příběh je víceméně o ničem, taková delší slohová práce...Nejde nijak do hloubky, nic zajímavého se nestane, žádná děsivá tajemství nejsou odhalena. Ani nevím, co bylo vlastně cílem vyprávění, je to popis životů několika postav, který jak začal, tak skončí a nikam nevede. Nicméně opisy přírody a okolí jsou skutečně pěkné a skvěle navozují atmosféru hor.
Mám nenáročné oddechovky ráda, ale tato knížka je hodně slabá...příběh je v podstatě o ničem, předvidatelný od začátku do konce, žádný zajímavý příběh nebo zápletka, nic. Od začátku je jasné, co bude dál a jak to skončí. Mezitím jenom klišé vedle klišé. 2*
J.K.Rowlingová je úžasná autorka složitých a propracovaných knih a já mám její styl psaní moc ráda, takže celá série o C.B.Strikovi se mi četla sama, plynule jedna kniha za druhou a byl to pro mě čtenářský svátek. Neklidná krev se mi z nich líbí nejvíc i nejmíň - odložený případ byl pro mě ze všech případů nejzajímavější a poprvé mě u čtení občas mrazilo. Škoda toho zahrnutí astrologie a tarotu, spousta nezapamatovatelných termínů a označení, a možná je to tím, že jsem četla rychle, ale vlastně jsem ty astrologické stopy ani nechápala a pak už se ani nesnažila chápat, kdyby to tam nebylo, nic by se nestalo. Nicméně i tak se mi vyšetřování moc líbilo a přišlo mi ze všech knih takové nejvíc realistické a četlo se jedním dechem. Což už ale nemůžu říct o vedlejších linkách, které jsou v této knize nejmíň zajímavé a dost slabé a někdy připomínají spíš průměrnou červenou knihovnu než knihu J.K.R. Vztahové propletence mi připadaly občas dost přitažené za vlasy a zbytečně roztahané - to poslední hlavně v případě Cormorana a Robin, ten jejich "ano-ne-ano-radši ne- atd." vztah je už spíš nudný a otravný než napínavý. Za detektivku 5*, za všechno kolem 3*.
Kniha se mi líbila, až na ten zbytečně dlouhý závěr....Rozhodně stojí za přečtení. Každopádně Slavík ve mně rezonoval mnohem víc.
Kniha se mi líbila, zajímavé téma, postavy...škoda, že ke konci už je to víc červená knihovna než historický román a děj se ztrácí v záplavě bolestných úvah, které se opakují pořád dokola. Taky konec je už zbytečně roztahaný. Jako první jsem od autorky četla knihu Za časů odvahy a ta je rozhodně lepší.
Knížka se mi líbila, ale není to žádná lehká a milá oddechovka. Řeší nejrůznější těžká témata a z celého příběhu a hlavních postav dýchá hodně smutku, od začátku až do konce, a místy už mi tam přišla ta tragédie umělá a zbytečná. I když to celé končí vlastně happyendem, až tak moc "happy" ten konec není. Nebo spíš jak pro koho. K závěru se to už celkem vleče, kdyby vyprávění skončilo dřív, vůbec by to příběhu na kráse neubralo, naopak. A trochu mi vadilo, že autorka sice rozpracovala spoustu témat, ale většinu nechala nedořešenou (hlavní postava všechno raz-dva hodí za hlavu a jedeme dál). Jsem ráda, že jsem knížku četla, ale teď si jdu pro něco veselejšího a trochu míň roztahaného :-)
Nedočtu. Knížka začala moc dobře, způsob vyprávění úžasný. Bohužel ale hrozně nemám ráda změnu jmen, názvů z původních na české, a jakmile vstoupila do hry Hra a začalo to být něco podivného, tak jsem knížku odložila. Není to můj šálek kávy.
Příjemné oddechové čtení. Ta Billova část byla slabší, povrchní, události nasilu a bez podstaty naskládané tak, aby se dostal, kam měl - ta jeho cesta měla asi představovat paralelu k příběhu Emeline, ale bylo to takové neuvěřitelné. Ale nevadí - Emelinin příběh to bohatě vynahrazuje. Moc krásné opisy přírody, lidí a života. Propracované vyprávění s pěkným koncem (pro Emeline). Škoda, že konec celé knihy je takový nemastný neslaný.
No, ze začátku dobré, četlo se to hezky, i ten příběh byl poutavý a dobře napsaný - a pak se to bohužel změnilo v nudnou směs dlouhých popisů skladeb a zbytečných vedlejších příběhů, naivního klišé a nereálního chování postav. Konec náhle bez nějakého uzavření příběhu - a s ním úleva, že je to za mnou.
Příjemná oddechovka, takové milé pohlazení. Příběh je jednoduchý a celkem předvidatelný (až na konec, ten je nečekaný a moc fajn), nic vyjímečného nebo zvlášť hlubokého, ale moc moc se mi líbil autorčin styl vyprávění. 3,5*
Žánr fantasy jsem opustila zhruba před 10 lety a když jsem pár týdnů dozadu hledala, co dalšího si přečíst, narazila jsem náhodou na Naslouchače. Nejdřív jsem se nemohla začíst, což byla ale moje chyba - ani jsem nevěděla, zda se chci pouštět do fantasy a pořád jsem toužila po srdceryvném historickém románu :-D a nějak jsem se nemohla naladit na tu správnou vlnu. Nicméně Naslouchač mě pomalu, ale jistě vtahoval do svého světa a v momentě, kdy Ilan vstoupila do učení, jsem spadla po hlavě do Duvalského pohoří a zatím jsem se nevyhrabala zpět :-) Lepší návrat k fantasy jsem si nemohla přát, protože v knížce jsem našla všechno, co mě kdysi na tomto žánru bavilo - úžasný nový svět, sympatické a velmi dobře propracované postavy, a napínavý děj. Ilan je úžasná hrdinka, tak dobře napsaná, mám ji ráda od první stránky, sžila jsem se s ní úplně bez problémů. Kapitán - okamžitě jsem se zamilovala, samozřejmě :-D to jinak ani nešlo. Styl vyprávění mi dokonale sedí, má to spád, kniha se čte sama. Za mě 5 z 5.
(SPOILER) No možná to je tím, že jsem sérii Naslouchač objevila teprve před týdnem a půl a za tu dobu přečetla všechny tři knihy hned po sobě, ale já jsem z Nasterey jako z celku nadšená. První díl je moc fajn čtení, které postupně, pomalu, ale jistě chytne a už nepustí. Ve Fajovi se to pořádně rozjíždí a v Nasteree pro mě nastal obrovský výbuch všeho, co mám v knize ráda. Já tajemství a záhady a hádanky miluji. Podlě mě je logické, že když někdo stráví čtyři měsíce v kobce, tak se změní. Těžko mohla z podzemí vyjít stejná Ilan. Že to bylo místy komplikované a musela jsem se občas zastavit a něco přečíst ještě jednou, abych to pořádně pochopila? Výborně! Já ráda nad příběhem přemýšlím, a čím víc mě nutí zastavovat se a přemýšlet, tím víc je jasné, že jde o kvalitní a dobře promyšlené vyprávění. Nevím, mně právě spousta věcí do sebe zapadala. Ilan se chová přesně tak, jak ji popsal Vargas - zbrkle. Kapitán je mučen minulostí i současností (pomalý rozklad pětadvacítky) a taky se podle toho chová. Rusovlasá žena byla možná nastrčená Kozlowskou, která potřebovala rozptýlit kapitána, což byla součast jejího ďábelského plánu (a možná taky ne a moc se do děje vžívám a rusovláska tady byla jenom proto, aby si Ilan uvědomila své city). Jsem ráda, že se ukázala drsná stránka pětadvacítky, že to není černobílá skupina hrdinů. Vykreslení jejich charakterů jsem si naprosto užívala - a postavu Kapitána prostě miluju. Tak komplexní anti-hrdina! Třeba se mýlím, ale z mého pohledu se v Nasteree rozehrála velká hra - a troufám si doufat, že ne všechno je ve skutečnosti tak, jak to teď vypadá. Moje osobní teorie je, že to směřuje ke konfliktu, kde uprostřed bude stát Ilan s nastereami a proti ní budou jak lidé z nížin, tak sklenaři (protože Armin). A vysekat by ji z toho mohl - kdo jiný než Kapitán :-) ...- jen doufám, že se to nezvrhne na "válku hodných upírů, které vede nadpřirozeně skvělá Bella Swan, s rodinou Volturiů" z Twilight ságy a že děj bude nadále tak bohatý a promyšlený a plný zvratů a překvapení a odhalení a vlastně všeho.
Děkuji, paní Stehlíková, za tuto sérii, protože rozezněla mé srdce tak, jako Ilaniny ruce spící modré duvaly.